Ahojte! Doufám, že se všichni máte v rámci možností fajn, ještě na vás nevlezla ponorka a jste zdraví jak fyzicky, tak i psychicky. Já tím, že jsem zvyklá pracovat z HO každý pátek, tu situaci zvládám docela dobře, mám nastavený svůj režim. Samozřejmě ale tím, že jsme doma oba, v naší garsonce, a Tomova práce vyžaduje hodně telefonátů, tak je to těžké, ale dá se to.

Musím říct, že ještě než se COVID dostal do Evropy, cítila jsem v sobě pořád hořkost naší zrušené dovolené do Vietnamu. Postupně tu hořkost ale vystřídala neskutečná vděčnost za to, že jsme mohli ještě jet do Budapešti, že jsme to ještě vychytali. No a protože teď nemůžeme cestovat nikdo (a asi dlouho to tak ještě bude), tak nám zbývají alespoň ty články / videa / dokumenty. Dnes vám tedy chci povyprávět o druhé části naší dovolené v Budapešti. Pojďme na to!
Po snídani v apartmánu jsme zamířili na druhý břeh Dunaje. Vzali jsme to typicky přes Řetězový most a tentokrát jsme se rozhodli zaplatit si tu krásnou, starou lanovku nahoru ke hradu. Musím říct, že bylo dost otravné, jak se nás snažili odlákat prodejci alternativních dopravních možností, moc se nenechali odbýt a pořád si mleli to své - že budeme ve frontě čekat půl hodiny a zaplatíme tolik forintů jen za jednu cestu nahoru, přitom oni nás vláčkem vezmou i k Rybářské baště a zpátky, atd. atd. Bohužel to k těm turistickým místům patří.
Nahoře u hradu a dále u Rybářské bašty byla spousta lidí, sluníčko krásně svítilo, tak se nebylo čemu divit. Tom mi prozradil, že přemýšlel nad žádostí o ruku právě i u Rybářské bašty, ale byl rád, že to neudělal. A já koneckonců také, nebylo by to ono, s takovou masou turistů. Jinak ale samozřejmě výhled na parlament na protějším břehu stojí za to a snad nikdy se neomrzí. Právě tam vznikly i naše "oznamovací" fotky zasnoubení :)
Od Tomového kolegy jsme dostali tip na příjemnou kavárnu s výhledem na parlament - Steamhouse Cafe. Nachází se v budově bývalé tržnice v prvním patře a za tu fotku na Instagram s kávičkou a výhledem to stojí. Jinak nás ale jejich káva moc neoslovila. Na oběd jsme si zašli do typické maďarské restaurace na kuře na paprice. Měli jsme v mapě zaznačenou ještě kavárnu Espresso Embassy, tak jsme po obědě zašli na rychlé espresso tam. Chutnalo nám moc, tak jsme si koupili i zrnkovou kávu na přípravu V60 domů. A zaujala nás i čokoládovo-karamelová kostka (slaný karamel), která teda byla trefou do černého. Ohromně sladká, ale naprosto vynikající dobrota, doporučujeme!
Odpoledne jsme měli vyhrazené na relax v lázních. Dost dlouho jsme si pročítali různé recenze a od kamarádů a známých měli několik tipů na to, které jsou ty nejlepší. Nakonec jsme zvolili lázně Rudas, hlavně díky tomu, že mají na střeše bazén s výhledem na Dunaj. Celodenní vstupné nás vyšlo na 6900 forintů na osobu a ještě jsme si k tomu dokoupili za 700 forintů převlékací kabinku pro oba. Jinak je totiž v ceně jen uzamykatelná skříňka a na tu se docela dlouho čeká, pokud je nával - což u nás byl. V ceně máte vstup do tureckých lázní (bazénky s termální, léčivou vodou), saun, do klasického plaveckého bazénu (pouze s koupací čepicí) a do wellness části (bazén s bublinkami a masážními prvky a již zmíněný rooftop bazén).

V areálu jsme nakonec strávili 3 hodiny. Nejpříjemnější byl pobyt v termálním bazénu o teplotě 36°, jinak nejchladnější měl 28° a nejteplejší 42° (taková dost horká vana, ve které vydržíte ani ne 5 minut). Ten hlavní bazén má nad sebou kupoli s barevnými skly, přes které proniká denní světlo a hází to hezké odrazy. S lázněmi Rudas jsme byli moc spokojení! Jen tak pro info, zvažovali jsme ještě Gellert (ty jsou úplně nejznámější a asi i nejhezčí, cenově jen o něco málo víc než Rudas), Szechenyi (ty jsou i venkovní) a Király (nejstarší ve městě, cenově hodně dostupné, chodí tam prý hodně místní, nejsou tak turisticky profláklé, ale trochu jsem se tam bála hygieny popravdě).
Po relaxu v lázních nám vyhládlo, neměli jsme nic vytipovaného a já jsem měla mega hlad (a když já mám mega hlad, tak je to se mnou špatný, musím se najíst hned :D). Tak jsme nakonec zapadli do KFC na ulici Váci, svůj účel to splnilo. V pondělí ráno jsme se už museli sbalit, nakoupili jsme suvenýry domů (další klobásy, papriku a zrnkovou kávu z Kontaktu, kterou už jsme stihli doma vypít) a před odjezdem autobusu jsme zamířili do kavárny Budapest Baristas na brunch. Já jsem zvolila vejce benedikt, Tom si dal sendvič croque monsieur a oba jsme byli nadmíru spokojení.
Toť vše :) Jsem zvědavá, kdy na blogu opět přibyde nějaký cestovatelský článek, mám takový dojem, že po dobu pár měsíců sem budu přidávat maximálně výlety po Česku. Ale i na to se těším, stejně jsme to měli v plánu, protože s třítýdenní dovolenou ve Vietnamu už bychom nikam dál asi nejeli. Tak doufám, že se vám vyprávění z Budapešti líbilo a načerpali jste nějakou inspiraci. Budu se moc těšit na vaše komentáře a zase brzy u nového článku ahoj!

