Ahojte! V minulém článku na téma rekonstrukce bytu jsem vás nechala nahlédnout pod pokličku celého procesu, který samotné rekonstrukci předcházel, a poodkryla jsem vám, co všechno jsme nechali zrenovovat firmou a to něco málo, co jsme si dělali sami. Momentálně se nacházíme v momentě, kdy hrubé práce jsou hotové, dokonce už máme i zapojenou vanu, toaletu, otopný žebřík a pračku. Všude je vymalováno, už jsou i umytá okna a vchodové dveře z té nejhorší špíny. Čekáme na dokončení renovace parket a položení vinylové podlahy do budoucí ložnice. Máme zaměřené žaluzie a sítě proti hmyzu, všechno už je ve výrobě a čekáme na dokončení a následnou montáž. Máme zadanou kuchyň ve výrobě, veškeré spotřebiče jsou u truhláře, a v momentě, kdy tohle bude hotovo a kuchyň se nainstaluje, můžeme bydlet! A dokonce máme už i nainstalované dveře, o několik týdnů dřív, než jsme čekali <3

Dnes už pro vás mám konkrétnější fotky než minule, i když ti, co mě sledují na Instagramu, už většinu z nich viděli, dávám totiž pravidelné updaty do stories a ukládám je do výběru Rekonstrukce u mě na profilu. Takové ty věci, co nejsou vidět, asi nemá cenu zmiňovat, ale pokud by někdo chtěl vědět podrobnosti o elektřině, zdravotechnice, Ytongu, sádrokartonech, omítkách apod., klidně se ozvěte.

První taková větší změna poté, co stály všechny stěny a snížily se stropy, byla výmalba. I když jsme malovali všude na bílo, což je nuda, tak i tak ten interiér hrozně prokouknul a prosvětlil se. Jelikož pracuju pro PPG, což je firma, co v ČR vyrábí a distribuuje barvy Primalex a Balakryl, volba byla naprosto jasná. Nakonec jsme na výmalbu bytu, který má 80m2, spotřebovali cca 150kg barev - primárně Primalex Polar, do koupelny a na záchod Primalex Essence kvůli vlhkosti a do kuchyně prémiovou Primalex Ceramic kvůli omyvatelnosti. Tím, že jsme potřebovali sjednotit povrchy (omítky a sádrokartony), stěny a stropy jsme i penetrovali. Skoro všude jsou alespoň tři vrstvy malby, někde i čtyři, i proto ta vysoká spotřeba, ale bylo to nutné. Neříkám, že to je všude vymalováno dokonale, ani nevím, jestli se to vyplatilo si to dělat sami (finančně určitě, s mojí zaměstnaneckou slevou nás barvy a příslušenství vyšlo levně, ale toho času, co jsem nad tím strávili, a namožených svalů... Nebýt pomoci kamarádů, asi bychom se na to vyprdli a nechali si to udělat profesionálně :D), ale zas ten pocit, že aspoň něco jsme si dělali sami, je skvělý!

Po malování následovala dlažba a obklady, a to způsobilo zatím tu největší změnu v celém prostoru, zejména v koupelně a na záchodě, které konečně přestaly být černými dírami a dostaly konkrétní obrysy. Jak vidíte na fotkách, v koupelně, na záchodě a na chodbě máme terrazzo čtvercovou dlažbu, přičemž v koupelně pak nad úrovní vany přechází do bílých, obdélníkových, vertikálních obkladů. Obklady nejdou až úplně do stropu, takže nad úrovní dveří ještě navazuje kus omítky. Je to boží, milujeme to a těšíme se, až v koupelně přibyde umyvadlová skříňka s dvojumyvadlem, zrcadlo a světla <3

Dlažba je i v kuchyni, a tam jsme zvolili (teda spíš architekt zvolil) opět terrazzo, ale lehce jiný vzor a hlavně jiný tvar, hexagony. Měli jsme největší štěstí na šikovného obkladače, který nejenže nad hexagony neohrnoval nos (protože většina z nich to nechce dělat, čím větší obdélníkový formát, tím míň práce s tím), ale ještě nám poradil, že náš původní záměr s přechodem mezi hexagony a parketami musíme trochu přehodnotit a udělat to jinak. Ano, tím, že jsme otevřeli kuchyň do obýváku a máme to jako "kk" spíš než samostatnou místnost, mít mezi dlažbou a parketami nějakou lištu by nevypadalo dobře. Takže si náš architekt vymyslel takovou lahůdku, že se parkety seříznou do tvaru hexagonů a budou takhle plynule navazovat na dlažbu v kuchyni, bez přechodové lišty. Největší štěstí číslo dvě byl ochotný parketář, který se toho taky nezalekl, i když se s tím lopotil fakt dlouho. (Fotku vám ukážu příště, jakmile budou parkety i nalakované, momentálně ještě není finálně hotovo.)

