Ahojte! Doufám, že se všichni máte v rámci možností fajn, ještě na vás nevlezla ponorka a jste zdraví jak fyzicky, tak i psychicky. Já tím, že jsem zvyklá pracovat z HO každý pátek, tu situaci zvládám docela dobře, mám nastavený svůj režim. Samozřejmě ale tím, že jsme doma oba, v naší garsonce, a Tomova práce vyžaduje hodně telefonátů, tak je to těžké, ale dá se to.

Musím říct, že ještě než se COVID dostal do Evropy, cítila jsem v sobě pořád hořkost naší zrušené dovolené do Vietnamu. Postupně tu hořkost ale vystřídala neskutečná vděčnost za to, že jsme mohli ještě jet do Budapešti, že jsme to ještě vychytali. No a protože teď nemůžeme cestovat nikdo (a asi dlouho to tak ještě bude), tak nám zbývají alespoň ty články / videa / dokumenty. Dnes vám tedy chci povyprávět o druhé části naší dovolené v Budapešti. Pojďme na to!
Po snídani v apartmánu jsme zamířili na druhý břeh Dunaje. Vzali jsme to typicky přes Řetězový most a tentokrát jsme se rozhodli zaplatit si tu krásnou, starou lanovku nahoru ke hradu. Musím říct, že bylo dost otravné, jak se nás snažili odlákat prodejci alternativních dopravních možností, moc se nenechali odbýt a pořád si mleli to své - že budeme ve frontě čekat půl hodiny a zaplatíme tolik forintů jen za jednu cestu nahoru, přitom oni nás vláčkem vezmou i k Rybářské baště a zpátky, atd. atd. Bohužel to k těm turistickým místům patří.
Nahoře u hradu a dále u Rybářské bašty byla spousta lidí, sluníčko krásně svítilo, tak se nebylo čemu divit. Tom mi prozradil, že přemýšlel nad žádostí o ruku právě i u Rybářské bašty, ale byl rád, že to neudělal. A já koneckonců také, nebylo by to ono, s takovou masou turistů. Jinak ale samozřejmě výhled na parlament na protějším břehu stojí za to a snad nikdy se neomrzí. Právě tam vznikly i naše "oznamovací" fotky zasnoubení :)
Od Tomového kolegy jsme dostali tip na příjemnou kavárnu s výhledem na parlament - Steamhouse Cafe. Nachází se v budově bývalé tržnice v prvním patře a za tu fotku na Instagram s kávičkou a výhledem to stojí. Jinak nás ale jejich káva moc neoslovila. Na oběd jsme si zašli do typické maďarské restaurace na kuře na paprice. Měli jsme v mapě zaznačenou ještě kavárnu Espresso Embassy, tak jsme po obědě zašli na rychlé espresso tam. Chutnalo nám moc, tak jsme si koupili i zrnkovou kávu na přípravu V60 domů. A zaujala nás i čokoládovo-karamelová kostka (slaný karamel), která teda byla trefou do černého. Ohromně sladká, ale naprosto vynikající dobrota, doporučujeme!
Odpoledne jsme měli vyhrazené na relax v lázních. Dost dlouho jsme si pročítali různé recenze a od kamarádů a známých měli několik tipů na to, které jsou ty nejlepší. Nakonec jsme zvolili lázně Rudas, hlavně díky tomu, že mají na střeše bazén s výhledem na Dunaj. Celodenní vstupné nás vyšlo na 6900 forintů na osobu a ještě jsme si k tomu dokoupili za 700 forintů převlékací kabinku pro oba. Jinak je totiž v ceně jen uzamykatelná skříňka a na tu se docela dlouho čeká, pokud je nával - což u nás byl. V ceně máte vstup do tureckých lázní (bazénky s termální, léčivou vodou), saun, do klasického plaveckého bazénu (pouze s koupací čepicí) a do wellness části (bazén s bublinkami a masážními prvky a již zmíněný rooftop bazén).