Ahojte! Dnešní článek bude po 2 měsících opět věnován spotřebovaným produktům. Asi jste si všimli, že kromě těchto pravidelných článků už se tady kosmetika vůbec neobjevuje. V podstatě jsem stopla všechny své spolupráce a snažím se spotřebovat nasyslené zásoby. O víkendu jsem třídila svou kosmetickou skříň a podařilo se mi zredukovat tři krabice! Kosmetika už mě tolik nebere, ale spotřebováno si určitě ještě nějakou dobu budu držet. Podle mě to jsou nejlepší recenze, když už se člověk podívá na dno produktu, tak zkrátka ví, jestli je dobrý nebo ne. Tak pojďme na to, je tu toho opět požehnaně :)

Catrice HD Liquid coverage make-up

Poté, co jsem na pleť používala téměř výhradně BB krémy a jen výjimečně make-up, přišlo období, kdy jsem chtěla vyzkoušet docela chválený HD make-up od Catrice. BBčka už mi nestačila, bohužel budu mít skoro 3 roky od vysazení antikoncepce a pleť se mi stále nedala do pořádku, spíš naopak... Make-up se dávkuje kapátkem, což mi přijde super praktické a hlavně hygienické. Roztírat jej prsty nebo štětcem se mi neosvědčilo, tak nějak už jsem dlouho zvyklá na houbičku. Make-upu stačí docela málo, na mě je dost krycí, ale rozhodně existují i daleko víc krycí produkty. Na pleti vytvoří vyloženě "second skin", drží mi krásně celý den, společně s Catrice Liquid Camouflage korektorem a pudrem vydrží fakt hezky. Koupila jsem si druhé balení, takže za mě spokojenost a můžu doporučit. Pokud hledáte dobrý drogerkový make-up, který vypadá přirozeně, ale zároveň dobře kryje, zkuste ho.

NYX HD Studio photogenic finishing powder

Tento pudr od NYXu už jsem měla v merku poměrně dlouho. Takže když mi došly moje skoro železné zásoby pudrů od Ecocera, šla jsem si ho koupit. Na to, že ho je 6 gramů, tak je teda dost drahý (mám ten dojem, že stojí okolo 250-300 Kč). První věc, která mě zklamala, když jsem ho otevřela, bylo jeho dávkování. Na rozdíl od mnou oblíbeného pudru od Avonu nemá to spodní patro, které zabrání tomu, že se pudr celý rozsype do víčka, když s ním cestujete nebo si ho jednoduše chcete jen trochu vyklepnout. Pudr je až neuvěřitelně jemně namletý a podle mě dost práší, když se nanáší. Na zafixování pleti je ho potřeba malinko. Make-up hezky udrží na pleti celý den. Bohužel na to, že se mi zdálo, že je ho potřeba docela málo, mi nevydržel nijak dlouho, přeci jen 6 gramů bylo rychle pryč. Nebyla jsem z něj odvařená, podle mě převažují spíš mínusy než plusy, takže už si ho znovu nekoupím.

Essence Make me brow gel na obočí

Naprostá stálice, už používám další balení. Odteď už ho ani nebudu dávat do spotřebováno, je tady trapně často :)

Rimmel Rita Ora řasenka

Tato řasenka byla moc fajn! Pamatuju si, že byla součástí nějaké valentýnské limitky, měla tlustý umělý kartáček a dělala mi fajn řasy. Už nebude k sehnání, ale Rimmel řasenky mi obecně vyhovují a skoro všechny mi sedí.

Dermacol Aroma ritual krém na ruce

Tento krém na ruce dostal Tom k nějakému nákupu u Bati, ale samozřejmě jsem ho používala já. Řadu Aroma ritual od Dermacolu mám obecně hodně ráda a tento krém nebyl výjimkou. Krásně se hodil na zimu a vánoční období, voněl totiž po jablkách a skořici. Měj to být hřejivý krém na ruce, ale kdo by čekal, že díky nějaké technologii ruce prohřeje, ten je na omylu. Zkrátka příjemně voňavý a výživný krém. Byl moc fajn, můžu doporučit.

