Ahojte! Od naší dovolené v Norsku uplynuly skoro již 3 měsíce a já vám (i sobě) stále dlužím poslední článek, a to ten nejzajímavější, z Lofot. Mimo návštěvu našich kamarádů byly právě Lofoty primárním cílem naší cesty. Možná soustroví podle názvu ani neznáte, ale jakmile vám někdo ukáže fotku s typickými rybářskými, červenými domky u moře a v pozadí s horami s vrcholky pokrytými sněhem, tak hned víte.

Hned kousek od začátku Lofot se taky nachází známé fotbalové hřiště, kde nechcete balón kopnout z hřiště ven, aby náhodou neskončil až v moři. Nedávno tam byla i Eliška @timetofit a má krásnou fotku hřiště z dronu, my ho teda naživo neviděli, naše cesta končila až někde v půli Lofot, Lilleeid, kousek od městečka Leknes, kde jsme měli ubytování v červené chatičce :) A to teda stálo za to, po večerech nám hlavně obývák s krbem a výhled na dřevěnou terasu a zátoku vykouzlil báječnou hyggelig atmosféru <3 Dvě noci pro dvě osoby (ale celkově jsme byli čtyři) nás vyšly na cca 4500 Kč.

Offersøykammen

Hned první den jsme se po skoro čtyřhodinové cestě šli projít na sice strmý, ale krátký hike kousek od našeho ubytování. V údolí bylo krásně, vrcholky byly schované v mlze, ale rozhodli jsme se to risknout, však třeba se to protrhá, ale kdyby byla mlha moc hustá, otočíme to zpátky. Už po pár set metrech ty výhledy stály za to <3 Nahoře mlha sice byla, ale valila se přes vrcholky takovým způsobem, že občas se pohled na okolí zcela odkryl a naskytl báječnou podívanou! Jo, tohle stálo za to. A nejlepší na tom bylo, že jsme se dolů vraceli okolo osmé, deváté hodiny, a pořád bylo to stejné světlo, jako třeba v poledne. Tam se vám zkrátka na hiku nestane, že padne tma a vy zůstanete někde uvěznění :)

Ryten mountain

Tohle je dost známý hike na Lofotech, na vrcholku Ryten se totiž nachází skvěle položený kámen, na kterém si lze za hezkého počasí udělat takovou tu Instagramovou fotku, jako že visíte. Schválně zdůrazňuji za hezkého počasí, to my bohužel neměli :D Mlha se s námi táhla v podstatě už odspodu, do toho pak i začalo poprchat, no zkrátka počasí, že by psa ven nevyhnal a my se v tom škrábali nahoru. Ani ty krásně upravené dřevěné části hiku, ani pasoucí se ovečky dole na stráních to nezachránily, tohle nám prostě nebylo přáno. Když je hezky, tak je shora vidět i Kvalvika beach, na kterou se dá z Rytenu dojít.

Holandsmelen

Poslední den na Lofotech a poslední den našeho tripu. Odměnou nám bylo luxusní počasí už od brzkého rána, na tu dobu až neuvěřitelných 17°C. Takže i když jsem měla turistiky už plné zuby (teda spíš nohy), věděla jsem, že tenhle hike bude stát za to. A taky že jo. Šli jsme od parkoviště krásnou přírodou, napřed lesíkem s potůčkem, postupně porost slábl a objevovaly se skály, kameny porostlé mechy a lišejníky, a pak už jen kamenitý vrchol. Půlku trasy jsem se proklínala, že jsem si nevzala sportovní podprsenku, byla bych se vyslekla jen do ní, takové bylo najednou vedro! Ale pak nahoře jsme byli všichni rády za bundy. Ty výhledy asi nemusím popisovat, to vidíte sami z fotek, jaká nádhera to byla.

Třešničkou na dortu bylo to, že přesně když jsme vystoupali na vrchol, začali okolo létat orli, které na Lofotech spatříte poměrně běžně. Zážitek jak blázen, lítali tam minimálně tři kolem nás. A pak jsme si ještě užili focení s norskou vlaječkou, kterou někdo nechal zaklíněnou v kameni nahoře.

Hauklandsstranda | Haukland beach

A když bylo tak krásně, rozhodli jsme se ještě před přejezdem zpátky do Harstadu zastavit na chvíli na pláži, aby se vyblbli jak psi, tak i my. Zkusili jsme i vodu, ale fakt jen na chodidla, i tak byla pekelně ledová - což vidíte podle mého výrazu na fotce :D Ale jen tak posedávat na pláži, sníst si sendviče, uvařit si rychlokafe ze sáčku a v tričku s krátkým rukávem se slunit, jo, to bylo fakt skvělý.

