Ahoj! Zdravím vás u dnešního článku, který bude zase spíš z osobního a více rozepisovacího soudku. Ptala jsem se vás, jestli by vás zajímal nějaký souhrn mých studijních let, kde bych rozebrala i to, jak se měnil můj přístup k učení a co všechno jsem si za ty roky prožila. Překvapilo mě, že spousta z vás o takový článek projevila zájem a těšíte se na něj, tak pojďme na to. Uvařte si k tomu kafe, bude to na dýl :)

Začnu pěkně od základní školy, kam jsem nastoupila jako velice chytrá a bystrá holčička v roce 2000. Tou dobou už jsem uměla bez problémů číst, chodila jsem s babičkou do knihovny už od svých 4,5 let. Čtení mě od malička fakt hodně bavilo, a tak jsem v tomto byla dost napřed oproti ostatním dětem. Chodila jsem na základku do Kroměříže (Komenského škola), kde zároveň i učila moje mamka na druhém stupni. Ze základky si toho moc nepamatuju, jen vím, že když se ve čtvrté třídě tehdy vybíral cizí jazyk, mamka jakožto němčinářka chtěla, abych se začala učit německy. Já samozřejmě chtěla angličtinu jako většina dětí a tak tomu i bylo, protože němčina se kvůli malému zájmu vůbec neotevřela. A už tehdy mě anglina hodně bavila. Ze základky jsem potom odešla už po páté třídě a šla jsem na osmiletý gympl. Bylo to hlavně rozhodnutí mamky, tím, že jsem byla šikovná a učení mi bez větší námahy šlo samo, proč gympl nezkusit, přece se nebudu zadrbávat 9 let na základce.

Přijímačky mi vyšly, chodila jsem tehdy i na doučování češtiny a matiky, abych si typově ty úlohy procvičila a lehce se dostala. Tehdy byl ještě o kroměřížský gympl velký zájem a nastupovaly nás dvě třídy na osmileté studium. Chodila jsem na Gymnázium Kroměříž, obecný gympl, který nebyl nijak zaměřený. Tím, že jsem po mamce měla hodně dobrou paměť, mi učení nedělalo problém a snadno jsem si zapamatovala i látku, která mě nějak extra nebavila. Takže i z fyziky, chemie, biologie a podobných srand jsem měla vždycky jedničky. Takhle, nalijme si čistého vína, já měla na vysvědčení samé jedničky až do maturity. Někdy jsem se o to nesnažila vůbec, jindy to trochu úsilí zabralo, ale už jsem si nastavila nějakou laťku a chtěla jsem to dotáhnout, abych se pak třeba i dostala na výšku bez přijímaček na prospěch.
Na konci tercie (8. třídy) jsme si pak vybírali druhý cizí jazyk. Opět v nabídce němčina, opět si mamka přála, abych se ji začala učit (nějaké domácí základy už jsem ostatně měla). Jenže mně se ten jazyk nikdy nelíbil a asi se to nikdy nezmění, navíc jsem tvrdohlavý býk a jdu si za svým. Takže zbývala ruština nebo fránina. Volba nakonec padla na fráninu, od které mě všichni odrazovali, že je to těžký jazyk se spoustou výjimek, ale mně se líbilo, jak ten jazyk zní. Přišlo mi to děsně libozvučné a romantické. Měla jsem to štěstí, že nás takhle bylo ze třídy víc, tak se pro nás otevřela seminární skupina a dostali jsme skvělou učitelku, kterou jsme měli až do maturity. I díky ní se moje láska k francouzštině rozvinula naplno a nakonec jsem se v tomto směru rozhodla pokračovat i na VŠ.

Samozřejmě mě pořád bavila i angličtina, na kterou jsem prvních pár let na gymplu měla smůlu v tom, že jsme sice měli docela fajn učitelku, ale naprosto šílený "materiál" co se týče spolužáků. Rozdělili nás zkrátka v půlce abecedy a já spadla do té "horší" skupiny, která nebyla nijak ambiciózní a o nic navíc se nesnažila. Začala jsem tehdy chodit mimo školu i do jazykovky, abych se anglicky pořádně naučila, ale dlouhodobě to nebylo udržitelné. Požádala jsem si tedy o přestup do té druhé skupiny a tím se najednou všechno změnilo. Nová učitelka byla super, bylo nás tam víc šikovných a toužících po něčem navíc, tak jsem se i dostala k tomu, že jsem začala sledovat filmy a seriály v angličtině a zkoušela jsem číst prvních pár knížek v angličtině. Ve třeťáku jsem sebrala odvahu a přihlásila se na zkoušky FCE, které jsem s dalšími pár spolužáky úspěšně složila. A mít certifikát z angličtiny na úrovni C1 se vždycky hodí :)

