Ahojte! V červnu jsem stihla napsat jenom jeden článek - jak už jsem v něm psala, poslední týdny se toho děje spoustu a na blog není čas ani nálada :) O váš oblíbený random vás ale nemůžu ochudit! V červnu jsem byla na týden s mamkou v lázních a objezdily jsme spoustu míst v okolí Buchlovic, tak se dnes můžete těšit hlavně na report odtamtud. Ale nebudou chybět ani brněnské podniky a spousta jídla a pití, jak už je u mě zvykem. Pojďme na to!

Znáte Provázek dvůr, úžasný prostor vedle Divadla Husa na Provázku? Pokud ne, měli byste ho rozhodně navštívit, je to zážitek ať už sedíte dole nebo nahoře na pavlačových ochozech. / Café Mitte dřív existovalo v centru v ulici Panská, ale dnes už mají další pobočku nejen u nemocnice v Bohunicích - Mitte Špitál - ale i Husovicích - Mitte Písečník. Já občas zajdu do té bohunické, třeba když jdu zrovna z covid testu. Ta zahrádka je moc příjemná.

Poslední dobou chodíváme s Tomem docela často hrávat ping pong, máme kousek od bytu venkovní stůl i s kovovou "síťkou". Věděli jste, že jsem jako gymplačka chodívala do kroužku stolního tenisu a hrávala jsem ho pravidelně 3 roky? Ne že bych uměla nějaké extra smeče a faleše, ale docela si to dávám. Nicméně Tom mě občas umí porazit :) 

Fotka z víkendu, kdy se konaly Africké trhy v Alfa pasáži, kde jsme nakoupili malé banánky a mango. Na Zelňáku jsme se stavili pro čerstvé jahůdky, v Nespressu doplnit zásoby kapslí a zakončili jsme to ve Skogu na nové hipster záležitosti - nitro cold brew. Je to klasické cold brew, obohacené o dusík, čepované na led. Ten dusík tomu dodá jemnost a krémovost a kamarádi si pak můžou myslet, že už před obědem lejete do sebe pivo :D No je to dobrota, když to budou v nějaké kavárně mít, schválně to zkuste!

Naše oblíbené Faency fries se poslední dobou pustili i do větších jídel než jsou pouze hranolky. Tohle jsou tzv. Klob(l)ásky - hranolky, světlé klobásky a kari dip. Mám k tomu něco dodávat? Honem to běžte zkusit! A nově mají i hrancle s trhaným hovězím, to rozhodně zkusím příště :)

K fotce napravo jsem dávala do stories anketu ohledně nehtů a většina z mých sledujících správně tipovala, že to jsou moje přírodní nehty. Nikdy jsem umělé neměla a jelikož mám ty svoje fakt pevné a dokážou mi narůst do slušné délky, ani ty umělé nepotřebuju a nechci. Jakmile už mi ale přerostou do stavu, že když píšu na mobilu, tak mi do displeje ťuká nehet, musím to ostříhat, už mi to pak je nepříjemné. A jak dlouhé nehty nosíte vy? Přírodní nebo umělé?

Kavárnu Coffee Trail Garden jsem tu zmiňovala už několikrát. Od ledna, kdy se pobočka v Novém Lískovci otevřela, jsme tam s Tomem častými návštěvníky. Takže když v půlce června konečně mohli uspořádat oficiální otevíračku, nemohli jsme tam chybět. Kor když se jí účastnil i Bucheck! Burger s trhaným vepřovým, hranolky smažené na sádle, cider a po vydatném obědě ještě kafe. Povedená akce :)

První červnový víkend jsme se s kamarádkou vydaly navštívit naši další kamarádku do Přerova, kam se nedávno přechodně odstěhovala. Já jsem vždycky Přerov měla za jedno z těch nepěkných měst, ale mohl za to dojem z nádraží a romských částí okolo, případně i z industriálních okrajových částí. V centru jsem vlastně nikdy nebyla a musela jsem konstatovat, že to není vůbec špatné. Třeba Tyršův most (na fotce vpravo) a pohled z něj na hradby a historické centrum nebo takové Horní náměstí s barevnými domečky po obvodu stojí za vidění. 

My jsme si s holkama hlavně užívaly čas strávený spolu a samozřejmě jako správné gurmetky, i dobré jídlo a pití, nejen v restauracích, ale i doma. Někdy zkrátka není nad to nachystat si "jen" dobrou šunku, sýry, zeleninu a bagetku a umíchat si růžový gin & tonic s plátky jahod <3

Abychom jen nelenily, vyšláply jsme si i na kole do Oseku nad Bečvou - pěkných 30 kilometrů. Na první letošní vyjížďku to nebyl vůbec špatný výkon! Holky mi půjčily cyklistické šortky, tak jsem si poprvé vyzkoušela, jaké to je, když vás ze sedla zas tak nebolí zadek. Asi si je budu muset pořídit taky.

A po sportovním výkonu to chce pořádný žvanec. Kuřecí křídla v restauraci U Labutě jsou v Přerově vyhlášená. Cena se počítá podle gramáže, my si objednaly každá čtyři křídla a měly jsme pořádný problém to sníst :D Platily jsme každá okolo 110 Kč a teda příště klidně stačí tři a ta cena bude víc než lidová! 

Tady ještě jedna fotka z pikniku v městském parku Michalov a vedle už fotka Toma a Olivera z Brna. Stihli jsme jít vyvenčit divou zvěř ještě potom, co jsme se z Přerova vrátily zpátky. Oliver byl opět nadšen a spásal všechno okolo, co jen mohl. Nejsou ti dva hrozně roztomilí?

V červnu jsme konečně (na třetí pokus) odjely s mamkou na týden do lázní, konkrétně do sirnatých lázní Leopoldov na Smraďavce u Buchlovic. Prožily jsme týden plný relaxu, procedur (koupele, zábaly, masáže, peelingy, masky), dobrého jídla a pití a skvělých výletů po okolí. Samotné lázně se nachází v krásném areálu s rybníčkem pro kachny a okolo jsou i chatky a autokemp, takže jsme potkávaly i děcka na školních výletech / škole v přírodě.

Ještě před tím, než jsme se ubytovaly, jsme si zajely na hrad Buchlov. Dalším z výletů byla rozhledna Salaš, která je známá svou nevšední architekturou. Mají to být dvě sedmičky zaklíněné do sebe, ale někomu to připomíná spíš francouzský klíč :D Z obce nahoru vede poměrně strmý kopec a když tam člověk jde v den, kdy je 30°C ve stínu, dá to zabrat. Výhled z rozhledny je pěkný, ale nic úplně extra. Tahla rozhledna patří spíš k těm architektonicky zajímavým, než že by vynikala výhledem. Po cestě jsme našly spoustu lesních jahůdek - vítané občerstvení :)

Další naše cesta směřovala do Luhačovic - samozřejmě jsme si prošly lázeňský areál a kolonádu, já jsem si dala teplý lázeňský oplatek. Ale nejvíc jsem se těšila do kavárny Jizba Luhačovice, její návštěvu jsem plánovala už pěkně dlouho. Měli jsme od nich kávu na doma na filtr z brněnských Trhů kávy a bylo to asi to nejlepší kafe na filtr, co jsme kdy měli. Bohužel přesně to samé už neměli, ale vzala jsem na zkoušku jiná zrnka. Trend nitro cold brew, který jsem popisovala výše, dorazil i do Jizby, takže to byla moje jasná volba.

