Dazzlicious

Ahojte! Já upřímně vůbec nechápu, kam ten červen uletěl. Tím, jak najednou můžeme už chodit kamkoliv s kýmkoliv, tak se ten život zase rozproudil a čas letí jak splašený. Ani tento měsíc vás nemůžu ochudit o random fotky z mobilu, kterých se nastřádalo požehnaně. Tak jdeme na to!

Jedno z prvních posezení na zahrádce kavárny Momenta. Letos tam mají krásně natřené paletové stolky a lavičky - doufám, že to jsou PPG barvy :D / Bar Terazza na střeše domu pánů z Lipé sice nijak nevyniká svou nabídkou (ledaže máte rádi klasické koktejly a nejlépe v několikalitrové velikosti pro víc lidí), ale pro ten výhled odtamtud si tam někdy musíte zajít, pokud jste to ještě neudělali.

Já už jsem letos zahájila sezónu ledového kafe - pokud je teplota vyšší než 25°C, horkou kávu už nevypiju. Takže espresso / filtr na led nebo espresso tonic to jistí. / Domácí bun bo nam bo jsme si dělali už poněkolikáté a pokaždé se nám podaří o něco lepší. Nedávno jsme si konečně koupili i pěkné misky na servírování, takže to bude vypadat lépe než v této nerezové :D

Poslední květnový víkend jsme si udělali výlet do Znojma, psala jsem o tom více v předchozím článku Výlety po jižní Moravě. Tak tady aspoň pár fotek z kavárny Balance coffee and wine, z hradní vyhlídky směrem na chrám sv. Mikuláše a na radniční věž v centru města.

Slavíte Den dětí, i když už dávno dítětem nejste? Já to beru tak, že pro mamku jsem jejím dítětem navždy, a ona to tak vidí taky, takže mi vždycky nějakou drobnost dá. A protože jsem na sladké, většinou to jsou nějaké dobroty :) / Znáte sálat niçoise? Je to takový hutnější salát z vařených brambor ve slupce, římského salátu, tuňáka, černých oliv, zelených fazolek, (rajčat) a vajíčka na tvrdo. Všechno zalité hořčično-majonézovou omáčkou. Já ho mám hodně ráda, hlavně přes léto na večeři. Někdy ho zkuste, i když ta kombinace na první pohled může znít divně, je to luxusní jídlo, navíc jednoduché jak facka.

První červnový víkend patřil pikniku, který jsme pořádaly s holkami blogerkami z Brno bloguje. Opět jsem ho zmínila v minulém článku, více si o něm můžete přečíst v mém redakčním článku pro BB. Jeho součástí byl i mini workshop focení flatlay fotek, tak tady na těch dvou můžete posoudit, jak se mi to povedlo.

Není nad to si občas vzít v pátek dovolenou a prodloužit si víkend. Díky tomu jsme si mohli po dlouhé době zajít do centra na oběd - zvolili jsme Bucheck a bylo to luxusní. Snad mě nikdo neviděl, jak to jím, protože pusu jsem od toho měla zaliskanou solidně :D / Na kávu a dezert jsme pak pokračovali do nově otevřené provozovny Mlsná holka na Poštovské. Schválně jsme místo donutů, kterými holky začínaly, zkusili spíš éclair a větrníček se slaným karamelem. Oboje top, doporučujeme!

Láska k vietnamské kuchyni a burgerům podruhé. V Ca Phe Co jsme nebyli pěkně dlouho, a tak když se naskytla příležitost vidět se s kamarádkou, díky které bydlíme v současném bytě, byl tento podnik jasnou volbou. Já zvolila restované ploché nudle s krevetami, Tom si dal kachnu a Barča závitky s mořskými plody s nudlemi. / Domácí burgery si děláme ještě častěji než domácí bun bo nam bo. A opět tu platí vzestupná tendence kvality. Jakože tahle konkrétní houska se mi extrémně povedla, ale celkově tahle várka vyšla úžasně. Housky máme v mrazáku vždy několik měsíců a jen je vytahujeme po dvou. Maso teď poslední dobou kupujeme v Albertu - hovězí Angus. Zbytek většinou tvoří sýr, slaninka, nakládaná okurčička, karamelizovaná cibulka a omáčka buď ketchup-mayo nebo teď jsme si díky právě Buchecku oblíbili horčičnou majonézu <3

Další víkendové fotky - z mini výletu na Medlánecké kopce a následného občerstvení tou nejlepší zmrzlinou od Ještě jednu. V podstatě mají každý den jiné příchutě, ale zatím cokoliv, co jsem ochutnala, bylo skvělé.

