Ahoj! Loni touto dobou jsem ve svém tradičním ročním shrnutí narážela na vtípky o tom, že 2022 se čte "twenty twenty-two (respektive too)" a že covidová pandemie tu s námi očividně ještě tento rok bude. Teď ke konci roku si velmi matně vzpomínám na to, kdy se vlastně přestaly nosit respirátory, kdy se uvolnila všechna opatření a kdy zpravodajství od tohoto tématu naprosto upustilo. Jak rychle člověk zapomene, to je neskutečný! Nicméně jsem tímto chtěla říct, že jsem za to uvolnění a návrat k normálnímu životu hrozně vděčná, a že tento rok díky tomu byl naprosto nabitý událostmi a zážitky. Nepamatuju si, kdy naposledy (jestli vůbec) jsme měli každičký víkend od začátku června až do konce září zaplněný plány. Ale to předbíhám, pojďme tradičně začít v lednu naším výročím :)

To jsme tentokrát oslavili hodováním v Arslan Buuz, kde dělají boží mongolské knedlíčky, jak vařené v páře, tak i smažené. A k tomu super saláty (dejte si ten mrkvový s česnekem, mňam!) a dipy. Pokud jste ještě nebyli, moc doporučujeme. A doporučit můžeme i VIDA! Science centrum, kam jsme konečně poprvé zavítali i my a strávili tam několik hodin prohlížením stálé expozice, ale hlavně té dočasné o kávě, která tam tehdy byla.

Na začátku února se konečně přistěhovala do Brna moje kolegyně z Brazílie, tak jsem jí začala ukazovat všechno, co Brno nabízí, a během roku jsme toho společně podnikly opravdu hodně, včetně výletů do Lednice nebo naší rodné Kroměříže.

Začátkem března šel náš Oliver na kastraci, po které se hodně zklidnil, i když přehryzávání kabelů je stále jeho oblíbená činnost (za letošek má na kontě napájecí kabel od routeru, který zničil už jednou loni, napájecí kabel od firemního laptopu, který byl teda pěkně drahý, a dvě prodlužky, které nám dokonce 2x vyhodily pojistky v bytě). No nemilovali byste ho? :D Zdraví mu letos bohudík opět dobře sloužilo (jenom jednou se mu podařilo ucpat se chlupy, jinak klepu do dřeva, že všechno dobrý) a na Štedrý den oslavil čtyři roky. V březnu jsme taky po dlouhých třech letech zvládli lyžovačku v Itálii, narozeninovou chatu pod Hostýnkem, a potom nás oba skolil covid. Ten týden doma byl nekonečný, úplně si vybavuju, že ještě jak naschvál bylo venku poprvé krásně, a my trčeli doma zavření, naštěstí s velmi lehkým průběhem.

Od dubna jsme se v práci sžívali s novou manažerkou, s kolegyní jsme se podívaly do naší výroby barev v Břasích, podnikli první jarní výlety a podařilo se nám s partou Potterheadů vyhrát Harry Potter kvíz, a tedy ručně vyrobené koště ve stylu Kulového blesku.

V květnu jsme s kolegyní absolvovaly super školení v Obsahové agentuře a se zbytkem týmu pak odjely na teambuilding do vinného sklípku ve Vracově. Na konci května nás čekala naše letošní hlavní dovolená v Norsku, o které jsem psala rovnou tři články - pokud jste ještě nečetli, rozhodně mrkněte. Kvůli dovolené jsem přišla o většinu zápasů v rámci MS v hokeji, včetně toho bronzového, ale to bych nebyla já, skalní fanoušek, abych si ten bronzový zápas nepustila ze záznamu a nebyla u toho v nervech, jako kdybych neznala dopředu výsledek :D

V červnu se toho zas tak moc nedělo, ale za zmínku určitě stojí pánská burlesque show v Cabaret des Péchés, escape room a celkově víkend v Brně s našimi rodiči a taky ohňostroje a dronová show na přehradě - všechno super zážitky!

Červenec se nesl ve znamení sjíždění Vltavy s bandou kamarádů a hlavně Tomovy oslavy 30tin. Dokonce to hezky vyšlo tak, že se konal Mendel festival a v rámci něj v Brně koncertovali Kool & the Gang - po dlouhých měsících ničeho byl fakt skvělý pocit být na koncertě.

