Ahojte! Poslední random se tu objevil na konci listopadu, od té doby jsem si dala pauzu. Ale dnes tu mám pro vás další nálož fotek za poslední 3 měsíce. Připravte se ještě i na pár vánočních a hlavně na to, že to bude dlouhé. Takže doporučuju udělat si čaj nebo kafe, k tomu něco na zub a pojďme na to :)

První dvě fotky jsou ze začátku prosince, kdy jsem výjimečně byla v kanclu a zrovna poprvé krásně nasněžilo. Spielberk office centre na Holandské pod tím sněhem vždycky vypadá skvěle, ještě když jsou i zamrzlá jezírka!

Další dvě fotky jsou focené v kroměřížské Podzámecké zahradě, kam jsem se byla projít s kávou v kelímku z Velo Café po lékařské kontrole. Byli jste někdy v Kroměříži mrknout se na arcibiskupský zámek a zahrady? V Podzámce pobíhají volně nejen pávi, ale třeba i králíci :)

Matná vzpomínka na to kratičké 14denní obodbí, kdy byly znovu otevřené podniky... Zašli jsme si tehdy na poké bowl do 3F Mori a potom na kávičku a koblihu do Yummy Lamy ve Vlněně. Byli jsme tam poprvé, přihlásili jsme si do jejich vánoční soutěže a nakonec vyhráli ponožky s lamama jako jejich merch. Dobré štěstí!

Vlevo rozhledna v oboře Holedná, kam jsem se vypravily poslední víkend před Vánoci. Nečekala jsem, že bude takhle vysoká! A že se to nahoře bude docela dost chvět - za nějakého více větrného dne bych to nezvládla, a to nemám strach z výšek, ale není to příjemné. Výhled stál za prd, byla mlha, takže se určitě plánuju na jaře vrátit. 

Vpravo opět Kroměříž a kus vánoční výzdoby na Velkém náměstí, v pozadí opět náš zámek. Letos byly trhy poprvé na hlavním náměstí a musely podléhat přísným restrikcím - velká škoda. Výzdoba se jim moc povedla, tak doufám, že letos na Vánoce to bude úplně o něčem jiném.

Vánoční strom na Svoboďáku se letos také výjimečně povedl. Na Zelňáku teda bývá vždycky hezčí, ale tentokrát to ten "svoboďácký" docela dotahoval. Jak se stromy líbí vám? 

Vpravo potůček ze štědrodenní procházky z Nového Lískovce k nemocnici Milosrdných bratří. Na Štědrý den se vždycky chodíváme odpoledne projít, aby nám před večeří pořádně vyhládlo.

K Vánocům jsem mimo jiné dostala knížku Brno na srdci, Brno na jazyku, ze které jsme si vařili už tři různá jídla. Jedním z nich byly kuřecí paličky na limetových listech podle receptů kluků z brněnské Večerky. Kdybyste se ptali, kde se dají sehnat limetové listy - buď na Olomoucké nebo ve městě ve vietnamském obchůdku u Grandu. A byla to velká dobrota :)

Zrcadlové selfíčko tu ode mě dlouho nebylo, takže když jsem byla na Silvestra vyfiknutá (full make-up face a navlněné vlasy se v těchto časech u mě moc nevidí), musela jsem toho využít.

Knižní tip - Skleněný pokoj, byl podle toho  natočený i stejnojmenný film právě ve Vile Tugendhat. Je to do určité míry pravdivý, ale trochu pozměněný příběh původních majitelů vily. Čekejte hodně architektury, ale taky hlavně vztahových situací a sexu :D Mně se knížka moc líbila.

Oliver si umí udělat pohodlíčko, a samozřejmě nejlépe na kancelářském křesle ve všední den, když pracuju. Pak nemám to srdce ho vyhodit, když tam leží takhle, a radši u toho notebooku stojím... 

Vlevo naše výroční večeře 2. ledna, kdy jsme oslavili 11 let spolu. Tentokrát doma, s objednaným sushi. Vpravo bun bo nam bo, jedno z mých nejoblíbenějších jídel, které bych mohla mít klidně každý (druhý) týden.

Výhled z Červeného kopce, o kterém jsem do té doby ani nevěděla, že existuje. Každý v Brně zná Žlutý kopec, ale o Červeném jsem neměla tušení. Udělala jsem si procházku od nás ze Starého Lískovce k vazební věznici v Bohunicích a odtud mezi zahrádkami právě na Červený kopec a zpátky ke Kampusu.

Cesta teda byla místy hodně bahnitá, takže to odnesly boty, ale jinak ty výhledy a super počasí stálo za to! Oliver podruhé, tentokrát ne na židli, ale v posteli, v momentě, kdy si vyskočil na moje rameno. Moc selfíček s ním nemám, většinou to ani nejde vyfotit, tak jsem toho tady musela využít <3

Mám tu někoho, kdo miluje raclette? Tahle švýcarská dobrota je vynikající a pokud sýr seženete, je dost jednoduché si ji připravit i doma. Tip - raclette mívají v Kauflandu :) Většinou se k němu jí pečené brambory, kvalitní proscuitto a kyselé okurky, případně cibulky (ty já nemám ráda). Je to super zimní jídlo, co zasytí a zahřeje.

