Hola! Vítám vás u pokračování vyprávění z Barcelony. Minule jsem skončila druhý den dopoledne, kdy jsme byli omrknout nemocniční komplex Sant Pau. Potom naše cesta pokračovala do Parku Guell, kam jsme měli koupené lístky dopředu na určitou hodinu. V ceně lístku (10 €) je i autobus ze zastávky metra Alfons X, takže jsme se jím svezli nahoru k parku a začali si procházet nejprve neplacenou, volně přístupnou část.

Park Guell je známý zejména těmito "jeskyněmi", které jsou poslepované postupně podobně jako vnějšek Sagrady. Cestičky sahají z kopce do kopce a odměnou za to, že vystoupáte až nahoru, je vám nádherný výhled na celou Barcelonu.

Pak už jsme si šli stoupnout do řady a počkali jsme si, až nás pustí do placené části. Stála před námi slečna, která si chtěla koupit lístek až na místě, ale bohužel jí bylo oznámeno, že všechny lístky jsou vyprodané a ať přijde až na druhý den. No, v tomto se opravdu vyplatí si to koupit dopředu online :) Mozaiky v parku byly tou dobou stále v rekonstrukci, ale naštěstí ty hlavní lavičky, na kterých se lidi fotí, nechali zpřístupněné, takže nám to zas až tak nevadilo. Potom jsme sešli dolů k těm dvěma domečkům (dá se jít i dovnitř) a slavnému schodišti s fontánou ve tvaru ještěrky.
Když už jsme vycházeli z parku, ptali jsme se paní u východu na vyhlídku Bunkers del Carmel a jestli je možnost si po cestě tam někde dát něco na jídlo. Poradila nám restauraci Las Delicias, která prý vypadá nenápadně, ale je to tam moc dobré a levné. Jakožto vyhladovělí turisté (přeci jen bylo skoro půl 3) jsme touto radou vzali zavděk, sedli si k volnému stolečku venku a objednali si pivečko, mušle v nějaké salse a patatas bravas (typické španělské pečené brambory se zakysanou smetanou a pikantní salsou brava, která nám tak zachutnala, že jsme si ji pak koupili na letišti domů). Bylo to fakt výborné a levné, tak jsme to ještě završili dezertem - crema catalana, což bylo něco jako creme brulée.
Posílení jsme se vydali nahoru na vyhlídku Bunkers del Carmel. Tom viděl kousek před námi nějaké kluky, kteří taky šli nahoru a vzali to zkratkou. No, bylo to sice blíž, ale ta cesta... Škrábali jsme se nahoru do kopce pomalu po kamenech, okolo nás napůl uhynulé kaktusy :D Zážitek! Nicméně jsme byli nahoře cobydup a odměnou nám byl o dost lepší výhled než z parku. Prostě úplně Barcelona na dlani, jakože wow. Taková Bílá hora v Brně, akorát v o dost větším městě, kdy vás ten výhled fakt dostane.
Bunkers se to jmenuje proto, že tam nahoře jsou nějaké bývalé letecké bunkry. Teď je z toho místa hodně hip záležitost, mladí tam chodí s plechovkama piva popíjet při západu slunce, dokonce jsme tam potkali i několik prodejců piva a jiných věcí - asi dobrej business! Jakmile jsme se pokochali výhledem, začali jsme klesat po schodech a cestičkách dolů, až úplně zpátky k zastávce metra Alfons X. Musím říct, že jít dolů z kopce je pro nohy fakt horší než stoupat nahoru! Nohy nás bolely solidně... A to jsme si říkali, že ten druhý den bude pohodový, ehm ehm.
Metrem jsme se přesunuli do čtvrti Raval, kde jsme chtěli stihnout západ slunce ze střechy hotelu Barceló Raval. Tento tip jsme měli od Evči, moc jí za něj děkujeme a rádi ho předáváme dále. Na střechu se totiž dá vyjet zdarma a naskytne se vám 360° výhled na město. S tím západem slunce to byl fakt top zážitek. Jinak je nahoře i bazén (to ale asi jen pro hotelové hosty) a bar, kde si můžete k pozorování západu dát i nějaký ten (předražený) drink.
Dalším tipem od Evči byla nedaleká restaurace Pinketts, kde jsme si plánovali dát paellu. Aby těch mořských plodů nebylo málo, tak jsme si samozřejmě dali tu s mušlemi, krevetami, chobotnicí a kalamáry. Čekali jsme, že za 16 € to bude pořádnej kotlík, protože jsme si dávali jednu napůl. No ale nebylo to moc velké... Naštěstí jsme neměli skoro vůbec hlad po tom pozdním obědě, tak nám to v pohodě stačilo. A bylo úplně skvělé, že se nás přišel zeptat samotný kuchař, jak nám chutnalo, chvilku si s námi povídal, že Česko zná, že byl v Praze, že je Ital a předtím pracoval v Amsterdamu... No bylo to moc příjemné :)