A ještě lepší pocit byl moct být v srpnu znovu na Grape festivalu, tentokrát poprvé v Trenčíně. Moc jsme si to užili a od té doby poslouchám hodně často Milky Chance, Years & Years, Woodkid nebo Mura Masa. Během léta jsem taky zvládla dvě rozlučky se svobodou, což byl předvoj blížících se zářijových (dokonce třech!) svateb našich kamarádů.

Kromě svatebních víkendů nás čekala ještě ke všemu oslava mamčiných 60tin, ke kterým jsem jí jako dárek dala let horkovzdušným balónem. S tím, že poletím s ní a dokonce se k nám přidá i taťka, měli bychom to absolvovat nejspíš v květnu 2023 - už se moc těším! No a taky jsme samozřejmě oslavili svoje první výročí svatby, a to nocí v Anybody hotelu, což byl jeden z větších dárků, co Tom dostal k narozeninám. Byl to fakt jeden velký zážitek - kdo jste byli, víte, kdo ne, můžeme doporučit.

V říjnu jsem poprvé vyzkoušela jumping a byla na něm ještě dvakrát, proběhl další face-to-face meeting s naším evropským týmem u nás v Brně a poslední, prodloužený víkend, patřil dovolené v polských Tatrách, v Zakopane, o které jsem vám nedávno psala.

Když jsem psala, že v září jsme stihli tři svatby, konec pro rok 2022 to ještě nebyl, v půlce listopadu nás čekala ještě čtvrtá. A byla krásná, taková už spíš zimní než podzimní. V Moravském zemském muzeu se otevřela výstava Malý Princ od Elišky Podzimkové a my byli na vernisáži. Výstava trvá až do začátku března, tak pokud máte rádi Malého Prince nebo Elišku (nebo oboje), rozhodně si tam zajděte.

Prosinec už pak protekl mezi prsty, ale stihli jsme vánoční trhy v Budapešti s bandou kamarádů, spoustu milých setkání s kamarády, proběhl firemní vánoční večírek po třech letech a užili jsme si báječné svátky s rodinami.

Loni jsem v tomto shrnutí psala, že jsem byla poprvé darovat krev a že si do roku 2022 dávám cíl chodit pravidelně a přesvědčit k tomu i Toma. Moc mě hřeje na srdci, že se mi to podařilo splnit a rozhodně budeme oba pravidelně chodit i v roce 2023 :) Jedním z mých dalších cílů je začít se zase pořádně věnovat francouzštině - od té doby, co s tím jazykem nejsem v denním kontaktu v práci (což už je momentálně více než 3 roky), je znát, že má úroveň šla dost dolů. A mám pocit, že teď se to láme, pokud na to budu kašlat dál, všechno zapomenu, pokud naskočím do kurzu, ještě si tu úroveň můžu zachovat, respektive vrátit zpátky tam, kde po škole byla. Tak mi prosím držte palce a pokud máte podobnou situaci s jakýmkoliv jazykem nebo jinou dovedností, držím palce i já vám.

Hrozně se těším na 2023, na všechno nové, co nám přinese. Vám všem, co to tady ještě čtete, děkuji za přízeň a doufám, že se mnou i nadále zůstanete, byť ta frekvence článků je taková, jaká je. Mějte se krásně <3

Ahojte! Venku už je ta pravá zima, na spoustě místech republiky leží aspoň trochu sněhu, takže pravý čas na to, vrátit se na chvíli do slunečného prodlouženého víkendu v polských Tatrách okolo Zakopane. Tato aktivní dovolená byla v plánu už pár měsíců s naší bandou kamarádů, nicméně kvůli naší vytíženosti během víkendů jsme to nakonec zrealizovali až během toho říjnového prodlouženého. Bohužel nakonec bez Toma, který zůstal doma ležet s nachlazením a bolestí v krku, takže jsem se netradičně ocitla v roli "pátého kola u vozu", doslova. Nicméně nám vyšlo nádherné počasí a ten pobyt v přírodě, na čerstvém vzduchu, za to stál.

Ubytování si vzali na starosti kamarádi a vybrali teda znamenitě. Měli jsme dva samostatné apartmány, pro dva a pro čtyři (nakonec pro tři), patro nad sebou v krásném dřevěném domečku. Patro nad námi byl ještě jeden apartmán, každý s vlastním vchodem, kuchyňkou, my v tom větším měli dokonce i pračku. A cena? Za ten větší apartmán neuvěřitelných 4800 Kč na tři noci pro čtyři osoby, což vychází na 400 Kč za osobu a noc. Tomu už se v dnešní době ani nechce věřit, že? A všechno v novotě, krásně, stylově zařízené. Domečků je tam více a celý ten komplex se jmenuje Ugory Domki "Na Ugorach" Apartamenty.