Stali se z nás milovníci deskových her - ono taky co má člověk dělat, když nikam nemůže a ještě ke všemu je venku zima. No a Monopoly jsou vždycky dobrá volba - na fotce je klasická verze s papírovými penězi, co k nám přivezla kamarádka, ale teď už máme doma verzi s platebními kartami, kterou jsem jako dítě kdysi dostala od známých a doteď jen ležela u rodičů doma. Co vy a Monopoly, případně Dostihy a sázky, máte to rádi?

Pokud s vámi to jídlo doteď nic moc nedělalo, připravte se, že teď se to možná změní. Tohle je valentýnské menu z Atelieru o čtyřech chodech, přičemž každý chod je spárovaný s vhodným vínem / koktejlem. Jídla byla předpřipravená a na nás pak bylo si je doma dodělat, ohřát a naservírovat. Ideální koncept pro "foodies" jako jsme my dva s Tomem.

Předkrm číslo 1 byly ravioli plněné dýní a ricottou se zeleninovou omáčkou a dýňovými semínky, k tou bílé víno. Druhý předkrm nesl název daino tonnato a jednalo se o dančí maso nakrájené na tenoučké plátky, přelité tuňákovou omáčkou, ozdobené kapary a nakládanou červenou cibulí. Ještě k tomu byla rukola, ale na tu jsme úspěšně zapomněli O:-) Plus růžové víno.

Hlavním chodem byl steak z hovězího masa, topinamburové pyré (to je očividně teď velký trend, protože ho v nabídce měly i jiné restaurace, na jejichž menu jsme se dívali) a vařená zelenina. K tomu červené víno. Pokud si říkáte, že už po těch dvou předkrmech jsme museli být přecpaní, máte pravdu. Steak jsme do sebe sotva zvládli nacpat a úplně nás to utlumilo. 

Po takovém obědě jsem se musela jít projít na vzduch a trochu to vychodit (viz následující fotka), ale dezert jsme si stejně dali až kolem šesté večer a pak už jsme nevečeřeli. Dezertem byla čoko roláda přelitá punčovou omáčkou a posypaná drobenkou. K tomu byl namíchaný "vielle framboise" koktejl, který nám jako jediná věc z celého menu moc nechutnal. Jinak to celé hodnotíme na 12 z 10 :)

Znáte brněnské Květinářství Galerie na Josefské? Existuje už několik let a já o něm donedávna vůbec neměla potuchy! Přitom je to tam tak krásné <3 Určitě se běžte mrknout, kromě rostlinek a kytek na vás čekají i ptáčci. Já jsem si odnesla konečně dvě řasokoule, které jsem chtěla už dlouho, a ještě jsme si s Tomem zamilovali malinký kaktusek v krásném kamenném květináči - už nám zdobí poličku nad pracovním stolem.

Jaro, pojď! Musela jsem si už koupit letošní první tulipány, z Lidlu za pade a vždycky mi vydrží 5 dní až týden. Základ je měnit jim vodu každý den, dát vždycky co nejstudenější a klidně přidat pár kostek ledu. A zároveň vždy seříznout stonky. Takhle si zaručíte, že vydrží fakt dlouho.

V Novém Lískovci se nedávno otevřela nová kavárna. Je to v pořadí třetí počin Coffee Trailu a my za to nemůžeme být šťastnější. Ve Starém Lískovci není nic, tak je super kromě Mitte v Kampusu mít i Coffee Trail v Novém Lískovci, oboje kousek od domu a ideální na procházky.

A konečně poslední dvě dvojfotky! Jsou z minulého víkendu, kdy jsme se s kamarádkou rozhodly vyjet na výlet za Brno. A to konkrétně kousek od Vyškova na rozhlednu Chocholík. Jak vidíte, počasí nebylo nic moc a jenom blázni by lezli na rozhlednu v mlze. No co, procházka okolo byla fajn a aspoň víme, že se tam vrátíme na jaře / v létě, abychom i něco viděly :D

A když už jsme byly u Vyškova, zajely jsme si ještě k lomu u Drysic. Vím, že se tam v létě jezdívá koupat, tak jsme to šly omrknout. A musí to být skvělé místo na koupání! Samozřejmě jako u většiny lomů je tam vstup zakázán, ale víte, jak to bývá :) V létě na koupačku jsem zpět.