Nemůžu si odpustit ještě poslední gastro okénko :) Nemohli jsme z Norska odjet bez toho, aniž bychom ochutnali brunost, jejich typický hnědý, karamelizovaný sýr. Někdo ho jí na slano, ale ta chuť je opravdu zvláštní, takže spíš se hodí na sladko s marmeládou - ano, sýr s džemem, ale fakt to funguje :D Je to i fajn suvenýr, co se dá přivézt domů. No a když už jsme ochutnali velrybí steak, tak proč nezkusit i sobí maso. Naše kamarádka nám z něj udělala ragú s kaší, brokolicí a brusinkovým džemem. Sice nám chyběl jalovec, typická bylina na dochucení zvěřiny, ale i tak to bylo vynikající.

No a to už z našeho norského dobrodružství je opravdu všechno, pak už nás čekala jen cesta zpět, rychlá večeře u kamarádů doma, velmi brzké ranní vstávání a celodenní cestování až zpátky do Brna. Závěrem dodám, že by se na Lofotech a celkově na severu Norska dalo strávit daleko víc času a člověk by měl stále co poznávat a zkoušet. Jsme rádi, že jsme tenhle kus světa mohli vidět a zažít, třeba se ještě někdy vrátíme. Pokud máte k našemu tripu jakékoliv otázky, ozvěte se. A hlavně mi dejte vědět, jak se vám tohle cestování s námi líbilo a co jste vlastně zažili vy během léta. Budu se na vaše komentáře moc těšit a snad zase brzy u dalšího článku ahoj :)

Ahojte! Doufám, že si užíváte volných červencových svátků a až se vrátíte z nějaké dovolené nebo výletů, tak si přečtete tento článek. Opět usedám za klávesnici a dnes se s vámi podělím o naši cestu na sever Norska, za polární kruh, do městečka Harstad, kam se před časem odstěhovali naši kamarádi. Jestliže letenka z Katovic do Osla byla za pár šušnů, pokračování z Osla na letiště Evenes už tak levné nebylo. I když jsme letenky kupovali cca 2 měsíce dopředu, nejlevnější vyšla na 65€ na osobu za jeden směr, samozřejmě s malinkým batůžkem na palubě. Letěli jsme s Norwegian, a i když to není nízkonákladovka, nečekejte vůbec žádné občerstvení na palubě, nedají vám ani vodu. Druhou možností je aerolinka SAS, ty ceny se pohybují na stejno, takže záleží, jak vám sedí čas odletu.

Letiště Evenes jinak slouží pro spádovou oblast Harstad, Narvik a pár dalších okolních městeček, spousta lidí mířící sem bere autobus z letiště i rovnou na Lofoty, kam jsme zamířili také, ale autem, o pár dní později. Na letišti najdete dokonce nápis v sámštině, což je jazyk původních Sámů, kteří na odlehlém severu žili. Doporučuju mini sérii Půlnoční slunce, kde já sámská mytologie zajímavě zachycená. Jelikož jsme přiletěli ve všední den, kdy naši kamarádi pracovali, z letiště jsme se museli do Harstadu dostat sami autobusem. Za ten jsme zaplatili 520 NOK za oba za jeden směr, což je nějakých 1250 Kč, pěkná darda, ale tady ty norské horentní sumy rozhodně nekončily, spíš jen začínaly :D

Samotný Harstad (správná norská výslovnost je Haštá) je malinký, má okolo 24 tisíc obyvatel, takže je ještě menší než naše rodná Kroměříž, ale zase hodně "roztahaný". Moc pamětihodností v něm nenajdete, za zmínku stojí možná tak kostel v Trondenes a přilehlý hřbitov, kde je pohřbených několik tisíc sovětských vojáků, dřív tam totiž býval něco jako koncentrační tábor. Od kostela vede podél pobřeží hezká stezka v podstatě až do centra Harstadu, ideálka na procházky.

My jsme si prošli hlavně přístav a byli jsme překvapení tím, jak moc se ve městě staví, pěkně to tam roste a vzkvétá. Prochodili jsme i centrum města, dostali jsme se uličkami nahoru ke zvláštně tvarovanému kostelu, odkud byl hezký výhled na moře a panoramata protilehlých hor se zasněženými vrcholky. To nás prostě bavilo nejvíc a tento pohled se nám neomrzel ani v následujících dnech.