Nás ročník byl jeden z prvních, kterému se měnily učební osnovy, takže nám už ve třeťáku odpadly předměty jako fyzika, chemie, biologie, zeměpis nebo dějepis. Myslím, že ne všechny zaráz, ale nějak postupně, něco od třeťáku a něco od čtvrťáku. Každopádně ten poslední rok před maturitou už jsme se každý mohl soustředit jen na ty předměty, ze kterých budeme skutečně maturovat, díky seminářům. Já se rozhodla pro státní češtinu a matiku a k tomu školní angličtinu a francouzštinu, takže jsem v podstatě měla rozvrh složený jen z těchto předmětů plus tělocvik. Myslím si, že to byl krok správným směrem, a doufám, že to takto na obecných gymplech funguje teď už normálně, snad i ty předměty "odpadají" dřív!
Co se týče maturity, tak na češtinu jsem povinnou četbu četla v průběhu posledních dvou ročníků (a fakt poctivě, ke spoustě těm knížkám jsem viděla i zfilmovanou verzi) a procházela jsem si didaktické testy skrz gramatiku, syntax a slohovky (třeba jak napsat fejeton nebo strukturovaný životopis), matika byla jenom písemná, tak tam mi stačila příprava z hodin a semináře plus jsem procházela staré příklady ze sešitů a starších maturit. No a na anglinu a fráninu jsme měli seznam asi 20 témat, která jsem měla zpracovaná, taky jsme je procházeli v hodinách a před maturitou už jsem je jenom pročítala. Z maturity samotné jsem byla fakt hodně vystresovaná, přeci jen to pro mě byla první veliká zkouška, na kterou jsem se učila pár týdnů v kuse, a na to jsem doposud nebyla zvyklá. Zkouška dospělosti, jak se říká, no kdo by z toho nebyl ve stresu! Teď zpětně to fakt nechápu a naliskala bych si, že jsem kvůli tomu tak vyváděla, ještě když jsem měla maturitu o dost lehčí než ti, co maturovali třeba z chemie nebo biologie... Samozřejmě jsem to zvládla levou zadní :)

Ještě před maturitou mě čekaly přijímačky na vysokou. V podstatě jsem až do čtvrťáku nevěděla, kam chci jít a co chci studovat. Bavily mě jazyky a matika, tak mi z toho nakonec vzešla nějaká ekonomka, kde bude dobré zázemí pro hlubší studium jazyků. Napřed jsem hrozně chtěla do Prahy na VŠE, ale jenom kvůli jakési prestiži té školy, do Prahy samotné se mi fakt nechtělo a mrzelo mě, že Masaryčka nemá nějaký fajn obor, na klasickou ekonomii jsem jít nechtěla. No a pak jsem se od staršího spolužáka (se kterým jsem nakonec chodila na magisterské studium) dozvěděla o kombinaci hospodářské politiky na ESF MU a francouzštiny na pajdáku. Bingo, to zní dobře! A je to Brno, kde už studoval Tom, pecka. Pro jistotu jsem si podala přihlášky ještě na VUT na Podnikatelskou fakultu (tam mě vzali na průměr ze střední) a na Mendelku na PEFku. Na Masaryčku jsem musela dělat TSPčka a oborový test z frániny, bylo to náročné, ale vyšlo to. Po maturitě jsem si užila nejdelší letní prázdniny v mém životě a těšila se do Brna na studentský život na výšce.
První rok byl hodně náročný, rozvrh jsem měla od pondělí do pátku a nechápala jsem, jak někdo může mít hodiny jenom od pondělí do středy, když já ve škole trčím pořád. Bohužel ty hodiny na pajdáku nebyly vůbec flexibilní, takže jsem jim musela přizpůsobit i hodiny na ekonomce a domů jezdila jen na víkendy, abych si ještě přivydělávala na brigádě. Na začátku druháku jsem hned vyjela na Erasmus na studijní pobyt do francouzského Rennes, o tom si můžete počíst a mrknout na videa TADY. Nemusela jsem kvůli tomu prodlužovat studium, něco jsem dělala na dálku, zbytek jsem dohnala v dalším semestru nebo na začátku třeťáku. Pak už se začalo blížit vymýšlení a psaní bakalářky, to provázelo docela dost problémů hlavně skrz mého vedoucího, ale nakonec to zase dobře dopadlo, bakalářku jsem úspěšně obhájila a složila i obě státnice. Ono totiž tím, že jsem studovala dvojobor, tak jsem si na sebe ušila bič v podobě dvou státních zkoušek, přičemž ta z frániny ještě byla složená z písemné a ústní části. Napřed jsem si říkala, že když jsem kvůli Erasmu neprodloužila, tak si státnice rozdělím na půl a prodloužím o půl roku, abych se z toho nezbláznila. Ale nakonec jsem se rozhodla, že to zkusím, zatnu zuby a nějak to zvládnu. Challenge accepted a hele, šlo to, titul Bc. byl doma :)