Co se týče dopravy, jeli jsme auty. Cesta z Brna do Zakopane trvá i se zastávkami dobrých pět hodin (bez dálnice přes Slovensko i Polsko, ale s dálnicí si stejně moc nepomůžete), ale pořád to vychází nejlíp, nějaké dobré vlakové nebo autobusové spojení tam moc není. Navíc jsme si mohli přivézt své jídlo a nějaké ty levné potraviny z Polska zase dovézt zpátky :) Fakt se to tam dost vyplatilo, cenově je tam pro nás Čechy levno a já už se teď vůbec nedivím těm, co bydlí kousek od hranic, že tam tak často a rádi jezdí nakupovat.

Na programu byla téměř čistě jen turistika, taky co jiného tam dělat, když Zakopane je v podstatě brána do polských Tater a všude okolo se rozkládá území Tatranského národního parku. Do parku se platí vstupné, buď jednorázové za 8 PLN na den a nebo se dá koupit týdenní na 7 dní za 40 PLN. Často se platí i parkoviště, nás vyšlo oba dva dny 30 PLN za auto na den. Těch turistických tras okolo je nespočet, takže je jen na vás, co preferujete a kterou si vyberete.

My šli první den asi tu nejprofláklejší k jezeru Morskie Oko. Ale abychom nešli tam i zpátky po asfaltce (cesta je totiž sjízdná i např. koňským povozem a rozhodně vhodná i pro kočárky), vzali jsme to po cestě tam oklikou a odměnou za náročnější výstup nám byl pohled na vodopády a soustavu horských jezer (Przedni Staw, Wielki Staw a Czarny Staw Polski), což byl možná ještě krásnější zážitek než samotné Morskie Oko. Po cestě jsme se zastavili na lehký oběd v horské chatě, kde pořádně velká polévka vyšla na 12 PLN.

K Oku jsme došli už v momentě, kdy na něj nesvítilo sluníčko a začala být dost zima, tam už jsme se jen vyfotili, uvařili kávu v moka konvičce a rychle mazali po asfaltce dolů, abychom nedošli za tmy. Nakonec jsme to nestihli a poslední cca 3km jsme šli už ve tmě, takže došlo i na čelovku. Sečteno podtrženo, v nohách 21 km s převýšením 900 m. Což není trasa, kterou bych chodila úplně běžně, takže jsem byla pěkně zmožená! Ale to počasí a ty výhledy po celý den za to stály <3

Na druhý den nám kamarádi naplánovali podle nich jednodušší trasu. Hned ten úvodní úsek tomu rozhodně nenapovídal, dost strmě jsme stoupali až na úpatí skály Nosal, odkud byl pěkný pohled na celé Zakopane i na protější kopečky včetně Gubalowky, kam jsme zamířili následující den. Ale pak od Nosalu dál už se to celkem dalo, sice nás ještě nějaké úseky se stoupáním čekaly, ale opět tu námahu vyvažovalo počasí (opravdu se dalo občas jít i v tričku) a výhledy všude okolo. Na oběd jsme opět zvolili horskou chatu po cestě, tentokrát už jsme si všichni dali plnohodnotné jídlo. Za zapékané těstoviny s mletým masem, klobáskou, cuketou, rajčaty apod. jsem zaplatila 25 PLN a porce byla obrovská a jídlo vynikající.

Pak naše kroky pokračovaly k dalšímu známému a velkému jezeru, Czarny Staw Gąsienicowy, kde jsme si opět uvařili kafíčko, pokochali se, vyfotili a vydali se na cestu zpátky. Sečteno podtrženo, v nohách tentokrát sice "jen" 17 km, ale převýšení nakonec vesměs stejné, 900 m. Navíc se mi udělal na noze puchýř, takže ty poslední kilometry už jsem docházela fakt z posledních sil :D

Jelikož měl jeden z kamarádů zrovna ten den narozeniny, šli jsme tentokrát na večeři do centra Zakopane na pierogi a připili jsme si Soplicou, tradiční polskou vodkou v několika různých příchutích. Já rozhodně za sebe nejvíc doporučuju lískooříškovou, není tak sladká jako ty ovocné příchutě a je to prostě mňam, kokinko! Chceme ji vyzkoušet i do kafe, podobně jako Baileys by to mohlo dost dobře fungovat a chutnat.

