Ahoj! Vítám vás u tradičního článku, ve kterém se díky random fotkám z mobilu přesunu do minulého měsíce, tentokrát července, a shrnu vám své zážitky. A že jich v červenci bylo! Když se na to dívám zpětně, byl to fakt náročný měsíc. Hned na jeho začátku jsme s Tomem odjeli na 4 dny na dovolenou do Rakouska, odkud už jste spoustu fotek viděli ve článcích tady, tu a zde. Ještě před odjezdem jsme si zašli v Brně na brunch do Kafecu. Byl to náš první a rozhodně ne poslední brunch! A Kafec nás svou nabídkou a systémem objednávek nadchnul :)
Fotkami z mobilu tu naši dovču ještě doplním nějakými selfíčky a hlavně jídlem. Já jsem si konečně poprvé dala germknodel s povidly, mákem a máslem a byla to fakt dobrota. Na ten náročný výstup, co nás potom v Hallstattu čekal, to bylo žádané posilnění.
Podařilo se nám najít i cestičku k místnímu vodopádu, který burácel teda ohromně a mně se podlamovaly nohy, i když ten most byl hodně stabilní a ještě jsme nebyli zas tak vysoko.
Tady už jsme sestupovali dolů do vesničky a zvolili jsme jinou cestu než nahoru, což se hodně vyplatilo. Ten výhled ze dřevěných schodků vlevo stál fakt za to a instagramová fotka jak lusk byla na světě :) Fotka vpravo nabízí docela netradiční pohled na kostelík, je focena od hřbitova...
V zoo jsme poobědvali klobásku plněnou sýrem, obalenou ve slanince a k tomu kopec hranolek. S hořčicí. Meh, aspoň k tomu mohli dát hořčici (ke klobáse) i kečup (k hranolkám), ale jinak to bylo dobré. Vpravo pak náš poslední oběd ve Vídni, chtěli jsme schnitzel a nakonec jsme skončili u asijské kuchyně, protože to bylo o dost levnější. A ve finále hodně chutné. Já jsem poprvé ochutnala smaženou rýži a tom si dal nějakou polévku na styl pho.
A poslední dvojice fotek z Vídně - v supermarketu jsme si koupili cold brew v extra stylových lahvičkách a byli jsme hrozně zklamaní z toho, jaký chudý výběr podobných nápojů je u nás v obchodech... No ale vypít si cold brew u Hundertwasserhausu bylo super a tímto uzavírám naši letošní dovču :)
S rodiči jsme teprve v půlce července zašli oslavit moje francouzské státnice do naší oblíbené italské pizzerie (kde jsem ještě na gymplu pracovala, kdo si to pamatuje?), tak jsem si dala po dlouhé době italské panini z pizzového těsta a červené fragolino. Mhmmmm, dolce vita! / Brněnská pražírna Rebelbean otevřela v červenci další pobočku v Jundrově, tak jsem se tam stavila mrknout se na otevíračku. Mají to tam moc hezké, kluci jedni šikovní, tak kdo jste z Jundrova a okolí, určitě se tam běžte mrknout.
Tom měl v druhé půlce července magisterskou promoci a mě čekala příjemná povinnost - vybrat si šaty v POSHme. Musela jsem ještě využít toho, že jsem jejich showroom měla přes cestu od bytu. A hlavně POSHgirls jsou tak milé, že mi nevadí jít si tam zkoušet šaty sama, bez kamarádky nebo Toma. Vím, že mi vždycky dobře poradí. Takže jsem si nakonec neodnesla ani jedny z šatů, co vidíte na fotce, i když se mi oboje taky líbily. Ty vpravo najdete TU, ty vlevo TADY.
No ale nakonec to vyhrály tyto květované do růžové a fialkové barvy. Půjčili mi k nim i spodničku, která šaty ještě povznesla na slavnostnější úroveň. Cítila jsem se v nich jako princezna a z fleku bych v nich mohla jít promovat taky O:-) No ale mě to čeká (snad) v březnu, takže tentokrát jsem ještě seděla v řadách pyšných příbuzných a přítelkyň / přítelů v krásném prostředí právnické fakulty MU.
Tom mě pak ještě vyfotil u Šelepky, kde se mi hodně líbí to prostředí se světýlky. Jinak ty moje konkrétní šaty už v POSHme bohužel nemají, tak vám na ně nemohu dát odkaz. Ale mají tam tolik jiných nádherných šat, že si určitě vybere každá na jakoukoliv příležitost :)
Po náročných pracovních dnech je potřeba se odměňovat! Jednou kokosový donut z La Donuteria, jindy zase domácí zmrzka z lesního ovoce a banánů.
Na popud videa od Getthelouk jsem se konečně odhodlala koupit si barvu na obočí a začít si ho barvit. Ta aplikace barvy je úplně v pohodě, obočí mi vydrží nabarvené tak týdne, déle bohužel ne. Ale i tak to je parádní pomocník a ráno mi to zrychlí chystání. Používáte někdo taky Refectocil? / V červenci jsem taky oslavila svůj svátek a od muže jsem dostala boxík z Mlsné holky, kde byly dva donutky (slaný karamel a malina s pistáciemi) a dvě makronky. Miluju ten slogan "Zasloužíš si to!".
Týden před naším stěhováním jsme konečně zavítali do sympatického podniku The Roses beer & coffee a hned jsme litovali, že jsme tam nešli dřív! Moc příjemné prostředí, milá obsluha, super výběr piv (občas i ciderů, na fotce zrovna Cider Eden od Richarda, mňam) i jídel a věřím, že i přes den na kafe to bude fajn místo, mají myslím pražírnu Hasbean. Pak jsme tam byli ještě jednou s mými rodiči a řekla bych, že kdykoliv budeme mít cestu okolo, rádi se zastavíme. / Pivečko mají dobré i v Morgalu, to je zas fajn místo v centru, kde mají od všeho něco a v létě parádní zahrádku, taky tam chodíme celkem často a rádi.
Jaký si to uděláš, takový to máš. Tak jsem si vytvořila improvizovaný home office na balkóně, s ledovým kafem, dostatkem pití, notebookem a foťákem. Chvíli jsem pracovala a chvíli fotila a psala na blog. Není nad balkon, pokud bydlíte v bytě, je to jediná záchrana! / Sešla se nám doma Nutella a Oreo sušenky, tak se urodil nápad "Co takhle udělat Oreo Nutella cheesecake?" a jedna velká prasárnička byla na světě. Chutnal jak nám, tak i mým a Tomovým rodičům, pro které to byla aspoň malá odměna za pomoc se stěhováním.
A aby naši nepřijeli jen kvůli malování a stěhování, vytáhla jsem je aspoň na půl dne na výlet. Jeli jsme parníkem po přehradě na hrad Veveří, kde já už jsem sice byla před 2 lety, ale i tak jsem si to užila. Počasí nám přálo ten víkend až moc (bože ať už ta vedra skončí). Jinak fotka vpravo je fakt vtipná, taková sbírka vysíracích nápisů v jednom občerstvení přímo na hradě :D