Na závěr tip na chutné a hlavně velmi pohledné jednohubky, které připravovala kamarádka na rozlučku s jejich bytem. Tučňáčci jsou složení z nivové koule (dá se dát i mozzarellová třešinka, ale to by bylo chuťově dost plané), dvou černých oliv a mrkve. Při pohledu na tohle dílo mě hnedka napadla hláška z Pelíšků - To ale muselo dát práce! Přitom taková blbost, co? :D

A to už je pro dnešek opravdu všechno. Schválně mi dejte vědět, jestli jste dočetli až do konce. Pokud ano, moc vám za to děkuju. Budu se moc těšit na vaše komentáře a mějte se v rámci těch dost omezených možností fajn.

Zdravím vás všechny z domova, místa, kde jsem za poslední téměř rok strávila daleko víc času, než bych kdy chtěla a představovala si. Tím, že oba dva s Tomem stále pracujeme z domu, jsme si i v té naší malé garsonce několik nových věcí do domácnosti pořídili, s některými se naopak rozloučili a jiné uzpůsobili, zkrášlili, předělali. 

Takže pracovní stůl, který od té doby, kdy jsem před dvěma lety odstátnicovala, zůstával nevyužitý, našel opět využití jako Tomovo pracovní místo. Místo kuchyňských dřevěných židlí, které nám kvůli práci z domova začaly být nepohodlné, jsme si pořídili kancelářská křesla. Dovybavili jsme si kuchyň a našimi posledními dvěma přírůstky do domácnosti se stalo božské žehlicí prkno s plameňáky a mramorový hmoždíř. 

I když nijak často nežehlím - přijde mi to skutečně nutné jen u těch věcí, které by jinak vypadaly jen jako kus hadru (utěrky, ručníky, košile a některé mačkavé topy a kalhoty) - po novém žehlicím prknu jsem pokukovala už dlouho. Doposud jsme měli takové hodně staré, které se nedalo dost dobře nastavit do ideální výšky, takže jsem se u žehlení hrbila. Navíc ani ta žehlicí plocha nebyla moc široká a molitan obsažený v potahu už pamatoval lepší časy. 

Díky spolupráci s Bonami, což je eshop, který vám asi nemusím představovat, jsem si nové prkno konečně mohla pořídit. A když už nové, tak i s krásným, veselým potahem. Do oka mi padlo prkno od značky Addis s motivem plameňáků. No a musím říct, že se mi hned žehlí o poznání lépe! Na to, jak je robustní, tak je překvapivě lehké. Snadno se s ním manipuluje a disponuje 7 nastavitelnými výškovými polohami - mně nejvíc sedí ta nejvyšší. Má i pevnou odkládací plochu na žehličku, což ve srovnání s tím starým, kde byl jen jakýsi zkroucený drát, který se nebezpečně prohnul pod tíhou žehličky, je opravdu sto a jedna. 

Co vy a žehlení? Je to jedna z vašich spíše oblíbených domácích činností nebo naopak se jí vyhýbáte, jak jen to jde? Já žehlím sice sporadicky, ale docela ráda. Většinou si k tomu pustím nějaké video na YouTube nebo krátký seriál a kopu krásně vyžehleného prádla mám brzy nachystanou na uložení do skříně.

Hmoždíř. Taková docela starobylá pomůcka do kuchyně, na kterou se ale naštěstí nezapomnělo. Ne vždy jde totiž použití hmoždíře něčím nahradit. Jasně, že když ho nemáte, tak si nějak poradíte. Ale jakmile ho začnete používat, už nechcete nic jiného. My jej zatím několikrát využili na rozmělnění arašídů do asijských jídel; doposud jsme je museli drtit válečkem v sáčku nebo se na to prostě vykašlat a nasypat je tam vcelku. 

Dalším využitím může být nadrcení vlastní směsi koření nebo klidně i rozmělnění jednoho druhu koření. Dokážu si představit nadrtit v něm kuličky pepře na menší kousky do pepřové omáčky. Hmoždíř je super i na výrobu vlastního pesta nebo bylinkové směsi, jak vidíte na fotkách. Často si děláme lososa pečeného v alobalu v troubě s bylinkami. Tentokrát jsme si směs připravili rovnou v hmoždíři smícháním čerstvého tymiánu, rozmarýnu a olivového oleje. Bylinky se díky tloučku pěkně rozvoní a smíchají s olejem, který chytne bylinkové aroma. 

Tento mramorový hmoždíř od značky Westmark je navíc pěkně stylový - já cokoliv s mramorovým vzorem miluju! Má jen 10cm průměr, takže v něm neuděláte kvanta pesta, ale nám to úplně vyhovuje. V kuchyni nezabírá tolik místa a pro použití pro dva lidi úplně stačí. Máte doma hmoždíř? Pokud ano, na co ho nejčastěji využíváte? 