Na druhý den nás kamarádi vzali na výlet na vrcholek hory Keipen (čtěte Šajpen) - už na parkovišti byl sníh, takže nám bylo jasné, že cesta nahoru nebude nijak snadná. Pohorky jsme sice měli, ale přeci jen nejsme zvyklí chodit na túry ve sněhu, navíc v Norsku moc neexistují značené turistické stezky, takže jsme se nahoru škrábali tak nějak "na punk". Ale zvládli jsme to! A odměnou nám byl nádherný výhled, posuďte sami z fotek :)

Dále naše cesta vedla na pláž Elgsnes, ta se nachází jen kousek od Keipenu, a my z tohoto místa byli unešení. Napřed jsme si rozdělali oheň a opékali párky, které jsme pak zamotali do placky s kečupem a strašně dobrou hořčicí, kterou v ČR bohužel nejde sehnat. Je to typické norské campingové jídlo s názvem "pølse i lompe" a i když jsme tomu prvně moc nevěřili, bylo to moc dobré a hlavně super jednoduché a rychlé. K našemu překvapení se během opékání začali z vody na pobřeží vynořovat nějací kytovci, co vypadali jako delfíni. Byli jsme poučeni, že to jsou sviňuchy, které jsou typické tím, že vyhledávají pobřežní vody, takže je takhle lze spatřit poměrně často.

Po táboráku jsme si ještě prošli pláž samotnou a kochali se typickými červenými domky, rybářskými loděmi a opět zasněženými vrcholky okolních hor. Po cestě zpátky se nám ještě podařilo vidět stádo sobů podél cesty <3

Co se týče jídla, kromě těch speciálních hot dogů jsme vyzkoušeli i steak z velryby, což je hodně kontroverzní jídlo hlavně kvůli lovu velryb. Aby bylo jasno, já s lovením nesouhlasím, ale mám ten přístup, že když už to zvíře zemřelo a ten steak je v supermarketu, tak si ho koupím a zkusím to. Je to jednou za život. Víckrát si ho asi stejně nedám, protože ta chuť mě ani Toma nijak neoslovila, chutnalo nám to dost jako vepřová játra, která nemáme moc rádi. To krevety servírované na chlebíku (něco jako naše veka) s římským salátem, koprem, citronovou majonézou a zakápnuté citronovou šťávou nám chutnaly ohromně! Tento jednoduchý "recept" a hlavně způsob servírování, kdy se všechno dá doprostřed stolu a všichni si nabírají, loupají krevety, aranžují na chlebík a u toho konverzují, si s Tomem rádi doma osvojíme.

No a samozřejmě nesmím vynechat zmínku o půlnočním slunci - za polárním kruhem se v podstatě střídá polární noc a den, nic mezi tím moc neexistuje. V realitě to teda znamená, že půl roku je téměř 24hod denně tma (a máte šanci spatřit polární záři) a druhého půl roku téměř celý den světlo - opět je to hezky zachyceno v seriálu Půlnoční slunce (očividně, podle toho názvu :)). Měli jsme obavy, že budeme mít problém usnout, ale já jsem naštěstí zvyklá nosit masku na spaní občas u nás, takže v Norsku jsem bez ní nedala ránu. A Tomovi to usínání s maskou taky docela šlo. Jen jsme měli problém s tím, jít spát v nějakou rozumnou dobu, přeci jen když ještě o půlnoci je venku světlo, takový ten přirozený reflex jít spát se nedostavuje, takže jsme často usínali v 1 nebo i později. Ale věřím, že se na to dá zvyknout, jako asi na všechno, navíc většinou Noři mají v ložnicích zatěmňovací žaluzie nebo závěsy.

To už bude pro tento článek úplně všechno, přístě se konečně přesuneme na Lofoty a naservíruju vám ty úplně nejhezčí fotky z celého tripu. Máte se na co těšit :) Uvažovali jste někdy o tom, že byste za polární kruh jeli? Dejte mi v komentářích vědět, budu se na ně jako vždy moc těšit.

Ahojte, po více než dvou měsících neaktivity opět usedám za klávesnici a sepisuji pro vás nový článek. Ty cestovatelské mě totiž stejně baví nejvíc a na ty se nikdy nevykašlu. Vím, že podle statistik baví i vás, a věřím, že tato norská série nebude výjimkou, i díky tomu, že jsme navštívili ne úplně známý kout světa.

Kdo mě sledujete na Instagramu (kde jsem pořád aktivní), určitě víte, že jsme na konci května byli s Tomem na dovolené v Norsku. I přes počáteční kolosální fuck-up, o kterém se více dozvíte na následujících řádcích, jsme si dovolenou naplno užili a zařadila se na náš pomyslný žebříček top 3 dovolených v našem životě :) Proto bych jí tady na blogu ráda věnovala prostor, takže kromě dnešního článku o Oslu se těšte ještě na dva další ze severního Norska, kam jsme mířili primárně. Žijí tam totiž naši kamarádi, Norka a Čech, které jsme plánovali navštívit už od té doby, co se tam před rokem přestěhovali.