Už v průběhu bakalářského studia jsem k tomu učení přistupovala jinak než na gymplu. Musela jsem se smířit s tím, že na výšce je potřeba se na každou zkoušku učit ne v rozmezí několika hodin, ale dnů. A taky že v žádném případě nemá smysl se naučit všechno, ani to není možné. A tady jde krásně vidět, že moje samé jedničky po celý gympl vůbec nic neznamenají :D Ne že bych se na hezké známky na výšce úplně vykašlala, ale přistupovala jsem k tomu víc realisticky. A taky jsem už od prváku ke škole brigádničila, abych si na ty náklady života v Brně vydělala, takže jsem v hlavě neměla jenom školu. Takhle zpětně si myslím, že tento přístup je super a jsem ráda, že jsem si to v hlavě tak nastavila od začátku a taky že mám rodiče, kteří samozřejmě za dobré známky byli rádi, ale nikdy nebyli naštvaní, když se mi něco nepovedlo.

Díky tomuto přístupu se mi postupně dařilo redukovat stres z testů a zkoušek. Však ono to vždycky nějak dopadne, v naprosté většině případů jsem zkoušky zvládala na první pokus, takže jsem si ani moc nezažila ten stres z opakování zkoušky, natož tak z opakování celého předmětu v dalším semestru. Magisterské státnice jsem si už rozložila napůl, napřed jsem dělala francouzskou část a za půl roku českou část a diplomku. A stres na mě skoro nedopadal, jen chvílemi, nejvíc pak v den D po cestě do školy a před tím, než jsem měla jít před komisi. Ale i tak jsem to zvládala lépe než spolužáci, v pohodě jsem spala, jedla, klídeček.
Co se týče mého magisterského studia, o tom jsem tady psala hodně, hlavně v rámci našich francouzských stáží. Všechny články z toho období najdete TADY. Časově to bylo hodně náročné studium, škola od pondělí do pátku mi s výjimkami zůstala a tím, že všechny předměty jsme měli dvakrát, jednou česky a podruhé francouzsky, tak toho bylo fakt nad hlavu. Ale i tak jsem stíhala brigádu, přes léto ještě českou stáž a potom od podzimu 3 měsíce ve Francii. Po příjezdu se od nás očekávalo, že už budeme mít něco k diplomce, to ale už fakt nešlo zvládat, tak jsem se rozhodla prodloužit o semestr. Už ten poslední klasický semestr byl dost volný, potom ten prodloužený semestr úplně, to už jsem "jenom" psala diplomku. Byla to fajn změna, ještě jsem byla studentem, ale už jsem víc než jednou nohou pracovala a zvykala si na dospělácký pracovní život. I díky tomu ten můj přechod teď v únoru na plný úvazek nebyl nijak drastický. Jak víte, státnice jsem zvládla, diplomku obhájila, takže už jsem inženýr a březnovými promocemi pro mě celá studijní éra definitivně končí.

