Ahojte! Doufám, že jste nový rok odstartovali v dobrém duchu, přeju vám do něj jen to nejlepší. Já jsem přesně před rokem touto dobou byla poprvé v USA (pokud vám utekly články z Pittsburghu a New York City, směle se proklikněte) a vůbec jsem netušila, že se v roce 2024 do Ameriky vydám ještě jednou, začátkem října. Opět mě tam zavály pracovní povinnosti - vůbec poprvé od té doby, co v PPG jsem, nám bylo umožněno potkat se jako celý globální komunikační tým, a bylo super konečně vidět kolegy z Brazílie, Mexika a Číny! No a stejně jako při mé lednové cestě jsem tuto příležitost využila k osobnímu poznávání. Tentokrát jsme s kolegyněmi z Brna měly přestup v Chicagu, takže jsme po cestě zpátky s jednou kolegyní toto město navštívily.

Chicagu se přezdívá The Windy City, protože tím, jak leží přímo u Michiganského jezera, tak tam hodně fouká. Momentálně bych tam být nechtěla, ty zimy tam musejí být fakt kruté, už v tom říjnu u vody šíleně foukalo, i když štěstí na počasí se mě, podobně jako v NYC, drželo i tady. Pro mě osobně má Chicago speciální význam, protože tam můj táta v devadesátkách vyjel za prací a nějakou dobu tam žil - ostatně komunita Čechů je tam hodně silná, vyskytují se hlavně ve čtvrti Berwyn, a v Chicagu je i česká restaurace. Spousta míst, která on poznal, už dávno neexistují nebo byly přejmenované, přibyly desítky nových mrakodrapů, ale i tak bylo super porovnávat si fotky a vzpomínky :)

Z letiště se dá pěkně dostat do centra linkou metra/nadzemky, Blue Line. Lístek stojí jenom $5 a dá se jednoduše pípnout kartou a pak hned jedete. My ještě přestupovaly v rámci The Loop (taková dopravní smyčka, co vede okolo toho nejužšího centra a projíždí ní všechny linky metra) na Brown Line, abychom se dostaly k ubytování - Chicago Getaway Hostel. Pokoj pro 2 se sdílenými sociálkami a se snídaní v ceně (jen nečekejte zázraky, byly to v podstatě buď toasty nebo vafle na sladko s marmeládou nebo na slano s vajíčkem natvrdo) nás přes booking.com stál 2900 Kč. Opět žádný luxus, ale na jednu noc to bohatě stačilo a bylo vidět, že je hostel oblíbený hlavně batůžkáři z celého světa.

Na prozkoumávání jsme měly (opět) cca 24hod, z Pittsburghu do Chicaga je ještě hodina časový posun, takže jsme vlastně získaly hodinu k dobru :) Z hostelu jsme se rozhodly jít pěšky směrem k Lincoln Parku a k pobřeží Lake Michigan, odkud byl parádní pohled na skyline Chicaga. Pak už to "nebylo zas tak daleko" dojít do centra, ale ve výsledku jsme to celé šly přes 2 hodiny :D Nevadí, rozhodně to stálo za to. Vyhládlo nám, tak jsme sedly do mexické restaurace a pořádně se nadlábly. A pak už byl čas jen dojít k Trump Tower, kde nám začínala plavba lodí po řece s výkladem o architektuře jednotlivých budov podél řeky. Plaveb existuje několik desítek, my si vybraly jednu z těch nejkratších a nejlevnějších, co ale měla dobré recenze, a těch $28 stálo pořádně za to! Lepšího průvodce jsem asi ještě nikdy neměla, navíc jsme vychytaly místa hned vepředu před ním, odkud byl dobrý rozhled na všechny strany, a těch 45 minut uteklo jak nic. Bylo slyšet, že borec se fakt vyzná, házel zajímavá fakta o budovách, kolem kterých jsme projížděly, asi tak každých pár vteřin, do toho mistrně bral v potaz okolí a interakci s námi, mával lidem na mostech a mluvil snad ještě rychleji, než Eminem rapuje :D Ale dalo se to úplně v pohodě stíhat, zkrátka mistr ve svém oboru.

