Ahojte! Jak jsem zmiňovala v předchozím článku, letos jsem v oblasti Lombardie byla celkem třikrát - 2x pracovně a jednou rekreačně, na dovolené s mamkou. A právě o této dovolené vám chci dnes napsat. Připravte si ke čtení rovnou něco dobrého k snědku a k pití - do Itálie se tradičně jezdí za jejich výbornou kuchyní, a ani naše dovolená nebude výjimkou.

Letěly jsme s Ryanairem z Brna do Bergama a zpáteční letenka na osobu nás vyšla na cca 2400 Kč. Ubytování jsem cíleně hledala v Bergamu, byl to takový náš výchozí bod a odtamtud jsme vyjely na dva různé výlety. Vyjde to takto levněji, než být ubytovaný v Miláně a pohybovat se MHD po Miláně. Z letiště se dá lehce dostat do centra Bergama autobusem a lístek stojí 3€. Pro ostatní cesty MHD jsme si většinou pípaly přímo v autobusech kartou díky systému "passa e vai" nebo-li "pípni a jeď", jedna jízda vyjde na 1,70€.

První den jsme věnovaly samotnému Bergamu, prošly jsme si Cita Bassa, spodní část města, a také Cita Alta, vrchní část města, kam vede i lanovka a jsou odtamtud krásné výhledy. Bergamo nemá úplně známé pamětihodnosti, spíš jde o to, ztratit se v uličkách, hlavně toho horního města. Vezměte si pohodlnou obuv, nachodíte se fakt hodně. Mamka to zvládala statečně, ale bylo vidět, že to je pro ni náročné, hlavně do kopce, i když jsme si část cesty zkrátily lanovkou.

Doporučuju zajít si do profláklé pizzerie/pekárny Il Fornaio, kde dělají takové ty obdélníkové pizzy, které vám nůžkami nastříhají na kousky, a to i s burratou uprostřed. Pizza se prodává na váhu, skoro stoprocentně si vystojíte slušnou frontu, ale fakt to za to stojí. Mají pobočky i v jiných italských městech, tak to omrkněte. Rozhodně ochutnejte stracciatella zmrzlinu v některé pobočce La Marianna. Stracciatella zmrzlina totiž vznikla právě v Bergamu a i když tuto příchuť třeba nemáte zas tolik v oblibě (jako já), tu místní musíte zkusit. Je fakt skvělá, s velkými kousky čokolády, mňam.

Druhý den naše cesta směřovala do Milána, kde jsme měly koupené lístky do katedrály Il Duomo. Ty se celkem prodražily, vzaly jsme ty s přístupem nahoru na střechu a cestou nahoru výtahem, na osobu to vyšlo 27€. Tím, že to byl jediný vstup na památku z celé dovolené, jsem to ještě zkousla, a bylo to super, ale pořád za mě z podobných staveb vede Sagrada Familia. Navíc jsme měly smůlu, že zrovna v momentě, kdy jsme vstoupily na střechu, začalo pršet. A teda řeknu vám, chodit s deštníky po nestabilním mramorovém, kluzkém povrchu, není úplně top zážitek :D

Dále v Miláně stojí za to navštívit nákupní galerii Vittorio Emanuele, jedno z nejstarších nákupních center na světě. Pokud nejste úplně ta pravá klientela pro Gucci, Louis Vuitton, a podobné butiky, tak se můžete aspoň jako my a další desítky turistů 3x otočit na patě v důlku velké podlahové mozaiky, v místě býčích koulí. Prý pro štěstí :)

A ještě vám doporučím navštívit areál Castello Sforzesco a oblast okolo kanálu Navigli, kterou lemují barevné domečky a četné restaurace, bary a kavárny. Dát si Aperol spritz nebo Limoncello spritz (což je mimochodem můj objev letošního léta a z mé říjnové služební cesty jsem jednu láhev limoncella přivezla, abychom si spritz mohli dělat i doma) právě v této oblasti podél kanálu je pěkný autentický zážitek.

Třetí den jsme věnovaly cestě k Lago di Garda, vlakem jsme se z Bergama svezly do vesničky Peschiera del Garda, prošly se z nádraží kolem vody do přístavu, naobědvaly se a pak jsme lodí vyrazily na plavbu do Sirmione, které se nachází na úzkém poloostrůvku uprostřed jezera. Tam jsme si obešly hlavně hrad (Castello Scaligero), promenádu podél vody, daly jsme si gelato a já se na veřejné pláži i na chvilku okoupala. Voda příjemná a přišla jsem si jako u moře :) Pak jsme nasedly na autobus směr Desenzano del Garda, tam už jsme jen v supermarketu dokoupily pití a svačinku na cestu zpátky, a nechaly se vlakem odvézt do Bergama. V tento den nám jako na objednávku vyšlo nejkrásnější počasí, takže výlet k jezeru byl rozhodně highlight celé této dovolené.