Výstup na Břesteckou skálu jsem absolvovala sama, mamka na mě čekala v autě. Když jsem si totiž hledala info o tomto místě, četla jsem, že ten kopec nahoru je fakt hodně strmý. A fakt to dalo dost zabrat i mně, byla jsem ráda, že mamka nešla se mnou. Dá se zaparkovat u hospůdky Pod Skalou, nahoru je to pak lesem "jen" 500 metrů - máknete si, ale výhled shora stojí za to! Jen to není nic pro strašpytly, přeci jen je to skála, tak se stačí nahnout přes okraj, šlápnout trochu vedle a už riskujete závrať.

Další náš cíl - váté písky u Bzence - jsem opět měla v merku poměrně dlouho. Jedná se o přírodní rezervaci, přezdívanou Moravská Sahara, která se táhne několik kilometrů podél železniční tratě mezi Rohatcem a stanicí Bzenec - přívoz. Písky jsou naváté na valech okolo kolejí, ale mnohem zajímavější je sejít o několik set metrů níž k pískovně a dostat se k meandrám řeky Moravy, které jsou písky také pokryté. Do areálu pískovny je oficiálně vstup zakázán, ale s turisty tam počítají, dokonce jsme se ptaly pána na cestu a nad tím zákazem vstupu mávl rukou a dělal, že nás nevidí :) Doporučuju vzít si repelent, jak je tam horko a vlhko, komáři tam žerou slušně. Stihly jsme něco schytat, než jsme se nastříkaly.

No a tyhle poslední fotky jsou z Buchlovic, kde jsme toho času (kromě areálu lázní) strávily nejvíc, jelikož to jsou na Smraďavku jen čtyři kilometry. Byly jsme na prohlídce zámku jako jediní návštěvníci v tu hodinu, takže jsme si užily VIP sólo prohlídku. Pak jsme se byly projít i v rozsáhlém zámeckém parku, který je zajímavý svými stromy - je jich tam spousta, různé druhy, různé tvary, a všechny hodně staré. No a taky tam najdete ohrádku se zvěří, třeba tahle mladá kozička byla roztomilá!

Na jídlo můžu doporučit restauraci a penzion U Zámku. My jsme s mamkou měly chuť na pořádný steak, takže mamka zvolila hovězí steak a já medailonky z hovězí svíčkové. K tomu jsme si daly opékané brambory napůl a měly jsme velký problém to všechno sníst. Porce obrovské, jídlo výborné, obsluha milá. Tak až tam třeba někdy budete, víte, kam zajít.

Pak rozhodně musím doporučit kavárnu Cafe Barok, takový nenápadný krámek kousek od vstupu do zámku a kousek od náměstí. Z toho, co jsem si o nich četla, jsem se dozvěděla, že začínali jako cukrárna / pekárna, a na těch zákuscích a dortících to bylo vidět. My jsme si daly obě dvě tartaletku s pistáciovým krémem, mascarpone a malinami - luxus! Nitro cold brew jako v Jizbě sice nedělali, ale espresso tonic ano, a to je moje oblíbené letní pití stejně tak jako cold brew. Na to, že Buchlovice mají dva tisíce obyvatel, úroveň této kavárny odpovídá standardu větších měst - díkybohu! Jinak bych musela přežívat na pressu z lázeňského hotelu, které nebylo kdovíjaké :D

V Buchlovicích jsou dobré kavárny dokonce dvě, což je na takovou obec úctyhodné! Ale tak je to pochopitelné, je to turisticky hodně navštěvované místo, a dnes nějakou třetí cenovou už nikdo nechce. Anny krámek, tak se kavárna, spojená s obchůdkem (krámkem) se vším možným, jmenuje. Dokonce jsem se později dozvěděla, že podnik vlastní moje vzdálená rodina - svět je malý :) Káva a zákusky v pořádku, v krámku jsem koupila i zrnka z kyjovské pražírny na doma.

V sobotu jsem se vrátila do Brna a v neděli jsme už stihli jít na Minskou na Slavnosti moře od Oceanu48. Už jsme tam byli, jakožto milovníci ryb a mořských plodů, poněkolikáté, a tentokrát jsme zvolili krevety a chapadlo z chobotnice. Ty porce jsou tam docela malé a u jednoho jídla většinou nezůstanete, přičemž jedno jídlo stojí okolo 160-180 Kč. Tak jen pozor na to, že tam nejspíš necháte dost peněz nebo si to dáte jako předkrm a dojíte se pak jinde :D

A to už bude z dnešního článku všechno. Poslední (tý)dny se toho děje fakt hodně a já jsem za to nesmírně ráda, konečně jsem zase zpátky v těch svých kolejích. Příští týden jedeme s partou kamarádů na rafty na Vltavu, tak na zážitky z této mini dovolené se určitě těšte zase v příštím random článku. A jak se máte vy? Dejte mi určitě vědět do komentářů, už se na naše opět těším. Mějte se krásně! <3

Ahojte! Od konce května jsem se neozvala, s tím, jak se uvolnila opatření, jsem si konečně opět začala užívat života. Program v týdnu po práci i o víkendech se začal plnit setkání s kamarády, ale i schůzkami a zařizováním okolo naší svatby. Momentálně trávím celý týden s mamkou v lázních, což je dovolená, která se nám přesouvala z listopadu do března, až se nakonec uskutečnila teď v červnu. A tak vám konečně mám čas napsat nějaké ty zápisky ze svatebních příprav, protože na Instagramu jste si ten svatební obsah docela jednoznačně odhlasovali. Pokusím se to shrnout pěkně od začátku :)

Zasnoubili jsme se loni v půlce února a už tehdy jsme věděli, že na nic nespěcháme a svatbu chceme uskutečnit až další rok na podzim. V souvislosti s covidem se to ukázalo jako to nejlepší rozhodnutí (tedy pokud svatba v září opravdu proběhne bez jakýchkoliv komplikací a opatření, moc v to doufáme!). Místo pro obřad a následnou hostinu jsme tedy pořádně začali hledat až někdy v květnu, červnu 2020. Měli jsme docela obsáhlý seznam míst, která se nám líbila a odpovídala našim představám - rozumějte, byla v pohodové dojezdové vzdálenosti od Brna, případně od Kroměříže, respektive nejlépe od obou měst, aby tam dojela rodina i kamarádi. A taky se tam dalo udělat obřad jak ve venkovní, tak vnitřní variantě, mít tam oběd i následnou zábavu a zároveň tam moct přespat v co největším počtu. To byly naše hlavní podmínky, nechtěli jsme nikam přejíždět a mít všechno v klidu pod jednou střechou. Příjemným bonusem byl vzhled stodoly nebo alespoň velké, prostorné místnosti s dřevěnými trámy, kde se dají navěsit světýlka. Svatba se totiž ponese v boho stylu.