Co dodat na závěr? Některé věci bych zpětně udělala jinak. Asi bych nešla na osmiletý gympl, respektive bych se v devítce víc zamyslela a dost bych uvažovala o tom, že přejdu na jazykový gympl do Zlína, abych tu fráninu měla intenzivnější a abych třeba vyjela na nějaký výměnný pobyt do zahraničí už na SŠ. Ale to bych pak třeba ani nešla na MUNI na ten bakalářský obor, na který jsem šla, nepokračovala bych dál na MFTAP a nezískala zase tyhle zkušenosti. A zrovna to moje vysokoškolské studium je něco, co bych ani teď zpětně rozhodně neměnila. Vlastně to celé vzniklo díky fránině na gymplu, o které jsem psala. Takže i když byl pro mě osmiletý gympl šíleně dlouhý, neměli jsme dobrý kolektiv a až na výjimky ani moc dobré učitele, stejně jsem za to teď ráda.

Ještě bych dodala, že jsem vždycky byla spíš ten student, který si učitele poslechl a na nic dalšího se téměř nikdy neptal. Na bakaláři jsem nechodila na žádné přednášky navíc, nezapojovala se do nějakých aktivit mimo výuku. Možná to bylo dané i tím, že jsem moc nevěděla, co chci vlastně v budoucnu dělat za práci. Až na magisterském jsem začala víc vnímat přednášky pořádané jak u nás na fakultě, tak různě po Brně, a na pár z nich, co mě zajímaly, jsem zkusila jít. Začalo mě to bavit a chci v tom pokračovat i v pracovním životě, když mě někde něco zaujme a bude to k večeru, ráda si to poslechnu a budu se dál vzdělávat. Obecně mě těší, že už se teď nemusím nic učit do školy, nikdo mě z toho nebude zkoušet. Ale vzdělávat se rozhodně chci dál, ať už v práci (učit se pořád novým věcem) nebo si projít nějakými online kurzy atd.

Věřím, že jsem na spoustu věcí, které bych chtěla zmínit, zapomněla. Ale už tak to je otřesně dlouhý článek a všem, co ho dočetli až do konce, upřímně děkuju. Pokud by vás něco k tomuto tématu ještě zajímalo, neváhejte se zeptat v komentářích. A určitě mi dejte vědět, jak jste to měli nebo ještě máte se studijním životem vy :) Budu se na vaše komentáře moc těšit! Děkuji za přízeň a mějte se krásně.

P.S.: První fotka je z tabla, druhá z vyřazování maturantů, třetí ze studijního pobytu skrz Erasmus a poslední ze stáže v Nantes. Starší fotky dřív z gymplu sice mám, ale nejsou moc publikovatelné, a fotky ze základky v elektronické podobě bohužel nejsou.

Ahoj! Vítám vás u posledního výletního článku z Francie. Tentokrát se vrátím na místo, které už jsem navštívila během mého Erasmu v Bretani - město Vannes, které leží u zálivu Morbihan. Ten jsme tehdy vůbec neměli šanci obejít, protože se k vodě vůbec nedalo dostat, proto jsem se těšila, že tentokrát to snad vyjde.
Výlet jsme uskutečnily v sobotu 11.11., kdy ve Francii zrovna slaví státní svátek, proto to kvantum vlajek na radnici ve Vannes. Pak jsme pokračovaly k hradbám a známým lavoirs, tedy místě, kde se dřív v řece pralo prádlo.
Jelikož už v té době přituhovalo, vyzbrojily jsme se všechny zimní výbavou a udělaly jsme dobře - u zálivu pak pěkně foukalo!
U místních trhů jsme obdivovaly hlavně makronky s různými příchutěmi, typicky bretonskými. Karamel kouign amann musela být příšerně sladká! A jako vonná sůl do koupele s vůní karamelu? Ano prosím!



Prošly jsme si centrum města a stále nás udivovaly křivolaké domky, které fakt vypadají jako perníkové chaloupky :)
No a pak už následovala procházka k vodě, na které jsme nakonec strávily zhruba tři hodiny a užívaly jsme si to. A jako ten klid a ta extra zelená tráva všude? Já vím, že se říká, že jinde není tráva zelenější, ale uznejte...