Potom jsme si samy prošly Millenium Park, kde se nachází Cloud Gate neboli The Bean. Musím říct, že ten pocit, mít před sebou takový obrovský ucelený zrcadlový povrch, a hlavně jít směrem dovnitř pod fazoli, je strašně divný, úplně se mi z toho točila hlava! V ten moment se zrovna začalo stmívat, v ulicích naproti fazoli byl vidět nádherný západ slunce a budovy okolo se začaly rozsvěcovat primárně na růžovo, na počest Breast Cancer Awareness month neboli Pink October. My jsme pak šly ještě o kus dál, k Buckingham Fountain, která v každou celou hodinu předvádí vodní show. To jsme bohužel těsně nestihly a čekat další skoro hodinu se nám nechtělo, ale i tak to je pěkná fontána, v noci hezky nasvícená. Jen si to časově raději vypočítejte, budete mít lepší zážitek :)

My jsme se vrátily zpátky k Chicago River a promenádě okolo řeky, v jednom z podniků jsme si sedly pěkně ven a usrkávaly margaritu s výhledem na řeku a nasvícené budovy okolo. Pak jsme se chtěly pro změnu autobusem přesunout zpět na ubytování, že to bude pohodlnější než přesedat v metru, a vylouplo se z toho větší dobrodružství než bychom čekaly. Zaprvé jsem teda byla odvařená z toho, že znamení, když chcete vystoupit (jinak nezastaví, nemají rozlišené zastávky na znamení a bez), musíte dát zatáhnutím za provázek, který vede podél obou boků autobusu :D A zadruhé paní řidička, která chudák byla první den v nové práci, jak nám pak sdělila, špatně odbočila a z nějakých nesmyslných důvodů nemohla pokračovat v jízdě dál nebo se vrátit, tak jsme postupně všichni cestující vystoupili a přešli na tu správnou zastávku, počkat si na další autobus :D

Na druhý den jsme si nechaly kufry v hostelu a do centra se tentokrát rozhodly dostat na elektrokoloběžkách, což mě ve výsledku stálo přes $20 a rozbitý displej mobilu k tomu (ale naštěstí je to jen menší pavouček, mobil funguje, a už jsem si na to zvykla, co už). Navíc jsme zjistily, že mají tyhle koloběžky a asi i kola zákaz přiblížit se pobřeží jezera, takže jsme musely zbytečně kličkovat a vracet se, když nám přestaly jet. Ale viděly jsme díky tomu pár domů vyzdobených už na Halloween a byl to opět zážitek! Počasí bylo ještě lepší než předchozí den, tak jsme dokonce na fotky se skyline odhodily bundičky a byly jenom v tričku. Pak jsme šly ještě omrknout Navy Pier, kde se nachází velké ruské kolo a zábavní park, ale už to na nás bylo až moc komerční a stejně už byl čas vrátit se do hostelu pro kufry a přesunout se na letiště.

Za mě bylo Chicago příjemné překvapení, takový ideální kompromis mezi trochu ospalým Pittsburghem a naproti tomu až moc rušným NYC. Opět se mi potvrdilo, že města, co mají řeku a podél ní nějakou promenádu nebo ještě lépe "náplavku" s gastro podniky, jsou přesně můj vibe. Co se týče jídla, tak Chicago je známé svou pizzou, která je extrémně vysoká, taková už spíš buchta. A pardon, ale toto nehodlám jakožto milovník co nejtenčího možného italského těsta na pizze podporovat, takže ani pod záminkou "je to místní, musíš si to dát" jsem si Chicago-style pizzu nedala. Vy byste si dali? :) Jak se vám Chicago z mých fotek a vyprávění pozdává? Budu se těšit na vaše komentáře a jako vždy mockrát děkuji za přečtení článku až sem!