V areálu jsme nakonec strávili 3 hodiny. Nejpříjemnější byl pobyt v termálním bazénu o teplotě 36°, jinak nejchladnější měl 28° a nejteplejší 42° (taková dost horká vana, ve které vydržíte ani ne 5 minut). Ten hlavní bazén má nad sebou kupoli s barevnými skly, přes které proniká denní světlo a hází to hezké odrazy. S lázněmi Rudas jsme byli moc spokojení! Jen tak pro info, zvažovali jsme ještě Gellert (ty jsou úplně nejznámější a asi i nejhezčí, cenově jen o něco málo víc než Rudas), Szechenyi (ty jsou i venkovní) a Király (nejstarší ve městě, cenově hodně dostupné, chodí tam prý hodně místní, nejsou tak turisticky profláklé, ale trochu jsem se tam bála hygieny popravdě).
Po relaxu v lázních nám vyhládlo, neměli jsme nic vytipovaného a já jsem měla mega hlad (a když já mám mega hlad, tak je to se mnou špatný, musím se najíst hned :D). Tak jsme nakonec zapadli do KFC na ulici Váci, svůj účel to splnilo. V pondělí ráno jsme se už museli sbalit, nakoupili jsme suvenýry domů (další klobásy, papriku a zrnkovou kávu z Kontaktu, kterou už jsme stihli doma vypít) a před odjezdem autobusu jsme zamířili do kavárny Budapest Baristas na brunch. Já jsem zvolila vejce benedikt, Tom si dal sendvič croque monsieur a oba jsme byli nadmíru spokojení.
Toť vše :) Jsem zvědavá, kdy na blogu opět přibyde nějaký cestovatelský článek, mám takový dojem, že po dobu pár měsíců sem budu přidávat maximálně výlety po Česku. Ale i na to se těším, stejně jsme to měli v plánu, protože s třítýdenní dovolenou ve Vietnamu už bychom nikam dál asi nejeli. Tak doufám, že se vám vyprávění z Budapešti líbilo a načerpali jste nějakou inspiraci. Budu se moc těšit na vaše komentáře a zase brzy u nového článku ahoj!

Když nám krachla cesta do Vietnamu, na kterou jsme se tolik těšili, bylo nám hrozně líto zrušit si celou dovolenou v práci a nikam nejet. Proto mě napadlo aspoň narychlo vymyslet nějaký prodloužený víkend. Co takhle Budapešť, kde jsme shodou okolností byli přesně před 5 lety, také na valentýnský víkend? Pokud seženeme hlídání pro Oliverka, jedeme, potřebujeme vypadnout! A tak se taky stalo. Nakonec se ukázalo, že tahle dovolená byla osudová a navždy bude jedním z milníků v našem vztahu <3

Ubytování jsme tentokrát sehnali přes booking.com, na Airbnb už zrovna moc velká nabídka nebyla, 14 dní předem. Na Bookingu nám padl do oka apartmán ve studiu, které jsme sdíleli se čtyřmi dalšími páry. Koupelnu jsme měli vlastní, jen chodba a kuchyňka byly společné. Vyšlo nás to na 2600 Kč pro oba na 3 noci, což je něco přes 400 Kč / osoba / noc. Lokalita se ukázala být nejvíc v topu, bydleli jsme kousek od židovské synagogy, kousek od katedrály sv. Štěpána a všude okolo nás byla samá cool místa, kavárničky, restaurace, design shopy atd. Ráj pro naši duši, peklo pro naše účty :D
Na cestu jsme zvolili Flixbus, zrovna jsme měli slevový kód na 15 %, tak proč ne. Vyšlo nás to na 1150 Kč pro oba zpáteční, velká paráda. Cesta z Brna do Budapešti trvá 4 a půl hodiny, pokud se nezastavuje v Gyoru, tak 4:15. No, řeknu vám, po tom, co jsme loni byli všude letadlem a odvykli jsme si tak od delších cest autobusem, i ty 4,5 hodiny byly dost dlouhé. Ale přežili jsme!