Takto na kraji zálivu už spíš než voda byly mokřady, ale taky to má něco do sebe, co myslíte?
Zpátky v centru jsme tak tak stihly omrknout Vannes et sa femme, známou atrakci ve Vannes na jednom z domů, a pak už jsme spěchaly na nádraží na vlak zpátky do Rennes.
Byl to zvláštní pocit, vědět, že tohle byl poslední výlet ve Francii. Mě teda ještě čekalo Porto, ale i tak už na mě padala nostalgie. A když píšu tento článek po víc než měsíci, kdy jsme na výletu byly,  je to nostalgické ještě o to více! Tak já doufám, že se vám moje série článků ze stáže ve Francii líbila. Mějte se krásně a zase brzy u něčeho kosmetického ahoj :)

Ahoj! Už týden jsem zpátky v Česku, mám za sebou několik bilancí a zhodnocení francouzské stáže, takže je na čase to nějak shrnout i tady a završit tím mou povídací rubriku na toto téma. Pokud teda na mě nemáte ještě nějaké dotazy, na které případně ráda odpovím :) Když vám řeknu, že se mi ani vracet zpátky nechtělo, loučení s kolegy jsem pomalu obrečela a po cestě zpátky na mě padla hrozná nostalgie, tak vám asi bude jasné, že jsem ze své stáže byla nadšená, od začátku až do konce. A co teda vidím jako největší přínosy, které jsem si s sebou odvezla?

Zlepšení se v jazyce

S psanou formou francouzštiny jsem problém neměla, můj mentor mi sám řekl, že byl až překvapený z našich úvodních mailů, jak dobrou úroveň mám. Problém byl s mluvením, jako to ostatně má většina lidí, takže jsem doufala, že 3 měsíce ve Francii mě pořádně rozmluví. Jasně, před 3 lety jsem byla na Erasmu a strávila jsem ve Francii dokonce 4 měsíce, ale to bylo jiné, francouzštinu jsem spíš jen poslouchala ve škole a jinak jsme s erasmáky mluvili většinou anglicky. No a musím říct, že jsem nadšená z toho, že sama cítím velký posun od mého prvního dne na stáži k mému proslovu na závěrečné poradě a následně mé obhajobě stáže. Potvrdili mi to i všichni kolegové a hlavně mentor, který ze mě měl fakt radost, jak jsem se rozvinula :) No a díky tomu, že jsem organizovala evropské fórum a komunikovala hodně i v angličtině, tak si pořád udržuju svou úroveň i v tomto jazyce. V tomto spatřuju velký přínos oproti mým spolužákům, z nichž pouze pár z nich využilo během stáže i angličtinu a když jsme se o tom mezi sebou bavili, skoro nikdo si nepřijde, že by uměl stejně dobře francouzsky i anglicky. Tak třeba mi to přinese pak určitou výhodu na trhu práce, chtěla bych aktivně využít znalosti obou jazyků!

Rozšíření mezinárodních obzorů a kontaktů

Fórum NCG je super v tom, že poznáte spoustu lidí ze všech koutů Evropy, těžíte z pouhé přítomnosti v mezinárodním prostředí, kde se střetávají různé kultury, které ale sdílejí společnou myšlenku. Pro někoho, kdo třeba nemá moc zkušeností s cestováním a doposud nebyl moc otevřený poznávání jiných kultur, může být taková akce skvělým nakopnutím a může člověku otevřít oči, pomoci zbourat stereotypy a předsudky. Já tím, že ráda cestuju a poznávám, už jsem žila delší dobu sama v zahraničí a do budoucna bych dost možná chtěla pracovat v oblasti mezinárodních vztahů, už jsem předtím byla hodně otevřená, ale i tak jsem se třeba poprvé setkala s lidmi z Turecka, Gruzie, Arménie nebo Albánie. Rozšířila jsem si tak obzory o těchto národnostech a hlavně jsem díky NCG poznala partu skvělých lidí, se kterými jsme pořád v kontaktu. Samozřejmě je to super v tom, že pokud se budu chtít podívat do jejich města, můžu mít nejen lokálního průvodce, ale třeba i nocleh. A pokud někdo pojede do Brna, moc ráda nabídnu to samé! Někdo na ty mezinárodní kamarády moc není, já jsem ráda, že jsem si díky stáži rozšířila svou síť kontaktů :)