Victoria's Secret body mist Love Spell

Bože, tohle mi tady leželo neskutečně dlouho! Tyhle tělové spreje od VS byly pár let zpátky velkým hitem a chtěla je každá holka. Ke mně se dostala vůně Love Spell, hodně květinová a ovocná záležitost. Ráda jsem ho používala v létě a poslední dobou jen tak na doma, protože samozřejmě nedokáže vonět tolik, jako toaletka nebo parfém. Byl fajn, ale na mě to bylo obrovské balení, kdy už od méně než půlky mi ta vůně zas tak nevoněla... Já to potřebuju hodně střídat, takže už bych si ho znovu nekoupila. Ale neříkám, že byl špatný :)

Manufaktura toaletní voda Lípa

Když už jsme u těch vůní, tentokrát se mi tady sešly dokonce tři. Ta, kterou vidíte na fotce uprostřed a na které není žádná etiketa, je lipová od Manufaktury. Byla to jejich první toaletní voda v rámci limitované edice, na flakonku nebyla žádná etiketa. Mám od nich rebarboru a třešeň a u té už je flakonek moc hezký :) No nicméně na kvalitě to téhle lipové neubralo. Byla to moc zajímavá vůně, podobnou jsem ještě nikdy neměla. Hodila se mi spíš na podzim a na zimu, přes jaro a léto raději používám květinové a ovocné. Bohužel už není v nabídce, ale Manufaktura má nějakou novou limitku stále - teď nejnovější je jahoda a bezový květ - nebo má i několik toaletek ve stálé nabídce. Za sebe můžu doporučit.

Avon Planet Spa krém na ruce

Tohle byl fajn krém na ruce, velikostně ideální do kabelky. Byl hezky hutný, ale dobře se roztíral a vsakoval. Vůni měl hodně jemnou, nevtíravou, bylo v něm cítit bambucké máslo a arganový olej, které obsahuje. Planet Spa je v Avonu docela oblíbená řada, co tak vím. Klidně bych si krém koupila znovu.

BVLGARI toaletní voda Omnia Amethyste

Do třetice tady mám toaletku od italské značky Bvlgari. V řadě Omnia jich mají několik typů, všechny mají nádherné flakonky - jak ty větší, tak tyto 25ml toaletky. Je to květinová a ovocná vůně, takže podle mého gusta. Byla moc příjemná, klidně bych do ní šla znovu. Jen musíte počítat s tím, že flakonek nestojí, je potřeba ho uchovávat položený.

Yves Rocher sprchový gel Coffee beans

Došel mi můj nejoblíbenější sprchový gel na zimu! Na příští rok budu muset pořídit nové balení, protože tohle je prostě boží vůně. Máte rádi vůni kafe a do toho hodně sladkou vůni? Tak to taky bude něco pro vaše čichové buňky. Já se do této vůně zamilovala na první dobrou a ani po spotřebování 200ml a 400ml balení mě to nepřešlo. Kdyby náhodou někdo někdy nevěděl, čím mi udělá radost, this is it <3

Manufaktura balzám na rty Rebarbora & třešňový květ

Po hodně dlouhé době jsem dopotřebovala balzám na rty, jupí! Ty od Manufaktury jsou moc fajn, na takové to běžně denní "přejetí" po rtech úplně ideál - vyživí a hezky voní. Na noc mám jiné favority, ale na den jsou tyto balzámky fajn, můžu doporučit.

Diptyque tělový scrub / peeling

Tohle byl hodně zvláštní produkt! Sadu od Diptyque jsem si dlouho šetřila, byla to pro mě vzpomínka na Francii a na 3 měsíce strávené na stáži v Nantes. Teď už mi zbývá jen krém na ruce a tělové mléko. Sprcháč už je pryč a teď i tento tělový scrub / peeling. Nevím, jak to nazvat, ale není to ani jedno - ani scrub, ani peeling. V angličtině to nese název "smoothing body polish", ve francouzštině "pommade exfoliante pour le corps". Což odpovídá. Já jsem si ze začátku používání říkala, že se ta konzistence asi nějak pokazila, tím, jak jsem si to šetřila "na potom". Ale ne, byla to vážně taková lepkavá pomáda s jemnými zrníčky, která tělo umyla, trochu vydrhla a naleštila :) A božsky voněla, stejně tak jako celá tahle řada <3 V ČR Diptyque moc neseženete a když, tak je to pěkně drahá kosmetika. Ale jako suvenýr z Francie ideál!

L'Occitane tělové mléko grapefruit & rebarbora Pierre Hermes edice

Tělové mléko spotřebuju tak max. jedno za zimu, v létě se skoro nemažu a přes zimu se sice snažím, ale jsem na to lenoch a většinou si na to vzpomenu jedině po vaně. Tohle grepové od L'Occitanu mi tu leželo hodně dlouho, je to nějaká dávná vánoční limitka. Grep moc nemusím, ani jako ovoce ani jako vůni. Ale v kombinaci s rebarborou a ve formě tělového mléka mi to zas tak nevadilo. Mléko bylo spíše lehčí, pro někoho, kdo je zvyklý se mazat každý den, by stačilo asi jen v létě. Pro mě dobrý kdykoliv, ale skrz tu vůni bych ho nepotřebovala znovu :)

No a to by bylo z dnešního článku úplně všechno. Dejte mi vědět, zda s nějakým z produktů máte osobní zkušenost a jestli se shoduje s tou mou. Případně který z produktů vás zaujal nejvíc a chtěli byste ho vyzkoušet. Budu se na vaše komentáře moc těšit a zase brzy u nového článku, mějte se krásně!

