Ahojte! Delší dobu jsem se nevěnovala kosmetice, takže si dnes dáme spotřebováno rovnou za čtvrt roku. Čeká vás celkem 12 minirecenzí na produkty z dekorativní i pečující kosmetiky. Tak se pojďte podívat, jak jsem s nimi (ne)byla spokojená.

Catrice All about matt transparentní pudr

Po tomto pudru sahám vždycky, když už mám dost těch sypkých transparentních pudrů, které se musí sypat do víčka a jejichž obsah většinou není tak velký jako u tohoto kompresovaného. Jenže vždycky zapomenu, že když už tento kompresovaný dochází, ten zbytek v pánvičce se pak hrozně drolí a rozpadává na velké kousky, které musím drtit koncem štětce na prášek, abych pudr dopotřebovala. Jako takhle, není špatný, občas po něm sáhnu, ale určitě to není stálice ani srdcovka.

Catrice Camouflage tekutý korektor

Kdežto tento korektor od Catrice, to naopak rozhodně moje stálice a srdcovka je, nepoužívám jiný :) Většinou mám odstín 010 Porcelain, občas sáhnu i po 005 Light natural, oba mi sedí hezky.

Bione pomáda na rty s konopím

Tohle byl porod to dopotřebovat! Tento balzám jsem si koupila několik let zpátky, ještě když jsem sledovala Petru Lovelyhair. Hrozně ho doporučovala, že stojí pár korun a pomáhá jí na suché rty i s léčbou oparů. Tak jsem ho chtěla vyzkoušet, bylo to podle mě ještě předtím, než jsem přišla na Carmex a zamilovala se do něj. Možná i proto jsem tento dopotřebovávala hroznou dobu, Carmex měl většinou přednost. Balzám má 17ml, je to fakt obří tyčinka, na obalu píšou, že vystačí až na 1000 použití - nepočítala jsem to, ale myslím, že to docela sedí :D Je to výživný, hutný balzám, výborný na noc nebo i přes den na fakt suché rty. Nicméně, i když píšou, že má bezalergenní parfemaci, ten obsah konopného oleje přeci jen způsobuje určitou vůni... Mně to zas tak nevadilo, ale Tomovi to vyloženě smrdělo. Vždycky jsem mu napřed musela dát pusu na dobrou noc a až pak se balzám natřít, jinak mi odmítal pusu dát :D Takže já jsem ráda, že ho konečně vyhazuju, děkuju, ale nepotřebuju ho znovu.

L'Occitane Lavande krém na ruce

O mojí náklonnosti ke krémům na ruce od L'Occitane určitě už víte, tak vás nepřekvapí, že i tento levandulový s bambuckým máslem mi vyhovoval. Levandulovou vůni miluju asi ve všem <3 Krémy s obsahem bambuckého másla jsou hutnější (nejvíc ten originální v plechovém balení, neparfémovaný) a trochu déle se vstřebávají, ale pokud máte v zimě vysušené ruce jako já, v podstatě nechcete nic jiného.

Gabriella Salvete Correct & Comfort korektor

Tohoto korektoru se taky ráda zbavuju, ležel mi tu dlouho, podobně jako Bione balzám. Přirovnala bych ho ke kalíškovému Catrice Camouflage, který jsem jednu dobu taky milovala, ale už ho dlouho nepoužívám, protože ten tekutý mi vyhovuje víc. A taky už nepotřebuju takové silné krytí, takže mi ten tekutý stačí. Nicméně tenhle od GS nekryl zas tak dobře jako Catrice a přišlo mi, že i víc vysušoval. Opět nic, co bych potřebovala znovu, sbohem!

Love Beauty and Planet tuhý šampon

Snad poprvé jsem si koupila tuhý šampon v DMku, doposud jsem vždycky sahala buď po Lush šampucích nebo jsem zkoušela Two Cosmetics z econea.cz. Tento mě v drogerii zaujal svou kokosovou vůní a po vybalení z papírového obalu i srdíčkovým tvarem :) To, že je veganský a i papírový obal je vyrobený z recyklovaného papíru, zas tak neprožívám, ale určitě je mi to sympatické. Tím, že byl jakoby krémový, tak zas tak bohatě nepěnil (srovnávám s Lush nebo Two Cosmetics), ale dost hydratoval vlasy, tak jsem ani nepoužívala žádný balzám. Co bylo hodně super, tak díky své krémovosti se ke konci používání tak lehce nerozlomil na desítky kousků a dal se dopotřebovat takřka úplně celý. Fajn záležitost, klidně vyzkouším i jiné vůně od této značky. Ale teď na mě zase čeká Lush, který jsem dostala k Vánocům :)

Caolion magic black powder sheet maska na obličej

Tuto korejskou masku jsem dostala od své kosmetičky Verči. Myslela jsem, že je plátýnková, a tak jsem byla po vybalení překvapená tím, že to bylo spíš takové želé, které ovšem na obličeji drželo daleko lépe než plátýnko. Takže za to plusové body! A ještě k tomu byla maska rozdělená na horní část (čelo, oční okolí a nos) a spodní část (tváře, okolí rtů, brada), takže se dala fakt hezky přicucnout na obličej a nikde mi nic neodstávalo nebo nepřekáželo navíc. Maska byla extrémně nacucaná sérem, jeho množství ani moje většinou vysušená pleť nedokázala vstřebat. Po 30 minutách jsem cítila, jak je pleť hydratovaná, vypnutá a "lebedí" si. Moc příjemná maska, jen nevím, kde ji sehnat, ani česká Sephora ji nemá v nabídce.