No a když už jsem zmínila parkety, tak ty jsme se rozhodli nechat zrenovovat, tzn. zbrousit, zatmelit, nalakovat, doplnit chybějící tam, kde je to potřeba, a vytrhat staré a naskládat nové právě do toho přechodu s hexagony. Parkety milujeme a hlavně do tohoto bytu ve staré zástavbě se to prostě hodí, byl by hrozný hřích se jich zbavit a dát tam plovoučku. Naštěstí byly v ok stavu, nijak moc nevrzaly, nebyly rozklížené, takže renovace připadala reálně v úvahu. Jak vidíte na fotkách, už jen ten rozdíl před a po vybroušení první vrstvy byl markantní.

Posledním střípkem podlahy byl vinyl do budoucí ložnice, na který jsme se jeli mrknout do showroomu KPP Podlahy do Moravan a úspěšně jsme vybrali (nicméně nakonec jsme ho i s podložkou pod něj objednali přes e-shop nejlevnejsipodlahy.cz, protože tam opravdu vyšel nejlevněji). Máme click systém, ne lepený. Pak jsme ještě objednávali bílé lišty, které budou krýt přechod mezi dlažbou a zdmi. 

Na konec této druhé části rekonstrukce zmíním ještě žaluzie a sítě proti hmyzu, a zároveň s tím vám doporučím portál NejRemeslnici.cz, přes který nám architekt vybral firmu na celkovou rekonstrukci a my sami jsme si tam vybrali živnostníka právě na žaluzie a sítě. Ta možnost zadat si tam svou poptávku, nechat ten portál oslovit desítky řemeslníků za vás a pak si jen vybrat z těch, co projeví o vaši poptávku zájem, je úplně skvělá. Nemusíte se ptát po známých, nic googlit, nikam separé psát nebo volat, všechno vyřídíte na jednom místě a pak tam firmu/živnostníka rovnou ohodnotíte a pomůžete tak dalším lidem :) Žaluzie jsme volili úplně jednoduché, horizontální bílé matné do skoro všech oken, kromě těch v obýváku/jídelně, kam jsme zvolili tzv. roletky den/noc, také v bílé barvě. Do každého trojokna jsme dali jednu síť proti hmyzu, původně jsme sítě chtěli i do balkónových dveří, ale tam bohužel nejdou dát skrz mini velikost balkónů a u jednoho i kvůli otevírání ven a ne dovnitř.

A to už bude z této části všechno, v té třetí (a poslední) kromě doplnění pár dodělávek skrz parkety, vinyl a žaluzie ještě rozeberu světla a nábytek, včetně kuchyně. A případné vaše dotazy, kdybyste nějaké měli, pište do komentářů nebo ke mně na Instagram. Díky za přečtení tohoto článku a pokud také rekonstruujete, přeju vám, ať to jde co nejrychleji a bez velkých komplikací a můžete taky brzo bydlet! Mějte se krásně :)

Ahojte! Začátkem března jsem na svém Instagramu dávala vědět, že jsme po strastiplné cestě přes nespočet překážek koupili byt v centru Brna, který budeme kompletně rekonstruovat a snad do konce roku se do něj přestěhujeme. Je konec července, rekonstrukce je za svou polovinou, pěkně se nám to rýsuje, tak nastal čas vám k tomu konečně něco napsat. Vím, že tyto články o bydlení jsou oblíbené, sama je ráda čtu, případně sleduju ve videích, a sama si to chci uchovat v paměti, dokud to mám ještě čerstvě v hlavě. Tak pojďme na to!

Uvedu to tím, že se jedná o byt po Tomové babičce, a kvůli tomu, že převážná většina všech strastí, co nás po cestě potkaly, se váže na jeho rodinu, nebudu vůbec zabíhat do detailů a věřím, že to pochopíte. Každopádně pro vaši časovou představu: od prvotní myšlenky, že by byt vůbec mohl připadnout nám, přes vyřízení hypotéky a všech šílených administrativních záležitostí, k tomu, že jsme se oficiálně stali majiteli a byt si převzali, uplynul více než rok - to bylo v půlce února 2023. Do té doby, než tam začneme žít, to bude skoro další rok, takže to bylo a ještě bude opravdu na dlouhé lokte. Ale tak už to s bydlením v dnešní době holt bývá, kdo chce být ve svém, nemá to jednoduché. Ale stojí to za to :)

Jelikož se byt nachází kousek od centra města, co by kamenem dohodil od parku Lužánky, jedná se o dům ve staré zástavbě, na který bohužel desítky let nebylo sáhnuto, a tak vyžadoval kompletní rekonstrukci jako sůl. A bylo to i v našem zájmu, udělat si to od píky podle nás, jak nám se to líbí, aby se nám tam dobře žilo další desítky let bez nutnosti větších zásahů "za pochodu". Od začátku jsme věděli, že na to, abychom si rekonstrukci dělali sami, nemáme ani čas, ani potřebné dovednosti, a tedy že to raději svěříme profesionálům, i za cenu vyšší investice. A jelikož jsme neměli ani úplně konkrétní představu, jak chceme, aby byt vypadal, přizvali jsme si i kamaráda architekta, což znamenalo opět navýšení rozpočtu, ale zároveň záruku toho, že to bude hezký, bude to celý ladit a dávat smysl jak funkčně, tak i designově. Ještě nejsme úplně na konci, ale tohoto rozhodnutí v nejmenším nelitujeme. Nemuseli jsme řešit tolik věcí, nepotřebovali jsme kontakty na řemeslníky, protože rekonstrukci celou zastřešuje jedna firma, nedohlížíme sami na stavbu a rozhodnutí, která činíme, máme ulehčená tím, že nám architekt zúží varianty na výběr.