Oliver s příchodem teplého počasí velice rád tráví čas na balkóně. Většinou byste ho našli pod židlí na polštářku, co tam má, nebo nacpaného v rohu balkonu pouze s linem pod sebou, aby mu nebylo horko. No a když tam v průběhu dne přijdu, rád si vyskočí na mě. Je to zlatíčko :) / Bez toho, aniž bych si koupila půl kila hrášku a snědla ho na posezení, pro mě nezačne léto. Taky tak milujete hrášek?

Po dlouhé době jsme s kamarády navštívili Soul bistro, kde si úplně nejradši dávám fish and chips nebo hovězí sendvič. Jakmile jsem ale v nabídce spatřila udon nudle, bylo jasno. A udělala jsem moc dobře, byly výborné! / Léto na Svoboďáku je super díky Na Brno dobrý a taky díky všemožným akcím se stánky. Zkusila jsem melounový koktejl (gin, Aperol, melounový fresh a citronový sirup) z baru Námořník a musím moc doporučit. Bonusem byla moc příjemná slečna za barem, se kterou jsem si hezky popovídala.

A to už bude z dnešního článku úplně všechno! Dejte mi vědět, jaký červen jste měli vy, co dobrého jste za poslední dobu snědli a vypili. Díky za přečtení článku a budu se moc těšit na vaše komentáře :)

Ahojte! Dnešní článek bude docela nezvyklý, hodně psací a přemýšlecí. Květnové téma naší společné výzvy Brno bloguje je pro májový měsíc velmi trefné - láska. Dá se pojmout mnoha způsoby a z mnoha úhlů, já jsem se rozhodla věnovat se sebelásce. Zkusím vám popsat, co pro mě tohle slovo znamená a jak jsem došla k tomu, že mám sama sebe ráda.

Stejně tak jako spoustu našich vlastností, zvyků a vzorců chování, i vnímání lásky ke druhým a k sobě samému určuje výchova od raného věku. Jak asi víte, jsem jedináček, mamčino vymodlené dítě. O jedináčcích se často říká, že bývají rozmazlení, protože veškerá pozornost po celou dobu jejich růstu a dospívání je věnovaná jen jim. Já musím říct, že jsem v tomto výjimkou, mamka mě nikdy nevychovávala tak, abych se cítila rozmazlovaná. Samozřejmě mě v určitém smyslu rozmazlovala a dopřávala mi to, co mi na očích viděla, pokud to bylo v jejich silách. Ale nikdy to nešlo přes nějakou mez a nestal se ze mě sobeček, co si uzurpuje všechno pro sebe. Byla jsem vedena k tomu, že mi nic jen tak nespadne do klína a pokud se v životě chci mít dobře, musím na sobě pořád makat.

Rodiče mě vždycky měli a mají rádi, a i přes to, že jsme měli svoje problémy a nepříjemné situace, máme spolu dobrý vztah. Vždycky mě podporovali a snad nikdy jsem od nich neslyšela, že jsem blbá, tlustá nebo škaredá. Takže jsem žádný podnět k tomu, abych se neměla ráda, od mých nejbližších nedostala.

Pak je tu samozřejmě širší okolí jako spolužáci ve škole, děti na táborech a v kroužcích, první lásky apod. Tihle lidi vás najednou i neškodnou poznámkou nebo komentářem můžou ranit, říct vám něco, co jste doma neslyšeli, a vy nad tím začnete přemýšlet, začne vám to vrtat hlavou - co když oni mají pravdu? Mně se třeba často stávalo, že se mi děcka smály za to, že mám křivé zuby a žlutý pruh přes horní jedničky, který se mi vytvořil po tom, co mi vypadly mléčné zuby a narostly ty stálé. I když jsem si zuby čistila, dost se mi kazily (což ostatně platí doteď), a rovnátka jsem nosívala jen vyndavací, na ta permanentní zkrátka nebyly finance. Postupně mě to nahlodalo, přestala jsem se usmívat s otevřenou pusou a ze své zuby se styděla. Trvalo mi dlouho, než jsem to přestala řešit a zase se naučila smát se naplno i před cizími lidmi...

