Po té nejlepší večeři a rozhodně tom nejlepším dezertu, co jsme kdy měli, jsme se odvalili do pokoje a šli jsme brzo spát. Tuto noc jsme si parádně užili a konečně se pořádně vyspali. První lanovka dolů do Lucernu totiž jezdí až v 9, takže jsme měli spoustu času na snídani a obhlídku vršku Pilatu.
Na snídani jsme si dali míchaná vajíčka se slaninkou, uzeného lososa, šunky, sýry, výborný croissant a já jsem ještě sáhla po vanilkovém tvarohu. Asi nemusím zmiňovat, že všechno bylo úplně výborné. Mimochodem, slečna, co nás uváděla ráno ke stolu, byla další Slovenka, kterou jsme na naší cestě potkali!
Pohled na náš hotel Bellevue a místo, odkud vyjíždí lanovka. A vidíte toho draka vyskládaného z dlaždic? To je symbol Pilatu, podle nějaké legendy žil na hoře kdysi dávno drak, nebo si to lidé aspoň mysleli, protože když je okolo Pilatu pořádná bouřka, tak to zní, jako kdyby nahoře řádil drak :)
Kostel na úpatí, do kterého se teda asi horko těžko dostává. Ale je to nádherný, ještě ta extra zelená tráva okolo, wow.
A touto lanovkou jsme pak jeli dolů. No, co vám budu povídat, trochu jsem se bála, bylo to fakt hodně strmé!
Ráno jsme ještě stihli poslechnout si troubení na alpské rohy a vevnitř u recepce hotelu taky jódlování, to pak uvidíte oboje ve vlogu. Každopádně neexistuje víc švýcarská horská tradice než právě tyto dvě hudební praktiky :)
Když jsme sjeli velkou kabinovou lanovkou, dostali jsme se do mezizastávky, kde jsme pak přesedli na menší kabinkovou lanovku. Celkově cesta trvala dobrých 40 minut a ta panoramata okolo opět stála za to!

 Kochali jsme se, opět bylo čím...


A naše snaha o zachycení kolemjedoucí lanovky dopadla nejlépe touto fotkou :) Lanovkou jsme dojeli do Kriens, odkud jsme ještě pěšky museli dojít na městskou, která nás pak dovezla přímo k vlakovému nádraží v Lucernu. Tam jsme si nechali v uzamykatelných skříňkách zavazadla, v turistickém centru jsme si vyzvedli obálku s prospekty, museum passy a lístky na vyhlídkovou plavbu jachtou po lucernském jezeře.
Objevování města jsme ale započali kde jinde než u starého dřevěného mostu Kappelbrucke, který je pro Lucern tak typický.
Vevnitř ho zdobí malby na dřevě, které musely být po zničujícím požáru restaurovány.

 Okolí mostu je šíleně romantické, tak jsem se nechala unést a pán nám vyfotil takovou super fotku!

Na oběd jsme zvolili restauraci s typickou švýcarskou kuchyní a od slovenského číšníka (ano, třetí v pořadí) jsme si nechali doporučit jídlo. Dali jsme si sýrové fondue s chlebem a brambůrky a potom ještě klobásku (něco jako bratwurst) s rosti - bramborovou plackou a přelivem z cibulky. Všechno to bylo výborné, ale měli jsme problém to sníst. A pak prý, že fondue si lidi dávají jako předkrm, haha, klidně by nám to oběma stačilo :D
Už u oběda nám začalo lehce pršet, ale nevadilo nám to v dalším objevování města. Byli jsme se podívat k Lion's monument, což je v podstatě socha lva vytesaná ve skále u jezírka v pěkném parku.
Od lva jsme se prošli zase jinou cestou zpátky k jezeru, minuli jsme i kostel s extra špičatými věžemi.
No a pak už nás čekala hodinová plavba po lucernském jezeře na vyhlídkové jachtě. Dostali jsme audio průvodce a poslouchali jsme různé informace o jezeře a jeho okolí.