Já tímto mockrát děkuji Bonami za možnost doplnění chybějících nezbytností v naší domácnosti a vám všem za přečtení článku. Doufám, že se vám líbil a třeba vás inspiroval ke koupi něčeho, co vám zpříjemní nebo vylepší čas strávený doma. Mějte se krásně a pokud slavíte dnešního Valentýna, užijte si to :)

Ahojte! V dnešním článku bych vám chtěla ukázat několik fotek ze zimní pohádky, zasněžené krajiny Hřebečských důlních stezek. Na tento spontánní výlet jsme se vydali s partou kamarádů v půlce ledna, kdy v Brně nebyl skoro žádný sníh, a přitom stačilo vyjet několik desítek kilometrů na sever a najednou ho bylo plno :)

Auta jsme nechali zaparkovaná u Hostince U Tety v obci Hřebeč-Koclířov, která se nachází severně od Brna mezi Moravskou Třebovou a Svitavami. Pak už jsme se po svých vydali na původně 9km, nakonec skoro 15km trasu v závějích sněhu. 

Po cestě nás kromě zasněžené krajiny čekaly i dvě rozhledny. Ta první (vyhlídka Nad Doly) byla velice netypická, protože schody k ní vedly směrem dolů, ne nahoru. Na konci schodiště se rozprostírala vyhlídková plošina, na kterou se nás osm tak tak vešlo se všemi těmi vrstvami oblečení, batohy a mobily v rukou.

Na jednom úseku trasy nás nemile překvapilo prudké klesání vymletou úžlabinou z kopce dolů. Kromě jednoho pádu jsme to všichni zdárně zvládli a dole jsme byli rádi za sníh. Kdyby jím tahle cesta pokrytá nebyla, čekalo by nás bahno a kopec bychom s největší pravděpodobností buď vůbec neslezli nebo by z nás byla pěkná prasátka :)

Druhou rozhlednou byla rozhledna Strážný vrch, opět velmi netypická svým vzhledem, což jsme ocenili jak zezdola, tak hlavně nahoře v průhledu. Při stoupání nahoru nás překvapily schody s otvory, kterými se na ty dole sypal sníh ze schodů a z bot těch nahoře. Ale jelikož jsme skoro všichni už předtím schytali přívaly sněhu ze stromů, nijak nám to nevadilo.

Ke konci naší trasy jsme se dostali i k bývalým dolům Emil a Václav, blízko kterých je další vyhlídkový bod. Takhle v zimě pod sněhem člověk ani netuší, co má pod nohama a jak to bez sněhu vypadá. Ale z fotek na internetu zjistíte, že stojíte na haldě hlušiny, přezdívané "měsíční krajina". Rozhodně se tam chci vypravit znovu v létě a projít si celou cestu znovu!

Hřebečské důlní stezky v několika úsecích lemuje či křižuje bývalá důlní dráha a po cestě potkáte i zvláštní "rezavý" potok. Jeho fotku tu sice nemám, ale můžete na něj a další spoustu záběrů z našeho výletu mrknout ke kamarádovi na YouTube. První část si pusťte tu a druhou tady :) 

Musím říct, že sníh ve městě nemám ráda, ale na horách nebo celkově v přírodě je super. A tenhle výlet byl vskutku kouzelný právě i díky sněhu. Pokud jste o tomto místě nevěděli (stejně tak jako my předtím), rozhodně na turistiku můžu doporučit. A i kdybyste někdy jen jeli autem kolem, za tu zajížďku a omrknutí to stojí. 

Znáte Hřebeč a důlní stezky? Případně na jakém jiném zajímavém výletu v okolí Brna jste v poslední době byli? Budu se jako vždy těšit na vaše komentáře a doufám, že se vám článek a moje fotky budou líbit! Mějte se krásně :)

Yves Rocher Anti-Pollution ocet na vlasy

Malinový ocet na vlasy od značky Yves Rocher je poměrně dost známý, ale věděli jste, že mají i jinou variantu z jejich detoxikační řady Anti-Pollution? Obsahuje výtažek ze zrn rostliny moringa, který vlasy detoxikuje a dodává jim lesk. Ocet se na vlasy nanáší jako poslední krok před finálním oplachováním a měl by se dávat co nejvíc na pokožku hlavy - s vlasy je tedy potřeba si pohrát, rozdělit je na části a ocet vždycky nalít na pěšinku. Pokud byste se bály nepříjemné vůně (přeci jen klasický ocet čpí), tak rozhodně nemusíte, produkt voní nádherně. Byla jsem s ním moc spokojená, já jak tu extra péči na vlasy skoro vůbec nepoužívám, tak když už se rozhodnu něco použít, jde to hned vidět. Vlasy nebyly tak rozlítané (zvlášť teď v zimě) a krásně se leskly. Uvažuju o druhém balení nebo vyzkoušení toho malinového - máte s ním zkušenosti?