Po večeři jsme si zajeli na chvilku na byt a v plánu byla ještě večerní magická fontána pod Montjuicem. Takhle mimo sezónu fontána funguje jenom ve čtvrtky, pátky a soboty od 8 do 9 hodin, takže to byla naše poslední příležitost. I když jsme byli fest unavení, chtěli jsme tu vodní, světelnou a hudební show vidět. Asi netřeba psát, jaké masy lidí tam byly... Ale na to, že jsme přišli chvilku před začátkem, jsme chytli dobré místo, kde byl fajn výhled a byla slyšet i hudba. Zároveň jsme nebyli tak blízko, aby nás ohodila vodní sprška - značka ideál. Stojí to za to, jen se obrňte trpělivostí a pozor na věci, věřím, že je snadné tam o něco přijít.
Třetí den ráno jsme si to namířili nahoru na Montjuic, nejvyšší vrchol Barcelony. Pokud máte koupený lístek na MHD Hola Barcelona, o kterém jsem psala v předchozím článku, můžete využít i "zubačku" na Montjuic ze zastávky metra Paral-lel. Potom se dá ještě jet výš lanovkou, ta už bohužel v ceně lístku není a stojí dost peněz (myslím, že 8 € jedna cesta a nějakých 12 € zpáteční). Tak jsme se rozhodli pro výšlap pěšky, pěkně zkratkama po schodech. No a nahoře u hradu jsme byli cobydup! Dovnitř jsme nechtěli jít, tak jsme si to začali obcházet kolem dokola. Viděli jsme pěkně shora přístav, což pro mě byl docela zážitek, vlastně jsem doposud žádný nákladní přístav neviděla. A to teprve ten v Rotterdamu nebo Hamburku, to musí být podívaná!
Když jsme si hrad obešli, chtěli jsme sejít zase dolů, ale vtom jsme si všimli, že kousek pod hradem staví nějaký autobus a jede na Placa d'Espanya, kam jsme to měli namířeno. Paráda, to nám přišlo hodně vhod :) Jeli jsme i okolo olympijského stadionu, kde se konala olympiáda v roce 2005 a pořád je to turisty oblíbené místo. Takže pokud se zajímáte o sporty, určitě mrkněte i na stadion. My jsme sjeli až na náměstí Espanya, respektive autobus stavěl kousek od fontány, na kterou jsme se byli mrknout předchozí den večer.
Tak jsme si ji prohlédli i za denního světla, vyvezli se eskalátory i nahoru k národnímu muzeu a potom se pěšky prošli na náměstí. Nasedli jsme na metro a popojeli kousek k místu, kde jsme věděli, že je jedna z poboček 100 Montaditos.
Tohle byl super tip od naší kamarádky, je to takový fastfood s tapas, kde každou středu a neděli mají 1 kus tapas za 1 €. Proto jsme si to nechali na neděli a šli se levně nadlábnout. Každý jsme si navybírali 5 kusů tapas, společně jsme si objednali kornout chipsů, Tom si dal pivo a já něco, co připomínalo Sangriu (doporučuju, je to výborný!). Společně s pitím jsme platili 14 € a odcházeli spokojení, přejezení a dobře napojení :) Doporučujeme zkusit tapas s chorizo klobáskou a nebo to s vaječnou omeletou, které Španělé obecně říkají "tortilla". Tak jen abyste si nemysleli, že to je tortilla, kterou známe my.