Původně jsme si mysleli, že nebudeme měnit dispozici bytu, ale architekt nám to vymyslel tak, že změna dávala smysl, a tak jsme z původní dispozice 2,5 + 1 (původní mini pokojík pro služebnou se počítal jen jako půlka, protože neměl potřebných minimálně 8 m2) udělali současnou 3 + kk. Zvětšila se koupelna, zvětšil se onen mini pokojík na naši budoucí ložnici, a původní obývák se sádrokartonovou příčkou předělil na budoucí pokoj pro návštěvy/pro děti a šatnu, přičemž původní ložnice se probourala a vznikl obývák s jídelnou, spojený s kuchyňským koutem. Bylo potřeba vyměnit komplet celou elektroinstalaci, udělat nové rozvody vody, zbavit se linolea, původní dlažby a obkladů, snížit stropy a všude výšku sjednotit, srovnat stěny, nahodit fajnovou a všechno omítnout. Tohle všechno je momentálně hotovo a "už" nás čekají "jenom" podlahy - nová dlažba a obklady, vinyl v ložnici a renovace původních parket v obýváku s jídelnou a v šatně a pokoji. Do toho už si sami malujeme stěny a stropy, protože to jsem si chtěla udělat sama, když už mám tu možnost mít barvy se zaměstnaneckou slevou :) Plus jsme si ještě sami renovovali původní litinové, žebrové radiátory, které jsme chtěli zachovat, protože se k charakteru bytu hodí lépe než ty moderní deskové. V podstatě jediné, na co jsme nesahali, tak jsou vchodové dveře (bezpečnostní, v dobrém stavu), balkóny (to až do budoucna to nějak zvelebíme) a okna (ta byla měněná poměrně nedávno, jsou plastová, akorát si necháme udělat nové žaluzie a nainstalovat sítě proti hmyzu).

Téměř veškerý nábytek, včetně kuchyně, bude na míru dělaný truhlářem, a tedy až to jednou bude úplně komplet hotovo, podle toho, jak nám to architekt vizualizoval (níže vidíte kousek obýváku s pohledem do předsíně a kousek koupelny s dvojumyvadlem a vanou), bude to úplně snové bydlení. Zatím počítáme s tím, že se budeme stěhovat v momentě, kdy bude hotová koupelna a záchod, a nainstalovaná kuchyňská linka se spotřebiči, abychom tam mohli víceméně normálně fungovat. Zbytek budeme zařizovat za pochodu a zatím to vypadá, že minimálně prvních pár týdnů budeme muset fungovat bez dveří :D

To bude z tohoto úvodního článku asi vše, v tom dalším vám už budu moci ukázat konkrétnější fotky, tak to bude snad ještě zajímavější. Kdyby vás napadaly nějaké otázky, dejte určitě vědět, co budu moct, zodpovím. Na architekta a stavební firmu takhle veřejně neodkazuju schválně, protože oba subjekty jsou velmi zaneprázdněné, už i tak se nám náhodou podařilo architektovi dohodit dvě zakázky :D Ale kdybyste byli z Brna a okolí a měli zájem o referenci, napište mi klidně na Instagramu. Doufám, že vás článek bavil, že jste trochu nahlédli pod pokličku naší momentální situace s bydlením, a těšíte se na výsledek s námi. Pokud taky zrovna rekonstruujete nebo stavíte, moc vám držím palce a přeju pevné nervy, je to boj, ale stojí to za to! Díky za přečtení, užívejte léto a mějte se krásně :)

Ahojte! Jsem moc ráda, že vám můžu zprostředkovat další cestovatelský článek. Služební cesta mě zavedla do nového města a tentokrát i do nové země, takže jsem využila státního svátku a dne dovolené, abych finské hlavní město Helsinky pořádně prozkoumala. Povedlo se, tak pojďte se mnou objevit krásy předposlední skandinávské země, kterou jsem navštívila (Island mi stále chybí!).

Na začátek jenom uvedu na pravou míru, že Helsinky mě nikdy extra nelákaly a ani vám je samostatně úplně nedoporučuju. Ano, je to hezké město, ale v Evropě a i ve Skandinávii je spousta hezčích. Takže doporučuju si tam spíše udělat výlet, když budete v estonském Talinnu nebo někde poblíž. Ale letět jenom do Helsinek bych nedoporučovala, samotné centrum je dost malinké, projdete ho během pár hodin, a i když se vydáte parníkem na pevnost Suomenlinna, snadno vám bude stačit jeden den.