Lavandia bylinná levandulová koupel BIO

Tento produkt nekoupíte běžně v obchodě, já jsem si ho přivezla ze Staroviček, když jsme tam v létě byli na výletě na levandulové farmě. Jedná se v podstatě o nasušené květy levandule v propustném sáčku z kukuřičného škrobu (takže po použití jde kompostovat), který se hodí do horké vany a nechá se louhovat. Sáček se dá použít i jako žínka a pro zvýšení blahodárných účinků koupele už by se neměly používat žádné jiné přípravky. Levandule zklidňuje mysl a uvolňuje tělo, takže taková levandulová koupel před spaním vám zaručí klidný spánek. Musím říct, že za 50 Kč jsem dostala skvělou věc, která provoněla celou koupelnu a dokonce jsem sáček nechala vysušit a použila ho ještě jednou - druhá koupel nebyla o nic méně intenzivní. Pokud do Staroviček pojedete na farmu, tohle můžu rozhodně doporučit, jestli milujete koupele a rády zkoušíte něco nového, tohle se vám bude líbit.

Manufaktura extra jemný pivní šampon

O celé renovované pivní řadě od Manufaktury jsem psala v tomto článku. Řada obsahuje dva typy šamponů, tento je, jak už název napovídá, extra jemný, revitalizující, hydratační, s obsahem kofeinu. Jeho vůně je skutečně méně intenzivní než vůně ostatních produktů z této řady. Nejlepší asi bude na jemné vlasy, já osobně jsem žádný rozdíl mezi tímto a klasickým pivním šamponem nepoznala. Co se týče poměru objem / cena, lépe vychází ten klasický, se kterým jsem byla hodně spokojená. Zkrátka, tenhle extra jemný nebyl špatný, ale pro můj typ vlasů není potřeba a preferuji ten klasický pivní :)

The Ordinary Squalane Cleanser

Tak už i já jsem začala používat kosmetiku The Ordinary! Moje pleť se ani skoro 4 roky po vysazení HA nedala do pořádku, takže s ní pořád bojuju a stále zkouším něco nového. Do The Ordinary jsem vkládala velké naděje, hodně jsem si o značce celkově i jednotlivých produktech četla, a nakonec jsem si objednala první 4 věci na zkoušku. Začala jsem je pravidelně používat v říjnu a dva z nich už se mi podařilo vyprázdnit a mezitím udělat i druhou objednávku. 

Squalane Cleanser je jediný čistič na pleť, který The Ordinary nabízí. Obsahuje skvalanový olej a i když na první pohled vypadá jako gel, po rozetření v dlaních se změní právě na olejovou konzistenci. Stačí ho malinko a odlíčí vám krásně celý makeup, včetně řasenky. Obličej se opláchne teplou vodou a je připravený na aplikaci dalších produktů. Není parfemovaný a tohle menší 50ml balení mi při pravidelném používání ráno a večer vydrželo necelé 3 měsíce. Jsem s ním moc spokojená a budu objednávat větší 150ml balení, jen ho neměli skladem, když jsem v listopadu objednávala podruhé.

La Chèvre výživný noční krém

O krémech od české značky La Chevre jsem psala v tomto článku. Ten denní jsem spotřebovala už dávno, noční mi trval o dost více, protože jsem hodně dlouho večerní / noční péči zanedbávala... Už u toho denního jsem psala, že tím, že obsahuje výtažky z kozího mléka, tak mi úplně nesedí jeho parfemace. To stejné platilo i u tohoto nočního. Jinak byl krém fajn, skvělé dávkování pumpičkou (nemusíte do něj sahat), roztírání, vstřebávání. Jen skrz tu parfemaci ho znovu nepotřebuju.

The Ordinary Niancinamide 10 % + Zinc 1 %

Druhým produktem od The Ordinary, který jsem rychle spotřebovala, je jejich známý niancinamide + zinek. Má nespočet kladných recenzí a zdá se, že pro problematickou pleť je to must-have a zázrak. Takhle, zázrak se u mě nekonal, ale momentálně po 3 měsících používání vidím velké zlepšení a zrovna tento produkt na tom má svou velkou zásluhu. Ne nadarmo už používám větší 60ml balení! Aplikuji ho každé ráno a večer na vyčištěnou pleť předtím, než si nanesu krém, případně poté, co nanesu nějakou kyselinu. Má takovou hodně slizovou konzistenci, ale po nanesení na pleť v okamžiku zaschne. Není parfémovaný, nijak nesmrdí, takže bude vyhovovat většině. Já říkám ano :)

Jelikož je těch recenzí na The Ordinary všude plno, zatím jsem neuvažovala o tom, že bych napsala svou vlastní i já. Ale pokud byste o to měli zájem, není problém. Dejte mi určitě vědět do komentářů.

Rexona Maximum Protection Stress Control

A jsme ve finále, zbývá poslední produkt značky Barnängen, veganské švédské kosmetiky. Vždycky jsem od ní chtěla něco zkusit, vím, že vyrábí hlavně krémy na ruce a tělová mléka. Když jsem si naposledy dokupovala zásoby krémů na ruce na zimu, sáhla jsem právě po krému od této značky - variantě Lycka pro velmi suchou pokožku. Moc fajn krém, jemně parfemovaný, hutný, ale zároveň se rychle vstřebával, ruce mi krásně vyživil. Stojí 90 Kč a myslím, že vedle dražších krémů od Manufaktury a o hodně dražších krémů od L'Occitane si stojí dost dobře. Kdo nehraje na vůně, ale hlavně na pořádnou výživu, určitě vyzkoušejte.