Ahojte! Za únor jsem těch článků moc nestihla, a tím pádem nedošlo ani na random. Tak to dnes napravíme, připravte se opět hlavně na hromadu jídla a pití + nějaké to povídání k tomu :)

Ještě na konci ledna jsme byli na týmové večeři, zavítali jsme do Atelieru, o kterém jsem tušila, ale doposud jsem tam nikdy nebyla. Dopřála jsem si rovnou tříchodovou večeři - šneky jako předkrm (aneb frankofil se ve mně nezapře), pstruha s čočkou, španělskou klobáskou, salátkem a jablky jako hlavní jídlo (ta kombinace zní na první dobrou děsivě, ale věřte mi, že to ladilo parádně) a jejich vyhlášený větrník naruby jako dezert. Takhle spokojená jsem hooodně dlouho nebyla. Je to jedna z těch dražších restaurací v Brně, ale stojí to hodně za to. Kdybych tušila, že mi tam bude tak chutnat a že ty ceny nejsou až tak strašné jako v Retro Consistorium, tak bychom na výročí s Tomem rozhodně šli sem. Doporučuju!
Najít dobrou pizzu v Brně? Řekla bych, že nemožné. Pokud jste zvyklí na fakt výbornou italskou pizzu z Dal Conte v Kroměříži, najít něco podobného v Brně je fakt kumšt. Nadějí pro nás byla La Speranza, malinké bistro u Lužánek. Tak jsme to konečně šli zkusit, pizza teda obrovská (40 cm průměr oproti klasickým 31-33 cm), chuť ingrediencí super, ale bohužel chuť těsta dost propadák. Bylo takové mdlé, nemastné neslané, a to bohužel celkový zážitek dost zkazilo. Pokud tedy máte tip na fakt dobrou pizzerii v Brně, sem s ním! Rádi vyzkoušíme něco dalšího a třeba někdy TU pizzu fakt najdeme.
V Kroměříži na zimáku za 30 Kč se stejně bruslí nejlíp (pokud nepočítám to boží obrovský kluziště v Budapešti). / Jelikož měla mamka na začátku února svátek, vzala jsem ji na kafe a dortík, kam jinam než do Velo Café. To je v podstatě jediná dobrá kavárna v Kroměříži, tak až tam někdy budete na výletě, víte, kam jít na oběd (Dal Conte) i na kafe :) Případně zkuste ještě kavárnu Lorenz, ta je taky docela fajn.
Oliver se takhle moc často nerozvaluje. Ale když jsem byla na home officu, měla jsem zrovna štěstí, že jsem ho "na mrtvolku" zachytila. Prostě miluju to jeho zbarvení, jak má bílé bříško a ocásek <3
Pokud znáte Babicovy hlášky, tak víte, že každé jídlo prostě musí být barevné a křupavé! Tyhle zapečené tortilla chipsy s trhaným vepřovým masem, cheddarem a salsou pico de gallo oboje splňují :D Jednoduché jídlo (pokud koupíte sous-vide trhané vepřové v Albertu nebo Tescu), které dobře vypadá a skvěle chutná. Jen se docela rychle přejí. Ale doporučuju. / Takový to, když nečekaně jdete po práci s kolegyněmi do Baru, který neexistuje na drinky a na burger. Skvělý večer!
Pokud o víkendu nemáme nějaké větší plány, jdeme se občas projít. I ve městě se dá jít někam do přírody, už jsme byli dvakrát na trase z Nového Lískovce směrem na Anthropos nebo pak po cyklostezce na Poříčí a dál klidně až do Komárova. A právě v Komárově, kousek od biotopu, je zvířecí farma, kde kromě jiného mají tuhle velkou skotskou krávu. Takhle z fotky to možná nevypadá, ale je to fakt macek. / Už někdy v lednu se mi stala taková nepříjemná věc - po natankování plné nádrže mi palivoměr neukázal nově natankovaný benzín. Žádné rady na to nefungovaly, tak jsem zkrátka vzala do úvahy odhad spotřeby a počtu kilometrů a jezdila normálně dál, než s tím pojedu do servisu. Bohužel, můj odhad se ukázal být špatný, a tak při cestě z Kroměříže do Brna jsem na dálnici najednou začala zpomalovat. Naštěstí mi to vyšlo tak "hezky", že jsem mohla zajet na dělící čáry mezi sjezdem na Brno a pokračováním dálnice. Odtahovka nás pak zavezla na nejbližší benzínku, kde jsme dotankovali pár litrů a mohli pokračovat v cestě domů. Ale zážitek nepříjemný... Na to, že jsem začátečník, jsem toho v autě zažila už docela dost :D Bordík už je momentálně v servisu, tak snad ho co nejdřív opraví a budu moct vesele jezdit dále a s jistotou, že je všechno ok.
Takhle krásný avochleba dělají v Liselotte, kde jsme byly s kamarádkami na snídani. Kromě avokáda a malin je na chlebu ještě feta sýr, semínka a kešu máslo, takže taková sladko-slaná kombinace, která ale funguje skvěle. / Fialové tulipány jsou jedny z mých nejoblíbenějších! Už se těším, že teď na jaře si budu tulipány kupovat často, je to pro mě vždy jasný znak toho, že jaro je tu. Také máte rády tulipány?
Divinero a jejich drinky a tapas už se tu objevily několikrát. Nicméně vždycky jsem tam byla s kamarády nebo kolegyněmi, Tom tam se mnou nikdy nebyl (a ani s nikým jiným). Tak bylo načase to konečně napravit. Dali jsme si cointreau fizz (já) a rosemary gimlet (Tom), k tomu dvě mističky a osm pintxos. Nejvíc mi chutná to s paštikou, červeným zelím a slaninovými chipsy. A z bezmasých rozhodně mango chutney a gorgonzola.
Minulý víkend jsme měli jet lyžovat na Stuhleck s mojí firmou, ale bohužel nám kvůli koronaviru zrušili nebo přesunuli spoustu akcí, včetně Stuhlecku. Tak jsme s Tomem a mojí (teď už bývalou) kolegyní a kamarádkou Dančou vymysleli náhradní plán. Jeli jsme vlakem do Bořetic, kde zrovna ten den zahajoval další sezónu skvělý Dvorek Bořetice. Maličká útulná kavárna, kde mají kávu od Rebelbean, dorty ze Sorry, pečeme jinak a makronky z Republiky. Zkrátka kousek Brna na Pálavě :) Z Bořetic jsme si pak udělali procházku do sousedního Kobylí, na rozhlednu Kobylí vrch. Sice pěkně foukalo, ale jinak nám počasí přálo a aspoň jsme se vyvětrali na čerstvém (i když ne horském) vzduchu. Rozhodně si tam zajedeme znovu i v létě, to sice očekáváme davy turistů na rozhledně a přilehlých vinicích, ale bude to zas jiný pohled pěkně v teple a s listnatými keříky vinné révy.