Nakonec jsme si ze všech těch vytipovaných míst ani jedno nevybrali. Buď už nebyl volný termín (ano, víc než rok dopředu) nebo se nám nakonec něco nezdálo už z mailové komunikace (ubytování, cena). Podívat jsme se jeli akorát na Dohnalův mlýn, který jsme také nakonec vyloučili kvůli ubytování a celkovému zázemí. Tehdy jsme tam jeli s oběma rodiči z obou stran, a podobnou chybu jsme udělali poprvé a naposledy :) Ne že by nám od té doby nekecali do ničeho, to zas se rozhodně říct nedá, ale snažíme se to co nejvíc mírnit a dělat si to hlavně podle sebe, s případnými malými kompromisy. Nicméně jedno se rodičům musí nechat, díky těm Tomovým jsme si vybrali místo cca 15 km od Kroměříže a zároveň v pohodové dojezdové vzdálenosti od Brna. Areál máme pronajatý na celý víkend, včetně ubytování pro v podstatě všechny naše hosty. Jedná se o rekreační dvůr Grunt Galatík.

V momentě, kdy jsme měli vybrané místo, a tím pádem i termín, jsme opět nechali věcem volný průběh a dlouho nic nezařizovali. Ale co nejdřív byla potřeba formálně zařídit obřad na obecním úřadě - domluvit se s paní matrikářkou na konkrétní hodině. Následoval fotograf a kameraman, vizážistka / kadeřnice, DJ a floristka. Každému dodavateli věnuju samostatný odstavec.

Video ze svatby jsem chtěla asi vždycky a postupem času se mi to akorát potvrzovalo. Fotky jsou sice super, ale video vám daleko lépe zachytí atmosféru celého dne, kolikrát tam jako novomanželé vidíte i některé okamžiky, o které jste osobně přišli, a hlavně si ho po několika letech pustíte spíš než že budete prohlížet sto fotek. Proto jsme hledali nejlépe nějaké foto & video duo, které se vzájemně doplňuje, spíše než dva separátní dodavatele. Při hledání jsme se nestačili divit těm horentním sumám, co si jsou schopní fotografové a hlavně kameramani účtovat, jenom proto, že to je svatba. To jsme ostatně zjistili i u ostatních služeb. Nicméně nakonec jsme našli Nesvatbovi, na osobní schůzce jsme s nimi všechno domluvili a už se moc těšíme, jak to kluci nafotí a natočí.

I v případě vizážistky a kadeřnice jsem chtěla jít tou jednodušší cestou - mít obě v jedné osobě, někoho, kdo mě zároveň nalíčí i učeše. Jsem moc ráda, že znám Verču Šáchovou ještě ze začátků blogování, a že jsme se spolu domluvily. Tím, že mě Verča zná, ví, že se líčím jemně, ví, jaký typ účesu chci, tak nepředpokládám žádné komplikace. Navíc líčila a česala i další "kolegyni blogerku" pár let zpátky, její práce se mi moc zamlouvá. Už se těším na zkoušku v salonu a samotný look v den D :) Super je, že Verča nalíčí i moji mamku a přepudruje i ženicha, aby se na fotkách neleskl.

Hudba na svatbě je taky jednou ze stěžejních složek celého dne, a zejména v našem případě, kdy jsme oba dva hudebně velice nároční. Byli jsme spolu na dvou svatbách a vždycky bylo všechno super, až na hudbu. A to se na té naší prostě nesmí stát. Ono by si to možná ostatní užili, ale hlavní přeci je, abychom si to užili my dva, když to je naše svatba :) Takže zásadní podmínka pro DJe byla existence blacklistu, seznamu žánrů / kapel / konkrétních písniček, které na svatbě rozhodně nesmí zaznít, i kdyby si je někdo přál zahrát. V dnešní době to je asi docela standard, tak snad to bude fungovat. Hudbu nám nakonec bude dělat jeden z DJů z kolektivu okolo kroměřížského DJe Luxuse.

A zbývají květiny. Ty jsem měla původně domluvené přes mamčinu známou, včetně jiných, ne jen květinových dekorací. Ale ne vždycky všechno klape jak má a bohužel zrovna tohle se zkomplikovalo. Ale naštěstí jen na oko, mamčina známá mi hned doporučila další známou z jednoho kroměřížského květinářství, se kterou už jsem domluvená na všem. Bude mi dělat svatební kytici, klopy pro ženicha, svědka a tatínky, květinové náramky pro svědkyni a maminky, výzdobu na stoly, slavobránu a nejspíš i na květinovou čelenku, kterou budu mít ve vlasech. A ten zbytek výzdoby se nějak doklepne buď pomocí dekorací, co na Gruntu Galatík mají (rozhodně je z čeho vybírat) nebo s pomocí původní mamčiné známé, která nám půjčí svoje dekorace.

No a co svatební šaty, ženichův oblek, prstýnky, dort a sweet bar, jídlo, pití a všechny tyhle ostatní věci? Na to se mrkneme zase příště, ve druhém pokračování této zařizovací svatební série :) A to už pro vás budu mít i pár fotek. Zatím mi dejte vědět, jak se vám tento první díl líbil. Vy, co jste už svou svatbu měly, jak probíhalo vaše zařizování? A vy, co si na svatbu teprve někdy v budoucnu myslíte, jakou máte představu o vašem dni D? Jako vždy se budu moc těšit na všechny vaše komentáře! Mějte se krásně a užívejte léta!

Ahojte! Taky vám přijde úplně neuvěřitelné, že už je konec května? Ten čas hrozně utíká a přitom ještě nebylo pořádné jaro, venku je pořád zima a leje :( Snad jedinou pozitivní zprávou je, že od 4. června se otevírá registrace k očkování pro všechny. A taky to, že jsem si vybrala svatební šaty! Ale k tomu se dostanu v nějakém jiném článku. Teď pojďme pěkně od začátku května.

Fotka vlevo je z Ostrovačic u Brna, kde už nějakou dobu funguje kavárna Sisters, kterou jsem měla v merku. S kamarádkou jsme si tam daly sraz, v kavárně jsme si smlsly na dortíku (já měla cheesecake s bílou čokoládou a karamelizovanými hruškami - mňam!) a kávě a pak jsme to zakotvily na lavičce u fotbalového hřiště a povídaly si. Na procházku se tam totiž nikam jít nedá, jak je to hnedka u dálnice. Ale jinak Sisters super!