Balea koupelové perly

Tyhle koupelové perly s vůní orchideje a vanilky mám od Balei moc ráda, na zimu mám vždy pár balení v zásobě. Stojí pár korun (snad okolo 20, 30 Kč) a ve vaně udělají velkou parádu. Vodu zabarví do fialova a provoní celou koupelnu, nejen na dobu koupele a chvíli po, ale tu vůni v naší koupelničce cítím vždycky ještě na druhý den ráno. Moc doporučuju, pokud si rádi dáváte koupele a zpříjemňujete si je vším možným - příště zkuste tyhle perly :)

The Ordinary Caffeine Solution 5% + EGCG

Tento produkt mě naučil pravidelně používat něco na péči o oční okolí! Což se doposud jinému produktu nepovedlo. Takže už vesele používám druhé balení. Nanáším ho každý večer na kruhy pod očima a i když po více než roce používání nepozoruju změnu co se týče barvy kruhů pod očima, tak ale zlepšení v hydrataci očního okolí a zatím žádný výskyt vrásek vnímám rozhodně! Ve dnech, kdy se špatně nebo nedostatečně dlouho vyspím, ho použiju i ráno, pěkně mi to osvěží oční okolí a zmenší případné otoky.

Manufaktura Beer Cosmetics vlasový balzám

Další produkt, u kterého jsem jásala, že jsem na dně, protože mi tu ležel pěkně dlouho! Regenerační a hydratační pivní vlasový balzám od Manufaktury dodává vlasům lesk a vitalitu. Do umytých vlasů se vetře na 1-3 minuty a pak se oplachuje. Mně osobně vůně celé pivní řady voní fakt moc příjemně a ostatně fakt, že pivo je na lesk vlasů prospěšné, je veřejně známý. Nebyl to vůbec špatný vlasový balzám, měla jsem ho docela ráda, klidně bych po něm sáhla znovu. Jen já ty kondicionéry / balzámy využívám pouze přes zimu, kdy mi bez nich hrozně elektrizují vlasy, ale v ostatních ročních obdobích tento typ produktu nepoužívám vůbec. Takže spotřebovat i "blbé" 150ml balení mi trvá dlouho. O těch mega kelímcích s maskami na vlasy, co mi tady leží ještě déle než tento balzám, radši ani nemluvím :D Snad se svého okamžiku, kdy se dostanou do spotřebovanců, taky brzo dočkají!

Rituals sprchová pěna The Ritual of Ayurveda

Moje druhá sprchová pěna od Rituals, která mi vydržela skoro rok! Ve srovnání se sprchovými pěnami od Nivei, kterých už jsem několik vypoužívala, Rituals jednoznačně vede, jak svými vůněmi, tak i bohatější, plnější pěnou a hlavně výdrží balení. Tahle červená je z řady Ayurveda a voní po indické růži a mandlích - obsahuje mandlový olej. Teď mám v koupelně oranžovou (Happy Buddha) a ta mi možná voní ještě o chlup víc (voní po pomerančích a cedrovém dřevu). Ale všechny Rituals pěny mají boží vůně a já je moc ráda dostávám jako dárek :)

Vichy Normaderm 3v1 přípravek pro čištění pleti

Tohle byl tak super produkt! Většinou tyhle 3v1 multifunkční produkty nemusím, protože vlastně ve výsledku nesplňují ani jednu z těch několika funkcí, ale Vichy Normaderm ja výjimka potvrzující pravidlo. Čisticí přípravek můžete použít buď jako peeling, čisticí krém nebo masku. Osobně v prvních dvou případech nespatřuju rozdíl, prostě si nadávkujete množství do dlaně a pleť vyčistíte a opláchnete a funguje to jako čisticí krém s peelingovým efektem. Ale já většinu času využívala možnost nanesení na obličej jako masku, během 5-10 minut to hezky zatvrdlo, pleť jsem si opláchla, hydratovala a šla spát s pocitem krásně vyčištěného obličeje. Super je obsah termální vody Vichy a krémového kaolinu, stejně tak příjemná vůně. Až dopotřebuju masku od The Ordinary, tohle si ráda koupím znovu.

A to už bude pro dnešek úplně všechno. Dejte mi vědět, jak jste na tom s balzámy, maskami a kondicionéry na vlasy vy. A se kterým z mnou zmíněných produktů máte zkoušenost a který jste naopak neznali a na první dobrou vás zaujal? Díky za přečtení článku a příště se budu těšit u posledního cestovatelského článku z Azor!