Před námi byl poslední den, kdy jsme potřebovali nejpozději ve 2 odjet zpátky domů, takže na žádnou túru už to nebylo a vlastně nám ty dva celé dny bohatě stačily. Takže jsme se vyvezli lanovkou nahoru (i pak dolů :D) na Gubalowku, odkud je nádherný pohled na celé polské (a vlastně z velké části i slovenské) Tatry. Bylo tak teplo, že i v tričku s krátkým rukávem jsme se potili, tak jsme si dali dokonce i zmrzlinu. Lidi okolo na trávě piknikovali a my bychom tu chvíli nejradši zastavili a nikam neodjížděli. Nicméně šli jsme se projít ještě k místnímu vysílači a pak dlouhatánskou promenádou, lemovanou rozličnými stánky - upřímně jsem si připadala jak někde na trzích v Chorvatsku, tourist trap jedna vedle druhé, samé blbůstky, co člověk rozhodně nepotřebuje. Takže nejvyšší čas sjet lanovkou dolů, rozloučit se a jet domů.

Byla to moc fajn, aktivní dovolená, jen ten Tom nám tam všem chyběl. Takže doufáme, že jsme tím třeba započli novou tradici a příští rok se opět někam na túry vydáme, ale tentokrát už opravdu v šesti. Klidně i do Zakopane znovu, jak už jsem psala, tras je mnoho, takže bychom pořád měli co nového vidět a navštívit. A co vy? Byli jste někdy v Zakopane nebo obecně v polských Tatrách? Pokud ano, jak se vám tam líbilo? A pokud ne, jak se vám líbil tento článek a fotky? Dejte mi vědět do komentářů, jako vždy se na ně budu moc těšit. Mějte se krásně :)

Ahojte! Tento článek tu mám rozpracovaný od února, tak byl čas během volného víkendu ho konečně dopsat a vydat. Nějak s těmi seriály (no vlastně celkově se články) nestíhám, jsem pozadu. Přístě bych vám chtěla sepsat nějaký "life update", protože jak už nedávám pravidelně random fotky a většinou na začátku článků nic osobního nepíšu, tak mám pocit, že si s vámi dostatečně (osobně) nepovídám. Nicméně doufám, že vám tipy na seriály s přicházejícím podzimem přijdou vhod, přeci jen těch dlouhých, tmavých večerů nás teď čeká dost :)

Sorjonen

Finské krimi / drama, které se odehrává v malém finském městě Lappeenranta, kousek od hranice s Ruskem. Geografické zařazení je pro děj seriálu důležité, podobně jako pro můj milovaný most ta švédsko-dánská hranice. Seriál má tři série a víc jich nebude, takže pokud nejste fanoušky nekonečných seriálů a neradi čekáte na nové série, tohle je super volba. Navíc i když má každá série 10 epizod (první teda 11), není to tak, že by se napříč celou sérií táhl jeden případ. Většinou se vyřešení jednoho případu vleze do 2-3 dílů, takže to krásně plyne. Co se prolíná celou sérií, respektive celým seriálem, je linka hlavního vyšetřovatele Kariho Sorjonena - typicky skandinávský podivín, kterého si ale stejně zamilujete. A ta jeho metoda řešení případů pomocí paměťového paláce, wow. Příjemným bonusem jsou, jako u téměř všech scandi seriálů, ty nádherné záběry severské krajiny <3

Vraždy ve Valhalle

Jeden islandský seriál už jsem tu zmiňovala, a to V Pasti (Trapped). Vraždy ve Valhalle jsou také islandské a jedná se o minisérii o osmi epizodách. Sérii vražd vyšetřuje tentokrát duo a za mě si ani jednoho vyšetřovatele jen tak neoblíbíte, mají oba dost protivné charaktery. Ale i to k severské krimi patří. Není to rozhodně můj top severský seriál, ale rozhodně pokud jste fanoušky tohoto žánru, tak jako my s Tomem, nenechte si Valhallu ujít.