Fotka vpravo je z mých narozenin, které jsem na začátku května oslavila. A můj narozeninový dort byl zároveň i ochutnávkovým dortem na svatbu, budeme mít právě red velvet, akorát bude jinak nazdobený (polonaháč s květinovou dekorací) a samozřejmě o dost větší :) U rodiny měl úspěch, takže věřím, že i na svatbě udělá parádu, společně s dalšími dobrotami ze sweet baru. Všechno nám budou péct moje kamarádky z DoPo cooking.

Když jsem na začátku května byla v kanceláři, zrovna tam krásně kvetly narcisy a všechny tyhle jarní nádhery. Hrozně mě mrzí, že to je už druhé jaro, kdy o to všechno přicházíme, tím, že pořád pracujeme z domu. Toho dne jsem využila naplno a po práci se vydala rovnou na kolečkové brusle, přímo u kanclů totiž máme tu nejlepší cyklostezku v Brně :) Vede mimo jiné přes Komárov, kde momentálně stojí vyhlídkové kolo, které normálně stává na Moraváku v rámci vánoční trhů. A ne, není tam jen tak odložené, normálně funguje, můžete se svézt.

Následující dvě fotky jsou z výletu do přírodního parku Oslava, který se rozprostírá okolo řeky Oslavy a města Oslavany. My jeli s kamarády autem do vesničky Čučice a odtud vyráželi na celkově asi 14km túru. V Oslavanech je mimo zámku dost známý zábavní park Permonium a s ním spojená těžební věž bývalého dolu Kukla, kde se těžívalo černé uhlí. Samozřejmě bylo zavřeno, ale někdy se plánujeme dovnitř podívat, určitě to bude stát za to :)

Po návratu z výletu jsem toho ještě neměla dost, využila jsem hezkého počasí a vyrazila letos poprvé s Oliverkem ven. Zcela podle očekávání byl napřed vystrašený, dřepěl na jednom místě a jen spásal trávu okolo. Po půl hodině se osmělil a začal hopsat okolo, po hodině už běhal všude možně. Pak když už jsem chtěla jít zpátky, tak mu se nechtělo - úplná klasika. Ale tak hlavně, že byl spokojený, napapaný trávy, pampelišek, sedmikrásek apod. :)

S kamarádkami jsem oslavila narozeniny poměrně netradičně - v pátek jsme si vzaly všechny tři půl den volna, sešly se ve městě, daly si oběd v Bageterii Boulevard (doporučuju bagetu s masovými koulemi, moc dobrá) a pak se usadily na dece v parku u Anthroposu. Popíjely jsme napřed prosecco, pak víno a najednou začalo pršet. Nestihly jsme se schovat, doufaly jsme, že to bude jen krátká přeháňka a jedna z nás naštěstí měla deštník, pod kterým vznikla tahle fotka. Nakonec jsme docela zmokly a zmrzly, ale nevadilo nám to, bylo to moc fajn den :)

Každý Brňák zná zmrzlinu Ještě jednu, která se doposud prodávala v Komár kafe. Kluci si nedávno otevřeli svoji provozovnu v centru města na Minoritské a den co den jim tam stojí fronty, nehledě na nepřízeň počasí. My jsme to docela vychytali, čekali jsme možná 10 minut, ale jinak ty fronty bývají klidně i na půl hodiny. No ale není se čemu divit, tu zmrzku mají výbornou a hlavně v neotřelých příchutích. Já si dala pistáciovou s maldonskou solí, Tom měl limetkový cheesecake s borůvkovou omáčkou - oboje luxus. Pokud jste milovníci krupicové kaše, mají zmrzlinu i s touto příchutí. Nebo aspoň měli, když jsme tam byli, nejsem si jistá, jak často ty příchutě obměňují. 

Informace, že v Lidlu mají v rámci španělského (a portugalského) týdne pastel de nata, obletěla snad celý Instagram. S Tomem jsme se taky nechali zlákat a museli jsme to vyzkoušet. Očekávání jsme neměli kdovíjaká a výsledek nás příjemně překvapil. Nechutnalo to vůbec špatně, ba naopak! Na chvilku jsme si připadali jako v nějaké lokální kavárničce v Portu :)

Plán nakoupit si ingredience a udělat si domácí sushi jsme měli už dlouho. A v květnu jsme ho konečně zrealizovali. Věci jsme nakoupili ve vietnamském obchůdku Asia Grand u hotelu Grand, lososa v Oceanu48 a šlo se na věc. Kupodivu jsme docela vychytali tu omáčku na rýži a ani to balení na rohožce nedopadlo nijak hrozně. Na první pokus jsme byli moc spokojení a určitě si sushi uděláme brzy znovu. Příště třeba zkusíme i to obrácené s řasou uvnitř a rýží po obvodu!

Poté, co se otevřely masážní salóny, jsem si hned objednala termín na masáž zad a šíje, protože po to více než roce práce z domova to moje tělo (i mysl) fakt potřebovalo. K mému překvapení mi paní masérka řekla, že jsem to neměla tak ztuhlé, že tam chodí po té šílené pauze lidi se zády / šíjí v horším stavu. A to mi přijde, že se dost hrbím a rozhodně nesedím správně, tak asi to není taková bída. Chodím už nějakou dobu do Nového Lískovce do Studia Ála a jsem spokojená. Chodíváte i vy pravidelně na masáže nebo si na to nepotrpíte?

Fotka vpravo je historický okamžik prvního posezení na zahrádce a možnosti jíst oběd z talíře jako normální člověk! Byli jsme ve Vulcano Grillu, já si dala chorizo & tekutý cheddar burger, Tom měl bacon & cheese - oboje luxus. Shodli jsme se, že takhle to prostě chutná daleko, daleko lépe, než když si to člověk chodí vyzvednout do krabiček nebo si to nedejbože nechá dovézt. To prostě není ono, my jsme nikdy nebyli fanoušci dovozu a vždy jsme si radši zašli přímo do restaurace. Jak to máte vy?

Od kolegyň jsem k narozeninám dostala voucher do Czech Design shopu, odkud jsem si nakonec vybrala tyhle čtyři věci. Jediná česká věc je svíčka od Perfumed Prague s vůní bergamotu, kaktusového fíku a jasmínového zeleného čaje. Další tři věci jsou slovenské a kosmetické - skin toner od značky Malinna s brutálně koncentrovaným obsahem levandule (aspoň podle vůně je jí tam fakt hodně!), peelingové mýdlo s vůní levandule a vanilky od Mylo a balzámek na rty s vůní vanilky a máty (luxusní kombinace, která by mě osobně v životě nenapadla, ale voní božsky!) od značky Alma. Jsem zvědavá na testování, chtěli byste potom nějakou recenzi?