To by bylo z dnešního článku všechno! Dejte mi vědět, jakou pizerii byste nám doporučili. Budu se na vaše komentáře moc těšit. Mějte se krásně a zase brzy ahoj :)

Když nám krachla cesta do Vietnamu, na kterou jsme se tolik těšili, bylo nám hrozně líto zrušit si celou dovolenou v práci a nikam nejet. Proto mě napadlo aspoň narychlo vymyslet nějaký prodloužený víkend. Co takhle Budapešť, kde jsme shodou okolností byli přesně před 5 lety, také na valentýnský víkend? Pokud seženeme hlídání pro Oliverka, jedeme, potřebujeme vypadnout! A tak se taky stalo. Nakonec se ukázalo, že tahle dovolená byla osudová a navždy bude jedním z milníků v našem vztahu <3

Ubytování jsme tentokrát sehnali přes booking.com, na Airbnb už zrovna moc velká nabídka nebyla, 14 dní předem. Na Bookingu nám padl do oka apartmán ve studiu, které jsme sdíleli se čtyřmi dalšími páry. Koupelnu jsme měli vlastní, jen chodba a kuchyňka byly společné. Vyšlo nás to na 2600 Kč pro oba na 3 noci, což je něco přes 400 Kč / osoba / noc. Lokalita se ukázala být nejvíc v topu, bydleli jsme kousek od židovské synagogy, kousek od katedrály sv. Štěpána a všude okolo nás byla samá cool místa, kavárničky, restaurace, design shopy atd. Ráj pro naši duši, peklo pro naše účty :D
Na cestu jsme zvolili Flixbus, zrovna jsme měli slevový kód na 15 %, tak proč ne. Vyšlo nás to na 1150 Kč pro oba zpáteční, velká paráda. Cesta z Brna do Budapešti trvá 4 a půl hodiny, pokud se nezastavuje v Gyoru, tak 4:15. No, řeknu vám, po tom, co jsme loni byli všude letadlem a odvykli jsme si tak od delších cest autobusem, i ty 4,5 hodiny byly dost dlouhé. Ale přežili jsme!

Naše první kroky poté, co jsme se ubytovali, mířily do kavárny Kontakt na první dobré kafíčko. Pokud pijete kávu s cukrem nebo byste chtěli mléko do filtrované kávy, tak tady neuspějete. Nám espresso moc chutnalo a Tom si nakonec poslední den ještě koupil i zrnkovou kávu domů. Vybrali jsme si nějaké ty forinty, ve Sparu jsme se nejvíc radovali z čerstvých pastel de nata ve slevě (protože proč si v Maďarsku nedat něco typicky portugalského) a pak jsme se šli projít k židovské synagoze a do jejího okolí. Prošli jsme se okolo Budapest Eye ke katedrále sv. Štěpána a na večeři jsme zamířili do restaurace Getto Gulyas. A ano, dali jsme si guláš, respektive gulášovou polévku. Za 1300 forintů a bylo to výborné, no neber to!
Jedním z našich must-see byl vyhlášený bar Szimpla Kert. Už zdálky jde slyšet hudba a čilé dění uvnitř. Je to takový svět ve světě. Uvnitř najdete několik barů a několik různých místností. Záleží, jestli si chcete u vínka / piva v klidu pokecat s kamarády, dát si vodní dýmku, vypít si míchaný drink nebo si něco šlehnout v místnosti s několika televizemi, které vysílají dost psychedelické obrazy :D My jsme si dali mai tai, vyfotili jsme si instantní fotky v automatu a celý prostor si prošli. Podařilo se mi ztratit tam mou oblíbenou šálu, ale i tak tohle místo hodnotím velmi kladně a doporučuju.
Sobotu jsme začali pozvolna, snídaní v další vytipované kavárně Fekete. To je jedno z mála slov, které v maďarštině znám :) Je to velmi příjemný prostor s milou hipsterskou obsluhou, pár stoly vevnitř a pár stoly venku ve vnitrobloku. Na snídani jsme zvolili briošku s uzeným lososem, vajíčkem a zeleninou, k tomu čerstvý pomerančový džus a batch brew coffee. Cena za toto menu byla něco přes 2000 forintů.