Z praktických tipů vám dám ještě jeden - pokud budete často cestovat vlaky tak jako my, určitě si stáhněte aplikaci Trenord, kde pohodlně koupíte lístky online a nemusíte nic řešit na přepážce na nádraží. Italové přeci jen angličtinu zas tak v malíku nemají, ale většinou pro mě nebyl problém se domluvit. A to už bude z dnešního článku úplně vše, doufám, že jste si exkurzi za krásami Lombardie užili a budu ráda, když sem nakouknete zase příště u dalšího cestovatelského článku z Mallorcy.

Ahoj! Jak už jsem avizovala, stejně jako loni jsme na konci února vyrazili s kamarády do Itálie na lyžovačku. Bohužel nás tentokrát bylo méně, jeli jsme jen ve čtyřech (já, Tom a dvě kamarádky), ale i tak to zase byla skvělá zimní dovolená. Chci vám ukázat pár fotek a zase vám něco napsat o zájezdu a o tom, jak jsme se měli.
Zájezd jsme teda zase vybírali přes České kormidlo už někdy v listopadu. Nakonec padla volba opět na Dolomity, tentokrát oblast Tre Cime / Drei Zinnen, která je těsně u hranic Itálie s Rakouskem. Nalákaly nás hlavně dlouhé sjezdovky, celkově to je prý největší středisko v Dolomitech se 110 km sjezdovek. Pak nás taky zaujalo, že tam žije stádo sobů jako jediní sobi v Alpách. No a super byl i hotel, v ceně zájezdu byl wellness. Takže jsme zaplatili něco málo přes 6000 Kč a těšili jsme se na polopenzi, ubytování, dopravu, skipass a wellness v ceně.
Z Brna jsme tentokrát vyjížděli ještě později, až v 11 večer, na místo jsme dorazili před 8 hodinou. Cesta uběhla rychle, seděli jsme úplně vzadu na té pětce, tak jsme měli i všichni dost místa. Účastníci zájezdu byli většinou Brňáci nebo Ostraváci, tak půlka zájezdu se navzájem znala a skoro všichni byli naprosto typičtí Češi, což se nejvíc projevovalo klasicky na snídaních a večeřích... Raději no comment, my jsme byli spokojení sami se sebou ve čtyřech :D
Musím říct, že počasí nám neskutečně přálo, všechny tři dny jsme měli sluníčko, totální azuro. Až jsme si říkali, že ten poslední den teplota byla až moc vysoká a kvalita sněhu už šla dost dolů. Ale tak nikdy není všechno ideální, aspoň jsme mohli vždycky na oběd sednout ven na zahrádku, nahřívat se na horském sluníčku a k tomu upíjet Aperol Spritz. A to fakt není k zahození, dost jsme si to užívali.
První den jsem si dala na oběd něco typicky rakouského, co jsem ještě nikdy neměla a hrozně jsem se na to těšila - germknodel. Druhý den jsem měla těstoviny s nějakým zvěřinovým ragú, chuťově super, vzhledem to nebylo moc hezké, tak to jsem nefotila. A třetí den jsme měli všichni úplně top oběd, knodeltris, opět rakouský, bylo to trio knedlíků - jeden špenátový, druhý špekový a třetí houbový. Na to, jak malé to vypadalo, jsme z toho byli zasycení a nadšení na dlouho. A Aperol nebo v mém případě Hugo Spritz nesměl chybět. Bombardino padlo taky, Tom s Dančou si dali ještě napůl tiramisu. Jídlo v hotelu bylo takové průměrné, shodli jsme se na tom, že loni ve Falcade nám chutnalo víc.
Wellness nás dost zklamal, jednalo se o dvě pidi sauny tak pro 2-3 lidi, vířivku, která ani nebyla napuštěná a vypadala, že ji dlouho nikdo nečistil... Tak to jsme oželeli a řekli jsme si, že si raději brzy zase zajdeme v Brně do Maximus resortu. Což jsme si tuto sobotu ve stejné sestavě fakt splnili :)
Co se týče lyžování, od loňského roku jsem si konečně pořídila ty nové lyže a ostatní vybavení, tak jsem se těšila, až to všechno otestuju. Tom se mě snažil naučit carvingové obloučky, já se snažila to pochopit, okoukat a dělat taky, ale prý se mi to nedařilo úplně tak, jak by to mělo být. No, holt starého psa novým kouskům nenaučíš... Zkusím to zase další zimu a třeba to vypiluju :) Ale lyžovalo se mi fakt krásně, ani nohy z lyžáků mě tak nebolely jako loni. A hlavně jsem ocenila nové brýle, které se konečně nezamlžovaly. Sjezdovky byly docela fajn, našli jsme si takové, které nám vyhovovaly. Ale konstatovali jsme, že ve Falcade byly ještě příjemnější, tady v Tre Cime byly docela prudké i červené. Ale jednou jsme si sjeli nějakou sjezdovku, co patří pod Unesco, ta byla fakt vyloženě "kochací" a končila v údolí, odkud byl rozhled na krásnou přírodu, lesy a hory kolem. Krása!
Poslední den jsme si nakoupili italské dobrůtky s sebou domů a jelikož ve vesničce Sesto / Sexten, ve které jsme byli ubytovaní v hotelu, měli i místní sýrárnu, šli jsme si tam koupit parmezán (cca 200 g nás vyšlo na 3 € a něco málo) a bio alpské jogurty ve skle (jeden za 0,55 € a lepší jogurt jsme snad nikdy nejedli). Kromě toho jsme koupili speck, bresaolu (italská hovězí šunka, dali jsme si ji pak doma s rukolou, parmezánem a balsamico krémem - doporučuju) a levnou Lindt čokoládku.
Sečteno podtrženo, loni ve Falcade se nám líbilo o něco víc, ale i oblast Tre Cime je úžasná a za ty tři dny jsme si rozhodně nestihli celou prolyžovat. Jo a jmenuje se to podle pohoří Tre Cime (v překladu tři vrcholy), které ale rozhodně ze žádné sjezdovky, žádného úhlu, prostě odnikud, neuvidíte. Jen vás budou s*át ty siluety a fotky všude možně, na vlastní oči to spatří jen ti, co by si chtěli dát vysokohorský hike. No ale aspoň ti sobíci byli skvělí, dělají každé pondělí hromadné krmení, tak pro děti (a Aničku) ideální atrakce.