Obdobím dospívání jsem si prošla bez nějakých významnějších tělesných změn, prsa mi narostla tak akorát a nikdy jsem s nimi neměla problém :) Zadek a stehna jsem měla geneticky po mamce vždycky trochu větší, ale pak bohužel přišla hormonální antikoncepce a způsobila rychlý váhový nadbytek, který vyústil ve výskyt strií a nepěkných žilek právě v oblasti stehen a zadku. A to víte, že i když jsem v té době chodila s Tomem a ten nic takového neřešil, moje teenage mysl se tím užírala. Dneska už to neřeším a i v plavkách se cítím dobře, nesnažím se nic skrývat.

Vždycky jsem byla docela sportovní dítě a teenager, na základce i na gymplu jsem pravidelně dělala nějaký sport. Vystřídala jsem toho hodně, ale vždycky mě to nějakou dobu bavilo. Ke konci gymplu jsem upustila od street dance a na začátku výšky jsem byla ráda, že stíhám dvojobor a víkendovou brigádu, postupně jsem od sportu tedy úplně upustila. Nějaké pokusy začít s něčím novým, co by mě bavilo, od té doby proběhly, ale bohužel jsem si nenašla nic, co by mě chytlo a u čeho bych zůstala. Zkrátka mám priority jinde a nejspíš i díky tomu, že jsme s Tomem pořád spolu, tak jsem se naučila mít se ráda taková, jaká jsem. Naučila jsem se přijmout, že prostě teď mě sport nebaví, a i když nemám zpevněné tělo, tak tlustá přece nejsem, naštěstí mám dobré zažívání. Nehodlám se kvůli tomu trápit a zkoušet pořád nové a nové sporty, jen proto, abych něco pravidelně dělala, protože by se to mělo.

Kromě těch faktorů, které už jsem zmínila, rozhodně v mém postoji k sebelásce hrála roli i absence Instagramu a nějakých ideálů krásy. Upřímně jsem se nikdy nehonila za tím, abych vypadala jako moje oblíbená herečka nebo zpěvačka, Instagram v době mého dospívání neexistoval, a tak jsem se mohla srovnávat maximálně s kamarádkami. Dokážu si představit, že u mladých holek v dnešní době musí ta cesta k sebelásce být dost těžká, když pořád někde vidí vysportované postavy, vyretušované selfies s dokonalým obočím a vybělené, rovné zuby. Jsem ráda, že mě tohle minulo a nenechám se tím ovlivnit ani teď, kašlu na to, jsem sama sebou, nechci se nikomu přibližovat. A hrozně doufám, že pokud jednou budu mít dceru, tak ji dokážu vychovat tak, aby nad sebou přemýšlela v podobném duchu!

Takže i když mám na kůži plno jizev, znamínek, strií a akné, zuby pořád nemám rovné, nesportuju a rozhodně nejím stoprocentně zdravě, jsem to já. Můj mozek je vycvičený tak, že mé tělo a duši, včetně všech dobrých i špatných vlastností, přijímá a má rád. Moje cesta naštěstí nebyla nijak strastiplná, a i když existuje spousta věcí, nad jejichž nedokonalostí bych se mohla užírat, nedělám to. Netoužím po žádných umělých vylepšeních typu plastika, umělé řasy ani nehty. Ono totiž to, že se mám ráda taková, jaká jsem, hrozně ovlivní i to, jakou auru a náladu vyzařuju kolem sebe. A já jsem a nadále chci být pozitivní :)

Doufám, že vám to dávalo smysl. Nechtěla jsem se nějak extra rozepisovat a zabíhat do podrobností, spíše vám nastínit můj příběh. Dejte mi rozhodně vědět, jak to se sebeláskou máte vy - dospěli jste ve svém životě do bodu, kdy víte, že se máte rádi, a jen tak něco to nezviklá? Jaké trable jste na své cestě museli překonat vy? Budu se na vaše komentáře moc těšit. Díky za přečtení článku a zase brzy ahoj!