Já jsem do Helsinek přiletěla druhý květnový týden, kdy ve Skandinávii celkově bývá ještě dost chladno, raději jsem se tedy vybavila zimní bundou, šálou a čepicí, a dobře jsem udělala. Ty první dva dny, co jsem tam působila jako turistka, se tohle vybavení dost hodilo, zejména v přístavu a na ostrově s pevností, kde dost foukalo. Jinak jsem si ale na počasí vůbec nemohla stěžovat, sluníčko z modré oblohy svítilo po celou dobu mého pobytu, až když jsme přilétali zpět do Vídně, tak jsme proráželi mračna.

Z letiště do centra města se dostanete velice snadno a rychle příměstskými vlaky I nebo P, na které platí standardní jízdné jako na MHD, jen si dejte pozor na zóny. Letiště je v zóně C, blíže do centra je zóna B a nejužší centrum zóna A. Já si koupila rovnou 24hod jízdenku za 11€, kterou jsem využila na maximum - platí totiž i na parník na Suomenlinnu, jinak byste platili za jednorázovou jízdu 4€. I tak to je ale dost příznivá cena, v Norsku i ve Švédsku jsme se z letiště dostávali za daleko vyšší sumy.

Pokud budete vystupovat na hlavním nádraží, určitě rovnou prozkoumejte nádražní budovu, jak zevnitř, tak zvenku. Já měla tu smůlu, že se vnitřek zrovna rekonstruoval, takže jsem si to neužila v celé své krásně. Zvenku budovu zdobí čtyři kamenné sochy, které v rukou drží obří světelné koule, přičemž mužíky Finové při různých příležitostech oblékají do tématických kostýmů. Já je zažila v typicky svítivých zelených vestičkách na podporu finského účastníka Eurovize - přišlo mi, že to Finové dost prožívají, rozhodně víc, než MS v hokeji, které se konalo skoro ve stejnou dobu a o kterém nikde po městě nebyla ani zmínka.

Must-see jsou určitě obě katedrály, jak ta bílá (Evangelická katedrála) na Senátním náměstí, tak ta cihlová (pravoslavný Chrám Zesnutí Bohorodičky) na kopci u přístavu. Na ostrůvku s tou cihlovou katedrálou se nachází také ruské kolo, veřejné sauny s koupalištěm a roztomilé podniky podél vody, které žijí hlavně večer. Rozhodně si projděte i přístav s všudypřítomnými stánky, odkud odjíždí parník na pevnost Suomenlinna. Zajděte i dovnitř do staré tržnice, kde najdete spoustu obchůdku s lokálními potravinami, ale i bistra a kavárny.

Co by kamenem dohodil se nachází příjemný městský park Esplanadi, kde lidi rádi posedávají jen tak na lavičkách nebo jsou v parku i kavárny a restaurace. Přes léto tam funguje i menší pódium pro umělce (v květnu bylo ještě zavřené), takže pokud odněkud uslyšíte linout se hudbu, zkuste zamířit právě do parku. Poblíž parku ještě stojí za omrknutí starý obchodní dům Stockmann, který mi přišel jako něco na styl francouzských Galeries Lafayette, ale možná ještě víc posh, necítila jsem se tam úplně příjemně. Za krátké omrknutí to ale i tak stojí.

Místo, které už je docela dál z centra a na které určitě využijete lístek na MHD, ale rozhodně tam doporučuju zajet, je Sibeliův památník a hlavně nedaleká roztomilá kavárna Café Regata. Památník vznikl na počest hudebního skladatele a znázorňuje varhany, složené z několika set ocelových trubek, poskládaných do tvaru vln. Co jsem tak četla, je to docela kontroverzní dílo, ale tak co v dnešní době není kontroverzní, je to umění, že :) Café Regata si ovšem zamilujete rozhodně, rozkošný červený, dřevěný domeček u zálivu, s příjemnou obsluhou a pár typickými jídly. Já si zvolila něco jako štrůdl na slano, vevnitř s rýží, lososem, koprem a nějakou zeleninou. Dobrota a chutnalo mi o to víc díky tomu krásnému prostředí u vody.