Naše první kroky poté, co jsme se ubytovali, mířily do kavárny Kontakt na první dobré kafíčko. Pokud pijete kávu s cukrem nebo byste chtěli mléko do filtrované kávy, tak tady neuspějete. Nám espresso moc chutnalo a Tom si nakonec poslední den ještě koupil i zrnkovou kávu domů. Vybrali jsme si nějaké ty forinty, ve Sparu jsme se nejvíc radovali z čerstvých pastel de nata ve slevě (protože proč si v Maďarsku nedat něco typicky portugalského) a pak jsme se šli projít k židovské synagoze a do jejího okolí. Prošli jsme se okolo Budapest Eye ke katedrále sv. Štěpána a na večeři jsme zamířili do restaurace Getto Gulyas. A ano, dali jsme si guláš, respektive gulášovou polévku. Za 1300 forintů a bylo to výborné, no neber to!
Jedním z našich must-see byl vyhlášený bar Szimpla Kert. Už zdálky jde slyšet hudba a čilé dění uvnitř. Je to takový svět ve světě. Uvnitř najdete několik barů a několik různých místností. Záleží, jestli si chcete u vínka / piva v klidu pokecat s kamarády, dát si vodní dýmku, vypít si míchaný drink nebo si něco šlehnout v místnosti s několika televizemi, které vysílají dost psychedelické obrazy :D My jsme si dali mai tai, vyfotili jsme si instantní fotky v automatu a celý prostor si prošli. Podařilo se mi ztratit tam mou oblíbenou šálu, ale i tak tohle místo hodnotím velmi kladně a doporučuju.
Sobotu jsme začali pozvolna, snídaní v další vytipované kavárně Fekete. To je jedno z mála slov, které v maďarštině znám :) Je to velmi příjemný prostor s milou hipsterskou obsluhou, pár stoly vevnitř a pár stoly venku ve vnitrobloku. Na snídani jsme zvolili briošku s uzeným lososem, vajíčkem a zeleninou, k tomu čerstvý pomerančový džus a batch brew coffee. Cena za toto menu byla něco přes 2000 forintů.

Z Fekete jsme se prošli do knihovny Ervin Szabo, která byla měla mít úžasný interiér. Ale zjistili jsme, že se tam platí vstupné a moc jsme nepochopili, jak to tam funguje. Zas tak jsme po tom netoužili, tak jsme se vydali na centrální trhy, pokoupit nějaké ty klobásy a papriku domů.
Na oběd jsme měli vyhlídlou židovskou restauraci Mazel Tov. K našemu nemilému překvapení se ze dveří vinula docela dlouhá fronta, i o půl 2. A tak řekli jsme si, že uvidíme, jak se to bude hýbat. Ve výsledku jsme tam čekali cca 30 minut a dalo se to. Ale docela jsme nadávali na důsledky toho, když se nějaké místo proflákne na Instagramu... No nicméně je to zasloužené, ten interiér a atmosféra toho místa opravdu stojí za to. A i to jídlo je výborné! Zvolili jsme baba ganoush s pitou jako předkrm, jako hlavní jídlo jsme si dali jeden falafel a jeden shawarma sendvič. A k tomu výborné domácí limonády - malinová s bazalkou a hrušková s tymiánem.
Na to, že bylo plno a pořád se jim točili hosté u stolů, tak obsluha byla moc milá a ani jim nic netrvalo nějak dlouho. Je vidět, že jsou na to zvyklí. I na to, že si tam lidi fotí selfíčka a instafriendly fotky :) Musím říct, že jsme se tam dost přecpali a nakonec jsme pak už ani nevečeřeli! Připravte se na to, že v Mazel Tov se platí couvert. Nás ta návštěva vyšla na něco okolo 9000 forintů, takže je to lehce dražší, ale pořád si myslím, že by mohlo být hůř. A za ty peníze to fakt stojí, můžeme doporučit.
Dále bylo v plánu muzeum House of Terror (Tomovo přání) a bruslení na úžasně obrovském kluzišti u náměstí Hrdinů (moje přání). Z časového hlediska nám to moc dobře nevycházelo, takže Tom souhlasil, že napřed půjdeme na bruslení a potom uvidíme, zda ještě House of Terror bude otevřený. Vstup na kluziště stojí o víkendu 2000 forintů a za zapůjčení bruslí dáte dalších 2500 forintů. S tím, že blok bruslení trvá od 16 do 21 hod, takže klidně můžete bruslit celou tuto dobu. Nám to vyšlo úplně krásně - chvilku za světla, pak zapadalo slunce, a chvilku jsme bruslili i za tmy.
Bez nadsázky můžu říct, že to je nejlepší kluziště, na kterém jsem kdy bruslila. Kdybych byla v Budapešti na Erasmu nebo tam bydlela, rozhodně si pořídím sezónní permanentku a jsem tam pečená vařená. Je obrovské, takže ani velké množství lidí a dětí vám nevadí, v klidu se vyhnete. Máte výhled na zámeček Vajdahunyad v městském parku Széchenyi, na náměstí Hrdinů a všechno je krásně osvětlené. Pak si k tomu vemte DJku, která hraje fakt dobře, a super zázemí s občerstvením atd.
My jsme vydrželi bruslit hodinku a půl a potom jsme přes náměstí Hrdinů chtěli dojít k již zmíněnému House of Terror. Já jsem přes náměstí procházela docela rychle, už byla tma a nechtěla jsem si nic fotit, však jsme tam byli před 5 lety. Tom se docela loudal a když jsem se na něj v jednu chvíli otočila, vytahoval z kapsy bundy krabičku s prstýnkem a klekal si <3 Asi chápete, že jít po tomto okamžiku do Domu hrůzy by bylo nemístné :D Takže jsme si zašli na skleničku vína a užívali si ten nádherný pocit, že jsme po 10 letech zasnoubení.