S Tomem jsme si nedávno udělali radost a pořídili jsme si gril. O Lotus grilech, které jsou bezkouřové a dá se na nich grilovat jak na balkóně s použitím USB kabelu, tak venku na louce pomocí baterek, jste dost možná už slyšeli. Vyrábí se v několika sytých barvách, dvou velikostech, a dají se v tašce s velkými uchy prostě vzít s sebou na piknik. Používá se do nich speciální bezkouřové uhlí a snadno se umývají, protože všechen tuk a bordel nateče do vnitřní mísy, která se pak dá lehce vyjmout a umýt. 

S kamarády už jsme prubli první grilovačku na balkóně, grilovali jsme klobásky a polooštiepky a bylo to super! Grilovat jenom pro dva lidi se určitě nevyplatí, ale ve čtyřech je to paráda. Těšíme se, až bude konečně větší teplo a budeme grilovat častěji. Co vy a grilování, jak to řešíte, pokud nemáte zahradu / terasu jako my?

Tyhle fotky jsou z předchozího víkendu, kdy se v sobotu udělalo nečekaně krásně. Tak jsem toho hned využila a šla se projet na bruslích. Tentokrát jsem dojela až k Olympii, k soutoky řek Svratka a Svitava. Fakt krásné místo, tahle cyklostezka mě moc baví!

Salát niçoise si s Tomem občas děláváme, doposud jsme využívali recept od holek z A Cup of Style. Ale minulý víkend jsme viděli nový post od @chefkoudy na Instagramu, kterého oba moc rádi sledujeme, a bylo nám jasné, že to musíme vyzkoušet. Malinko jiná omáčka, ale hlavně na pánvi opečené brambory a fazolky tomuto božskému salátu dodaly ještě větší šmrnc. My jsme si moc pochutnali a doporučujeme dál :)

Minulou neděli jsme poprvé po neskutečně dlouhé době měli kafe v kavárně u stolku na zahrádce, ne v kelímku, ale pěkně ve skle. Pocit k nezaplacení! Také už jste stihli navštívit některé z vašich oblíbených podniků na zahrádce? A od pondělí se konečně otevírají i restaurace vevnitř, jupí :)

Burgerové bulky podle receptu od Kublanky jsem vám tu už párkrát ukazovala. Vždycky, když je peču znovu, se mi povedou ještě o něco lépe než minule. Tentokrát se mi to opět potvrdilo. Poprvé jsme měli doma černý sezam, a ne bílý, a tak i po této stránce vypadají skvěle. Ale hlavně mi krásně vykynuly a mají skoro všechny krásný, pravidelný, kulatý tvar. No už se moc těším na burgery! A věřím, že během června / července vám sem konečně nafotím a sepíšu recepty na naše oblíbené kombinace domácích burgerů.

A to už bude z dnešního článku všechno! Dejte mi vědět, co pěkného jste v květnu zažili vy a na co se nejvíc těšíte v červnu. Budu se na vaše komentáře jako vždy moc těšit. Díky za přečtení článku a zase příště ahoj :)

Ahojte! Vítám vás u dlouho očekávané recenze produktů značky The Ordinary. A protože to bude dlouhé, pojďme bez okolků rovnou na to. Po The Ordinary už jsem pokukovala dlouho, ale vždycky mě odrazovalo zaprvé to, že se produkty musí objednávat ze zahraničí (ale to už jsem během covidu překonala a nebojím se toho), ale hlavně to, že se spoustu produktů nesmí kombinovat mezi sebou. Připadalo mi to zkrátka jako jedna velká alchymie. Nicméně když jsem si konečně vyhradila čas na to pročíst si několik recenzí a zkouknout pár videí, zjistila jsem, že to není tak hrozné a že když začnu s málem a postupně budu produkty přidávat, mělo by to fungovat.

Pokud třeba The Ordinary vůbec neznáte, tak je to pouze jedna ze značek patřící pod společnost DECIEM. Proslavila se svými minimalistickými recepturami, ale i extra jednoduchým designem produktů, ve většině případů lahviček s kapátky. A hlavně cenou svých produktů, která je velmi příznivá. Jejich produkty hodně lidem dlouhodobě zlepšily pleť a proto jsem to chtěla zkusit i já. S aknózní pletí bojuju od té doby, co jsem vysadila HA, a to už bude dobrých 5 let. Doposud mi nepomohlo naprosto NIC ani z přírodní, ani syntetické kosmetiky. Do The Ordinary jsem vkládala velké naděje a teď, po necelých 8 měsících pravidelného používání, můžu vítězoslavně říct, že moje očekávání byla naplněna :)

Má první objednávka obsahovala čtyři produkty, a to Niacinamide 10% + Zinc 1% ve 30ml balení, Caffeine Solution 5% + EGCG ve 30ml balení, Squalane Cleanser v 50ml tubičce a Lactic Acid 5% + HA. Objednávala jsem z oficiálního e-shopu DECIEM, kde mají permanentně dopravu zdarma u objednávek nad 25 €. Nově se dají TO produkty objednat i na české Sephoře a teda nemají tam úplně všechno, ale ten výběr není vůbec špatný. I cenově to vychází úplně stejně, tak pokud neradi objednáváte ze zahraničí, omrkněte Sephoru.

Tyto čtyři produkty jsem začala pravidelně každý večer používat od října loňského roku, přičemž niacinamide mi došel zhruba po 2 měsících a stejně tak i squalane cleanser. Prvních pár týdnů, respektive měsíců, jsem žádné výsledky neviděla, pleť si pořád dělala, co chtěla. Ale když už nic, aspoň mě to naučilo mít pořádnou večerní rutinu a hydratovat pleť pořádně i večer, doposud jsem totiž nepoužívala žádný krém na noc, což byla chyba.

Nicméně jsem se nevzdala, bylo mi jasné, že pleť si na novou péči musí zvyknout a že to nebude hned. Přiobjednala jsem nové balení niacinamidu, a to rovnou to dvojnásobné, 60ml. Dále jsem přihodila glycolic acid 7% toning solution a 100% plant-derived squalane. Vypoužívat to větší balení niacinamidu mi trvalo skoro 5 měsíců a k tomu skvalanovému oleji jsem se zatím nedostala, protože stále ještě dopotřebovávám moje zásoby jiných krémů a olejů na pleť.

Moje třetí a zatím poslední objednávka obsahovala rovnou 2 velká balení niacinamidu do zásoby, squalane cleanser opět rovnou ve větší, 150ml tubě, a salicylic acid 2% masque. Poslední asi dva měsíce vnímám lepší stav mojí pleti, na které už se netvoří bolestivé, respektive skoro žádné pupínky. Krátkodobě se její stav zhorší pouze v období před menstruací a během, ale není to nijak šílený výkyv. Když to porovnám s dobou zhruba rok zpátky, je to obrovské zlepšení. Ale jak vidíte, nestalo se to jen tak, lusknutím prstů, chtělo to vytrvalost, pravidelnou péči a rutinu, a taky mi pomohlo nesahat si na obličej a prostě si ty pupínky nevymačkávat, nechat je být. S tím bojuje hodně žen, je těžké tomu odolat, ale jakmile to dokážete, přinese to ovoce.