No a konečně se dostávám k highlightu celého tripu, který rozhodně doporučuju všema deseti - pevnost Suomenlinna, kterou už jsem tady několikrát zmínila. Komplex staveb, rozkládající se na celkem osmi ostrovech, je zapsaný na seznamu UNESCO. Ostrovy jsou dodnes obydlené - při jejich procházení narazíte na několik míst, označených jako soukromý pozemek. V podstatě je to taková směsice zachovaných hradeb a podzemních chodeb/jeskyní, parčíků, hobitích domečků, vystavených děl, pobřežní krajiny i s plážičkami, hezkých míst na piknik, je tam i fotbalové hřiště a taky kostel. Na procházku si vyhraďte určitě dvě hodiny, já tomu ze začátku moc nevěřila, ale nakonec jsem tam tu dobu opravdu strávila. A kdybych si ještě chtěla dát někde delší piknik (já si jen snědla svůj mini wrap) a/nebo třeba jít dovnitř do nějakého muzea, zůstanu tam déle. Super je, že parníky jezdí v podstatě nepřetržitě, i klidně v 1 v noci, takže nehrozí, že byste tam uvízli :D

Na závěr ještě zmíním, že jsem byla příjemně překvapená, že Helsinky nejsou zas až tak drahé. Cenově mi přišly srovnatelné s jinými evropskými městy jako Paříž, Amsterdam, apod. Oběd nebo večeři se dá sehnat za ceny okolo 10-15€. Určitě si dejte něco s lososem, na snídani si pošmákněte na skořicových šnecích (které jsou typičtější pro Švédsko, ale i ve Finsku je najdete na každém rohu) a ochutnejte i borůvkový džus, který tam stojí často méně než pro nás "obyčejný" jablečný nebo pomerančový. A pokud máte rádi Mumínky, vězte, že jejich postavičky taky najdete všude, v Helsinkách je několik obchodů věnovaných věcem s nimi a dokonce i Moomin Café, jedna je v centru a jedna na letišti. Jako suvenýr doporučuju dovézt (si) nějakou Fazer čokoládu, u nás v ČR je známá jejich Geisha, ale jinak se sem Fazer jako takový nedováží, a to je věčná škoda. Krémovější čokoládu, co se tak lehce rozplývá na jazyku, jsem dlouho neměla.

A to už bude z tohoto článku úplně vše, doufám, že jste si jeho čtení a prohlížení užili. Dejte mi vědět, jestli jste v Helsinkách (nebo jinde ve Finsku) někdy byli a jak se vám tam líbilo. Budu se jako vždy moc těšit na vaše komentáře! Mějte se krásně, užívejte jara/léta <3

Ahojte! Po dlouhé době si dnes dáme recenzi kosmetiky, která pro vás, věřím, bude zajímavá. Jedná se totiž o českou, autentickou, čiště přírodní kosmetiku, která pochází z Brna. To, společně s atypickým názvem, přírodním složením a líbivými, minimalistickými obaly, rozhodlo, že chci tuto kosmetiku otestovat a napsat na ni recenzi. Tímto děkuji zastoupení opio za poskytnutí produktů, BIO směsi olejů a hyaluronového séra.

Kosmetika opio je šetrná k pokožce stejně jako k přírodě. Je etická, ekologicky bezpečná, bez parabenů a 100% vegan. opio produkty jsou na trhu dostupné prozatím dva, pod názvem Twin Effect - fungují totiž nejlépe společně. Krém složený ze směsi esenciálních olejů a bambuckého másla obnovuje pleť. Hyaluronové sérum jí dodává vitalitu a energii. Produkty opio jsou vhodné pro všechny typy pleti. Tím, že jsou čistě přírodní, bez parfemace, tak nijak nevoní, ale zrovna u produktů péče o pleť mi tohle vůbec nevadí, ba naopak.

Ráda bych se pozastavila ještě u balení, do kterého jsem se bez výhrad zamilovala. Minimalistické, černé, matné obaly vypadají luxusně, takže v koupelně je budete určitě chtít mít vystavené, na zavření do skříňky jich je škoda. No uznejte sami, že jsou dost photo- a Instagram-friendly! Dokonce za jejich produktový design opio získalo i několik prestižních ocenění.

Hyaluronové sérum intenzivně podporuje přirozenou regeneraci i hydrataci pleti a předchází vzniku vrásek. Sérum funguje jako dokonalý podklad pro opio směs olejů. Stačí nanést pár kapek pomocí kapátka na obličej, krk i dekolt. Díky 6 % kyseliny hyaluronové intenzivně podporuje přirozenou regeneraci i hydrataci pleti a předchází vzniku vrásek.

Hlavní složkou krému je makový olej, dále obsahuje olej šípkový, avokádový, sezamový a meruňkový. A aby tato směs držela pohromadě, je přidané ještě nerafinované bambucké máslo, samozřejmě v BIO kvalitě. Zjemňuje a vyživuje pokožku, přes noc vyhojí drobné ranky a rozjasní pleť.

Sérum nanáším na pleť poté, co nanesu svou klasiku niacinamide & zinc od The Ordinary nebo MU Revolution. Roztírá se jedna báseň a do pleti se ihned vsákne, nezanechá ji lepivou, naopak příjemně vypnutou a hydratovanou. Krém nebo-li směs olejů nanáším vzápětí na celý obličej a krk, opět se roztírá jako dobře povolené máslíčko na chleba. Pleť zanechá pořádně "napapanou", jak já ráda říkám, chodím spát se spokojenou glowy skin. Přes noc se všechno vsákne a i ráno je vidět, že je pleť zdravá a stále rozzářená.