Tolik asi k tomu, proč tahle dovolená byla osudová :) Pokračování vyprávění z neděle a kousku pondělí si dáme zase příště. Doufám, že se vám tento článek líbil a pokud jste třeba v Budapešti nebyli, tak že to nepravíte! Z Brna je to kousek a od roku 2015, kdy jsme tam byli poprvé, to město neskutečně rozkvetlo, asi jako právě Brno. Rozhodně stojí za vaši návštěvu! Mějte se moc krásně a těším se na vás u dalšího článku.

Ahojte! Jsem plná dojmů ze včerejšího bazárku, ale to vám všechno napíšu v dalším článku, jak super to bylo :) Momentálně jsem doma v Kroměříži, potřebovala jsem si vyprat a táta má svátek, tak je fajn zase vidět rodinku. Aspon jim ukážu všechny fotky a video z Budapešti, které ukážu i vám v dnešním článku. Mějte pěknou neděli :)

Ahojte! Tento semestr pro mě začíná velmi pozvolna, takže mám zatím dost volného času. Ten jsem dnes využila výletem do Ikei a jiných obchodů, pořídila jsem několik věcí, tak se brzo těšte na new in. Potřebovala jsem hlavně nějaké tepláky a tričko na cvičení, zítra mám totiž první tělocvik - fit hodinu. Jsem na to dost zvědavá a těším se, že konečně zase začnu něco dělat. Tak nějak doufám, že mě to nakopne a třeba začnu na jaře běhat :) Doufám, že se máte hezky, mí milí čtenáři, a užijete si dnešní článek!

Ahojte! Ten, kdo má na mém blogu rád cestovatelské články, si dnes přijde na své. Jak už většina z vás ví, byli jsme s přítelem o víkendu v Budapešti, a tak vám dnes ukážu fotky a něco vám o našem pobytu napíšu. Kdo má rád spíše vlogy, tak si počkejte, i ten se chystá :) My jsme se z počátku rozhodovali mezi Berlínem a Budapeští, nakonec volba padla na východní metropoli, a tak jsme si sami zajistili lístky na Studenta a našli si ubytování na booking.com za velmi rozumnou cenu v centru města - hostel City Rooms mohu jedině doporučit, mluví tam anglicky, je to tam pěkné, moderní a čisté, nám se to moc líbilo.