Naší poslední zastávkou bylo dopravní muzeum, což je nejnavštěvovanější muzeum ve Švýcarsku. Najdete tam několik hal, z nichž každá je věnovaná jinému typu dopravy - pozemní, železniční, lodní, vzdušná. Muzeum je hodně interaktivní, takže si spoustu věcí můžete vyzkoušet. Škoda, že už jsme neměli tolik času, určitě by se tam dal strávit celý den. Pro rodiny s dětmi to je úplně ideálka, jak se zabavit.
Takže jsme viděli různé vlaky, třeba starý wagon, co jezdil na Jungfrau, nebo čokoládový wagon, ale ne ten z pravého Čokoládového vlaku, kterým jsme jeli před dvěma dny :)
Venku dokonce bylo jezírko, kde jste se mohli projet na loďkách. V pozadí je budova věnovaná pozemní dopravě, která je celá obložená různými dopravními značkami. Majestátní, co říkáte?
No a u vchodu do muzea je umístěný tenhle vrták, který byl použit k proražení toho nejdelšího tunelu na světě, který byl ve Švýcarsku poměrně nedávno dokončen. Po návštěvě muzea už nám nezbylo než si na nádraží vyzvednout zavazadla, nasednout na vlak do Curychu a na letišti počkat na zpáteční let do Vídně. Jak už jste viděli v posledním random článku, cestovali jsme v business class, takže jsme na letišti měli přístup do business lounge a mohli si tak dát na jídlo a pití v podstatě co jsme chtěli. Na palubě zpožděného letadla nás pak ještě čekala večeře v podobě steaku z tuňáka. Ve Vídni na letišti jsme přečkali noc a prvním raním RegioJet busem jsme jeli do Brna.

Bylo to náročné, ale stálo to za to, naprosto všechno. Asi vám je z mých článků jasné, že jsme přijeli plní zážitků, které vstřebáváme doteď. Byla to ta nejlepší dovolená, kterou jsme kdy zažili. A dlouho ji nic nepřekoná, tím jsem si jistá. Ani nevíte, jak jsem ráda, že jsem tehdy v únoru napsala onen snící článek o cestě do Švýcarska a že se mi poštěstilo tuhle výzvu vyhrát. Ten splněný sen je prostě k nezaplacení. Děkuji ještě jednou portálu blogerky.cz a hlavně Switzerland Tourism, ať už českému zastoupení, tak i všem lidem ze švýcarského ST, co přispěli k našemu programu.

Grüezi! Myslím, že jsem skončila tím, že jsme v hotelu v Grindelwaldu usínali s vědomím, že ranní výhled z balkonu našeho pokoje bude stát za to. Tak se koukněte, co nás po probuzení čekalo - no nesedli byste si z toho na zadek?
Po tom, co jsme se pokochali výhledem, jsme si sbalili a nechali jsme si zavazadla na recepci hotelu. Pak už jsme šli na vlakové nádraží, odkud jsme přes Kleine Scheidegg jeli nahoru na Jungfrau, nejvýše položenou železnici v Evropě.
Posledních 8 km trasy jede vlak v tunelu, který byl prohloubený v hoře Jungfrau. V podzemí toho na návštěvníky čeká opravdu hodně, můžete se projít třeba takovým fantastickým horským světem, kde uvidíte tuhle obří sněhovou kouli, všude na stěnách protěž alpskou, okolo kamzíky, apod.
Dále na vás čeká ledový svět, kde je všechno vytesané z ledu a pokud nemáte dobrou obuv, budete se po podlaze trochu klouzat :)
A i když dole v Grindelwaldu je 28 °C, stejně si nahoru na Jungfrau vezměte dlouhé kalhoty a zimní bundu, protože tam vás čekají tak 3 °C a ledový vítr. My jsme za ty bundy byli fakt hodně rádi, i když zrovna na této fotce vypadáme dost zmrzle.
Vidět sníh v červenci a ještě v takovém množství byl obrovský zážitek! Někteří turisté na to nebyli připravení a pochodovali tam v šortkách a sandálech. Brr, já byla ráda za bundu na lyže a stejně jsme to venku moc dlouho nevydrželi! Přeci jen ve více jak 3500 m. n. m. se nedá čekat nic lepšího.