Hra na oliheň

Tento jihokorejský počin asi nemusím dlouho představovat, asi je málokdo, kdo o něm neslyšel a kdo první sérii Squid Game neviděl. První díl je nářez a celý zbytek první série si drží nastavenou vysokou laťku. Ze začátku nechápete, co za zvrácený svět to je, postupně, jak se seznámíte s těmi hlavními hrdiny a jejich příběhy, pochopíte, proč do takové šílenosti šli. Ovšem některá ta rozhodnutí některých postav... No i když asi neměli na výběr, stejně jsem u některých scén bulela jak želva. Jsem zvědavá na druhou sérii, jestli poodhalí něco víc ze zákulisí téhle hry. Jak se tento seriál líbil vám, co na něj říkáte?

Sherlock

Dost stará záležitost, kterou jsem nicméně viděla teprve nedávno. A moc jsem si ty čtyři série užila, ne nadarmo si seriál drží přes 90% hodnocení na ČSFD. Zasazení dua Sherlock Holmes a John Watson do současného Londýna, oba dva herci, to jejich neustálé popichování a trollení, Sherlockova podivínská postava (co mi hodně připomínala genialitu a charakter Sheldona z Big Bang Theory), rozlouskávání případů a do toho Moriarty. Plus suchý britský humor :) Pokud jste náhodou neviděli, určitě doporučuju.

Dámský gambit

Aneb jak přimět velkou spoustu lidí, kteří doposud o šachách nevěděli zhola nic, aby se o ně začali zajímat. A to během jedné série o sedmi epizodách - ano, i za tu dobu se dá vykreslit brilantní příběh mladé šachové superhvězdy. Hodně mě bavily ty pasáže, kdy si Beth lupla pilulku a představovala si různé tahy na imaginární šachovnici kdesi v prostoru. Super výběr hlavní herečky, která se do té doby 60. let fakt hodí. Plus pro mě jakožto milovníka Lásky Nebeské a Harryho Pottera zajímavé okořenění dvěma známými herci z těchto filmů. Ne nadarmo to má 90% na ČSFD.

A to už bude pro tentokrát všechno. Z toho, na co momentálně koukáme, se tady minimálně Rod Draka a Monstrum: Příběh Jeffreyho Dahmera objeví zase příště. A na co momentálně koukáte vy? Je něco, co jste z mých tipů neznali a zaujalo vás to? Jako vždy se budu moc těšit na vaše komentáře, mějte se krásně :)

Ahojte! Po delší době přicházím s ryze kosmetickým článkem, jelikož mi byla nabídnuta příjemná spolupráce s eshopem econea.cz, který sama ráda využívám k nakoupení udržitelných produktů. Konkrétně jsem si mohla vybrat několik produktů od francouzské značky Lamazuna, kterou jsem doposud neznala, ale ihned mi začala být velmi sympatická. Francouzský původ + udržitelnost + rozkošné papírové obaly + zajímavé kosmetické produkty = potenciální love brand. Tak se pojďme společně podívat na to, které produkty jsem si vybrala a jak jsem s nimi zatím (ne)spokojená.

Tuhá zubní pasta šalvěj a citrón

Na první pohled jakési divné lízátko/cukrátko na špejli, ve skutečnosti tuhá zubní pasta, která nahradí 2 běžné tuby. Obsahuje kokosový olej, který je antibakteriální, odstraňuje zubní plak, léčí afty a také bělí zuby. Spousta lidí ho používá samotný na dočištění ústní dutiny. Dále svými antibiotickými, protivirovými a protizánětlivými účinky přispívá šalvěj lékařská, uhličitan vápenatý je pro své abrazivní účinky oblíbenou součástí zubních past a citrón přispívá k osvěžující chuti pasty. Pozor na to, že neobsahuje fluorid - pokud máte zuby náchylné ke tvorbě kazů jako já a jsou vám doporučeny pasty s vyšším množstvím fluoridu, tohle nebude to pravé ořechové...

Pasta se používá tak, že kartáček na zuby namočíte do teplé vody, několikrát jím přejedete po povrchu cukrátka a čistíte. Produkt je pak vhodné skladovat na nějakém tácku nebo v skleničce, případně v Lamazuna dóze, díky které se na pastu nepráší (a kterou jsem si objednala také).