Máte s některým z produktů zkušenost? Zajímá mě hlavně ten ocet na vlasy, parfémované oleje a The Ordinary, ale samozřejmě se podělte o zkušenost s jakýmkoliv produktem. Díky za přečtení a na vaše komentáře se budu opět moc těšit! :)

Zdravím vás u prvního článku v novém roce! A protože jak už jsem psala v tom minulém, dobré jídlo je jedna z mála věcí, co nás i během lockdownu dělá šťastné, tak si v dnešním článku dáme opět dva recepty. Článek vznikl ve spolupráci s grilcentrum.cz. Vegetariáni a vegani mají smůlu, tohle bude víceméně pouze o mase. Ale můžete se inspirovat alespoň rozmáčknutými bramborami, které si většinou děláváme na večeři samotné, nebo luxusní svíčkou s dřevěným knotem či nádhernou lahví prosecca. 

Prvním jídlem, na které jsme využili výbornou uzenou mořskou sůl značky Maldon, jsou flank steaky. Je to podle nás nejlepší typ steaku, hodně libové maso, lehce se krájí a není to žádná žvýkačka. Na ochucení potřebujete pár základních ingrediencí - sůl, pepř, česnek, čerstvé bylinky (my máme vždy rozmarýn a tymián) a máslo na grilování na grill pánvi. Pro úpravu masa na medium by mělo mít uprostřed teplotu 50-55 °C a jakmile se sundá z pánve / grilu, nechá se ještě pár minutek odpočinout na prkýnku. Pak je to na vás, jestli si steak rovnou nakrájíte na plátky nebo ho dáte na talíř v celku a budete krájet až při konzumaci. V každém případě sůl a pepř použijte až na hotový steak. Ta uzená sůl mu dodala skvělou chuť a nejlepší bylo ukrojit si vždy kousek masa, nasypat si na něj trochu vloček soli a rovnou si ho dát do pusy - to ta uzená chuť vynikla nejvíc.

Co se týče přílohy, udělali jsme si rozmáčknuté brambory. Tuhle úpravu jsme před pár lety zahlédli v nějakém videu na Facebooku (něco jako Tasty) a děláme si brambory tímto způsobem poměrně často. Brambory stačí umýt, ve slupce dát vařit do vody a počkat, až změknou. Jakmile jsou měkké, slije se voda, brambory se přemístí na plech, rozmáčknou se mačkátkem na bramborovou kaši a potřou se směsí rozpuštěného másla, olivového oleje, prolisovaného česneku, bylinek (dáváme většinou rozmarýn, tymián a provensálskou směs), soli a pepře. Dají se do trouby rozehřáté na 200 °C a nechají se zezlátnout. Dají se jíst samotné třeba se zakysanou smetanou nebo česnekovo-bylinkovým dipem a nebo jako příloha k masu. 

Mimochodem na grilcentrum.cz nenajdete pouze Weber grily, příslušenství k nim, koření, marinády, kečupy apod., ale taky spoustu doplňků, které z vašeho grilování udělají opravdový zážitek. Když už grilujete v zimě, proč si k tomu rovnou nezapálit svíčku a udělat si útulnou atmosféru? Svíčky WoodWick znám už nějakou dobu hlavně díky jejich dřevěným knotům, které po zapálení praskají a navozují pocit, jako byste seděli u krbu. A navíc nádherně voní! Tahle obrovská lodičková svíčka má podlouhlý dřevěný knot a konkrétně ta moje voní po tabáku. Náš mini byt provoní do pár desítek minut a to praskání je fakt úžasné :)

Grilcentrum disponuje i nabídkou prosecca a (šumivých) vín, nejvíce z nich je od italské značky Brilla. Jejich prosecca mají naprosto skvostné lahve - broušené sklo a ještě třpytivá etiketa. Pro milovníky růžové a špetky luxusu trefa do černého, ještě když si pořídíte set se dvěma skleničkami. Prosecco jsme bohužel zatím neměli šanci ochutnat, protože k flank steaku ani ke kuřecímu to není zas tak dobrý fit. Ale až budeme mít nějaké těstoviny nebo mořské plody, láhev si otevřeme a vychutnáme. A myslím, že po vypití klidně poslouží jako dekorace, třeba jako váza na květiny.

Ve druhém receptu hraje prim marináda značky Weber ve verzi chipotle. Na webu Grilcentra najdete spoustu dalších variant, kdy některé z nich se smíchávají s vodou a/nebo olejem, jiné zase jen s citronovou šťávou. Chipotle marináda se hodí na kuřecí nebo vepřové maso, obsah sáčku stačí smíchat se čtvrtkou hrnku vodu a čtvrtkou hrnku oleje - toto množství je vhodné na kilo masa.