Ujištění se v pracovních kvalitách a lidských nedostatcích

Když mi ze začátku mentor říkal, že všechno dělám hrozně rychle a že mi musí vymýšlet nějaké složitější úkoly, myslela jsem si, že to říká jen tak. Vždyť přece každý úkol, co mi dal, mi zabral hrozně moc času, ve svém deníčku jsem měla pořád dlouhý to-do list a i když jsem odcházela ze své kanceláře často později než bych měla, tak mi pořád zbývalo udělat spoustu věcí. No ale když mi tohle říkal pořád a pochválil mě za to i na konci, když jsme bilancovali, tak na tom fakt něco bude. Uvědomila jsem si, že jsem vážně dobrá v učení se novým věcem, rychle pochopím, co se po mě chce, a práci dokážu odvést poměrně rychle a kvalitně, což asi nezvládne každý. Souvisí to i s mou dobrou organizací času, o tom jste si mohli přečíst TADY. Mám podobný feedback ze současné práce i z těch minulých, tak si říkám, že po ukončení školy asi fakt nebudu mít problém najít nějaké slušné pracovní místo.
Na druhou stranu, co mi mentor trochu vyčetl a co já sama v hloubi duše vím, je to, že musím do budoucna zapracovat na lidské stránce toho být někde zaměstnaná. Je sice super, že se dokážu plně soustředit na práci, ale nesmím zapomínat zajímat se o dění okolo sebe trochu víc než jen povídáním si s kolegy u oběda. Ono to dost souvisí s mým charakterem, jsem hodně nesmělá, trvá mi dlouho, než se v novém kolektivu rozkoukám, uvolním a otevřu. A většinou se na nic moc neptám, prostě beru věci tak, jak jsou - jak ve škole, tak v práci. A to je aspekt, na kterém musím zapracovat, protože kdy jindy být co nejvíc zvídavá a vstřebávat všechno, co se okolo mě děje, než jako student.

Nový pohled na francouzskou administrativu

Nejspíš každý, kdo někdy byť jen lehce přišel do styku s francouzskou administrativou, potvrdí, že jejich byrokracie je fakt strašná. Všechno hrozně dlouho trvá a přijde vám, že vyplňujete stokrát úplně nadbytečná lejstra. Člověk pak má tendenci zobecňovat tento názor na celý systém veřejné správy ve Francii a myslet si, že veřejné posty musí být nutně stereotypní a zkostnatělé. No a právě práce v oddělení mezinárodní atraktivity (Direction de l'attractivité internationale) Nantes Métropole mi dokázala, že existují i světlé výjimky, a že práce ve francouzské veřejné správě může být různorodá a kreativní. Samozřejmě se jedná spíše o samosprávné orgány veřejné správy, které nejsou do takové míry řízeny státem a mají určitou autonomii (jako metropole), ale jsem ráda, že jsem si tuhle skutečnost uvědomila a nezavrhla jejich VS úplně :)

Cestování a poklady francouzské kuchyně

No a abych skončila na veselou notu a vrátila se k zaměření svého blogu, nemohu než zmínit cestování a francouzskou kuchyni - obojího jsem si užívala dosyta a určitě to řadím k přínosům stáže, respektive celkově pobytu ve Francii! Pendlovala jsem mezi Nantes a Rennes a o víkendech jsem postupně navštívila Pornichet, La Baule, Saint-Brieuc, La Gacilly, Redon, Angers, La Rochelle, Tours a Vannes. Kromě Vannes si můžete všechny články přečíst na TOMTO odkaze, pokud vám nějaký unikl. Myslím, že jsme toho se spolužáky procestovali poměrně dost a v mém případě se to přidalo na už tak dlouhý seznam míst v Bretani, kterou mám teď projetou fakt dobře. No a francouzská kuchyně, hlavně ty jejich dezerty, o tom bych mohla básnit do aleluja :) Hodně jsem si užívala i ryby a mořské plody, protože ty si u nás dáte málokde a když už, tak ne vždy v dobré kvalitě. No a co by to bylo za pobyt v Bretani, kdybych nesnědla nespočet palačinek a slaných galettes! Jsem nadšená z toho, že v Albertu začali běžně prodávat pohankovou mouku, takže si budu moct galettes dělat i doma. Což mě přivádí k myšlence, že bych vám mohla nafotit a sepsat recept, zajímalo by vás to?

To už bude z dnešního hodnotícího článku vše, já doufám, že vás bavilo sledovat moji cestu a vstřebávat moje poznatky. Snad si v tom každý z vás něco našel! Budu se moc těšit na vaše komentáře, pokud se chcete ještě na něco doptat, jsem vám k dispozici :) Mějte se krásně a budu se těšit zase příště!