No a potom už nám z našich zaznačených míst zbývaly akorát Gaudího domy - Casa Mila neboli La Pedrera a Casa Batló.
Casa Batló je takový zdobenější, barevnější, líbil se nám o dost víc. Samozřejmě se dá jít dovnitř do obou domů, v Casa Batló dostanete kromě audioprůvodce i tablet, kde pomocí virtuální reality vidíte, jak to tam vypadalo dřív. Může to být super zážitek, jen se připravte na to, že vstup stojí 25 €. A to se nám dávat fakt nechtělo... Chvilku jsme se ještě potloukali centrem a prošli jsme i okolo barcelonské katedrály.
Z památek jsme už viděli všechno, co jsme chtěli, ale z gastronomie nám zbývala ještě jedna specialita - churros! Smažené těstíčko s cukrem, které se namáčí do horké čokolády. Vybranou jsme sice měli jinou kavárnu na ulici Carrer de Petritxol, ale ta byla zavřená, proto jsme nakonec skončili v Cafe Petritxol, kde se svými churros chlubili. Porce churros tam stojí 1 € a dostanete 4 kusy, horká čokoláda k tomu je za 3 €. Dali jsme si to napůl a úplně to stačilo jako dezert ke kafíčku, hlavně po tom obědě ve 100 Montaditos jsme byli fakt přecpaní... Takže moc doporučujeme, i obsluha byla hrozně milá. Ale celkově na té ulici najdete spoustu míst s churros, je to tam vyhlášené a ulici se přezdívá čokoládová ulice :) 

Pokud si říkáte, proč jsme nebyli v La Boqueria, venkovní tržnici, tak bohužel jsme to nechali na neděli, kdy je tržnice (nečekaně) zavřená, stejně jako naprostá většina supermarketů. Ale vůbec nám to nevadilo, stačil nám zážitek z La Paradeta z prvního dne. No a nám už zbývalo jen nakoupit suvenýry domů, osprchovat se a jít brzo spát, protože ráno jsme vstávali o půl 6, abychom se dostali na letiště a stihli letadlo v 9.

To už bude z našeho prozkoumávání Barcelony úplně všechno. Za tři dny jsme toho stihli kopec, co myslíte? Já doufám, že jste si v mých článcích našli spoustu skvělých tipů a že je využijete, až do Barcelony taky pojedete. Budu se moc těšit na všechny vaše komentáře! Mějte se krásně a zase za týden ahoj :)

Letos jsme se s Tomem rozcestovali, a to hlavně díky levným letenkám. I ty do Barcelony se nám povedly sehnat za skvělou cenu - 1300 Kč zpáteční na osobu. Letěli jsme z Vídně s Lauda motion, odlet ve čtvrtek odpoledne a návrat v pondělí ráno. Jinak doporučuju dávat si pozor na letiště, nízkonákladovky ještě pořád občas létají na letiště do Girony, které je od Barcelony hodně vzdálené. Takže leťte na El Prat, kód letiště BCN :)

Na našich dovolených si většinou neplatíme vstupy do památek, úplně nás muzea, hrady, zámky a podobně nezajímají. Ale v Barceloně to bylo něco jiného, rozhodně jsem se chtěla jít podívat dovnitř do Sagrady a pak jsme taky zvažovali vstup do placené části parku Guell. Oboje vstupenky jsme nakonec kupovali dopředu online. Do Sagrady stojí vstupné 17 €, pokud vám je pod 30 let, tak to je za 15 €. No a když si to budete hlídat dostatečně dopředu, podaří se vám vychytat zlevněné dny a časy, kdy vás lístek vyjde na 8 €. Nám se to povedlo :) Hlídejte si to cca měsíc dopředu a určitě se vám to podaří také. Do Parc Guell pak vychází lístek na 10 € na osobu.