Ahojte, vítám vás u prvního článku v roce 2022! Na rozdíl od uplynulých let jsem si své tradiční shrnutí roku tentokrát nechala na leden a ne na posledního prosince. Musím ale říct, že už jsem se na tu chvíli, kdy si sednu k notebooku, otevřu si diář a budu se ve vzpomínkách vracet zpátky, nesmírně těšila.

Po covidovém roce 2020 se naše naděje upíraly na vakcíny a všichni jsme tak nějak doufali, že v roce 2021 zase bude líp. I přes to všechno tu s námi covid pořád je a ty vtípky o tom, že 2022 se čte "twenty twenty-two (respektive too)" dávají tušit, že se téhle šlamastiky jen tak nezbavíme. No ale, ve srovnání v mým rokem 2020, který byl po sérii mega úspěšných roků hodně slabý (shnrutí si můžete přečíst tady), byla dvacet jednička zase super :)

Čím jiným začít, než naším lednovým výročím. Do restaurace nebylo možné jít, tak jsme to vyřešili přes rozvozové služby a objednali si obrovský sushi set. A když už nebylo možné dávat si dobroty venku, o to víc jsme si vařili doma a často zvali i kamarády - třeba na workshop motání vietnamských letních závitků nebo kávové & alko dýchánky. Do našeho mini bytu se sice moc lidí nenacpe, ale jak se říká - dobrých lidí se vejde :)

Po letech jsem si konečně pořídila nové brýle v brněnské optice Ocuway a začala je více nosit. Ven s nimi sice stále moc nechodím (hlavně kvůli rouškám mi to není příjemné), ale doma na homeoffice je nosím často a ráda.

Z různých důvodů se nám odstěhovalo docela dost kamarádů mimo Brno, a tak jsme prožili pár rozlučkových flat parties, ale také spoustu kolaudaček nového bydlení a výletů mimo Brno. My sami jsme se chvilku snažili hledat náš vlastní byt, ale kvůli svatbě jsme tomu nedávali zas takovou prioritu a bohužel jsme naznali, že nám ujel vlak a situace s nemovitostmi a hypotékami je neúnosná... Takže vyčkáváme a pořád ve skrytu duše doufáme, že nebudeme muset z Brna pryč, že se prostě stane něco dobrého, nějak se to vyvine, abychom tu mohli být... Držte nám palce, stejně jako my držíme každému, kdo se o vlastní bydlení snaží :)

Co se týče cestování, ani tento rok na něj nebyl zrovna bohatý, v první půlce roku jsme se snažili aspoň výletovat v okolí Brna a doufali jsme, že po svatbě nám vyjde nějaká ta svatební cesta. A jsme moc vděční, že ty Azory tak krásně vyšly! Ostatně prozatím dva články si můžete přečíst tady a tu. Třetí a poslední se chystá ještě teď v lednu. Jinak jsme navštívili kouzelné Hřebečské důlní stezky, Jedovnici, Židlochovice, Tišnov, přírodní rezervaci Oslava, Uherské Hradiště i Brod nebo hrad Helfštýn. Také jsme si po letech sjeli Vltavu s partou kamarádů a já prožila netradičně týdenní dovolenou s mamkou v lázních, kde o výlety nebyla nouze.

Díky tomu, že mám skvělé kamarády, se ke mně dostaly kolečkové brusle i s přilbou, a tak jsem zase začala jezdit na bruslích nejen v zimě, ale i přes rok. Ty dny, které jsem mohla trávit v kanceláři, jsem využívala k odpoledním projížďkám po cyklostezce od Holandské k Ikei nebo až Olympii a už teď se těším, až na brusle zase bude počasí. Kromě inlinů jsme s Tomem zkusili i squash a začalo nás to bavit tak, že jsme si pod stromeček nadělili rakety a míčky, takže v tomto roce hodláme chodit častěji.

Největším highlightem roku 2021 samozřejmě byla naše svatba, kterou jsme v podstatě třičtvrtě roku zařizovali a zbylý čtvrt rok z toho dne čerpali energii <3 Mezi našimi kamarády jsme byli jedni z prvních, co do toho "praštili", ale od té doby se těch zásnub událo docela dost a já v tomto roce na jedné svatbě budu dokonce družičkou - moc se na to těším!

Ve shrnutí roku 2020 jsem zmiňovala peripetie s Oliverem a množství času strávené na veterině - s velkým vděkem můžu říct, že v uplynulém roce to byl zdravý a velmi šťastný králíček, který na Štědrý den oslavil třetí narozeniny. Moc doufám, že mu zdraví bude sloužit nadále.

V listopadu jsem šla poprvé v životě darovat krev a i přes obavy, že mě nevezmou, to nakonec vyšlo a já se mohla zařadit do registru dárců krve. Jedním z mých cílů na letošek je chodit darovat pravidelně jednou za 4 měsíce a přesvědčit Toma, aby to šel se mnou zkusit taky. A co vy, chodíte darovat krev?