Ahojte! Pokud můj blog čtete už několik let, jistě z mých cestovatelských článků víte, že nejsem ten typ, co by jezdil na dovolenou k moři a užíval si polehávání na pláži a slunění. Vždycky říkám, že na to budu mít čas v důchodu (a možná nějaký takový záchvěv přijde i v období rodičovství). Do té doby chci co nejvíc poznávat, procházet se, objevovat, ochutnávat a zažívat. Nicméně - čest výjimkám, občas je potřeba udělat změnu. A tak jsem kývla na nabídku mé kamarádky, vyjet na 3 dny do Palma de Mallorca, nachytat trochu bronzu a vyráchat se ve slané vodě.

Letenky jsme našly za cca 2300 Kč zpáteční, kombinace odletu z Bratislavy a příletu do Vídně, opět starý dobrý Ryanair s malým batůžkem. Najít nějaké slušné ubytování za dobrou cenu už bylo horší, podařilo se mi nakonec sehnat přes AirBnB, ale nemohu ho doporučit hlavně kvůli absenci klimatizace. To byl fakt velký kámen úrazu - letěly jsme tam v hlavní letní sezóně, zrovna v těch dnech panovala velká vedra, 33+°C, a stropní ventilátory tohle fakt nedávaly. Raději si teda připlaťte a najděte si něco s klimou, jinak riskujete noci beze spánku a přehřátí organismu.

Dostat se z letiště do centra a zpět je v Palmě jednoduché, jezdí tam autobusová linka za cenu 5€ za jednu cestu. Jinak jsme využívaly i meziměstské autobusy, protože jsme nechtěly zůstávat pouze v Palmě. Takže první den jsme si zajely do Palmanova, malého městečka kousek od hlavního města. V té oblasti jsou hezké i pláže okolo Portals Nous a Cala Major, jen tam nejezdil tak dobře autobus. A druhý den jsme přejely celý ostrov na druhou stranu, k pásu pobřeží mezi Alcúdia a Can Picafort, konkrétně na Platja de Muro. A až třetí den jsme zůstávaly přímo na městské pláži v Palmě. Busy jezdí celkem pravidelně a jsou za dobrou cenu. Jen dejte pozor na silnou klimatizaci a raději buďte připravení přehodit přes sebe osušku nebo něco na zakrytí ramen a nohou - přeci jen hodina a něco cesty v takovém prostředí nemusí udělat organismu dobře, zvlášť když pak vylezete do rozpáleného vzduchu venku.

Z čeho jsme byly trochu zklamané, je systém bikesharingu v Palmě. Chtěly jsme si půjčit kola a projet se po cyklostezce podél pláže, nicméně jsme stejně jako každý, kdo není obyvatelem Palma de Mallorca, měly smůlu. Aplikace na půjčení kol vám jako turistovi nebude fungovat, jediná možnost je půjčit si kolo v půjčovně, jenže tam už to samozřejmě nefunguje tak, že byste si kolo vzali na půl hodinky a pak ho vrátili jinde do stojanu. Budete si ho muset půjčit na celý den a vrátit tam, kde jste si ho půjčili. A tak nám nezbylo nic jiného, než chodit pěšky nebo využívat právě autobusy.

Z těch turistických věcí není moc co zmiňovat, centrum Palmy máte projité za pár hodin. Hlavní dominantou je katedrála/bazilika sv. Marie, v uličkách centra jsou pak ještě další menší baziliky/kostely. Doporučuju mrknout na obrovský olivovník na náměstíčku Placa de Cort, před radnicí. Je to strom starý více než 1000 let, a je fakt majestátní.

Co se týče španělské kuchyně, je určitě z čeho vybírat. Takže jsme ochutnaly paellu s rýží obarvenou sépiovým inkoustem a mořskými plody. Empanadas, taštičky plněné mletým masem a zeleninou. Tapas na místní tržnici, sangriu a padron papričky. A samozřejmě spoustu pečiva, sušených šunek a sýrů, zakápnutých olivovým olejem <3

Byli jste někdy na Mallorce? Případně na jiném z Baleárských ostrovů? A jak raději trávíte dovolenou vy, jste spíš pro válečky u moře nebo pro poznávání jako já? Díky moc za přečtení článku a budu se těšit na vaše komentáře :)

Ahojte! Jak jsem zmiňovala v předchozím článku, letos jsem v oblasti Lombardie byla celkem třikrát - 2x pracovně a jednou rekreačně, na dovolené s mamkou. A právě o této dovolené vám chci dnes napsat. Připravte si ke čtení rovnou něco dobrého k snědku a k pití - do Itálie se tradičně jezdí za jejich výbornou kuchyní, a ani naše dovolená nebude výjimkou.