Mám svoji péči o pleť už dost vychytanou, takže jsem očekávala, že tyto nové produkty v tom moc velký rozdíl neudělají. Ale je pravda, že často zapomínám na noční krém a používám jenom ten denní každé ráno. Takže se mi díky testování opio podařilo konečně pravidelně zařadit i tu noční péči a pleť mi za to děkuje.

Sérum má 30ml a samostatně stojí 799 Kč. Krém má 50ml a samostatně stojí 1099 Kč. Dohromady jako Twin Effect je pořídíte za 1599 Kč a doprava je zdarma. A jak vidíte na fotkách, dost vymazlené mají i balíčky, fakt je vidět, že myslí na všechno, a to já vždycky dokážu ocenit. Doručují po ČR, na Slovensko i do Polska.

Když to shrnu, tohle kombo si získalo pevné místo na mojí poličce a v mojí večerní pečující rutině. Za necelý měsíc testování jsem si krém i sérum hodně oblíbila. A ráda si je dokoupím a podpořím lokální přírodní kosmetiku. Slyšeli jste už o opio? Pokud ne, oslovila vás tato kosmetika? Určitě mi dejte vědět do komentářů, budu se na ně jako vždy těšit. Mějte krásné jarní dny :)

Dzien dobry! Ke klávesnici usedám po více než třech měsících a mám pocit, že už k vám ani neumím mluvit. Během pauzy jsem byla aktivní spíše na Instagramu, a to hlavně soukromě, blogování šlo úplně stranou. Částečně za tím vězí naše bytová situace, kterou jsme od přelomu roku řešili fakt intenzivně, částečně nebylo o čem psát, ale může za to i lenost, co si budeme. Pokud nemáte tušení, o čem to sakra mluvím, mrkněte na můj příspěvěk. Jakmile se nám rozjede rekonstrukce bytu, chtěla bych vám o tom reportovat jak na Instagramu, tak o tom sepsat i několik článků sem na blog. Sama na toto téma ráda koukám a čtu si o něm u ostatních influencerů, ví m, že je obecně oblíbené, a chci tu naši cestu mít taky zdokumentovanou a předat vám naše zkušenosti. Tak se máte na co těšit :)

No a můj polský pozdrav předesílá téma dnešního článku. Měla jsem možnost pracovně strávit několik dní v polské Vratislavi, a i když se jednalo o služební cesty, měli jsme s kolegy možnost město i trochu obchodit, navíc jsme navštívili pár skvělých podniků, kterých je Wroclaw plná, podobně jako Brno. Tak jsem si říkala, že vám ukážu pár fotek a předám nějaké tipy. Obecně výlet do Wroclawi moc doporučuju, z Brna je to po dálnici cesta na zhruba 4,5 hodiny přes Ostravu a jede se fakt dobře, rychle to ubíhá. Dostávat se tam vlakem nebo autobusem moc nedoporučuju, kolegyně to jednou absolvovala Flixbusem (což je myslím jediný aspoň trochu schůdný spoj s Brnem) a nikdy víc!

Wroclaw (já ten český ekvivalent moc nemusím, tak ho nebudu ve článku dál používat) je o něco větší než Brno, jak rozlohou, tak hlavně počtem obyvatel, jedná se o čtvrté největší polské město. Ale atmosféru má podobnou jako Brno, je to taky dost studentské město, kde to žije, gastro scéna je extrémně pestrá, najdete tam i typy kuchyní, co v Brně ne (my třeba byli v gruzínské restauraci - jednu takovou sice v Brně máme, ale ve Wroclawi jich je hned několik). Historická část je rozhodně hezčí než v Brně, navíc tu pohodovou atmosféru města dokresluje i řeka Odra - města, kudy protéká velká řeka, mám fakt ráda - a takovou specialitkou jsou všudypřítomné sošky trpaslíků.

Hlavní dominantou Wroclawi je určitě Rynek, hlavní náměstí se starou i novou radnicí a kostelem. Okolo řeky stojí za projití oba ostrovy, Písek i Tumský ostrov, spoustu významných budov najdete i na nábřeží Odry. Za zmínku stojí Raclawické panorama, panoramatický obraz, vystavovaný v rotundě, speciálně postavené pro tento účel. Docela známá je i wroclawská zoo, včetně tzn. Afrikária - oceánaria věnovaného africké fauně a floře. Za sebe rozhodně doporučím Galerii neonů ve večerních hodinách, je to v podstatě vnitroblok, kde na budovách okolo jsou umístěné neonové nápisy z různých, již zavřených, hotelů, podniků, apod. Tímto způsobem se alespoň nevyhodily a zůstala na ně zachovaná vzpomínka. Průchody mezi domy okolo zdobí četné murály, takže pokud máte rádi pouliční umění, budete stejně jako já nadšení.