I po pracovní stránce mám za sebou úspěšný rok, jsem moc vděčná za náš tým a za to, že mě moje práce pořád tak baví a naplňuje. A za ty příležitosti, co mi přináší, jako třeba nedávnou služební cestu do Paříže, kterou jsem ten rok 2021 nádherně zakončila :) Jedna z mých nejbližších kolegyň sice v půlce roku z firmy odešla, ale jak se říká - všechno zlé je pro něco dobré - a tak nám její odchod hodně upevnil přátelství. No a i když jsem se s kolegyní, co v našem týmu je od března, ještě neviděla osobně, za těch pár měsíců se z nás staly dobré kamarádky a já už se nemůžu dočkat, až se během pár týdnů konečně přistěhuje do Brna a budeme spolu moct podnikat všechno to, co na dálku nejde.

2021, moc díky za to, jaký jsi byl a kam jsem se v tvém průběhu posunula. I přes pár škobrtnutí a smutných událostí převládaly pozitivní zážitky a byl jsi super rokem. 2022, vítej a snad budeš taky skvělým rokem. Vyhlídky jsou (když odhlédneme od covidu) slibné a ostatně budeš takový, jaký si tě udělám, tak se budu snažit :) A co váš rok 2021, jaký byl, co vám přinesl, odnesl? Budu se jako vždy těšit na vaše komentáře a moc doufám, že mi zachováte přízeň i v tomto roce. Mějte se krásně! <3

Ahojte! Vánoce jsou sice za námi, a teda nevím jak vy, ale mně vánoční nálada (když už se mi ji podaří pracně získat pár dní před Štědrým dnem) drží ještě nějakou chvíli po svátcích. Pokud si pamatujete na můj článek z dubna, tak víte, že nám na zdech visí několik rámu s plakáty. Nicméně ty motivy jsou spíše letní a už jsme je přeci jen během několika měsíců měli okoukané. A tak jsem ráda, že jsem si na skandinávském eshopu posterstore.cz mohla vybrat nové motivy a sladit je do celkové vánoční, respektive zimní atmosféry.

Ty dva malé do kuchyně nesou motivy perníčků a čokoládových brownies. Nejenom motivem samotným, ale i teplými barvami přispívají k útulné atmosféře. Plus v tom můžete hledat i skrytý význam - oboje se peče a my jsme Pekařovi :) Jenom teda vždycky, když jdu okolo, dostanu chuť na něco sladkého, to je trochu nevýhoda. Teď v období vánočních svátků, když má člověk napečené cukroví, to ještě zvládám s perníčkem v puse, ale co budu dělat v lednu... No, asi budu muset víc péct.

Od minulé objednávky jsem si nesprávně pamatovala, že ten největší obraz má rozměr 50x70 cm (dokonce jsem to tak měla i napsané ve článku, teď už je to opraveno). Jenže to byla chyba lávky, měl 40x50 cm. A já objednala plakát s lodičkou na jezeře a zasněženými vrcholky v tom větším rozměru a neměla tak velký rám. Naštěstí existuje Ikea, tak se to docela rychle a elegantně vyřešilo. A teda musím říct, že tenhle větší rozměr, jak je zarovnaný s těmi dvěma malými nahoře, se mi líbí asi ještě o krapet víc než ten 40x50 cm. Do dvou A4kových jsme tentokrát zvolili motiv dřevěných kmenů a zasněženou vesničku, která mi dost připomíná Prasinky z Harryho Pottera.

Když už jsme u Harryho, tento plakát s bradavickým expressem si možná pamatujete z minulého článku. Do této objednávky jsem k němu přihodila i tzv. poster hanger, alternativu k dřevěným rámům, která funguje na principu magnetů, jež drží vrchní i spodní dřevěnou lištu při sobě. Takže pokud nejste fanoušky rámů a chcete jen jednoduše své plakáty zavěsit, na Poster Store mají i poster hangery.

No a poslední obraz na protilehlou stěnu nad skříňku s kávovarem jsme vybrali geometrický, s motivem horských vrcholků a Měsíce, v tlumených barvách. Musím říct, že jsem s výběrem a kvalitou tisků opět velmi spokojená. Těch motivů na eshopu za pár měsíců přibylo fakt hodně a opět jsme s Tomem měli problém si z toho množství vybrat a nakombinovat to tak, aby nám to v interiéru ladilo. Ale myslím, že se opět povedlo.

Jak se vám náš současný výběr líbí? Znali jste už eshop posterstore.cz? Pokud ne, mám pro vás skvělou zprávu - domluvili jsme se na slevovém kódu pro mé čtenáře. Sleva 45 % už je dost lákává, co myslíte? Při dokončení nákupu stačí v košíku zadat kód DAZZ45EXTRA a odečte se vám 45 % z ceny objednávky. Kód je platný od 4.1. do 11.1.2022, přičemž sleva platí pouze na plakáty, ne na rámečky. Pokud si nakoupíte, určitě mi pak dejte vědět, co jste vybrali a jak jste si zkrášlili domov :)

Zastoupení Poster Store děkuji za opětovnou milou spolupráci, vám všem za přečtení článku. Budu moc ráda, když mi zanecháte komentář, vždy se na vaše reakce těším. Fotky prosím opět berte s rezervou :) Pro tento rok to ode mě bude vše, ale nebojte, o tradiční shrnutí mého roku nepřijdete - jen ho publikuju až na začátku ledna. Krásný nový rok, mějte se jak nejlíp to jde!