Co vy a lyžování / snowboard? Byli jste někde v zahraničí letos v zimě? Kam nám doporučíte jet příští rok? Budu se zase moc těšit na vaše milé komentáře. Mějte se krásně a brzy u dalšího článku ciao!

Ahoj! Na konci února jsme se s partou kamarádů vydali lyžovat do Itálie a já musím podotknout: KONEČNĚ! Konečně lyžovačka (protože jsem tři zimy prokaučovala a vůbec nejela nikam na hory) a konečně italský hory, poprvé jsem jela na lyže do zahraničí, takže si dovedete představit, jak jsem byla natěšená.



Rozhodli jsme se s kamarády, že pojedeme v partě na hory už někdy v listopadu, a zájezd jsme nakonec koupili v prosinci. Protože pár lidí už mělo zkušenost s cestovkou České kormidlo, vybírali jsme z jejich nabídky a nakonec zvolili zájezd do italských Dolomit, do oblasti Falcade. Jelo nás osm, což bylo ideální jak na místa v autobuse, tak na rozložení do pokojů. A nadšení jsme byli i z ceny zájezdu, za necelých 6000 Kč nás autobus dopravil z Brna do Falcade a zpátky, tři celé dny jsme lyžovali, přičemž skipas platil na tři různé oblasti (dohromady přes 100 km sjezdovek). V ceně bylo ubytování v hotelu a taky polopenze (dvě snídaně a dvě večeře).


Samotná cesta docela utekla, vyjížděli jsme z Brna kolem deváté večer a na místo jsme přijeli kolem osmé, takže cca 11 hodin cesty. Ráno jsme se hned převlekli, věci si nechali ve společenské místnosti a vyrazili jsme na skibus, jehož zastávku jsme měli přímo naproti hotelu. Skibus nás vždycky dovezl během pěti minut pod sjezdovky a nic dalšího jsme za něj neplatili, bylo to v ceně skipasu. Ten první den nám bohužel dost nepřálo počasí, sněžilo a padla mlha, takže viditelnost byla opravdu mizivá. Ale i tak jsme toho najezdili docela dost, i když jsme skoro neviděli, kam jedem, pádům jsme se taky docela vyhnuli :)
Další dva dny se počasí naštěstí umoudřilo a nás čekalo sluníčko a nádherné výhledy na vrcholky Dolomit. Já jsem nemohla být nadšenější, konečně jsem viděla, kam jedu, a taky že bylo čím se kochat. Do toho ty božské, široké, dobře upravené sjezdovky... Kolem mě parta super lidí, italština a to jejich jídlo <3 Večeře i snídaně v hotelu stály za to, večeře jsme měli vždy tříchodové, akorát jsme moc nechápali, proč ten první chod byl vždycky větší než samotné hlavní jídlo, pak jsme měli problém to všechno sníst. A snídaně klasika.
Na obědy jsme vždy chodili do stejné restaurace, šli jsme tam první den a už jsme jí zůstali věrní. Já si dala první den lasagne, druhý den těstoviny s rajčatovou omáčkou a speckem, třetí den jsem byla trochu přejetá z předchozího večera (únava a nějaký ten alkohol :D), tak jsem zvolila vepřový plátek a kopu hranolek. Cenově to tam měli v pohodě (okolo 9€ za jídlo), samozřejmě jsme si jednou dali i bombardino, bez toho by to nebyly italský hory!

