2020, we've had plenty!

Ahojte, zdravím vás všechny u mého tradičního shrnutí uplynulého roku. Několik předchozích let jsem tento článek brala po měsících, kdy jsem u každého měsíce psala, co se přihodilo, protože toho vždycky bylo hodně. Letošní rok byl pro všechny z nás diametrálně odlišný, takže i tento článek pojmu tentokrát jinak. Tím, že pro mě rok 2020 byl na první pohled dost negativní (řekla bych dokonce jeden z nejhorších co pamatuju), bych se chtěla zamyslet nad věcmi, které mi ho pomohly přežít a jakž takž zpříjemnit. A vím, že mi určitě někdo napíše, že moje strasti jsou oproti těm jeho nic a že ještě můžu být ráda za takový rok, jaký jsem měla. Ano, uvědomuju si to, ale přeci jen každý žijeme ve své bublině, kde se srovnáváme s těmi "svými" lidmi. A pak si také uvědomuju, že mých posledních pár let bylo naprosto skvělých a když s nimi srovnám tento rok, tak je úplně jasné, že zákonitě musel být slabší :) 


Začnu tradičně oslavou našeho výročí na začátku ledna, která už se v dnešní době zdá skoro neskutečná - bez roušek a v restauraci plné lidí. Stejně neskutečné se zdají vánoční / novoroční firemní večírky, a že ten Red Hat stál za to - brněnské výstaviště plné zaměstnanců a jejich partnerů oblečených do stylu Great Gatsby, skvělý raut, vodní dýmky Medusa, skrytý prohibiční bar, casino atd. A pak to začalo - Oliver si pobyl pár dní hospitalizovaný na veterině, v Číně se začaly objevovat první případy koronaviru a nám začalo být jasné, že plánovaná třítýdenní dovolená ve Vietnamu s přestupem v Pekingu asi nedopadne. Více o našem rozplynutém snu jsem psala tady. Kdo ví, jestli a kdy se tam nakonec podíváme... 

Abychom si to zklamání alespoň částečně nahradili, rozhodli jsme se odjet alespoň na prodloužený víkend do Budapešti a po 5 letech si zopakovat atmosféru tohoto rozkvétajícího města. Už ta samotná dovolená by určitě byla jedním z highlightů tohoto roku, ovšem to, že během ní došlo k našim zásnubám, z ní udělalo nezapomenutelný moment našich životů :) 



V půlce března jsme byli odesláni na home office s trváním na dobu neurčitou a nikdo z nás netušil, že tahle situace bude trvat doteď a nejspíš ještě značnou část příštího roku. Tom se do kanceláře nepodíval vůbec, já jsem alespoň během června-října chodila ob týden na pár dní. S ohledem na to, že bydlíme v 1+kk, pro nás tahle situace byla o dost horší než asi pro většinu z vás. Nicméně jsme si na tento nový normál zvykli, částečně tomu přizpůsobili uspořádání bytu a organizaci našich pracovních dní. Stejně se ale do kanceláře oba ohromně těšíme, jen nevíme, kdy se tam budeme moct nějak pravidelně vrátit.

Výlety v okolí Brna jsme měli na tento rok v plánu v každém případě, protože po cestě do Vietnamu by nám nezbývalo mnoho dní dovolené. Takže když to celé tak dopadlo a jedna z mála věcí, co mohl člověk dělat, byly procházky venku, náležitě jsme toho využili. O většině výletů, co jsme podnikli, jsem psala v tomto článku. Díky nim jsme konečně pořádně poznali okolí Brna a vlastně i Brno samotné - když se nám nechtělo nikam jezdit, šli jsme se projít do brněnských lesů a parků; tohle město jich nabízí fakt nespočet :) Takže i pohorky, které jsem dostala loni na Vánoce na cestu do Vietnamu, nakonec našly svoje využití na výlety do lesa!



Asi nikdy jsem nebyla vděčnější za to, že mám svoje auto, a tak na návštěvy za rodinou do Kroměříže i na všechny výlety můžeme jezdit v podstatě bez omezení. Ale jak už to tak bývá s auty, jsou to studny na peníze, a tak se ani nám nevyhly různé eskapády a opravy. Nejhorším momentem, o kterém jsem vlastně tady ani na sociálních sítích nepsala, byla drobná autonehoda v květnu. Tehdy jsem z toho byla dost vyklepaná, ale když si to vezmu zpětně, jen mě to posílilo a hlavní bylo, že se nikomu nic nestalo a odnesly to jen přední plechy mého Bordíka. Který už není stoprocentním Bordíkem, ale spíš pěkně pestrým papouškem, jelikož přestříkání plechů na původní barvu by stálo dalších několik tisíc, které se mi do ojetiny vrážet opravdu nechtějí. Na funkčnosti to ale nic nemění :) 

Práce z domu znamenala extrémně zvýšenou spotřebu kafe a každodenní rituálek v podobě filtrované kávy s něčím sladkým po obědě. Ochutnali jsme tak kávu z různých, nejen brněnských pražíren, ale dovezli jsme si několik balíčků i z Budapešti, Bratislavy nebo Prahy. To, co jsme ušetřili na cestování, jsme částečně vrazili do jídla, protože čím jiným si gurmeti jako my mají ten lockdown a home office zpříjemňovat? Jediné naše štěstí je to, že máme rychlé zažívání, a tak se nás nějaké přibírání z těch všech dobrot netýká :) 