Letěly jsme s Ryanairem z Brna do Bergama a zpáteční letenka na osobu nás vyšla na cca 2400 Kč. Ubytování jsem cíleně hledala v Bergamu, byl to takový náš výchozí bod a odtamtud jsme vyjely na dva různé výlety. Vyjde to takto levněji, než být ubytovaný v Miláně a pohybovat se MHD po Miláně. Z letiště se dá lehce dostat do centra Bergama autobusem a lístek stojí 3€. Pro ostatní cesty MHD jsme si většinou pípaly přímo v autobusech kartou díky systému "passa e vai" nebo-li "pípni a jeď", jedna jízda vyjde na 1,70€.

První den jsme věnovaly samotnému Bergamu, prošly jsme si Cita Bassa, spodní část města, a také Cita Alta, vrchní část města, kam vede i lanovka a jsou odtamtud krásné výhledy. Bergamo nemá úplně známé pamětihodnosti, spíš jde o to, ztratit se v uličkách, hlavně toho horního města. Vezměte si pohodlnou obuv, nachodíte se fakt hodně. Mamka to zvládala statečně, ale bylo vidět, že to je pro ni náročné, hlavně do kopce, i když jsme si část cesty zkrátily lanovkou.

Doporučuju zajít si do profláklé pizzerie/pekárny Il Fornaio, kde dělají takové ty obdélníkové pizzy, které vám nůžkami nastříhají na kousky, a to i s burratou uprostřed. Pizza se prodává na váhu, skoro stoprocentně si vystojíte slušnou frontu, ale fakt to za to stojí. Mají pobočky i v jiných italských městech, tak to omrkněte. Rozhodně ochutnejte stracciatella zmrzlinu v některé pobočce La Marianna. Stracciatella zmrzlina totiž vznikla právě v Bergamu a i když tuto příchuť třeba nemáte zas tolik v oblibě (jako já), tu místní musíte zkusit. Je fakt skvělá, s velkými kousky čokolády, mňam.

Druhý den naše cesta směřovala do Milána, kde jsme měly koupené lístky do katedrály Il Duomo. Ty se celkem prodražily, vzaly jsme ty s přístupem nahoru na střechu a cestou nahoru výtahem, na osobu to vyšlo 27€. Tím, že to byl jediný vstup na památku z celé dovolené, jsem to ještě zkousla, a bylo to super, ale pořád za mě z podobných staveb vede Sagrada Familia. Navíc jsme měly smůlu, že zrovna v momentě, kdy jsme vstoupily na střechu, začalo pršet. A teda řeknu vám, chodit s deštníky po nestabilním mramorovém, kluzkém povrchu, není úplně top zážitek :D

Dále v Miláně stojí za to navštívit nákupní galerii Vittorio Emanuele, jedno z nejstarších nákupních center na světě. Pokud nejste úplně ta pravá klientela pro Gucci, Louis Vuitton, a podobné butiky, tak se můžete aspoň jako my a další desítky turistů 3x otočit na patě v důlku velké podlahové mozaiky, v místě býčích koulí. Prý pro štěstí :)

A ještě vám doporučím navštívit areál Castello Sforzesco a oblast okolo kanálu Navigli, kterou lemují barevné domečky a četné restaurace, bary a kavárny. Dát si Aperol spritz nebo Limoncello spritz (což je mimochodem můj objev letošního léta a z mé říjnové služební cesty jsem jednu láhev limoncella přivezla, abychom si spritz mohli dělat i doma) právě v této oblasti podél kanálu je pěkný autentický zážitek.