Niacinamide 10% + Zinc 1%

Niacinamide je jinak řečeno vitamín B3 a v této vysoké 10% koncentraci snižuje výskyt skrvn a rozšířených pórů. Přidaná zinečnatá sůl pomáhá snižovat produkci kožního mazu. Sérum je vhodné na problematickou pleť a může se nanášet 2x denně, ráno a večer. Pro dosažení efektu je potřeba ho fakt pravidelně používat. Má lehoučkou (i když lehce lepivou) texturu, hned po rozetření se vpije do pleti. Moje stálice, teď už musím vždy mít doma zásobu. Stojí 5.90 € / 170 Kč, případně 60ml verze 10.60 €.

Caffeine Solution 5% + EGCG

Kofein v 5% koncentraci v kombinaci s EGCG (Epigallocatechin Gallatyl Glucoside) redukuje otoky a kruhy pod očima. Oční sérum je vhodné jakýkoliv typ pleti, nanáší se pod oči opět 2x denně, ráno a večer. Je dodávané v tmavé lahvičce, protože je citlivé na sluneční svit, takže je potřeba ho uchovávat v temnu. Opět má lehkou texturu, nevpíjí se tak rychle jako niacinamide, ale přesto rychleji než hutné oleje. I když ho používám ráda, zlepšení v míře tmavosti mých kruhů pod očima jsem si nevšimla. Nicméně pleť pod očima je rozhodně více vypnutá a vyživená, takže za mě spokojenost. Po 8 měsících každodenního používání v lahviče zůstává půlka. Stojí 6.70 €, na české Sephoře ho nemají.

Lactic Acid 5% + HA

Z toho, co jsem o TO četla, je tohle jedna z těch nejideálnějších kyselin pro začátečníky. Mírná 5% koncentrace v kombinaci s kyselinou hyaluronovou zajistí pouze jemnou exfoliaci pleti, přičemž extrakt z tasmánského pepře (tasmanian pepperberry) zajišťuje, že pleť po exfoliaci nebude citlivá a napnutá. Jako všechny kyseliny by ani tato neměla přijít do styku s přímým sluncem, takže se po jejím použití vyvarujte opalování na sluníčku. Používá se jednou denně, nejlépe večer. Ze začátku se doporučuje ji používat spíše méně často (1-2x do týdne), jakmile si vaše pleť začne zvykat, můžete přejít na každodenní používání.

Pozor na to, že pokud máte na pleti otevřené ranky, bude vás kyselina v těchto místech malinko štípat. Za mě pleť krásně zbaví odumřelých buněk bez nutnosti mechanického peelingu, používám ji velmi ráda, nicméně pouze 2x týdně. V lahvičce po 8 měsících používání zbývá necelá třetina. Stojí 6.50 €, na české Sephoře opět není. Má i koncentrovanější sestru (10%), která stojí 6.80 € - směšný rozdíl, že? :)

Glycolid Acid 7% Toning Solution

Tetesept Porce díků

Tyto krystalky do koupele jsem od Teteseptu chtěla zkusit už dlouho. Proto když jsem v DMku viděla variantu Porce díků ve slevě, neváhala jsem. Vůně je taková hodně jemná, pudrová, a koupel krystalky zbarvily do červena. Koupelnu to provonělo hezky, ale ne až tak intenzivně jako podobný produkt od Balei, který má teda i pronikavější vůni jako takovou. Já mám cokoliv do koupele ráda, takže ani Porce díků nebyla výjimkou a ráda si ji koupím znovu.

L'Occitane sprchový olej Mandle

Moje druhé balení tohoto mandlového sprchového oleje a opět velká spokojenost. Na zimu je to skvělá alternativa sprchového gelu, která krásně vyživí pokožku. A ta mandlová vůně, která na pokožce zůstává... Miluju :) A klidně si koupím znovu, olej mi i dlouho vydrží (většinou na dvě zimy, přes léto ho nepoužívám).

Lush Angels on Bare Skin čerstvá čisticí roláda

Čerstvý produkt z Lushe jsem měla snad poprvé a trochu jsem se bála, abych ho se svou rychlostí (mám tendenci si tyhle dražší věci šetřit) stihla spotřebovat a nezkazil se. Samozřejmě datum "spotřebujte do" jsem prošvihla (říjen 2020), ale i do začátku března roláda v pohodě vydržela, pořád si držela stejnou vůni a konzistenci. Roláda fungovala na tom principu, že stačilo uždibnout / odrolovat malý kousek do dlaně, smíchat s kapkou vody a vzniklou pastou si vyčistit pleť. Roláda obsahovala kvítky levandule, heřmánek, růži a kaolin a byla mi doporučena na problematickou pleť.

Používala jsem ji pravidelně každý večer, chvilku mi trvalo, než jsem vychytala to ředění s vodou, ale pak už jsem to měla v malíku. Cítit z ní byla hlavně levandule, takže pokud máte levandulovou vůni rádi, tohle bude něco pro vás. Řekla bych, že svou měrou přispěla ke zlepšení stavu mé pleti, i když z velké části to připisuju kosmetice The Ordinary, na kterou chystám v květnu velkou recenzi. Nicméně roládu bych si klidně koupila znovu, byla super.

Ziaja Cupuacu cukrový peeling

Human+kind krém na ruce

Tenhle krém na ruce je extrémně starý, měla jsem ho ještě v nějakém Lady boxu nebo Senza boxu nebo jak se tehdy tyhle boxy s překvapením jmenovaly :D Human+kind jednu dobu jako značka docela frčela, teď jsem o ní už snad nikde neslyšela. Každopádně je přírodní. Tento krém na ruce je kromě nich určený i na lokty a chodidla - zcela upřímně, podle mě jakýkoliv krém na ruce lze použít i tímto způsobem, jenom to skoro nikdo nepíše na obalu. Na mě měl až moc výraznou bylinkovou vůni, která mi nesedla, navíc byl i dost řídký. Tohle určitě znovu nepotřebuju!

The Ordinary niancinamide 10 % + zinek 1 %

Už druhé spotřebované balení, a tentokrát hned to větší v 60ml verzi. Po spotřebování toho prvního 30ml jsem věděla, že tento všemi opěvovaný produkt vyhovuje i mně, a že si rovnou pořídím to větší balení. Odteď ho už vždy budu mít v zásobě! Vydržel mi zhruba 5 měsíců denního používání. Jak už jsem psala, na produkty The Ordinary chystám velkou recenzi, kde vám i o tomto zázraku povím víc.

Karl Lagerfeld For Her EdP

Na tomto vzorečku parfémované vody se mi líbí, že ten mini flakonek kopíruje ten originální a je v takové rozkošné velikosti :) Je to kombinace ovocné a květinové vůně, takže pro mě skoro jistá záruka, že mi bude sedět. A taky že ano. Dokázala bych si ji představit v plném balení.