Maso se nechá marinovat v ledničce alespoň po dobu 15 minut, ideálně však na 8 hodin a více. Já zvolila kuřecí prsa, která jsem nechala marinovat přes noc. Musím říct, že jsem se docela obávala, že marináda bude pěkně ostrá - přeci jen obsahuje chilli papričky a další pálivé koření. Ale po pár soustech byly moje obavy pryč, ostrost jde ve výsledku cítit jen velmi mírně.

K prsním řízkům jsme s Tomem tentokrát zvolili bramborovou kaši, ke druhé porci si uděláme pečené brambory. Marináda sice na první pohled byla hodně tekutá, ale tím, že byla smíchaná s vodou, se na pánvi dost zredukovala, a tak jiná příloha než brambory kvůli absenci šťávy moc nepřichází v úvahu. Samozřejmě bych si to dokázala představit s chlebem a kečupem nebo nějakou omáčkou ke steakům, ale tuto kombinaci mám spíše spojenou s letním, venkovním grilováním :) 

Ahojte, zdravím vás všechny u mého tradičního shrnutí uplynulého roku. Několik předchozích let jsem tento článek brala po měsících, kdy jsem u každého měsíce psala, co se přihodilo, protože toho vždycky bylo hodně. Letošní rok byl pro všechny z nás diametrálně odlišný, takže i tento článek pojmu tentokrát jinak. Tím, že pro mě rok 2020 byl na první pohled dost negativní (řekla bych dokonce jeden z nejhorších co pamatuju), bych se chtěla zamyslet nad věcmi, které mi ho pomohly přežít a jakž takž zpříjemnit. A vím, že mi určitě někdo napíše, že moje strasti jsou oproti těm jeho nic a že ještě můžu být ráda za takový rok, jaký jsem měla. Ano, uvědomuju si to, ale přeci jen každý žijeme ve své bublině, kde se srovnáváme s těmi "svými" lidmi. A pak si také uvědomuju, že mých posledních pár let bylo naprosto skvělých a když s nimi srovnám tento rok, tak je úplně jasné, že zákonitě musel být slabší :) 

Začnu tradičně oslavou našeho výročí na začátku ledna, která už se v dnešní době zdá skoro neskutečná - bez roušek a v restauraci plné lidí. Stejně neskutečné se zdají vánoční / novoroční firemní večírky, a že ten Red Hat stál za to - brněnské výstaviště plné zaměstnanců a jejich partnerů oblečených do stylu Great Gatsby, skvělý raut, vodní dýmky Medusa, skrytý prohibiční bar, casino atd. A pak to začalo - Oliver si pobyl pár dní hospitalizovaný na veterině, v Číně se začaly objevovat první případy koronaviru a nám začalo být jasné, že plánovaná třítýdenní dovolená ve Vietnamu s přestupem v Pekingu asi nedopadne. Více o našem rozplynutém snu jsem psala tady. Kdo ví, jestli a kdy se tam nakonec podíváme... 

Abychom si to zklamání alespoň částečně nahradili, rozhodli jsme se odjet alespoň na prodloužený víkend do Budapešti a po 5 letech si zopakovat atmosféru tohoto rozkvétajícího města. Už ta samotná dovolená by určitě byla jedním z highlightů tohoto roku, ovšem to, že během ní došlo k našim zásnubám, z ní udělalo nezapomenutelný moment našich životů :) 

V půlce března jsme byli odesláni na home office s trváním na dobu neurčitou a nikdo z nás netušil, že tahle situace bude trvat doteď a nejspíš ještě značnou část příštího roku. Tom se do kanceláře nepodíval vůbec, já jsem alespoň během června-října chodila ob týden na pár dní. S ohledem na to, že bydlíme v 1+kk, pro nás tahle situace byla o dost horší než asi pro většinu z vás. Nicméně jsme si na tento nový normál zvykli, částečně tomu přizpůsobili uspořádání bytu a organizaci našich pracovních dní. Stejně se ale do kanceláře oba ohromně těšíme, jen nevíme, kdy se tam budeme moct nějak pravidelně vrátit.

Výlety v okolí Brna jsme měli na tento rok v plánu v každém případě, protože po cestě do Vietnamu by nám nezbývalo mnoho dní dovolené. Takže když to celé tak dopadlo a jedna z mála věcí, co mohl člověk dělat, byly procházky venku, náležitě jsme toho využili. O většině výletů, co jsme podnikli, jsem psala v tomto článku. Díky nim jsme konečně pořádně poznali okolí Brna a vlastně i Brno samotné - když se nám nechtělo nikam jezdit, šli jsme se projít do brněnských lesů a parků; tohle město jich nabízí fakt nespočet :) Takže i pohorky, které jsem dostala loni na Vánoce na cestu do Vietnamu, nakonec našly svoje využití na výlety do lesa!