Z Fekete jsme se prošli do knihovny Ervin Szabo, která byla měla mít úžasný interiér. Ale zjistili jsme, že se tam platí vstupné a moc jsme nepochopili, jak to tam funguje. Zas tak jsme po tom netoužili, tak jsme se vydali na centrální trhy, pokoupit nějaké ty klobásy a papriku domů.
Na oběd jsme měli vyhlídlou židovskou restauraci Mazel Tov. K našemu nemilému překvapení se ze dveří vinula docela dlouhá fronta, i o půl 2. A tak řekli jsme si, že uvidíme, jak se to bude hýbat. Ve výsledku jsme tam čekali cca 30 minut a dalo se to. Ale docela jsme nadávali na důsledky toho, když se nějaké místo proflákne na Instagramu... No nicméně je to zasloužené, ten interiér a atmosféra toho místa opravdu stojí za to. A i to jídlo je výborné! Zvolili jsme baba ganoush s pitou jako předkrm, jako hlavní jídlo jsme si dali jeden falafel a jeden shawarma sendvič. A k tomu výborné domácí limonády - malinová s bazalkou a hrušková s tymiánem.
Na to, že bylo plno a pořád se jim točili hosté u stolů, tak obsluha byla moc milá a ani jim nic netrvalo nějak dlouho. Je vidět, že jsou na to zvyklí. I na to, že si tam lidi fotí selfíčka a instafriendly fotky :) Musím říct, že jsme se tam dost přecpali a nakonec jsme pak už ani nevečeřeli! Připravte se na to, že v Mazel Tov se platí couvert. Nás ta návštěva vyšla na něco okolo 9000 forintů, takže je to lehce dražší, ale pořád si myslím, že by mohlo být hůř. A za ty peníze to fakt stojí, můžeme doporučit.
Dále bylo v plánu muzeum House of Terror (Tomovo přání) a bruslení na úžasně obrovském kluzišti u náměstí Hrdinů (moje přání). Z časového hlediska nám to moc dobře nevycházelo, takže Tom souhlasil, že napřed půjdeme na bruslení a potom uvidíme, zda ještě House of Terror bude otevřený. Vstup na kluziště stojí o víkendu 2000 forintů a za zapůjčení bruslí dáte dalších 2500 forintů. S tím, že blok bruslení trvá od 16 do 21 hod, takže klidně můžete bruslit celou tuto dobu. Nám to vyšlo úplně krásně - chvilku za světla, pak zapadalo slunce, a chvilku jsme bruslili i za tmy.
Bez nadsázky můžu říct, že to je nejlepší kluziště, na kterém jsem kdy bruslila. Kdybych byla v Budapešti na Erasmu nebo tam bydlela, rozhodně si pořídím sezónní permanentku a jsem tam pečená vařená. Je obrovské, takže ani velké množství lidí a dětí vám nevadí, v klidu se vyhnete. Máte výhled na zámeček Vajdahunyad v městském parku Széchenyi, na náměstí Hrdinů a všechno je krásně osvětlené. Pak si k tomu vemte DJku, která hraje fakt dobře, a super zázemí s občerstvením atd.
My jsme vydrželi bruslit hodinku a půl a potom jsme přes náměstí Hrdinů chtěli dojít k již zmíněnému House of Terror. Já jsem přes náměstí procházela docela rychle, už byla tma a nechtěla jsem si nic fotit, však jsme tam byli před 5 lety. Tom se docela loudal a když jsem se na něj v jednu chvíli otočila, vytahoval z kapsy bundy krabičku s prstýnkem a klekal si <3 Asi chápete, že jít po tomto okamžiku do Domu hrůzy by bylo nemístné :D Takže jsme si zašli na skleničku vína a užívali si ten nádherný pocit, že jsme po 10 letech zasnoubení.

Tolik asi k tomu, proč tahle dovolená byla osudová :) Pokračování vyprávění z neděle a kousku pondělí si dáme zase příště. Doufám, že se vám tento článek líbil a pokud jste třeba v Budapešti nebyli, tak že to nepravíte! Z Brna je to kousek a od roku 2015, kdy jsme tam byli poprvé, to město neskutečně rozkvetlo, asi jako právě Brno. Rozhodně stojí za vaši návštěvu! Mějte se moc krásně a těším se na vás u dalšího článku.

Ahojte! Dnes si dáme článek ze života, a to ne úplně pozitivní, vlastně právě naopak bude dost negativní. Začátek roku mi celkově nepřinesl zrovna fajn události - napřed Oliverkův pobyt na veterině, do toho pokažené auto, odchází mi kamarádka z práce a teď tohle.