Yves Rocher Elixir Jeunesse krém na obličej

Nepsala jsem náhodou minule, že spotřebovaný čisticí gel je posledním produktem z řady Elixir Jeunesse? No, tak to jsem zapomněla na tento krém, který jsem měla na víkendy u rodičů a konečně jsem ho taky spotřebovala! Voněl úplně stejně božsky jako všechny produkty z této řady, byl docela hutný, ale rychle se vpíjel a vstřebával. Měl SPF 30, což se dost hodilo. Za mě moc příjemný krém na obličej, cením i to, že byl v tubičce a ne v mističce, takže jsem do něj nemusela sahat. Není to vyloženě nějak objev nebo oblíbenec, ale dokážu si ho představit mít znovu.

A to je pro dnešek vše! Určitě mi dejte vědět, jestli s některým z produktů máte zkoušenost. Jinak díky za přečtení článku a budu se těšit zase příště. Mějte se krásně! :)

Ahojte! Dneska je to přesně 10 let ode dne, kdy jsem si založila tento blog a publikovala první článek. Deset let, to znamená, že Dazzlicious existuje od roku 2011, kdy mi bylo sladkých 16 let. Dala jsem si tu práci proscrollovat se až do propadliště dějin na onen první článek, kde jsem svůj tehdy čerstvě založený blog představovala. Je to pro mě zároveň trapné, vtipné, ale i poučné si ten článek po 10 letech číst. Zbytečné chyby, ambice blogovat i v angličtině, abych získala širší publikum, a moje tehdejší závislost na barevných a šílených nehtových designech...

Blog si za tu dobu prošel docela turbulentním vývojem, z původně fashion/beauty blogu se vyvinul do dnešní zejména lifestylové podoby, a z původní frekvence 1 článek denně je na stávajících 2-3 článcích měsíčně. Pro mě je nicméně hlavní to, že mě blogování pořád baví a že mi to za tu dekádu dalo nespočet zážitků, zkušeností, poznatků a příležitostí. A jako vždy patří velké díky vám, co tu se mnou pořád jste, bez vás by to nešlo! Schválně mi dejte vědět, odkdy můj blog sledujete - najde se tu někdo tak věrný, že mě sleduje od začátku, tzn. od roku 2011?

Právě na dnešek jsem si přichystala váš nejoblíbenější typ článku - shrnutí měsíce s povídáním a spoustou fotek. Tentokrát to bude za březen a duben, čeká vás klasicky spousta jídla, několik tipů na výlety v okolí Brna a další. Tak pojďme na to!

Na první dvojfotce můžete vidět ochutnávku dortíčků a zákusků na naši svatbu. Sweet bar i svatební dort nám budou péct moje dvě bývalé kolegyně, kterým pod rukama vznikají samé dobroty. Říkají si DoPo cooking a klidně si přes Instagram od nich můžete objednat i vy. Naši favorité z ochutnávky byly tartaletka s lemon curd, pusinka se slaným karamelem, mini pavlova, čoko choux nebo větrníček. Na moje narozeniny, které mám za týden, budeme mít i ochutnávkový dort - těším se! :)

Jedovnice byla naším posledním výletem před zavřením okresů. A náramně jsme si to užili, krásná procházka okolo dvou jedovnických rybníků a zpátky lesem. Potkali jsme i tohle krásné, na konci února ještě napůl zamrzlé jezírko, nebo super posed, na který jsem hned musela vylézt a udělat si fotku. Jedovnici na výlet a středně dlouhou procházku rozhodně doporučuju!

Máte rádi japonský ramen? A nechce se vám za něj utrácet v restauraci ani ho zdlouhavě vařit doma? Tak vyzkoušejte recept na rychlý ramen jako my - z Albert magazínu. Nám se trochu vyvařila voda, takže jsme to měli hodně husté, ale chuťově super. Rychlé jídlo, co chutná a zahřeje, to je v zimě ideálka :)

Fotka napravo ze z Coffee Trail Garden ze začátku března, kdy bylo nádherně a dalo se sednout si k nim na terásku. Tom měl zrovna svátek, tak jsme si ke kafíčku dali i dobroty - millionaires řez a pistáciový chlebíček. Úplně si vzpomínám, že to byl pro nás highlight ne jenom toho víkendu, ale poslední doby - sednout si s kafem na zahrádku a vyhřívat se na sluníčku, jako by covid neexistoval!

Moje letošní kytice k MDŽ z Kvítí z lesa. / Napravo už ne tak malý Oliver, který se jednoho dne nevlezl do seníku, ten se s ním vychýlil, ale ho to vůbec netankovalo a nacpával se dál :D A ještě u toho zvládl vypadat roztomile, jak jinak.

Takový výhled vám poskytne rozhledna v oboře Holedná, která se otevírala loni v prosinci a už stihla získat cenu za nej rozhlednu roku. Já na ní byla poprvé právě v prosinci, jenže jsem si neužila žádný výhled, protože byla pěkná mlha. Tak jsme to s Tomem zkusili v březnu znovu a tentokrát nám počasí vyšlo krásně a výhled stál za to. Šli jsme tam v pátek kolem poledne a nebyla tam skoro ani noha, tak doporučuju vyhlídnout si nějaký ne tak exponovaný čas na procházku v oboře a výšlap na rozhlednu.

Půjčila jsem si od kamarádky inline brusle a byla jsem otestovat mou teorii - podle mě totiž člověk, co umí bruslit na ledních bruslích, musí zákonitě umět bruslit i na inlinech. Naopak to bohužel nefunguje, lední brusle jsou zrádnější. Ale já na ledních bruslím odmalička a miluju to, na inlinech jsem stála možná dvakrát, třikrát v životě. Ale teď během covidu, kdy toho pohybu moc není, by to mohl být způsob, který by mě donutil aspoň trochu sportovat. Teorii jsem si potrvdila, bruslila jsem jako nic. Jen ještě nebylo tak teplé počasí, abych vydržela jezdit nějak dlouho. Tak snad brzy to půjde a budu se chodívat projíždět klidně i v týdnu po práci!

Taky tak milujete koupele? Já si přes zimu dopřávám aspoň jednu za 14 dní a vždycky se snažím si to něčím vyšperkovat. Tyhle pytlíčky od Tetesept jsou do vany super, rychle se rozpustí, obarví vodu a provoní celou koupelnu. Doufám, že to, že byly v DMku ve slevě, neznamená, že je přestali vyrábět, to by byla škoda.

Když jsem tuhle fotku dávala do stories na svém Instagramu, jen málokdo věděl, kde se tento bizarní dům nachází. Přišla mi spousta reakcí, že jste o Kristkově domě v Černých polích vůbec netušili. Já na něj narazila na Instagramu už před nějakou dobou, ale na vlastní oči jsem se šla přesvědčit až letos v březnu. Spojili jsme to s Tomem s procházkou okolo arboreta Mendelky, opuštěného lužáneckého stadionu a potom jsme to vzali kolem Vily Tugendhat a na kafe do kavárny Pole u Dětské nemocnice. Ale teda zpátky ke Kristkově domu - fakt se mi to nelíbí a přijde mi to velice extravagantní, nechtěla bych bydlet v něm ani nikde okolo. Co na to říkáte vy?