Třetí den jsme věnovaly cestě k Lago di Garda, vlakem jsme se z Bergama svezly do vesničky Peschiera del Garda, prošly se z nádraží kolem vody do přístavu, naobědvaly se a pak jsme lodí vyrazily na plavbu do Sirmione, které se nachází na úzkém poloostrůvku uprostřed jezera. Tam jsme si obešly hlavně hrad (Castello Scaligero), promenádu podél vody, daly jsme si gelato a já se na veřejné pláži i na chvilku okoupala. Voda příjemná a přišla jsem si jako u moře :) Pak jsme nasedly na autobus směr Desenzano del Garda, tam už jsme jen v supermarketu dokoupily pití a svačinku na cestu zpátky, a nechaly se vlakem odvézt do Bergama. V tento den nám jako na objednávku vyšlo nejkrásnější počasí, takže výlet k jezeru byl rozhodně highlight celé této dovolené.

Z praktických tipů vám dám ještě jeden - pokud budete často cestovat vlaky tak jako my, určitě si stáhněte aplikaci Trenord, kde pohodlně koupíte lístky online a nemusíte nic řešit na přepážce na nádraží. Italové přeci jen angličtinu zas tak v malíku nemají, ale většinou pro mě nebyl problém se domluvit. A to už bude z dnešního článku úplně vše, doufám, že jste si exkurzi za krásami Lombardie užili a budu ráda, když sem nakouknete zase příště u dalšího cestovatelského článku z Mallorcy.

Ahojte! Tento článek jsem sice rozepsala 1. května, jen pár dní po vydání článku z New York City, ale trvalo mi víc než půl roku ho dokončit, vložit fotky a publikovat. Na blog zkrátka nebyl čas :( Mezitím se nakupily další čtyři články z cest, takže z tohoto blogu se oficiálně stává převážně travel blog a můj cestovní deníček :D Já teda pevně doufám, že vás to baví, ale i kdyby ne, já ty články píšu i pro sebe, abych si vzpomínky uchovala v ucelenější formě než jen na Instagramu. A taky se mi často stane, že se na mě obrátí kamarádi/známí s prosbou o tipy v té a té destinaci, a pro mě pak není nic jednoduššího, než jim poslat odkaz.

No nic, dost bylo vykecávání, slavnostně přísahám, že jsem připravena ke každé špatnosti - jdeme putovat po stopách Harryho Pottera v Londýně. Konkrétně ve Warner Bros Studio Tour, londýnských filmových studií, kde se podstatná část filmů natáčela. To, že jsem velká fanynka kouzelnického světa a Potterhead, určitě víte. Podívat se do londýnských studií tedy přirozeně bylo na mém HP wishlistu. Jsem ráda, že jsem našla kamarádky, se kterými se tohle magické dobrodružství mohlo zrealizovat.

A víte, co je na tom nejlepší? Že do Londýna lítá z Brna Ryanair, jako jedna ze (zatím) dvou pravidelných linek, takže to pro nás bylo o to pohodlnější a jednodušší. Vlastně na to, že do března 2024 jsem z Brna nikdy neletěla, tak za tento rok jsem to zvádla dokonce 4x - jednou právě do Londýna a třikrát do Bergama, ale o tom zase příště :) Letěly jsme nalehko jen s batůžkem a zpáteční letenka nás vyšla na cca 1900 Kč.

Lístky do studií jsme kupovaly s předstihem více než 3 měsíců, což určitě doporučuju, pokud tam chcete jít o víkendu a v nějakou ranní hodinu, abyste měli dostatek času si všechno podrobně projít a prožít. My jsme měly vstup v 10:00 a odcházely jsme okolo 15:00, pokud si to dobře pamatuju. Lístek vyšel na 53 liber na osobu, což samozřejmě je dražší "špás", ale rovnou vám říkám, že to za to stojí!

Studia nejsou přímo v Londýně a dostat se tam je dobrodružství samo o sobě, ale dá se to zvládnout. Je potřeba se dostat na Watson Junction vlakovou stanici a odtud už vás poveze tématický dvoupatrový autobus - poznáte ho bezpečně hned, jak vyjdete z vlakové stanice. Autobus tam a zpátky je zahrnnutý v ceně vstupenky do studií a po cestě se nebudete nudit, už v autobuse vás ve formě videa přivítá jeden z herců.