O cestě do Vietnamu sníme s Tomem už pár let. Nejvíce jsme o tom začali uvažovat v momentě, kdy se v Brně začala rozrůstat vietnamská bistra a tamní kuchyně nám hodně padla do noty. Pak už stačilo vidět fotky a videa z Vietnamu, vyslechnout si zážitky od našich kamarádů, a prostě jsme věděli, že tam jednou chceme jet. Příležitost se naskytla hodně příhodně k oslavě našeho 10. výročí, už v září jsme narazili na výhodné letenky z Vídně přes Peking do Ho Chi Minhova města. Těšení se na velké dobrodružství, poprvé mimo Evropu, mohlo začít!

Během listopadu jsme začali chodit na očkování, zařídili jsme si víza a postupně si pozjišťovali všechny potřebné informace. Sestavili jsme si přibližný plán cesty, už jsme měli zařízené hlídání Olivera, domluvenou dovolenou v práci, koupený autobus na letiště do Vídně, ... A pak, ano, tušíte správně, se začaly objevovat první zprávy o koronaviru.

Zpočátku jsme tomu nevěnovali pozornost, v Číně se přece podobné věci dějí běžně a my máme letět až za měsíc. Jenže zmínek v médiích začalo přibývat, našim rodičům a prarodičům se situace přestávala líbit a začali nás přesvědčovat, abychom cestu raději zrušili. My máme svůj rozum, informace si ověřujeme z více zdrojů a nechtěli jsme jednat impulzivně, proto jsme vyčkávali a na základě dostupných informací situaci vyhodnocovali. Po několika dnech, kdy hlavně česká média nežila ničím jiným, jsme z toho všeho byli značně frustrovaní a oba dva jsme cítili, že se na naši vysněnou cestu vlastně už netěšíme. I kdybychom se rozhodli jet, byli bychom z toho ve stresu, rodiče by nám to nejspíš neodpustili a kdyby se nedejbože něco stalo, byl by oheň na střeše... Aerolinky samy začaly rušit většinu letů do/z Číny, a i tak nabízejí plnou refundaci peněz za letenky. O nic moc tedy nepřijdeme, propadnou nám jen víza za 25 dolarů.

Došlo tedy k tomu, že jsme naši vysněnou dovolenou zrušili. Vietnam nám nikam neuteče, můžeme jet později v tomto roce nebo za rok ve stejnou dobu. Záleží, na jaké letenky narazíme. A pro tentokrát už se raději nebudeme zaměřovat na tu nejnižší cenu a přestup v Číně, ale zvolíme raději jinou tranzitní zemi. Naše duševní ztráta je samozřejmě obrovská, ale věřím, že jsme se rozhodli správně. A jako záplata na bolest nám poslouží více menších dovolených po Evropě, už teď se díváme na levné letenky :)

Zažili jste někdo něco podobného? Kdy jste o něčem dlouho snili a nakonec vám to pokazilo něco rádoby banálního? Jsem zvědavá na vaše komentáře. Klidně se můžete vyjádřit i k té aktuální virové situaci, jak to vidíte vy a zda byste se rozhodli stejně jako my. Mějte se krásně!

Ahoj! Člověk si ještě ani nezvykl na to, že by měl psát 2020, a on už je skoro za námi celý leden. Nechápu, že ten čas tak neskutečně utíká... Za 14 dní bychom měli letět do Vietnamu, jenže tím, že máme přestup v Pekingu, se nám to celé docela komplikuje. Vývoj situace s virem samozřejmě bedlivě sledujeme a ještě tomu necháváme pár dní čas, uvidíme... Nicméně dnes se s vámi podělím o nasbírané fotky a zážitky za poslední měsíc, je toho fakt hodně, tak pojďme na to :)