Příběh na pozadí wroclawských trpaslíků je hodně zajímavý, spojený s protikomunistickým hnutím, určitě doporučuju si ho přečíst. Sošky trpaslíků se v souvislosti s tím začaly ve Wroclawi objevovat od roku 2001 a doposud jich existuje přes 360. Největší koncentrace je rozhodně v centru okolo Rynku, zaručuju vám, že jakmile si všimnete jednoho, pak už je uvidíte všude. Super na tom je, že jsou vždycky nějakým způsobem spojení s místem, na kterém se nachází. Třeba takový, co je před knihkupectvím, si čte knížku. Další před budovou banky si vybírá peníze z automatu. My dokonce před naší PPG fabrikou máme jednoho s plechovkou barvy Dekoral, který se jmenuje Dekoralek :) Existuje i mapa trpaslíků, u některých sošek je i vysvětlení, proč vznikly. Za mě super turistické zpestření a rozhodně by se daly vymyslet skvělé venkovní hry nebo teambuildingy s hledáním trpaslíků, pokud už něco takového dávno neexistuje.

Co se týče jídla, určitě máte s Polskem spojené pierogi, knedlíčky plněné různými náplněmi. Na ty si určitě zajděte do pierogarny Stary Mlyn, my jsme si na nich moc pochutnali, i pití měli skvělé a obsluha byla moc milá. Ze začátku jsem nakousla tu gruzínskou kuchyni, na tu můžu doporučit podnik U Gruzina, dávali jsme si tam jak chinkali, opět knedlíčky, plněné různými směsmi a horkým vývarem, tak i tradiční chaczapuri, taková v podstatě pizza nebo calzone, kapsa plněná slaninou, sýrem a vajíčkem. Všemi deseti doporučuju Woosabi, asijskou restauraci, co se specializuje na bao buns, opět knedlíčky (:D) s masem a zeleninou na asijský způsob. Moc fajn bylo i bistro Pochlebna, takového něco na styl brněnského Soul bistra mi to přišlo.

Další wroclawskou specialitou jsou tzv. flaming shots, různě naximované druhy alkoholu do větších či menších panáků, často i s nějakou specialitkou typu gumídek, práskací prášek, cukrová vata, apod. A často právě obohacené o zapálení alkoholu, něco jako B52. Takových barů je po centru hned několik, třeba Chicas & Gorrilas.

Na ubytování vám bohužel tipy nedám, to jsme měli zajištěné firmou, ale věřím, že různých cenově příznivých Airbnb nebo ho(s)telů na Bookingu se najde dost. Obecně Polsko je pro nás Čechy dost levné a Wroclaw není žádnou výjimkou. MHD bych vůbec neřešila, všude se dá dojít pěšky. Pro fanoušky Harryho Pottera ještě taková sranda, že všude po budovách v centru najdete velké písmeno W, co mi hrozně připomíná Wizarding World, navíc na hlavním náměstí je i specializovaný HP bar, kde měli zrovna zavřeno, když jsme šli okolo, ale ráda bych se tam někdy příště podívala!

Schválně mi dejte vědět, jestli jste tohle město někdy navštívili a pokud ano, jak se vám tam líbilo? Já po dvou návštěvách byla nadšená a z fleku bych si dokázala představit tam na nějakou dobu žít, město si mě fakt získalo. Budu se těšit na vaše komentáře a díky za přečtení článku! :)

To jsme tentokrát oslavili hodováním v Arslan Buuz, kde dělají boží mongolské knedlíčky, jak vařené v páře, tak i smažené. A k tomu super saláty (dejte si ten mrkvový s česnekem, mňam!) a dipy. Pokud jste ještě nebyli, moc doporučujeme. A doporučit můžeme i VIDA! Science centrum, kam jsme konečně poprvé zavítali i my a strávili tam několik hodin prohlížením stálé expozice, ale hlavně té dočasné o kávě, která tam tehdy byla.

Na začátku února se konečně přistěhovala do Brna moje kolegyně z Brazílie, tak jsem jí začala ukazovat všechno, co Brno nabízí, a během roku jsme toho společně podnikly opravdu hodně, včetně výletů do Lednice nebo naší rodné Kroměříže.

Začátkem března šel náš Oliver na kastraci, po které se hodně zklidnil, i když přehryzávání kabelů je stále jeho oblíbená činnost (za letošek má na kontě napájecí kabel od routeru, který zničil už jednou loni, napájecí kabel od firemního laptopu, který byl teda pěkně drahý, a dvě prodlužky, které nám dokonce 2x vyhodily pojistky v bytě). No nemilovali byste ho? :D Zdraví mu letos bohudík opět dobře sloužilo (jenom jednou se mu podařilo ucpat se chlupy, jinak klepu do dřeva, že všechno dobrý) a na Štedrý den oslavil čtyři roky. V březnu jsme taky po dlouhých třech letech zvládli lyžovačku v Itálii, narozeninovou chatu pod Hostýnkem, a potom nás oba skolil covid. Ten týden doma byl nekonečný, úplně si vybavuju, že ještě jak naschvál bylo venku poprvé krásně, a my trčeli doma zavření, naštěstí s velmi lehkým průběhem.