Kdo by si během vánočních svátků nedopřál něco lepšího na jídlo či pití? Něco, co si během roku nedáte vůbec nebo jen výjimečně, když je příležitost? A nebo si, podobně jako my s Tomem, dopřáváte dobrůtky tak nějak pořád, protože prostě gastro milujete a žijete podle motta YOLO? :) Ať už to máte jakkoliv, španělské dobroty z eshopu edelikatesy.cz vás jistě zaujmou.

Já měla tu možnost si spolupráci s tímto eshopem zopakovat a tentokrát si nechat doručit tzv. "balíček pro ni", který je krásně laděný do červené barvy a tedy dost vánoční. Ale samozřejmě špatně neuděláte, ani když si na delikatesách smlsnete až na Silvestra nebo si to rozdělíte - něco na Vánoce a něco na Silvestra :)

A co že balíček obsahuje? Co se týče pití, najdete v něm španělské šumivé víno, cava Mont Marcal. Z tekutých zástupců je to extra panenský olivový olej Almaoliva Arbequina, který posbíral několik ocenění za svou kvalitu a chuť.

Co by to bylo za balíček španělských dobrot bez klobásky chorizo? Tu my s Tomem milujeme, na tapas je to ideální uzenina. Co původní balíček neobsahuje a dostala jsem navíc, je další typická španělská uzenina - fuet. Ta opět nesmí chybět na servírovacím prkénku s tapas. K uzeninám se samozřejmě hodí sýry, třeba kravský Mahon Semicurado. Já opět měla v balíčku ještě jeden sýr navíc, Manchego Semicurado, ten je ovčí.

My Češi to moc neděláme, že bychom párovali sýry s něčím sladkým, ale Španělé, Francouzi či jiné národy se toho nebojí a fakt je to dobrota. Zkuste to příště třeba s marmeládou z lesního ovoce. Ta z balíčku je od značky Las Doñas, pro Španělsko typická asi jako pro Francii marmelády Bonne Maman. Pokud k tapas přeci jen preferujete olivy nebo sušená, respektive konfitovaná rajčata, oboje v balíčku taktéž najdete.

Posledními dobrotami jsou koření sladká paprika, dva čaje od značky Sans & Sans a pár fíků v belgické čokoládě s brandy. Balíček stojí 1699 Kč a za sebe můžu říct, že mě obsah moc potěšil a využití jsem našla pro všechno. Pokud byste spíš než cavu ocenili červené víno, místo papriky sůl a pepř, zelené olivy místo černých či paté z jelena místo marmelády, zkustě mrknout na "balíček pro něj". A nebo na ostatní dárkové balíčky, které edelikatesy.cz nabízí.

Pokud jste z Prahy, můžete navštívit i jejich kamenný obchod v centru města. A tím pádem ještě do pátku stíháte vánoční dárek na poslední chvíli! Pro zbytek ČR je tu eshop a doručení Messengerem, se kterým jsem byla vždy moc spokojená.

Zastoupení Edelikatesy moc děkuji za opětovnou milou spolupráci a vám všem za přečtení článku. Jo a ty fotky se mnou neberte moc vážně, snažila jsem se tomu tentokrát dát osobnější punc a udělat si trochu srandu u focení. Mějte se krásně a do konce roku se těšte ještě na jeden článek!

Ahojte! Taky vám přijde neskutečné, že za necelých 14 dní máme Štědrý den? Kam tenhle rok sakra utekl?! Mám pocit, že nic nestíhám, ale věřím, že v tom nejsem sama :D (Kdyžtak mě podpořte v komentářích, díky.) V dnešním článku se společně přeneseme z české zasněžené krajiny do vlhkého azorského klimatu aneb pokračování vyprávění o naší svatební cestě je tady! Pohodlně se usaďte a pojďte se mnou cestovat na místa, kde vedle sebe spokojeně může existovat listnatý, jehličnatý i palmový strom.

Sete Cidades

Naše první cesta vedla rovnou na tu asi turisticky nejznámější atrakci ostrova Sao Miguel, vyhlídky na sopečná jezera Sete Cidades. Jezera Lagoa Azul (modré jezero) a Lagoa Verde (zelené jezero) tvoří vrchol sopky Sete Cidades a na tuhle nádheru se můžete jít podívat pěkně shora z vyhlídky. Aby se vám výhled vybarvil v celé své nádheře, je potřeba vychytat pěkné počasí, což se nám jakž takž povedlo. Mlha totiž na Azorech ustupuje velmi rychle, takže stačilo vždycky chvilku počkat a výhled se krásně otevřel. Kolem celého sopečného kráteru vede turistická trasa, ale celou jsme ji nešli. Zkusili jsme od vyhlídky vystoupat ještě trochu výš, na vrchol Pico da Cruz, ale tam už byla mlha neprostupná. Jinak se většinou začíná od parkoviště u opuštěného hotelu, kam je vstup zakázán, ale samozřejmě si tam lidi cestu najdou, je z toho takový urbex. My se tam raději nepouštěli, ale věřím, že z těch horních pater ta vyhlídka na jezera musí být nádherná. Sete Cidades je určitě must-see, když budete na ostrově Sao Miguel.