Salut! Zdravím vás u dalšího výletního článku, a tento bude speciální v tom, že jsem se úplně poprvé v životě vydala na výlet sama. Po La Rochelle mi na bucket listu zbývalo město Tours, které je rozhodně dostupnější z Nantes než z Rennes, takže nikdo ze spolužáků by se nejspíš nepřipojil, a z kamarádů tady už tam někteří byli. Tak jsem se impulzivně rozhodla, že využiju státního svátku 1. listopadu, koupila jsem si Flixbus v 9 ráno tam a v 6 večer zpátky za 17 € celkově a bylo vymalováno :)
Prohlídku města jsem po halloweenské party započala obědem v Mekáči (shame on me) a pořádným kafem, pak už jsem vyrazila k radnici, která je obklopená nádhernou květinovou výzdobou a fontánami. Pokračovala jsem k bazilice Saint Martin a věži Charlemagne, které utváří starý historický ráz Tours.

Uprostřed jednoho boulevardu potkáte tuhle příšerku, která vás chce uškrtit... nebo obejmout a přijde vám roztomilá? Tak schválně ;) Mně trochu připomíná Baymaxe z filmu Big Hero 6, takže já hlasuju za roztomilost!
A opět domky s colombage, ani v Tours se bretaňskému nádechu nevyhnete! A tady už měli pověšená vánoční světýlka, která se společně se stromkem rozsvěcují většinou 24. listopadu jako u nás.
Mimochodem slovo "tour" má ve francouzštině víc významů - v ženském rodě je to věž (la tour), v mužském okruh, jízda, obrat nebo i řada (le tour). Tours je nepochybně pojmenované po svých věžích, ale dobře se s takovým názvem města hraje - viz nadpis článku :)


Z centra města jsem se pak vydala směrem k řece (Loiře), přes kterou vede moc hezký most Wilson. Loira je v těchto místech hodně mělká, uprostřed řeky se nachází ostrůvky, na kterých rádi hnízdí racci a kachny.
Pokud si řeknete podle mapy, že se chcete v Tours mrknout na hrad, nebuďte zklamaní, že to je spíš malý hrádeček, který ani není využívaný. Tours sice leží na Loiře, ale už nepatří k "zámkům na Loiře".
Nicméně se kolem hrádečku dá projít směrem k dominantě Tours - katedrále Saint-Gatien, která je fakt obrovská. Dovnitř je vstup zdarma a stojí to fakt za to, ty vitráže v oknech jsou nádherné, a pokud budete mít jen trochu štěstí na počasí, budou házet božské barevné odrazy!

Mladiství do 25 let ze států EU pak mají vstup zdarma i na nádvoří katedrály, kde se chodbou s kříženými stropy dá vyjít po točitém schodišti na balkónek, odkud si můžete katedrálu asi nejlépe vyfotit.
Ovšem je dobré mít objektiv s hodně malým ohniskem, jinak se vám ta celá nádhera vejde stěží na fotku. Ale dobře se tam fotí fotky na samospoušť, položíte foťák na kamenný sloupek a je to :)


Od katedrály jsem se vydala dál od centra města směrem do botanické zahrady - Jardin des Plantes. Prošla jsem si skleníky s rozličnou vegetací z různých koutů světa a potom jsem nejvíc času strávila u prostranství se zvířaty. Mají tam malé klokánky (wallaby), pštrosa (To krčisko, ty nožiska, to musí být pštros, neee? :D) nebo teda přesněji emu.

Kozenky a oslíka...

...vtipné černé slepičky a hlavně plameňáky! Miluju plameňáky, jak jsou vysoce elegantní, a tak dlouho jsem nebyla v zoo, že jsem na ně v Tours zírala snad půl hodiny, než jsem se vynadívala :)
No a z Jardin des Plantes jsem se už pomalu vydala zpátky na místo, odkud mi jel Flixbus do Nantes. Cesta trvala něco přes 2 a půl hodinky a byl to příjemně strávený den. Člověk získá úplně jiný pohled na cestování, když je sám. Neříkám, že jsem se občas nenudila, asi to nebude moje preferovaná metoda cestování, ale každý by si to měl jednou zkusit a nevymlouvat se na to, že chce někam jet, ale nemá s kým :) Jeli jste někdy někam sami? Ať už v Česku / Slovensku nebo v zahraničí? A jak se vám líbí Tours? Těším se na vaše milé komentáře!