Asi nikdy jsem nebyla vděčnější za to, že mám svoje auto, a tak na návštěvy za rodinou do Kroměříže i na všechny výlety můžeme jezdit v podstatě bez omezení. Ale jak už to tak bývá s auty, jsou to studny na peníze, a tak se ani nám nevyhly různé eskapády a opravy. Nejhorším momentem, o kterém jsem vlastně tady ani na sociálních sítích nepsala, byla drobná autonehoda v květnu. Tehdy jsem z toho byla dost vyklepaná, ale když si to vezmu zpětně, jen mě to posílilo a hlavní bylo, že se nikomu nic nestalo a odnesly to jen přední plechy mého Bordíka. Který už není stoprocentním Bordíkem, ale spíš pěkně pestrým papouškem, jelikož přestříkání plechů na původní barvu by stálo dalších několik tisíc, které se mi do ojetiny vrážet opravdu nechtějí. Na funkčnosti to ale nic nemění :) 

Práce z domu znamenala extrémně zvýšenou spotřebu kafe a každodenní rituálek v podobě filtrované kávy s něčím sladkým po obědě. Ochutnali jsme tak kávu z různých, nejen brněnských pražíren, ale dovezli jsme si několik balíčků i z Budapešti, Bratislavy nebo Prahy. To, co jsme ušetřili na cestování, jsme částečně vrazili do jídla, protože čím jiným si gurmeti jako my mají ten lockdown a home office zpříjemňovat? Jediné naše štěstí je to, že máme rychlé zažívání, a tak se nás nějaké přibírání z těch všech dobrot netýká :) 

K mému velkému překvapení jsem dvakrát měla štěstí na soutěže na sociálních sítích. Napřed jsem vyhrála láhev prosecca a nabitou kartičku na Mušlobraní od Ocean48. A pár týdnů zpátky dva vouchery na 2 hodiny relaxu v Maximusu - už se neskutečně těším, až wellnessy opět otevřou a půjdeme si s Tomem odpočinout do ráje :) Wellness víkend, který jsme měli naplánovaný na konec října, i týden v lázních s mamkou, stejně tak jako svatba našich kamarádů, se odložily na neurčito... Trávení času doma pro nás znamenalo taky více času na čtení, za což jsem jakožto vášnivý čtenář nesmírně ráda. A taky jsme si našli cestu ke karetním a deskovým hrám, a tak máme jak trávit dlouhé zimní večery.

Když už jsme u svatby, tak co se týče té naší, kterou plánujeme na půlku září, ty základní věci máme zařízené. Ale stále toho zbývá hodně, co je potřeba rezervovat, objednat, zařídit, takže tím se budu bavit v prvních měsících příštího roku. A nejvíc doufáme, že v půlce září už svatby budou moci probíhat bez omezení, protože už teď je nám jasné, jak složité a nákladné by bylo ten termín přesouvat.

Na konci léta opět onemocněl Oliver, a tak jsem s ním na veterině byla častěji než bych si kdy dokázala představit. Takže kromě auta šlo dost peněz i do chlupáče, ale co se dá dělat - když ho miluješ, není co řešit :) No a co se týče COVIDu, jak se nám po celý rok úspěšně vyhýbal, tak zrovna tak nešťastně před Vánoci si našel cestu k taťkovi... Pro mě to znamenalo svátky strávené úplně jinak, než jsem zvyklá, ale na tu hrůzu to nakonec dopadlo ještě dobře. Taťka si pobyl týden v nemocnici a teď už se doléčuje v klidu doma, tak doufejme, že bude brzy úplně v pořádku a v příštím roce mu zdraví bude přát!

Na konec bych chtěla zmínit jednu z těch nejvíc pozitivních věcí, protože jakkoliv nebyl tento rok tak dobrý po osobní stránce, po té pracovní rozhodně můžu říct, že se mně osobně i nám jako týmu dařilo. I když nám odešla manažerka v květnu na mateřskou, kolegyně se své nové role zhostila skvěle a zvládla nás vést na dálku po celý zbytek roku. V létě nám odešel náš jediný chlap v týmu, a tak jsme zase zůstaly v ryze ženském kolektivu a musely zvládat fakt, že nás je o dva méně. Na příští rok to ale vypadá, že se opět rozrosteme a čekají nás super projekty! Moje nedávné povýšení beru jako extra motivaci a těším se, co jednotlivě i jako tým v roce 2021 dokážeme :)

Doufám, že to, co jsem napsala, vám dávalo hlavu a patu a něco vám to přineslo. Ať už jste si třeba uvědomili, že jste navzdory všemu měli super rok nebo i když vám nepřipadal tak fajn, podobně jako mně, tak jste se na chvíli zastavili a našli si na něm přeci jen něco dobrého. Přeju vám i sobě, ať nám ten příští rok přinese převahu radostných chvílí a jen nutné minimum těch smutných. Děkuju vám za přízeň, všechny vaše komentáře a doufám, že vás můj blog bude bavit i nadále. Mějte se v rámci možností krásně! <3