Akvadukt & vyhlídka na pobřeží v Capelas

Po cestě od Sete Cidades k Ponta Delgada, kousek od vrcholu Pico do Carvao, najdete starý akvadukt, který je teď už porostlý zelení a stala se z něho atrakce. Moc hezké místo na focení, v okolí se nacházejí turistické trasy, tak se dá jít i na procházku. My jsme jen odstavili auto na krajnici, šli se pofotit u akvaduktu a pokračovali dál do městečka Capelas, kde jsme si ještě obešli četné vyhlídky na oceán (v portugalštině se vyhlídka řekne "miradouro" -  a že jich na Azorech najdete, slovo miradouro najdete fakt všude a lehce si ho zapamatujete).

Salto do Cabrito

Jeden z mnoha vodopádů, které jsme na Azorech viděli, a asi nejlepší volba, pokud se chcete pod vodopádem koupat. Buď se dá dojet jenom po geotermální centrálu, kterou lehce poznáte podle masivního sirnatého dýmu, který se odtamtud valí (a ano, pěkně to smrdí). Ti odvážnější mohou jet ještě dál a níž z dost strmého kopce s několika serpentinami, já osobně jsem byla ráda, že jsme auto nechali nahoře a tuhle cestu šli pěšky. Od vodopádu se pak dá jít turistickou trasou nahoru, podél vodovodních trubek až k vodní elektrárně a ještě dál. Po cestě jsme narazili na limetkovník, tak jsme si jednu utrhli a po večerech pak popíjeli Coronu s čerstvě utrženou limetkou :)

Chá Gorreana

Jediná čajová plantáž v Evropě - jak vám to zní? Že byste se tam chtěli podívat? Nedivím se! Rozhodně to stojí za to. Tenhle rodinný podnik je návštěvníkům k dispozici zdarma - můžete buď počkat na průvodce, který vám k pěstování a výrobě čaje i něco řekne a provede vás vnitřními prostory, nebo si udělat self-tour. V každém případě vás na konci čeká ochutnávka čajů (opět zadarmo) a obchůdek, kde si pak čaje můžete zakoupit nejen jako sypané nebo sáčkové, ale i v různých dalších produktech, třeba čajových cucacích bonbonech. Pak už je čas projít se mezi keříky - ty přímo u výrobny nejsou veřejnosti přístupné, ale ty naproti na kopci už ano, vedou od nich i četné turistické trasy. Doporučuju projít si keříky na kopci a zkusit tu nejkratší trasu, která vás zavede ke zchátralému vodnímu mlýnu a nakonec i k vodopádu.

Caldeira Velha

Na geotermály už jsem narazila - tím, že jsou Azory sopečného původu, je to tam naprosto běžná věc. Věřím, že na spoustu míst narazíte v panenské přírodě a můžete se v nich koupat v podstatě o samotě a zadarmo. Ale kdybyste přeci jen chtěli mít nějaké zázemí, spousta termálů je přístupných sice za peníze, ale s odpovídajícím servisem okolo. Jedním z těchto míst je Caldeira Velha, komplex tří bazénků a přírodního parku. Buď se dá jít jenom do parku bez možnosti koupání (3€) nebo all-in za 8€. Nicméně doporučuju rezervovat si lístky dopředu online, my jeli naslepo a ostrouhali jsme, takže jsme pak bookovali lístky na další den. Dva bazény jsou termální s teplotou 39°C a jeden je studený s teplotou 25°C, ale zase má vodopád. V areálu můžete být 2 hodiny a přišlo mi to tak adekvátní.

Lagoa do Fogo

Tak tohle, tohle byl zážitek. V překladu Lagoa do Fogo znamená ohnivé jezero, ale my jsme teda napřed hádali mlžné jezero (jakože z anglického "fog"), protože takovou mlhu jsem snad nezažila. Vyjet nahoru serpentinami autem mě stálo spoustu sil a i když nám bylo jasné, že neuvidíme absolutně nic, ani když slezeme těch několik stovek schodů shora k jezeru, Tom stejně chtěl jít. No, nestálo to za to, v tomto případě fakt ne :D Stálo mě další velkou spoustu sil se vyškrábat nahoru a ještě to opět serpentinami odřídit napřed ještě trochu nahoru a pak zase dolů... No ale když vychytáte počasí, je to nádhera, mrkněte sami na Google. Já, jak sami vidíte na fotce, se snažím si to aspoň představovat podle těch fotek z Googlu :D Tak třeba někdy příště :)

A to už bude pro dnešní článek všechno, zbytek míst, která jsme navštívili, si nechám na příští, poslední článek z Azor. Dejte mi vědět, co vás nejvíc zaujalo a kam byste se určitě vydali, kdybyste na Azory někdy jeli. Jako vždy se na vaše komentáře budu moc těšit, díky a mějte se krásně!