Tuhle fotku nám fotili Číňani, které jsme nahoře potkali. Byli ve Švýcarsku na líbánkách a poprosili nás, ať pro ně natočíme video, kde jim česky popřejeme něco hezkého do manželství. Prý to takhle sbírají od různých lidí různých národností, tak nám to přišlo super.
Fotka u (další) švýcarské vlajky nesmí chybět!
Na Jungfrau se taky nachází nejvýše položená prodejna Lindt, tak jsme si tam koupili čokoládové tyčinky a od milé prodavačky, která se ukázala býti Slovenkou (první ze tří, co jsme za naši cestu potkali), jsme dostali každý ještě kuličku Lindor. Švýcarská čokoláda se neodmítá, žejo ;)
Nahoře na vyhlídce hojně lítali tihle drzí ptáci, vypadalo to jako něco mezi kosem a havranem a ten jejich zobák se zdál dost ostrý. Přesto je tam lidi krmili a mně z toho aspoň káply super fotky.
Někde v dáli za námi se rozprostírá Aletschský ledovec, dá se tam z Jungfrau klidně jít túra, ale to jsme přenechali zkušenějším. My jsme se po pár hodinách strávených nahoře vydali vlakem zase zpátky dolů.
 Po cestě jsme potkali další švýcarské vlajky, které hrdě vlají kdekoliv je to jen možné.

Tyhle fotky ani nepotřebují komentář, já popravdě nevím, kterou z těch všech si vybrat jako pozadí plochy, protože jedna je hezčí než druhá. A to teď nechválím svoje fotografické schopnosti, ta švýcarská panoramata se prostě fotí sama!


Vlakem jsme sjeli na Kleine Scheidegg, potom zpátky do Grindelwaldu, kde jsme si vyzvedli zavazadla a pokračovali dál přes Interlaken do Alpnachstadu, odkud vyjíždí nejstrmější zubačka na světě na horu Pilatus. Tento den byl vskutku ve znamení hor a taky velkých výškových a teplotních skoků.
Zubačka na Pilatus jede v náklonu 48 %, čemuž tato fotka zhruba odpovídá. Po cestě nahoru nám začalo poprvé za celou dovolenou pršet, ale nevadilo nám to, protože už jsme nepotřebovali být venku.

Kolem malebné horské chaloupky a pasoucích se krav jsme vystoupali až nahoru na Pilatus, kde jsme se ubytovali v jednom ze dvou tamních hotelů. Na pokoji jsme se dali trochu do pucu a pak už jsme se vydali na aperitiv a následně na večeři.
Už samotný sál, kde se večeře (a ráno i snídaně) podávala, nám dával tušit, že tohle bude luxus nad luxusy. Nevědomky jsme se sladili do černobíla, jak na to teď koukám :)

Na stole, kam nás usadila obsluha, nás čekala jmenovka a náhled do večerního čtyřchodového menu. Předkrmy a polévku si nechám do videa, ať taky máte ještě nějaké překvapení.
Hlavní chod jsme si mohli vybrat, já jsem zvolila filet z ryby se šťouchanými brambory (kde byla sušená rajčata a bylinky) a pak choi, Tom si dal hovězí stroganoff s rýží a pečenou cuketou a paprikou. Asi nemusím zmiňovat, že oboje bylo výborné a na to, že to bylo součástí tolikachodového menu, to byla i dost velká porce. Už po hlavním chodu jsme si mysleli, že praskneme!

To nejlepší ovšem teprve mělo přijít. Dezert. Ten nejlepší dezert, který jsme kdy měli. A o co že se jedná? O bezový parfait s třešňovou pěnou. Parfait, který byl opravdu perfektní, bych popsala jako něco mezi zmrzlinou, panna cottou a mascarpone. V třešňové pěně byl nějaký alkohol a celé to bylo naprosto božské, rozplývající se na jazyku, prostě wow.
Ani si netroufáme odhadovat cenu tohoto luxusního menu... Jen asi posté děkujeme Switzerland Tourism a přejeme vám, abyste něco takového mohli také někdy zažít.

Doufám, že se vám i tento článek z naší cesty Švýcarskem líbil a že se těšíte na ten poslední, který bude neméně obsáhlý. Mějte se krásně a já se bud těšit na vaše komentáře :)