My jsme ve studiích byly v době, kdy hlavní téma znělo Magical Mischief - témata se tam pravidelně obměňují, takže kdybyste studia chtěli za život navštívit víckrát, nemusíte se bát, že to bude na chlup to samé. U vstupu si můžete vzít pas, do kterého v průběhu návštěvy sbíráte razítka. U každého stanoviště je v pasu tématická otázka a pro děti tam jsou navíc ještě bonusové úkoly. Začíná se ve velké skupince, naženou vás do místnosti, kde "hadem" postupně procházíte do menší místnosti, kde promítnou úvodní uvítání. Následuje krátké video v malém kinosále, pak vás vpustí do Velké síně, a odtud už si studia procházíte sami, vlastním tempem. Lidi se rozprostřou, takže to ani není nijak naňahňané. Většina prohlídky je vevnitř, ale je tam i venkovní část, u které je strategicky restaurace a kavárna, kde si můžete dát máslový ležák (nebo zmrzlinu s touto příchutí, což jsem zvolila já, protože jsem věděla, že ležák na mě bude příšerně sladký - a udělala jsem moc dobře, zmrzka byla super!) nebo cokoliv jiného.

Nechci vám ze samotné prohlídky prozrazovat mnoho, ať vás neochudím o ten zážitek. Plno věcí je interaktivních, samozřejmě tam je spousta "photo spotů", takže mějte dobře nabitý telefon, budete fotit nonstop. Některé prvky jsou placené extra navíc, ale tam jsme nešly, nepřišlo nám to výhodné za ty peníze - fungovalo to principem green screenu, promítli za vás pozadí a vy jste jakoby účinkovali v té scéně. Trochu mě zklamala velikost Bradavic v závěrečné místnosti, čekala jsem to větší, ale tak na to si asi budu muset někdy zajet do USA do Orlanda :) Co se mi naopak hodně líbilo, byly závěrečné "credits" v podobě jmen všech osob, které se na filmech podílely, na krabičkách od hůlek jako z obchodu pana Olivandera.

V obchodu s merchem by se dal utratit majltant, ale snažila jsem se držet na uzdě, a tak jsem koupila jenom čokoládovou žabku a karamelky - ne nadarmo jsou jedlé suvenýry ty nejlepší :) S holkama jsme zhodnotily, že to bylo parádní a poskytlo nám to silný zážitek, ze kterého jsme žily ještě nějakou dobu. I teď, když článek sepisuju a koukám zpětně na fotky, se u toho usmívám jak měsíček na hnoji.

Byli jste ve studiích v Londýně? Nebo dokonce v zábavním parku v Orlandu? Určitě mi dejte vědět, jak jste na tom s Harrym Potterem. Jestli souhlasíte s herečkou profesorky Prýtové, která prohlásila "I worry about HP fans because they should be over that by now. It was 25 years ago, and I think it's for children." nebo jste jako já tým "After all this time? Always!". Díky moc za přečtení článku a neplecha ukončena!

Ahojte! V minulém článku jsem vás provedla po Pittsburghu a tentokrát se podíváme do NYC, přes který jsem letěla tam i zpátky. A právě po cestě zpět jsem si ze služební cesty udělala i krátkou dovolenou, a měla možnost strávit lehce přes 24 hodin v New Yorku. Co se za tu dobu dá stihnout?

Tak předně dopravit se z letiště Newark vlakem na Manhattan, konkrétně do Penn Station, v jejímž okolí jsem si našla ubytování, abych neztrácela čas dlouhým přesunem tam a zpátky. Jedna noc v NYC vás nevyjde nijak levně, ale dá se najít AirBnB se soukromým pokojem (no spíš takový větší přístěnek pod schody :D) a sdílenou sprchou a toaletou za cca 2600 Kč. Už jenom v tomto okolí je toho dost co vidět:

Hudson Yards, prominentní kancelářská a rezidenční čtvrť, Grand Central nádraží, tolik proslavené z mnoha amerických filmů a seriálů, které vás pohltí svým neustálým mumrajem, majestátní Empire State Building. O kus dál, ale pořád v dochozí vzdálenosti, je i Rockefeller Center a vyhlídka Top of the Rock, na kterou jsem zamířila ale až na druhý den, katedrála sv. Patrika. Po Broadwayi se dá přes životem a světly pulzujícím Times Square dojít až k Flatiron, budově ve tvaru žehličky, přičemž kousek od ní se nachází hodně velký Harry Potter obchod, kam samozřejmě moje kroky musely zamířit.