Začnu ještě předvánočním časem, kdy jsem si dopřála perníčkové latté. Starbucks jinak nemám ráda, ale jednou za rok na to perníčkové latté si přeci jen zajdu. / Naše vánoční výzdoba byla skromná, stromeček jsme letos kupovali v Ikei v květináči a uvidíme, jestli nám přes rok vydrží na balkoně, abychom ho mohli použít i na další Vánoce. Přikoupili jsme pár nových vykrajovátek a mezi nimi nesměl chybět králíček. Tak jsme si každý nazdobil svého Olivera a věřím, že to vykrajovátko využiju i na Velikonoce.
Štědrovečerní večeři jsme opět pojali ne úplně tradičně. Krevety na víně jako předkrm a candát jako hlavní jídlo - moc jsme si pochutnali. / Na Boží hod jsme pak jeli na pár dní za rodinami do Kroměříže. Na to, že jinak je to město mrtvé, tak aspoň ta výzdoba na Velkém náměstí je docela fajn.
Do Kroměříže mi pak přijely mezi svátky kamarádky, šly jsme na oběd do pizzerie Dal Conte, kde jsem na gymplu brigádničila a stále tam moc ráda chodím. Rozdaly jsme si dárečky a pak jsme ještě daly kafe v Café Matiné. Moc fajn odpoledne! / Od Toma jsem na Vánoce mimo jiné (batoh na notebook Herschel a koupel nohou s rybičkami) dostala ještě tuhle skvělou pěnu do koupele z Lushe ve tvaru Santy. Už loni jsem měla tu růžovou hvězdičku, která mi vydržela minimálně na desetkrát, takže ze Santy jsem byla také nadšená. Zatím jsem ho použila dvakrát a je super, vodu zbarví do červena a voní po citrusech.
Ke konci roku jsme se zase vrátili do Brna a jak už jsme díky autu mobilní, tak jsme si konečně mohli zajet do EB diners. O tomto podniku jsme slýchali už delší dobu, nachází se cca 30-45 min od Brna (záleží, v jaké části bydlíte) směrem na Blansko u benzínky Eurobit v Krhově. Je to americký diner s typickými červenými koženými sedačkami, zmrzlinovými milkshakes, pořádnými burgery, steaky, žebry a sendviči. My jsme zvolili žebra a Jack Daniel's burger a teda musíme říct, že za ten výlet z Brna to rozhodně stojí. Burger dobrej, žebra výborný a za mě milkshake úplně top. Doporučujeme :)
Věřte, že žádný záměr to nebyl, abych dala na fotku vedle sebe burger a Olivera :D Ale vypadá to na první pohled asi vtipně. Oliverek si bohužel na začátku roku opět pobyl pár dní na veterině. Z ničeho nic přestal papat, nechtěl ani svůj oblíbený kopr nebo mrkvičku a bylo vidět, že fakt není ve své kůži. Na veterině ho zase dali do pořádku a teď už se cpe jak nezřízený a je to zkrátka zase on, našich srdcí šampión. Doufám, že na dlouhou dobu zase bude v pořádku!
Přelom roku pro nás s Tomem vždy znamená oslavu našeho výročí. Letos už jsme oslavili 10 společných let a chtěli jsme si zajít na trochu dražší večeři. Do okna nám padla nabídka v Retro Consistorium, já jsem si vybrala šafránové risotto s krevetami a Tom si dal mořského vlka s pečenou zeleninou a krevetovou omáčkou. Já jsem se svým jídlem byla spokojená, ale u Toma asi už z fotky vidíte, že porce nebyla vůbec velká a celkově to za ty peníze nestálo. Nebyli jsme spokojení ani s obsluhou a na konec nás dostalo, že nám naúčtovali karafu obyčejné vody, bez citronu, máty, čehokoliv... Pro příště zvolíme rozhodně něco jiného!
Stihli jsme i letošní první lyžovačku, zajeli jsme si do Velkého Meziříčí na Fajtův kopec. Po dvou zimách strávených v italských Dolomitech jsme samozřejmě neměli raději žádná očekávání, ale tak nakonec to bylo super a pěkně jsme si za 2 hodinky zalyžovali. Zažili jsme i romantický západ slunce :)
K Vánocům jsem jak Tomovi, tak i sobě koupila ponožky z Dedoles. Tyhle se jmenují Čas na kávu, a tak když jsem je měla na sobě v práci a zrovna jsem si šla dát kafe do mého žlutého hrníčku, musela jsem to cvaknout. / Ledový čaj s kokosem v Podnik Café Bar moc doporučuju!
Red Hat pořádal vánoční večírek ve velkém stylu a dokonce až po Vánocích! Měli to koncipované jako novoroční party ve stylu 20. let a všichni zaměstnanci si mohli vzít +1. Tak jsme se s Tomem vyfikli a šli si užít páteční večer. Mimo jiné tam měli koutek s vodními dýmkami od Meduse, konečně jsem ji tedy mohla vyzkoušet! Znáte tyto vodárky, které se vyrábějí kousek za Brnem a jsou nádherné, designové a pekelně drahé? Dělají i svoje tabáky, s tím už jsme měli tu čest a je fakt hodně kvalitní :)
A už se blížíme ke konci! Poslední čtyři fotky jsou vyloženě food porn, za to se omlouvám, ale nějak se to teď v posledních týdnech sešlo :) Dvakrát jsem byla ve Večerce, jednou navečer na schůzce s holkama z Brno bloguje - to jsem si dala jarní závitky a horké mango. A podruhé s Tomem na snídani / brunch, to jsme oba zvolili avocado bread a já si dala zelený sencha čaj. Obě návštěvy na výbornou a Večerku musím jedině doporučit.
No a když už jsme u toho vietnamského jídla, zkusili jsme i novou restauraci na Svoboďáku, Diandi. Zvolili jsme klasické bun bo nam bo a musím říct, že jsme zůstali příjemně překvapeni. Hlavně ta struktura a chuť toho masa, mňam, to se úplně rozplývalo na jazyku! / Konečně jsem zavítala i do Marináda store, podniku, který mám na seznamu už pěkných pár let. Zašly jsme si tam s holkama z práce na jídlo a na drink. Pokud Marinádu neznáte, je to takový útulný, designově vymazlený bistro. A loni otevřeli Viniční dům na Palávě, tam máme v plánu zavítat na jaře / v létě.

A jaký byl váš leden? Vkročili jste do roku 2020 se spoustou zážitků? Budu se moc těšit na vaše komentáře a zase u dalšího článku ahoj, mějte se krásně <3