Cestu jsme měli úplně krásně naplánovanou - všechno jsme si zařizovali sami a musím říct, že i když to bylo asi zatím nejsložitější plánování, tak se to poskládalo nakonec fakt dobře a i za slušnou cenu. Rozhodli jsme se letět z polských Katovic, protože Ryanair měl zrovna tyhle lety Katovice - Oslo za cenu 5€ na osobu za jeden směr. V Oslu jsme si naplánovali dvě noci, ubytko sehnali přímo v centru přes Airbnb a další let na sever do Harstadu jsme bookovali přes Norwegian aerolinky, tam už bohužel nízkonákladovky nelétají. No a pro cestu z Brna do Katovic jsme nakombinovali tam RegioJet a zpátky Flixbus.

Z Brna jsme s RegioJetem vyjížděli ve 2 hodiny v noci a v Katovicích jsme měli být o půl 6. Letadlo nám letělo o půl 11, takže spousta času na to se někde nasnídat a přesunout se na letiště. No jenže to by to RegioJet nemohl kolosálně po****... Oba jsme v takovou dobu samozřejmě v buse spali, ale kolem čtvrt na 6 jsme už byli probraní a koukali jsme po okolí. No jenže zastavení v Katovicích jako by se vůbec neblížilo. Po pár minutách nám to začalo být divné, podívali jsme se na mapu v mobilu a ejhle, jsme za Katovicemi a míříme na Krakov, kde bus jízdu končí! Po konzultaci s řidičem se ukázalo, že jim totálně selhal systém, když řidiči neukázal, že by někdo v Katovicích měl vystupovat, proto tam ani nezajížděl a pokračoval dál. Samozřejmě otočit to nemohl, takže jsme byli nuceni dojet do Krakova, tam počkat, než si řidič udělá bezpečnostní pauzu a pak pojede znovu přes Katovice do ČR. No jenže to už nám bylo jasné, že ani naše rezerva 5 hodin stačit nebude a letadlo prostě nestíháme, ani kdybychom se na hlavu stavěli. Měli jsme štěstí, že letenky na další den pořád byly a ani nebyly vůbec drahé! Našli jsme rychle i Airbnb v Katovicích, přebookovali i mikrobus na letiště a jak z nás ten neskutečný stres postupně opadával, začali jsme si z toho dělat srandu a těšit se na prozkoumání Katovic, kam bychom se jinak asi nikdy nepodívali. Zkušenost každopádně strašná, naštěstí to s námi RJ aktivně řeší, tak uvidíme, jak to nakonec dopadne, jestli nějakou tu korunu dostaneme zpátky...

Takže ještě než se dostanu k Oslu, na které nám kvůli této situaci zbylo jen pár hodin, ukážu vám i pár fotek z Katovic. Město to není velké, alespoň co se týče centra nám připadalo menší než Brno, spíš taková Ostrava. Tím, že je město dost mladé, není ani moc bohaté na památky, asi nejhezčí dominantou je Mariánský kostel na konci stejnojmenné ulice, která je hlavní třídou barů a restaurací. Pak za zmínku stojí rozhodně budova Hudební akademie, u které jsme dlouho jen tak seděli na lavičce, poslouchali hudbu linoucí se z jejích útrob a pozorovali studenty. Známý je i památník Slezských povstalců, víceúčelová aréna Spodek a obrovský panelák Superjednostka, inspirovaný stylem Le Corbusiera.

Z kaváren můžeme doporučit Black Woolf, Proper Coffee (to je i pražírna, kdybychom nebyli limitovaní bagáží, určitě si od nich zrna dovezeme) a Synergia (tam mají celodenní snídaně). Když už jsme byli v Polsku, nemohli jsme vynechat pierogi, na ty jsme zašli k babičce Božence - Dobra Oma - a i když bistro nevypadá na první pohled nic moc, přístup personálu to naprosto vyvážil a pirožky byly výborné! Na večeři jsme si skočili do Bulkes, hipster burger & fries podniku, kde jsme ochutnali i místní craftová pivečka.

Na druhý den už při cestě do Osla naštěstí všechno šlapalo jak na drátkách (kromě počasí teda, pršelo), krásně jsme stihli z vlak z letiště do centra (zvolte regionální vlaky norských drah, co se jmenují VY, jinak totiž existuje ještě train express, který je ale jednou tak dražší, a to v Norsku fakt nechcete, platit zbytečně navíc), kolem 16hod jsme se ubytovali na Airbnb a hned šli prozkoumávat město.