Moje dojmy bohužel nejsou bůhvíjaké. Pasta mi nesedla svou příchutí, přijde mi dost hořká. Ani konzistencí, respektive způsobem nanášení - přejíždění po povrchu mi nefungovalo tak, jak bych si představovala, tak jsem přistoupila k ukusování malého množství pasty. Ale ani tak mě to neohromilo, pasta vůbec nepění a já v tomto případě asi nejsem ochotná se pěnění klasických zubních past vzdát, mám pak totiž pocit, že zuby nemám dobře vyčištěné. Nicméně jsem přišla na dobrý způsob, jak si využít, a to při používání jednosvazkového kartáčku, kterým si dočišťuji špatně dostupné zadní zuby. Běžně ho používám jen tak, bez pasty, takže proč nevyužít tuhle tuhou pastu právě takovým způsobem. Pasta má 17 gramů a stojí 175 Kč.

Skleněná dóza na tuhou kosmetiku

Rovnou tady společně s pastou zmíním tu skleněnou dózu, která se kromě skladování pasty dá využít i na (téměř) všechny Lamazuna tuhé produkty. Schválně píšu téměř, protože tuhý šampón do ní nenacpete, alespoň ne ze začátku, má moc velký průměr. Ale to mně osobně nevadí, protože na tuhé šampóny mám jinou dózu, tuto jsem si objednávala primárně na tu tuhou pastu. Díky průduchům v hliníkovém uzávěru mohou tuhé produkty pohodlně vyschnout, v případě pasty jedním z průduchů prostrčíte dřívko. Dóza je vhodná i na cestování, díky silnostěnému sklu by toho měla vydržet hodně. Stojí lidových 65 Kč.

Tuhý šampón pro normální vlasy s habešským olejem

Receptura s jílovými minerály (kaolinit), šetrnými tenzidy, slunečnicovým a habešským olejem bohatě pění, působí proti zacuchávání a chrání vlasy před nepříznivými vlivy a vysušováním. Jeho čisté složení neobsahuje žádné sulfáty a podobné pochybné látky, a jeden puk nahradí nejméně dvě lahvičky klasického tekutého šampónu.

Pukem stačí ve sprše po vlasech několikrát přejet, na vlasech se vytvoří bohatá pěna. Vlasy se proasírují a opláchnou, tak jak je člověk zvyklý (což já na tuhé šampóny zvyklá jsem). Pokud s přírodními šapóny téměř začínáte, můžete mít během prvních pár umytí pocit, že se šampón z vlasů špatně vymývá - v takovém případě pomůže octová voda na závěrečný oplach.

Tuhý šampón úžasně voní po pralinkách, pění naprosto dostatečně a i když jsem měla po prvních dvou umytích pocit, že vlasy zůstaly lehce mastné, od třetího umytí už tento pocit zmizel a moje hříva je skvěle umytá :) Ze všech Lamazuna produktů je tento rozhodně můj největší favorit. Šampón má 70 gramů a stojí 205 Kč.

Oriculi zero waste čistič uší z bukového dřeva

Minimalistická tyčinka z francouzského bukového dřeva, ošetřená pouze lněným olejem, plnohodnotně nahradí klasické jednorázové "uchošťoury". Navíc je tak věrná, že vydrží dlouhé roky, klidně i celý život. Na rozdíl od vatových čističů uší, s Oriculi totiž čistíte pouze ušní okolí, a nehrozí tak poškození sluchu zatlačením ušního mazu příliš hluboko do ušního kanálku. Malé, ale chytré udělátko má původ v Japonsku a v Číně, kde ho používá snad úplně každý. Zakoupením této tyčinky přispějete k zasazení více než 100 nových stromů ve francouzských lesích.

Koncem tyčinky jemně obkružte vnější "vchod" k ušnímu kanálku, ale nezajíždějte tyčinkou dovnitř! Ušní maz je pro uši zdravý, ochraňuje totiž ušní bubínek. Čistěte proto pouze maz, který je viditelný zvenčí. Oriculi takto používejte jednou až dvakrát týdně. Po vyčistění lze tyčinku otřít hadříkem nebo opláchnout teplou vodou, případně přírodním mýdlem. Po nějaké době lze tyčinku opětovně ošetřit vrstvičkou oleje, aby byla lépe chráněná proti vlkhosti v koupelně, čištění vodou apod.