Od dubna jsme se v práci sžívali s novou manažerkou, s kolegyní jsme se podívaly do naší výroby barev v Břasích, podnikli první jarní výlety a podařilo se nám s partou Potterheadů vyhrát Harry Potter kvíz, a tedy ručně vyrobené koště ve stylu Kulového blesku.

V květnu jsme s kolegyní absolvovaly super školení v Obsahové agentuře a se zbytkem týmu pak odjely na teambuilding do vinného sklípku ve Vracově. Na konci května nás čekala naše letošní hlavní dovolená v Norsku, o které jsem psala rovnou tři články - pokud jste ještě nečetli, rozhodně mrkněte. Kvůli dovolené jsem přišla o většinu zápasů v rámci MS v hokeji, včetně toho bronzového, ale to bych nebyla já, skalní fanoušek, abych si ten bronzový zápas nepustila ze záznamu a nebyla u toho v nervech, jako kdybych neznala dopředu výsledek :D

V červnu se toho zas tak moc nedělo, ale za zmínku určitě stojí pánská burlesque show v Cabaret des Péchés, escape room a celkově víkend v Brně s našimi rodiči a taky ohňostroje a dronová show na přehradě - všechno super zážitky!

Červenec se nesl ve znamení sjíždění Vltavy s bandou kamarádů a hlavně Tomovy oslavy 30tin. Dokonce to hezky vyšlo tak, že se konal Mendel festival a v rámci něj v Brně koncertovali Kool & the Gang - po dlouhých měsících ničeho byl fakt skvělý pocit být na koncertě.

A ještě lepší pocit byl moct být v srpnu znovu na Grape festivalu, tentokrát poprvé v Trenčíně. Moc jsme si to užili a od té doby poslouchám hodně často Milky Chance, Years & Years, Woodkid nebo Mura Masa. Během léta jsem taky zvládla dvě rozlučky se svobodou, což byl předvoj blížících se zářijových (dokonce třech!) svateb našich kamarádů.

Kromě svatebních víkendů nás čekala ještě ke všemu oslava mamčiných 60tin, ke kterým jsem jí jako dárek dala let horkovzdušným balónem. S tím, že poletím s ní a dokonce se k nám přidá i taťka, měli bychom to absolvovat nejspíš v květnu 2023 - už se moc těším! No a taky jsme samozřejmě oslavili svoje první výročí svatby, a to nocí v Anybody hotelu, což byl jeden z větších dárků, co Tom dostal k narozeninám. Byl to fakt jeden velký zážitek - kdo jste byli, víte, kdo ne, můžeme doporučit.

V říjnu jsem poprvé vyzkoušela jumping a byla na něm ještě dvakrát, proběhl další face-to-face meeting s naším evropským týmem u nás v Brně a poslední, prodloužený víkend, patřil dovolené v polských Tatrách, v Zakopane, o které jsem vám nedávno psala.

Když jsem psala, že v září jsme stihli tři svatby, konec pro rok 2022 to ještě nebyl, v půlce listopadu nás čekala ještě čtvrtá. A byla krásná, taková už spíš zimní než podzimní. V Moravském zemském muzeu se otevřela výstava Malý Princ od Elišky Podzimkové a my byli na vernisáži. Výstava trvá až do začátku března, tak pokud máte rádi Malého Prince nebo Elišku (nebo oboje), rozhodně si tam zajděte.

Prosinec už pak protekl mezi prsty, ale stihli jsme vánoční trhy v Budapešti s bandou kamarádů, spoustu milých setkání s kamarády, proběhl firemní vánoční večírek po třech letech a užili jsme si báječné svátky s rodinami.

Loni jsem v tomto shrnutí psala, že jsem byla poprvé darovat krev a že si do roku 2022 dávám cíl chodit pravidelně a přesvědčit k tomu i Toma. Moc mě hřeje na srdci, že se mi to podařilo splnit a rozhodně budeme oba pravidelně chodit i v roce 2023 :) Jedním z mých dalších cílů je začít se zase pořádně věnovat francouzštině - od té doby, co s tím jazykem nejsem v denním kontaktu v práci (což už je momentálně více než 3 roky), je znát, že má úroveň šla dost dolů. A mám pocit, že teď se to láme, pokud na to budu kašlat dál, všechno zapomenu, pokud naskočím do kurzu, ještě si tu úroveň můžu zachovat, respektive vrátit zpátky tam, kde po škole byla. Tak mi prosím držte palce a pokud máte podobnou situaci s jakýmkoliv jazykem nebo jinou dovedností, držím palce i já vám.

Hrozně se těším na 2023, na všechno nové, co nám přinese. Vám všem, co to tady ještě čtete, děkuji za přízeň a doufám, že se mnou i nadále zůstanete, byť ta frekvence článků je taková, jaká je. Mějte se krásně <3