Co se vám vybaví, když se řekne Azory, případně Azorské ostrovy? My jsme se setkali s lidmi, co o nich nikdy neslyšeli a neví, kde jsou; s takovými, co aspoň mají tušení, že patří Portugalsku, ale neví, že jsou od kontinentální části Evropy tak daleko; a jen hrstka lidí ostrovy zná nebo na nich dokonce byla. Já patřila do první skupiny v podstatě do té doby, než jel Tom na Erasmus do Porta a výlet na Azory byl jedním z jeho pár výletů, co tam podnikl. Stačilo mi vidět jeho fotky a hlavně pak tohle boží video od jejich kamaráda z Maďarska, a věděla jsem, že se tam jednou taky musím podívat. Takže když jsme začali zvažovat, kam pojedeme na líbánky, tahle část světa byla hodně favorizovaná a nakonec vyhrála.

Pokud mě sledujete už delší dobu a čtete i cestovatelské články, asi vám muselo být jasné, že my prostě nejsme ten typ lidí, co by jel na líbánky na Maledivy, Seychely nebo do podobných "válecích" destinací. A už vůbec ne po skoro dva roky trvající cestovní pauze skrz covid, potřebovali jsme nějaké dobrodružství! Na to jsou panenská příroda Azorů, nezkrotný Atlantský oceán, nevyzpytatelné klima a všudypřítomná vlhkost, termální prameny a sopečná jezera přímo ideální. Vybrali jsme si přelom října a listopadu, kdy průměrná teplota ve dne i v noci (protože tam se to nemění jako u nás) dosahuje zhruba 17 stupňů, může hodně pršet a být mlhavo, ale zase už je po turistické sezóně. Nakonec jsme měli průměrně 20 °C, pršelo dost, ale oproti předpovědi přeci jen o hodně méně, než jsme čekali, a turisty jsme potkávali v hodně omezené míře. Byla to jedna z našich nejlepších dovolených a já se vám pokusím ty naše zážitky alespoň částečně shrnout :)

Letenky jsme si kupovali přes Kiwi hlavně kvůli tomu, že nám nešly nakombinovat přes jednu leteckou společnost tak dobře, abychom nemuseli v Lisabonu nebo Portu čekat víc než 3 hodiny. Takže nakonec jsme letěli Vídeň-Porto-Ponta Delgada přes Ryanair a zpátky Ponta Delgada-Lisabon přes SATA (azorská letecká společnost, ne nízkonákladová, takže jsme měli na palubě i občerstvení) a Lisabon-Vídeň přes Lauda Motion (takže vlastně Ryanair). Tím, že jsme chtěli konkrétní destinaci, dost konkrétní termín, a nebylo to všechno přes nízkonákladovku, nás letenky vyšly na cca 17 tisíc pro oba zpáteční. Což je určitě o dost víc, než jsme byli normálně zvyklí létat, ale zase když si vezmete, že to jsou čtyři 2hod+ lety, navíc s cestovním pojištěním a přikoupeným příručním zavazadlem (tím pádem priority odbavením), tak nám to přišlo adekvátní.

Ubytování jsme řešili přes Booking a z našeho porovnání nám nejlépe vyšel hotel VIP Executives přímo v Ponta Delgada, hlavním městě ostrova Sao Miguel a celých Azorů. Na těch osm nocí to zkrátka vycházelo dost podobně, jako kdybychom si brali nějaký penzion nebo AirBnB, navíc jsme měli snídaně a hotelový bazén, plus všechny hotelové služby okolo. Osm nocí pro oba se snídaní nás vyšlo na 14,5 tisíce.

Poslední věcí, kterou jsme rezervovali dopředu, bylo auto. Na Azorech se bez něj v podstatě neobejdete. Sice tam funguje i autobusová doprava, kterou se dostanete na ta nejznámější místa, ale ta svoboda auta, kdy si zastavíte u krajnice kdykoliv se vám zalíbí něco v okolí, co jste neměli v plánu, je k nezaplacení. Auto jsme bookovali přes Rental Cars, co patří pod Booking. Vyzvednutí na letišti, vrácení na letišti, na těch 9 dní nás to vyšlo na 4,5 tisíce. Na místě je potřeba dát dost vysokou zálohu (většinou okolo 1000€), jenom jsme bohužel netušili, že většina autopůjčoven akceptuje POUZE kreditní kartu a nic jiného. Tím pádem jsme byli nuceni dokoupit si jejich pojištění, které bylo pěkně drahé a na rozdíl od depozitu se vám nevrátí, takže nás půjčení stálo ve výsledku jednou tolik. Ještě je potřeba počítat s benzínem, my tankovali do Fiata Pandy za celou dobu jen jednu plnou nádrž (při dnešních cenách 45€) a poslední den jsme ho ještě umývali (5€). Až když jsme byli na místě, jsme se z Instagramu @chovi_travel dozvěděli, že existuje možnost kontaktovat nějakou paní, říct, že jste od Lukáše ze Slovenska a žádnou kreditku ani depozit nepotřebujete. Více info u něj na profilu ve výběrech, nám už to bylo k ničemu, ale berte to jako tip pro vás, kdybyste se někdy rozhodli na ostrov Sao Miguel letět :)