Druhý den jsem si přivstala, abych si hned okolo 8 ráno odložila zavazadla v úschovně a mohla se procházet volně jen s batůžkem a ledvinkou (to jinak doporučuju, cítila jsem se díky ní bezpečněji, když jsem měla ty nejdůležitější věci schované pod bundou). Zamířila jsem do Central Parku, jehož část jsem si prošla, včetně Hotelu Plaza, Bethesda Fountain a Wollman Rink - míst ze Sám doma <3 Až neuvěřitelně se umoudřilo počasí (rozdíl mezi těmi dvěma fotkami je asi 20 minut), takže když jsem z parku odcházela směrem k vyhlídce Top of the Rock, bylo úplně jasno a moje očekávání na výhledy shora byla veliká.

A taky že se naplnila! Musím říct, že ten pocit, když vás výtah vyveze do 67. patra a vy poprvé spatříte všechny ty mrakodrapy z výšky, je nepopsatelný. Vstup nahoru stojí něco přes tisícovku v té nejlevnější variantě ($42), a jasně, na cca 20 minut, co tam maximálně strávíte, to je dost, ale fakt to za to stojí. Já si vybrala Top of the Rock, abych krásně viděla před sebou Empire State Building, ale těch vyhlídek je v NYC spousta, je jen na vás, která se vám zamlouvá nejvíc.

Od Rockefellerova centra, odkud akorát zrovna odinstalovávali ten největší vánoční stromek, jsem se, tentokrát už metrem, přemístila k One World Trade Center a dvěma memoriálům věnovaným Dvojčatům - mají to udělané fakt moc hezky. Dá se tam jít i do muzea, na to mi ale nezbýval čas, takže já se místo toho vydala na oběd a pak ještě k Brooklyn Bridge, který jsem si prošla cca do třetiny. Pokochala jsem se skyline Manhattanu, z posledních sil s puchýři na nohou došla na metro, dojela k Penn Station, vyzvedla zavazadla a zamířila na letiště.

Myslím, že ty hlavní taháky jsem viděla všechny (i Sochu svobody aspoň zdálky z Brooklyn Bridge a shora z Top of the Rock) a že na 24hod pobyt včetně noclehu to nebyl vůbec špatný výkon, vytěžila jsem z toho maximum. Ty věčně troubící taxíky, nalajnované street & avenues, přecházení na červenou, masy turistů, smrad marihuany na každém rohu a odpadky v ulicích (i když to jsem čekala daleko horší, možná v létě to bude "lahůdka", takhle v lednu se to dalo) si člověk musí zažít, ale chybět mi to teda rozhodně nebude, na chvilku mi to úplně stačí :D

Byli jste někdy v NYC? Pokud ano, na jak dlouho a jak se vám tam líbilo? Díky za přečtení a budu se těšit na vaše komentáře!

Ahojte! Hned zkraje tohoto roku se mi naskytla jedinečná pracovní příležitost v podobě služební cesty do Pittsburghu, kde má firma PPG, pro kterou pracuji, svoje sídlo. Čekal mě týden strávený s mými americkými kolegy, se kterými jsem se za celou tu dobu, co spolu pracujeme, nikdy neviděla osobně. A naštěstí zbyl i docela velký prostor na prozkoumání Pittsburghu, a po cestě zpět i na 24 hodin v New Yorku - ale tomu věnuju článek zvlášť.