K mému velkému překvapení jsem dvakrát měla štěstí na soutěže na sociálních sítích. Napřed jsem vyhrála láhev prosecca a nabitou kartičku na Mušlobraní od Ocean48. A pár týdnů zpátky dva vouchery na 2 hodiny relaxu v Maximusu - už se neskutečně těším, až wellnessy opět otevřou a půjdeme si s Tomem odpočinout do ráje :) Wellness víkend, který jsme měli naplánovaný na konec října, i týden v lázních s mamkou, stejně tak jako svatba našich kamarádů, se odložily na neurčito... Trávení času doma pro nás znamenalo taky více času na čtení, za což jsem jakožto vášnivý čtenář nesmírně ráda. A taky jsme si našli cestu ke karetním a deskovým hrám, a tak máme jak trávit dlouhé zimní večery.

Když už jsme u svatby, tak co se týče té naší, kterou plánujeme na půlku září, ty základní věci máme zařízené. Ale stále toho zbývá hodně, co je potřeba rezervovat, objednat, zařídit, takže tím se budu bavit v prvních měsících příštího roku. A nejvíc doufáme, že v půlce září už svatby budou moci probíhat bez omezení, protože už teď je nám jasné, jak složité a nákladné by bylo ten termín přesouvat.



Na konci léta opět onemocněl Oliver, a tak jsem s ním na veterině byla častěji než bych si kdy dokázala představit. Takže kromě auta šlo dost peněz i do chlupáče, ale co se dá dělat - když ho miluješ, není co řešit :) No a co se týče COVIDu, jak se nám po celý rok úspěšně vyhýbal, tak zrovna tak nešťastně před Vánoci si našel cestu k taťkovi... Pro mě to znamenalo svátky strávené úplně jinak, než jsem zvyklá, ale na tu hrůzu to nakonec dopadlo ještě dobře. Taťka si pobyl týden v nemocnici a teď už se doléčuje v klidu doma, tak doufejme, že bude brzy úplně v pořádku a v příštím roce mu zdraví bude přát!

Na konec bych chtěla zmínit jednu z těch nejvíc pozitivních věcí, protože jakkoliv nebyl tento rok tak dobrý po osobní stránce, po té pracovní rozhodně můžu říct, že se mně osobně i nám jako týmu dařilo. I když nám odešla manažerka v květnu na mateřskou, kolegyně se své nové role zhostila skvěle a zvládla nás vést na dálku po celý zbytek roku. V létě nám odešel náš jediný chlap v týmu, a tak jsme zase zůstaly v ryze ženském kolektivu a musely zvládat fakt, že nás je o dva méně. Na příští rok to ale vypadá, že se opět rozrosteme a čekají nás super projekty! Moje nedávné povýšení beru jako extra motivaci a těším se, co jednotlivě i jako tým v roce 2021 dokážeme :)



Doufám, že to, co jsem napsala, vám dávalo hlavu a patu a něco vám to přineslo. Ať už jste si třeba uvědomili, že jste navzdory všemu měli super rok nebo i když vám nepřipadal tak fajn, podobně jako mně, tak jste se na chvíli zastavili a našli si na něm přeci jen něco dobrého. Přeju vám i sobě, ať nám ten příští rok přinese převahu radostných chvílí a jen nutné minimum těch smutných. Děkuju vám za přízeň, všechny vaše komentáře a doufám, že vás můj blog bude bavit i nadále. Mějte se v rámci možností krásně! <3

4 komentářů

  1. Děkuju za tvůj článek, musím říct, že přečíst si, jak (ne)příjemný byl 2020 pro někoho dalšího, co mu přinesl a odnesl, je osvobozující. V mojí sociální bublině to byl taky docela rachot, ale věřím, že nás to všechny posílilo a s úsměvem toho zvládneme ještě víc. Ať se ti daří a kéž jsou všechny dny jen plné štěstí a radosti. ♥

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Mockrát děkuji za komentář! Já také věřím, že nás to všechny posílilo a teď toho zvládneme díky tomu ustát fakt hodně. Také ti přeji spoustu zdaru a radostné dny, ať je toho špatného v tomto roce opravdu jen nezbytně málo 🙏😊

      Smazat
  2. Měla jsi pěkný rok i přes tu situaci s dovolenou a autem. Nám se stala také nehoda, o měsíc později v Rakousku, takže kromě stresu to stálo i tak hooodně peněz, hlavně majitelku, co si neudělala pojištění... ale člověk má z toho i jisté ponaučení. Ten Vietnam se snad povede jindy, není všem dnům konec.

    Somethingbykate

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Kači, tu vaši nehodu jsem myslím zaznamenala na Instagramu, také to určitě nebylo nic příjemného. Holt se i tyhle věci stávají a k životu to patří... Ale přeju nám, aby jich bylo co nejmíň a 2021 byl fajn rokem :) Díky za komentář!

      Smazat

Děkuju moc za každý komentář :)