Co dodat, fotky to stejně řeknou lépe než slova :) I když mě po třetím dni už solidně bolely holeně z přezkáčů, stejně bych ještě den nebo dva zůstala. Naprosto všechno na téhle dovolené bylo perfetto a já doufám, že jsme si tímto vytvořili tradici a za rok jedeme zase, trochu někam jinam, ale ve stejné sestavě a se stejnou cestovkou. Teď už mi ty české kopečky totiž fakt stačit nebudou. Akorát musím do příště konečně pořídit nové lyže, protože ty mé retro Rossignoly nejsou carvingové lyže a já to chci konečně zkusit. A taky brýle, tyhle už těžce nedávaly tu zimu a mlhu.
A co vy, byli jste tuto zimu někde lyžovat nebo na snowboardu? Jezdíte do zahraničí nebo vám stačí české / slovenské hory? A najde se tu někdo, kdo byl taky někdy ve Falcade? Těším se na vaše komentáře, mějte se skvěle :)

Ahoj, venku krásně svítí sluníčko a my se po obědě chystáme na Koloniál, který už jsme navštívili jednou v dubnu. Tak se těšíme, co podzimní edice přinese. Později nás ještě čeká flákání se a povídání si v kavárně s kamarády z Ostravy, kteří jsou v Brně na výletě. Zkrátka si ten poslední den prázdnin užiju a vám dnes přináším oddechový článek, protože poslední dobou těch recenzí a outfitů bylo až až :) Podívejte se na dva vlogy z naší dovolené v Itálii, uvidíte v nich daleko víc než to, co bylo na fotkách - náš hotelový pokoj, jídlo, zmrzliny, espressa, atd. Věřím, že vám vlogy přinesou dobrou náladu a ještě na vás dýchnou trochu toho léta. Mějte se krásně!

Ahojte! Počasí venku už se opravdu tváří podzimně a já do sebe začínám lít jeden čaj za druhým a večer zapaluju svíčku. Ne že bych tohle počasí neměla ráda, ale přeci jen to ochlazení bylo dost prudké. Tak se dnešním článkem ještě vrátíme zpátky k létu, vezmu vás do Benátek a na krátkou chvilku do Verony. Užijte si poslední várku fotek z naší dovolené a těšte se na vlogy!
 Do Benátek jsme přijeli opět vlakem, spousta lidí z našeho zájezdu už tam byla, a tak se vydali na celý den na ostrov Lido za koupáním. Někteří směřovali na ostrov Murano, kde se vyrábí sklo. My jsme se vydali po vlastní ose do města a začali se kochat úžasnými výlohami v malinkých uličkách. No řekněte, při pohledu na takovou spoustu sladkostí, taky vám tečou sliny až na zem?

Ahojte! Tak se nám konečně ochladilo, což je příjemnou změnou po těch vedrech, už toho bylo dost a musím se přiznat, že už se moc těším na podzimní módu. Už jsem stihla jít do školy pro potvrzení o studiu a zařídit si novou šalinkartu, mám sestavený rozvrh na následující semestr (jupí, konečně jenom út-čt!!!), ale jsem ráda, že začínáme až 21.9. :) Doufám, že vy, co už do školy chodíte, to zvládáte v pohodě a my vysokoškoláci si ještě užijeme zbytek volna. Mějte se krásně!

Dnes vám pozdravím jen krátkým "ciao", které jsme v Itálii slyšeli na každém kroku. Uvedu tak první článek s fotkami z dovolené a začnu hezky popořadě, naším prvním dnem ve Florencii. Na tu jsem se moc těšila, každý mi říkal, že je krásná a navíc já jakožto fanynka knih Dana Browna jsem byla natěšená na ta místa, která se v knize Inferno vyskytla. Tak jdeme na to, fotek je hodně :)