Co jsme ještě kupovali předem, byla neomezená jízdenka na MHD. Tyto jízdenky se jmenují Hola Barcelona a můžete si je koupit na 2, 3, 4 nebo 5 dní, respektive 24 až 120 hodin. Pokud je kupujete online, ušetříte 10 % z ceny, pak jen stačí v jakémkoliv automatu v metru zadat kód voucheru a lístky se vám vytisknou. Platí i na cestu z / na letiště, na "zubačku" nahoru na Montjuic, na metro, autobusy i městské vlaky. Nás vyšla jízdenka na 72 hod na 20 € na osobu a využili jsme ji fakt hojně. A i tak jsme toho každý den nachodili fakt hodně, nedokážu si představit, že bychom MHD v Barceloně vůbec nevyužívali! Orientace v mapě metra a stanicích byla dost v pohodě, i v podchodech to měli dobře značené. Jedna věc, co mě fakt překvapila, bylo to, že v metru bylo hrozně horko! Z Prahy jsem zvyklá, že tam vždycky děsně fouká a je tam zima, ale v Barceloně to bylo právě naopak. Je to docela nepříjemné, pokud je venku jen o něco málo chladněji než v metru, musela jsem se několikrát vysvlékat a venku zase oblékat. Ale zase, pokud je venku fakt zima a nemáte na cestách kam se jít ohřát, prostě běžte do metra :D

Ubytování jsme měli zařízené už klasicky přes Airbnb. Tenhle způsob v Barceloně dost frčí, takže nabídka bytů je hodně pestrá. My jsme nakonec zvolili malinký pokojík v bytě ve čtvrti Sants, kousek od Montjuicu a Placa d'Espanya. Noc nás vyšla na cca 450 Kč na osobu. Jen si dejte pozor na to, že ve Španělsku obecně jsou dost časté staré, historické domy, kde okno z pokoje vede do výtahové šachty. My s tím na základě zkušeností kamarádů počítali, spali jsme se špunty v uších a bylo to v pohodě.
První večer, kdy jsme přiletěli, jsme zvládli jen pivo a tapas v baru přes ulici. Užili jsme si olivy a nějaké smažené nugetky se španělskou šunkou (jamón iberico).
Náš první celý den jsme začali u Vítězného oblouku (Arc de Triompf). Prošli jsme se pod ním a promenádou lemovanou palmami jsme se dostali k Parc de la Ciutadela. To je městský parčík, kde spoustu lidí běhalo, venčilo pejsky a procházelo se okolo jezírka uprostřed parku. Park je docela rozlehlý a jeho součástí je kromě školy dokonce katalánský parlament.