Nechala jsem se zinfluencerovat Míšou Beha Nguyen a zkusila jsem upéct brazilskou sladkost s názvem bolo de coco gelado. Jsou to takové kostky, namáčené ve směsi normálního, kondenzovaného a kokosového mléka, obalené ve strouhaném kokosu a uležené v lednici, aby byly studené. Brazilci to mají hodně spojené s dětstvím a s létem, kdy taková dobrota "bodla", jak byla studená z ledničky. Pro milovníky kokosu (já) značka ideál, moc mi to chutnalo.

Vždy, když jsem jednou měsíčně v kanclu, si to náležitě užívám. Zajdu si na oběd, na kafe do Kofi Kofi nebo se jen tak projít kolem jezírek v našem Spielberk office centru. Příště už by to mohlo být i na zmrzku!

To, že s Tomem milujeme burgery a často si je děláme sami doma, včetně housek, už asi víte. Většinou burgery máme jen tak, bez přílohy, a stačí to. Ale tentokrát jsme se nechali inspirovat receptem na mrkvové hranolky z Tesco magazínu a udělali si k burgerům i mrkvové a bramborové hranolky. Jen když o tom píšu, tak na to mám chuť!

Od té doby, co bydlíme ve Starém Lískovci, a máme tím pádem Koniklecovou louku blízko z domu, se tam chodíme procházet pravidelně. Samozřejmě hlavně na začátku jara, kdy koniklece začínají kvést a louka zfialoví. Byli jsme tam s kamarády letos asi den předtím, než se v médiích začaly objevovat zprávy o uzavření louky pro návštěvníky, protože nerespektují vyznačené cesty a po koniklecích šlapou. Hrozně mě to mrzí, na louce jsou všude viditelné nápisy, hlídají to tam i dobrovolníci z Rezekvítku, a stejně na to lidi hází bobek... Je to největší plocha v Evropě, kde koniklece rostou, a my si toho nevážíme. Tak na to prosím myslete, až tam příště půjdete :)

Další tip na výlet a další rozhledna - Akátová věž v Židlochovicích. Samotná stavba není nijak vysoká, ale výhled na okolí je hezký. Před tím, než začnete stoupat po schodech, mrkněte nahoru - ten pohled stojí za to a najdete i spoustu takových fotek na Instagramu. My jsme se pak ještě prošli do samotného městečka a do zámeckého parku, který nám připomínal Podzámeckou zahradu v naší rodné Kroměříži, jen v menším měřítku. Dokonce jsme měli štěstí i na volně pobíhající daňky a muflony :)

Předposlední tip na výlet se spíše pro obyvatele Zlínského kraje, ale tak i z Brna je to kousek. Holešov je město ve vzdálenosti cca 15 km od mé rodné Kroměříže, a kromě docela známého zámku (který má relativně nově opravenou fasádu) a přilehlého parku s vodní plochou ve tvaru trojzubce tam můžete navštívit cukrářství Eklér. Takový fancy podnik bych v Holešově nečekala, takže když jsem viděla fotky u Lukáše Hejlíka, byla jsem velmi příjemně překvapená. Přes Velikonoce jsme si tam s mamkou zajely a daly jsme si velikonoční zajíčky - v podstatě choux z odpalovaného těsta, plněné ovocným krémem. Moc doporučuju, pokud budete mít cestu!

Faency fries jsou klasika, dávám si je poměrně často, když už jsem v centru a nechce se mi vařit večeři doma. Teď mají docela nové kombinace třeba s trhaným vepřovým masem nebo tyhle "animal style fries" se slaninou, čedarem a paprikovým prachem. Pokud se nebojíte prasárniček, jen si dejte, Faency fries mají pobočky po celé ČR.

Poprvé jsem podpořila nějaký projekt na HitHitu a rozhodně toho nelituju! Pražskou pražírnu The Miners registruju už od začátku, kdy otevírali první provozovnu, jedni moji známí jsou do tohoto podniku zaangažovaní. A když jsem viděla, že se během covidu pustili do výroby 100% kompostovatelných kávových kapslí s jejich výběrovou kávou, věděla jsem, že to chci podpořit. Kapsle jsou kompatibilní s Nespresso kávovary a po použití je můžete bez obav hodit do hnědých popelnic. Zatím mají testovací Brazílii a krabička 10 kapslí stojí 160 Kč. Jasně, je to ještě dražší než Nespresso, ale káva je výběrová a nám s Tomem fakt moc chutná. Těšíme se, co dalšího vymyslí :)

Poslední tip na výlet pro tento článek je Tišnov a konkrétně oba tišnovské kopce - na jednom se nachází rozhledna Klucanina a na druhém vyhlídka Květnice. My jsme do Tišnova dorazili okolo desáté a s bandou kamarádů a jedním rozkošným jezevčíkem jsme zdolali kopce oba. Nakonec to dalo cca 14 km a byl to skvělý výlet! 

A protože jedni kamarádi mají kousek od Tišnova rodinnou chatu, po výšlapu jsme se přesunuli ještě tam. Jak vidíte, počasí nám extrémně přálo, v jednu chvíli jsem na sluníčku seděla jen v tílku! Chatu mají fakt dobře umístěnou, v lesích, u řeky, panuje tam naprostý klídeček. My jsme hodili maso, sýry a zeleninu nad ohniště a užili si první letošní grilovačku. Nakonec jsme zpátky do Brna odjížděli až kolem osmé s pocitem skvěle stráveného dne. Je super na chvíli zapomenout na covid a všechny starosti :)

A jsme na konci! Můj poslední tip na procházku, tentokrát v rámci Brna, jsou rozkvetlé sady ve Starém Lískovci, respektive v Bohunicích. Možná si pamatujete na naše loňské fotky z jabloňových sadů v Lískovci. Nicméně kromě lískoveckých sadů existují ještě druhé, bohunické, kde pěstují i broskve, a ty kvetou vždycky dřív než jabloně. Je to velmi oblíbené místo na jarní focení, takže i během naší návštěvy jsme fotografy a asistenty s odrazovou deskou mohli počítat na desítky. Doporučuju sledovat jejich Facebook nebo Instagram, kam dávají vždycky aktuální informace o tom, co kvete, a jak se tam dostanete. Samozřejmě prodávají svou úrodu a dělají i mošty apod., to můžete koupit v prodejně v Lískovci po celý rok.

Těšíte se na pořádně jarní počasí nebo jste rádi, že je pořád ještě chladno? Já teda rozhodně to první! Dejte mi vědět, co se vám z dnešního článku líbilo nejvíc, a kde na výletě jste naposledy byli vy. Mějte se krásně a zase brzy u dalšího článku ahoj!