Já už klasické uchošťoury déle nepoužívám, stejně už se ty jednorázové, nerecyklovatelné, nesmí vyrábět a prodávat. Snažím se čistit si uši koncem osušky ve sprše a funguje to docela dobře. Ale na tohle udělátko jsem byla fakt zvědavá a musím říct, že funguje skvěle. Taková malá, praktická věcička a jakou službu udělá! Stojí 73 Kč a pokud si ho koupíte, všimnete si, že má kromě značky vygravírovaný ve dřevě motiv - moje má siluetu hory, ale můžete dostat i mušli, vlajku, list nebo květ. Tyčinky se dávají do krabičky náhodně, takže je to jako bonboniéra - nikdy nevíš, co si vytáhneš :)

Pilník na nehty z přírodního kamene

Oboustranný pilník z přírodního kamene, původem z francouzských Pyrenejí, zaoblí nehty do kýženého tvaru, podpoří jejich růst a dopomůže, aby zůstaly zdravé a dobře vypadaly. Hladká plocha drápky krásně nablýská a texturovaná strana je intenzivněji zabrousí. Pilník je ručně vyroben ve Francii a co víc! Zakoupením tohoto pilníku přispějete na podporu posledního francouzského výrobce přírodních brusných kamenů.

Před pilováním je třeba mít vysušené ruce, případná vlhkost totiž přispívá k štěpení nehtů, což nechcete. Doporučuje se začít pilovat nejdříve boční strany nehtů a postupovat směrem do středu. Po každém použití by se pilník měl vykartáčovat pro prodloužení jeho životnosti.

Doposud jsem používala skleněný pilník, se kterým jsem velmi spokojená, ale na tento kamenný jsem byla opravdu zvědavá. Myslela jsem si, že nehty nedokáže zapilovat tak dobře, jako ten skleněný, což se mi potvrdilo. Spíše tu plochu nehtu po zastříhnutí dorovná, jemně obrousí a uhladí. Ale pokud jste třeba zvyklé si nehty ani nestříhat, jen jejich délku korigujete pilováním, tak to tenhle kamenný pilník nezvládá. Já jsem nicméně spokojená - nehty si zastřihnu do požadované délky a pilníkem je jenom dorovnám a uhladím. Stojí 315 Kč a hned po šampónu je to můj druhý nejoblíbenější Lamazuna produkt.

Který z produktů vás zaujal nejvíce a také byste ho rádi vyzkoušeli? Znali jste již značku Lamazuna, ať už sami z Econea nebo z recenzí jiných blogerek? Kromě toho, co jsem zkoušela já, mají v nabídce ještě například tuhé deodoranty, odličovače, kakaová másla, mýdla na holení a čištění obličeje, menstruační kalíšek a dokonce tuhé parfémy. Dejte mi vědět do komentářů, co byste vyzkoušeli vy, jako vždy se na vaše komentáře moc těším. Děkuju vám za přečtení článku, eshopu Econea za možnost milé spolupráce a zase příště se budu těšit u dalšího článku! :)

Ahojte! Od naší dovolené v Norsku uplynuly skoro již 3 měsíce a já vám (i sobě) stále dlužím poslední článek, a to ten nejzajímavější, z Lofot. Mimo návštěvu našich kamarádů byly právě Lofoty primárním cílem naší cesty. Možná soustroví podle názvu ani neznáte, ale jakmile vám někdo ukáže fotku s typickými rybářskými, červenými domky u moře a v pozadí s horami s vrcholky pokrytými sněhem, tak hned víte.

Hned kousek od začátku Lofot se taky nachází známé fotbalové hřiště, kde nechcete balón kopnout z hřiště ven, aby náhodou neskončil až v moři. Nedávno tam byla i Eliška @timetofit a má krásnou fotku hřiště z dronu, my ho teda naživo neviděli, naše cesta končila až někde v půli Lofot, Lilleeid, kousek od městečka Leknes, kde jsme měli ubytování v červené chatičce :) A to teda stálo za to, po večerech nám hlavně obývák s krbem a výhled na dřevěnou terasu a zátoku vykouzlil báječnou hyggelig atmosféru <3 Dvě noci pro dvě osoby (ale celkově jsme byli čtyři) nás vyšly na cca 4500 Kč.