Pittsburgh není zrovna extra lákavý turistický cíl, zejména pokud za velkou louži jedete poprvé, a na omezenou dobu. Nicméně většina Čechů tohle město zná, protože ho má spojené s Jardou Jágrem a jeho působením v týmu NHL Pittsburgh Penguins, tučňáků. A naopak, když se zmíníte v Pittsburghu, že jste z Česka, většina lidí hned ví, a pokud jim to nedojde hned, stačí zmínit jméno Jágr, a hned se chytnou. Pro mě jakožto hokejovou fanynku tedy pobyt v Pittsburghu znamenal zejména návštěvu zápasu NHL - ještě aby ne, když hokejový stadión nese název PPG Paints Arena, protože ho jako firma dlouhodobě sponzorujeme :) Zápas tučňáků byl rozhodně ten největší zážitek z celého tripu, ještě když jsem vychytala tzv. PPG game night, kdy výskyt našeho loga v průběhu zápasu byl četnější, než kdy jindy bývá!

Přítomnost PPG jakožto jednoho z hlavních zaměstnavatelů ve městě byla vidět nejen na stadiónu. Náměstí, kde naše firma sídlí, nese název One PPG Place, a prosklená budova, kde máme kanceláře, vyniká svým vzhledem na kilometry daleko. V zimě je na náměstí nainstalované kluziště, takže to bylo jedno z mých přání, co kromě hokeje chci v Pittsburghu dělat. PPG logo uvidíte i na Science Pavillonu a možná ho potkáte rádoby "náhodně" i u jiných institucí, které finančně podporujeme, nebo kde se uskutečnil dobrovolnický projekt.

Pittsburgh je město plné muzeí, mezi ta nejznámější a nejnavštěvovanější patří Andy Warhol Museum a Heinz History Museum - jak Andy, tak značka kečupů a fazolí Heinz jsou odtamtud. Na návštěvu muzeí jsem tolik času neměla, takže moje kroky směřovaly spíše po exteriérech, i když vzhledem k zimě a tomu, že obecně v Americe lidi pěšky nechodí, se to nesetkávalo s velkým pochopením :D

Za návštěvu určitě stojí Randyland, unikátní hippie, super barevný prostor mezi klasickými rodinnými domky, který zaujme na první dobrou. Zastavte se i u The Point, obrovské fontány, u které se potkávají řeky, a je to v létě oblíbené místo na hangout a pozorování západu slunce. V lednu byla kvůli větru a zimě nepřístupná... Dále bych doporučila omrknout Cathedral of Learning, což je druhá nejvyšší vzdělávací budova na světě, součást University of Pittsburgh. V určité dny a časy se dá jít i dovnitř, nedostanete se do toho úplně nejvyššího 42. patra, ale i tak to asi stojí za to. Já měla v neděli v lednu smůlu. Hned u této budovy je i Heinz Chapel, která se zrovna opravovala, tak jsem mrkla aspoň dovnitř.

Další smůla nastala, když se porouchala Duchesse Incline - lanovka/zubačka nahoru na Mount Washington. Naštěstí to není jediný způsob, jak se tam dostat, a tak jsem o výhledy na downtown shora nebyla ochuzena. A ještě ke všemu po upršeném dni vyšlo sluníčko zrovna tak, aby se dal pozorovat jeho západ, a do toho byla na chviličku vidět i menší duha. No úplný "American dream" :D Z míst, která stojí za to navštívit, bych zmínila ještě The Strip District, původní industriální oblast, která se přeměnila na cool, hipsterskou čtvrť, plnou restaurací, barů, kaváren a obchůdků.

Co se týče jídla, z americké kuchyně toho zas tolik vyzdvihnout nejde, pokud nejste zrovna milovníci fast foodu. Vyhlášený sendvič "The Pittsburgher" z Primanti Bros (na fotce vlevo) je sice hrozná prasárna, ale zase ušetříte a najíte se z něj jak na oběd, tak na večeři. Místní specialitkou jsou smažené kyselé okurky, ty jsem teda neochutnala, ale prý to nechutná vůbec tak špatně, jako to na první dobrou zní :D

Příště vás vezmu na krátkou tour po New Yorku, velkoměstě, co nikdy nespí. Byli jste někdy v Americe? A pokud ano, kde přesně? Mě to nikdy nelákalo, alespoň ne města, když už, tak bych navštívila národní parky. Ale jsem za tuto příležitost nesmírně vděčná! Díky za přečtění článku a mějte se krásně.