Ahoj! Pokud mě sledujete na sociálních sítích (což byste měli, protože tam jsem aspoň trochu aktivní), tak asi víte, že se mi pobyt ve Francii rapidně krátí, už příští čtvrtek jedu domů! Čekají mě poslední dny stáže a hlavně obhajoba rapportu. Mám z odjezdu smíšené pocity, na jednu stranu se už těším do Brna a za rodinou, na druhou stranu bych si představila tu být ještě do Vánoc. Stáž i Nantes jako město se mi líbily, ale k tomu se dostanu ještě v samostatném článku :) Dnes si dáme další várku fotek z mobilu, kterých se mi kupí víc a víc.
Tom mi přivezl z Porta co jiného než portské víno, které jsme na etapy vypily s holkama a bylo moc dobré! / Apokalyptický den se žlutou oblohou v Bretani byl jeden z extra zážitků, představte si na tohle zírat celé odpoledne ze školy.
Jeden víkend jsem se šla v Nantes sama projít okolo třech přítoků Loiry - Erdre, Cens a Gesvres. Po cestě jsem potkala i tento zámeček a jak vidíte, bylo úplně krásně, v půlce října mi bylo v tričku horko :)
Východy a západy slunce jsou tady úplně kouzelné, takových fotek tu ještě pár uvidíte. / Příprava na Dialogue franco-japonais, kde jsem pomáhala kolegům z práce s přivítáním delegací z Japonska.
Jedna z mála party v Nantes s lidmi jak z Nantes, tak z různých slovanských zemí u jednoho Francouze. Měl super kelímky :) / Selfie s linkami a tričkem z loňského ročníku Nantes Creative Generations.
Obří dýně, která vyrostla nechápu jak.. / Lavičky seřazené podle velikosti v Jardin des plantes.
Společný oběd s holkama, když mě přijely navštívit do Nantes. Udělala jsem dva quiche a salát k tomu, no a vidíte portské v akci :)
Fotky z výletu do La Rochelle, který byl opět skvělý, ale přijde mi, jako by to bylo tak před půl rokem a ne před měsícem! Více si o La Rochelle můžete přečíst TU.
A zase jeden francouzský dezert, Tropézienne, což je nadýchané piškotové těsto s pudinkovým vanilkovým krémem uvnitř. Zase dobrota, co vám budu povídat! / Dvakrát jsem tu měla půjčené elektrické kolo a jo, tohle mě baví, na tom bych si dokázala představit jezdit do práce :)
Pracovní bordel v kanclu pár dní před fórem, nestíhačky a setrvávání v kanclu do 7 večer.
Což se jednou dost vyplatilo, protože jsem viděla oblohu v jednom ohni. Vážně, není to nádherný?!
Obědy venku u řeky na konci října se mi taky hodně líbily. / A tady už pár fotek z fóra NCG, o kterém si detailně můžete počíst TADY.
Tohle je tričko z letošního roku a hrdě ho nosím občas i ven, ale samozřejmě spíš na doma :) / Byli jsme i v Galerie des Machines, kde jsme viděli pavouka v akci. V roce 2021 je naplánované dokončení obřího kovového stromu, na kterém budou všechny tyhle příšerky, chci se sem potom jet znovu podívat.
V rámci večeře na radnici se podávaly super dezerty, dala jsem si tři makronky a hlavně jsem konečně ochutnala gateau nantaise, místní specialitu.
Během prohlídky centra Nantes jsem si konečně vyfotila hrad i s jeho odrazem v Mirroir d'eau, je to krásný pohled, že?
A konečně poslední dvě fotky - selfie s animátorkou Anitou, která dejme tomu moderovala celé fórum, z Carrousel des mondes marins, kde jsme se každý projeli na jedné z příšerek. / Konečně se mi podařilo vychytat zlevněné krevety a pošmákla jsem si na nich! Ještě si je asi koupím jednou klidně i za plnou cenu, u nás to je stejně dražší :)

Tak jo, tohle byl celý random, očekávejte ještě minimálně jednu nebo dvě várky fotek z Francie, ale to až po mém příjezdu zpátky domů. Jak se vlastně máte, těšíte se na vánoční trhy, už nakupujete dárky na Vánoce? A sněží u vás už? Budu se těšit na vaše komentáře! Mějte fajn den ;)