"Vtipná" story z metra: ráno jsme v jednom z košů viděli malou myšku nebo možná hraboše a později odpoledne nám zase pod nohama proběhl šváb! Dost mě to vyvedlo z míry a Tom si samozřejmě neodpustil poznámku o tom, že fakt neví, jak přežiju ten Vietnam... No, bude to dost challenge skrz tuhle havěť!
Z parku jsme pokračovali směrem k pláži Barceloneta, počasí nám přálo, sice nebylo o tolik teplo jako v ČR, ale to sluníčko nás nabíjelo energií. Kousek jsme se prošli po promenádě nad pláží a potom jsme se odvážili vyzout si tenisky a projít se bosky pískem. Byl od sluníčka pěkně vyhřátý!
Já jsem se odvážně pustila i na kraj oceánu, voda teda byla pěkně studená, ale pár otužilců se v oceánu normálně koupalo. Jinak na nás všude pokřikovali různí přistěhovalci, jestli nechceme trávu nebo si koupit deky, sluneční brýle či magnetky, které měli vyskládané na písku na dekách a jistě je legálně mohli prodávat...
Fotka s pohledem na hotel W v pozadí nesměla chybět! No a když už jsme skoro chtěli odcházet, přišla za námi paní a lámanou španělštinou a pak i hroznou angličtinou se nás ptala, jestli ji vyfotíme. Do toho jí uniklo pár slov francouzsky, tak mi to hned bylo jasné a začala jsem se s ní bavit. Nakonec pak vyfotila i nás s Tomem na oplátku :) K Barcelonetě nejezdí žádné metro, ale autobusy ano, tak jsme toho využili a svezli se blízko k místu, které jsme měli zaznačené v mapě jako restauraci na jídlo.
Ta restaurace se jmenuje La Paradeta a funguje úplně úžasným způsobem. Otevírají ve 13hod a už o 3/4 na jednu, kdy jsme tam dorazili my, před námi stáli ve frontě asi čtyři lidi. Čekalo se na to, než obsluha otevře garážová vrata, za kterými se ukrýval pult s čerstvými rybami a mořskými plody. Vy si vyberete cokoliv chcete, platíte buď za gramáž nebo za kus (což jsme u těch chapadel chobotnice nevěděli a potom jsme se divili, kolik že to platíme...). Oni to pak všechno odnesou do kuchyně, kde vám to ugrilují nebo v případě kalamárů i usmaží. Vy si doobjednáte pečivo a pití, dostanete číslo, pípací a svítící token, účtenku a jdete si sednout.
Průběžně vám bliká token, vy jdete k okýnku s účtenkou a oni si škrtají to, co vám zrovna vydávají. My dostali první chobotnici nakrájenou na plátky, byla ugrilovaná, osolená, okořeněná paprikou a pokapaná olivovým olejem. Potom přišla smažená část kalamárů a nakonec grilované kalamáry a gambety (velké krevety) s česnekovo-bylinkovou omáčkou. No, platili jsme 41 € bez pití, ale náramně jsme si pochutnali a věděli jsme, co jsme si vybrali a že to bylo čerstvé. La Paradetu vám můžu stoprocentně doporučit, pokud milujete mořské plody jako my, zajděte si tam!
Z La Paradety jsme zamířili víc do centra města, mrknout do gotické čtvrti a jen tak se chvilku poflakovat uličkami a vzít si kafe s sebou. Postupně nastal čas přemístit se k Sagradě, kam jsme měli objednané lístky na 17hod. Přímo u Sagrady zastavuje metro a stavba vás ohromí hned, jak vystoupáte schody nahoru. Obešli jsme si celou katedrálu, abychom ji viděli ze všech stran. Ukázalo se, že vyfotit ji celou a nedejbože vyfotit nás s ní, je skoro nadlidský úkol. Tom viděl nějakého kluka, že to fotí na mobil jako panorama, ale na výšku, a zjistil, že to tak jde i na jeho mobilu. Zkusil vyfotit mě, ale ani na několikátý pokus to nešlo, vždycky tam chyběly buď moje nohy nebo věže nebo jsem se jak naschvál tvářila hrozně :D Já jsem ho potom dvakrát vyfotila úplně v pohodě. A na svoji fotku vyfocenou tímto způsobem jsem si nakonec počkala na zhruba 25. pokus. A stejně to není ono, takže vám ji sem ani nedám :D Nejlépe se to fotí od jezírka, kde už to i Tomovi docela vyšlo...

Počasí se takhle odpoledne dost pokazilo, začalo nepříjemně foukat, a tak jsme ještě před tím, než jsme měli jít dovnitř, zašli aspoň do Costa coffee na čaj. Pokud jsem byla ohromená ze Sagrady zvenku, tak to jsem ještě netušila, co mě čeká uvnitř! Všechny ty vitráže s mozaikami, ty impozantní sloupy a strop, wow. Nedá se to popsat, musíte to zažít. Jo a zjistili jsme, že ten zvýhodněný zlevněný vstup má samozřejmě nějakou nevýhodu - tím, že jdete dovnitř až v 17hod, tak už se nedostanete nahoru na věže, ty zavírají právě v pět. No ale nevadí, i tak to stálo za to! Tom z toho teda byl takový rozpačitý, říkal, že si pořád není jistý, jestli se mu to líbí. Ale mě si teda Sagrada získala stoprocentně. Potom už jsme jeli na byt, nakoupit si dobroty do supermarketu, najíst se, osprchovat a jít spát.
Druhý den ráno jsme si naplánovali tak, že začneme obhlídkou nemocnice Sant Pau. Jedná se o rozsáhlý nemocniční komplex vybudovaný v secesním stylu a zapsaný na seznam UNESCO. Je možné si zaplatit vstup dovnitř a celý komplex si projít. A popravdě, kdybychom věděli, že ty budovy jsou tak nádherné, tak bychom asi koupili lístky předem a šli dovnitř. Věřím, že to stojí za to.