Sao Miguel je ze všech devíti obydlených ostrovů sice největší, ale i tak má rozlohou jen cca 750 km2. Z jednoho konce na druhý se tak dá projet za 2 hodiny. Pokud chcete být strategicky ubytovaní uprostřed a mít to na východ i západ zhruba stejně daleko, nejlepší je bydlet ve městě Vila Franca do Campo, případně v termální oblasti Furnas (i když tam už budete bojovat s kopečky a serpentinami). Ale ani vyjíždět z Ponty, kde jsme byli my, není špatné, i když je více na západ. Okolo ostrova vede rychlostní silnice, jejíž některé úseky jsou krásně rovné, ale většinou se i tato hlavní tepna slušně klikatí a ani tou stovkou tam prostě nepojedete. Azořani, na rozdíl od nás, tu rychlost fakt nepřekračují. A i když dost často prostě nepoužívají blinkry, dají se dobře odhadnout a jsou to zodpovědní řidiči. Provoz tam zejména mimo turistickou sezónu a mimo ranní a odpolední špičky ve větších městech je velmi řídký, mně se tam řídilo až na ty serpentiny dobře a připadala jsem si bezpečně.

Co se týče jídla, na snídaně jsme si většinou dost dopřáli, na obědy jsme chodili až kolem druhé, někdy i třetí hodiny, a na večeře jsme se odbyli buď pečivem a šunkou nebo někdy i zbytky z oběda, který měl být pro dva, ale reálně to byla porce tak pro čtyři :D Takže vám dobře radím, pokud uvidíte v jídelníčku něco pro dva a jste dva, dejte si to jen pokud máte fakt mega hlad nebo počítáte s tím, že si zbytek zabalíte a sníte později. A pokud jste tři nebo čtyři, nebojte se dát si jídlo pro dva - bude vám to stačit. My si dopřávali hodně mořských plodů - měli jsme grilované olihně, mušle nebo mix mořských plodů s rýží. Portugalská kuchyně je hodně masová, takže nesměla chybět bifana (vepřová marinovaná kotleta v bagetě většinou s bramborovými lupínky nebo hranolkami) a zkusili jsme i místní specialitu cozido - mix masa, klobás, brambor a zeleniny připravovaný pomalým vařením v zemi pomocí tepla z termálních vřídel. Z dezertů nesměl chybět pastel de nata, který je portugalský, ale na Azorech ne zas tak častý. Takže občas ho zastoupila fofa (něco jako francouzský éclair), pasteis de feijao (koláček plněný mandlemi a bílými fazolemi) nebo cokoliv z ananasu (skleníky, kde se azorské ananasy pěstují, jsme měli přímo naproti našemu hotelu).

Skoro nikde jsme neměli problém domluvit se anglicky, až na pár výjimek v jedné zapadlé restauraci nebo na benzince. A i když neuměli anglicky, stejně byli všichni hrozně pohostinní a vždycky jsme se nějak dohodli. Pokud si chcete pokecat s cool baristou, co umí anglicky fakt dobře, kafi rozumí výborně a ještě je zapálený do bitcoinu, doporučuju navštívit Intz48 Coffee Roasters. Pokud si chcete pochutnat na výborných koktejlech a zažít trochu toho nočního života v Pontě, doporučuju Ta Gente. Měla jsem tam koktejl Azorean Queen, který sice stál 15 €, ale byl to asi nejlepší drink, co jsem kdy měla. Spojení ginu a ananasového likéru je láska, proto jsme si nakonec oboje dovezli z duty free shopu domů <3

Poslední téma, které bych v tomto úvodním článku chtěla zmínit, jsou COVID opatření. Protože bez těch to cestování v dnešní době bohužel nejde. Dopředu jsme vyplnili příjezdový formulář, pro jistotu jak do Portugalska, tak hlavně i přímo na Azory. I když jsme očkovaní, raději jsme si před cestou udělali test, nikdy nevíte, jestli nebude užitečný, a hlavně očkování nezaručuje bezinfekčnost, jak se poslední dobou čím dál častěji ukazuje. Z naší zkušenosti ve Vídni ani v Portugalsku nikdo nic nekontroloval, až v Pontě na letišti po nás chtěli vidět COVID pass, naskenovali si QR kód z naší aplikace Tečka a úplně to stačilo. Po cestě zpátky už nikde nikdo nic nevyžadoval.

To by bylo pro dnešek všechno a příště už s vámi posdílím tipy na místa, která jsme během líbánek navštívili. Samozřejmě se neváhejte na cokoliv zeptat v komentářích :) Mějte se krásně a zase brzy ahoj!