Offersøykammen

Hned první den jsme se po skoro čtyřhodinové cestě šli projít na sice strmý, ale krátký hike kousek od našeho ubytování. V údolí bylo krásně, vrcholky byly schované v mlze, ale rozhodli jsme se to risknout, však třeba se to protrhá, ale kdyby byla mlha moc hustá, otočíme to zpátky. Už po pár set metrech ty výhledy stály za to <3 Nahoře mlha sice byla, ale valila se přes vrcholky takovým způsobem, že občas se pohled na okolí zcela odkryl a naskytl báječnou podívanou! Jo, tohle stálo za to. A nejlepší na tom bylo, že jsme se dolů vraceli okolo osmé, deváté hodiny, a pořád bylo to stejné světlo, jako třeba v poledne. Tam se vám zkrátka na hiku nestane, že padne tma a vy zůstanete někde uvěznění :)

Ryten mountain

Tohle je dost známý hike na Lofotech, na vrcholku Ryten se totiž nachází skvěle položený kámen, na kterém si lze za hezkého počasí udělat takovou tu Instagramovou fotku, jako že visíte. Schválně zdůrazňuji za hezkého počasí, to my bohužel neměli :D Mlha se s námi táhla v podstatě už odspodu, do toho pak i začalo poprchat, no zkrátka počasí, že by psa ven nevyhnal a my se v tom škrábali nahoru. Ani ty krásně upravené dřevěné části hiku, ani pasoucí se ovečky dole na stráních to nezachránily, tohle nám prostě nebylo přáno. Když je hezky, tak je shora vidět i Kvalvika beach, na kterou se dá z Rytenu dojít.

Holandsmelen

Poslední den na Lofotech a poslední den našeho tripu. Odměnou nám bylo luxusní počasí už od brzkého rána, na tu dobu až neuvěřitelných 17°C. Takže i když jsem měla turistiky už plné zuby (teda spíš nohy), věděla jsem, že tenhle hike bude stát za to. A taky že jo. Šli jsme od parkoviště krásnou přírodou, napřed lesíkem s potůčkem, postupně porost slábl a objevovaly se skály, kameny porostlé mechy a lišejníky, a pak už jen kamenitý vrchol. Půlku trasy jsem se proklínala, že jsem si nevzala sportovní podprsenku, byla bych se vyslekla jen do ní, takové bylo najednou vedro! Ale pak nahoře jsme byli všichni rády za bundy. Ty výhledy asi nemusím popisovat, to vidíte sami z fotek, jaká nádhera to byla.

Třešničkou na dortu bylo to, že přesně když jsme vystoupali na vrchol, začali okolo létat orli, které na Lofotech spatříte poměrně běžně. Zážitek jak blázen, lítali tam minimálně tři kolem nás. A pak jsme si ještě užili focení s norskou vlaječkou, kterou někdo nechal zaklíněnou v kameni nahoře.

Hauklandsstranda | Haukland beach

A když bylo tak krásně, rozhodli jsme se ještě před přejezdem zpátky do Harstadu zastavit na chvíli na pláži, aby se vyblbli jak psi, tak i my. Zkusili jsme i vodu, ale fakt jen na chodidla, i tak byla pekelně ledová - což vidíte podle mého výrazu na fotce :D Ale jen tak posedávat na pláži, sníst si sendviče, uvařit si rychlokafe ze sáčku a v tričku s krátkým rukávem se slunit, jo, to bylo fakt skvělý.

Nemůžu si odpustit ještě poslední gastro okénko :) Nemohli jsme z Norska odjet bez toho, aniž bychom ochutnali brunost, jejich typický hnědý, karamelizovaný sýr. Někdo ho jí na slano, ale ta chuť je opravdu zvláštní, takže spíš se hodí na sladko s marmeládou - ano, sýr s džemem, ale fakt to funguje :D Je to i fajn suvenýr, co se dá přivézt domů. No a když už jsme ochutnali velrybí steak, tak proč nezkusit i sobí maso. Naše kamarádka nám z něj udělala ragú s kaší, brokolicí a brusinkovým džemem. Sice nám chyběl jalovec, typická bylina na dochucení zvěřiny, ale i tak to bylo vynikající.

No a to už z našeho norského dobrodružství je opravdu všechno, pak už nás čekala jen cesta zpět, rychlá večeře u kamarádů doma, velmi brzké ranní vstávání a celodenní cestování až zpátky do Brna. Závěrem dodám, že by se na Lofotech a celkově na severu Norska dalo strávit daleko víc času a člověk by měl stále co poznávat a zkoušet. Jsme rádi, že jsme tenhle kus světa mohli vidět a zažít, třeba se ještě někdy vrátíme. Pokud máte k našemu tripu jakékoliv otázky, ozvěte se. A hlavně mi dejte vědět, jak se vám tohle cestování s námi líbilo a co jste vlastně zažili vy během léta. Budu se na vaše komentáře moc těšit a snad zase brzy u dalšího článku ahoj :)