Selfíčko na zádi parníku a moje #nomakeup a #badhairday vzezření.
Každopádně přestěhování se povedlo a teď už s Tomem třetím týdnem bydlíme jen sami dva v malém, ale útulném bytečku s velkým balkonem ve Starém Lískovci. Je to zatím skvělý, co vám budu povídat, po 5 letech, co jsme bydleli na bytě v šesti lidech, je to velká změna a moc si to užíváme :) A na balkonu trávíme většinu času a už teď si říkáme, co budeme dělat bez toho v zimě.

Dnes to bylo dlouhé, ale bylo potřeba pořádně shrnout ten červencový zážitky nabitý měsíc. Dejte mi vědět, jestli jste byli někdy na hradě Veveří, jestli si barvíte obočí doma a jak se vám líbí šaty z POSHme, co jsem měla na Tomově promoci. Budu se moc těšit na vaše komentáře, mějte se krásně!

Ahoj! Vítám vás u posledního článku z naší dovolené v Rakousku, který na sebe nechal čekat trochu delší dobu kvůli jiným článkům a také kvůli našemu stěhování. No ale konečně jsem si našla pár chvil na to, abych vám sepsala dojmy z naší návštěvy Schönbrunnu a vídeňské zoo. Původně jsme měli v plánu jít i dovnitř do zámku, ale z několika stran jsme slyšeli názory, že to zas za tolik nestojí a kolikrát se stalo, že když filmaři chtěli natáčet nějaký film v Schönbrunnu, nakonec zvolili kroměřížský zámek, protože je dost podobný a daleko levnější. No a když jsem zjistila, že zoo, kde jsou pandy, je hned vedle zámku, bylo jasné, kam půjdou peníze.
Takže jsme dojeli metrem k Schönbrunnu, prošli jsme se kousek zahradami, okolo kašny, a pak už jsme zaplatili vstupné 20€ do zoo. Ano, 20€ je poněkud drsná cena, ale když jsme zvážili, že jsme oba v zoo nebyli asi 10 let, je to jedna z mála zoo, kde jsou pandy, a strávíme tam určitě několik hodin, tak nám to za to stálo.

Zoo jsme nakonec prošli skrz naskrz a ztvrdli tam něco okolo 5 hodin. Začali jsme u buvolů, nosorožce, nějakých oslů a koz, prošli jsme okolo lam, což jsou mimochodem hrozně vtipná zvířata a meme s něma jsou nejlepší :D
Ve vtipný moment jsem zachytila taky tučňáky, ti dva velcí si zrovna někam vykračovali a k tomu ten malej tam rozpláclej :D Je to takový ten naštvaný tučňák z Angry birds a fakt ho vystihli skvěle.
Viděli jsme i nějaké opice, ať už gibona, co různě skákal a ručkoval po větvích a provazech, nebo lemury, co se schovávali ve stínu ve velké skupině.

Žirafy byly také dobře vylezlé a zrovna ožíraly větvičky, viděli jsme i slony a taky třeba obřího hrocha. To by člověk neřekl, že takové na první pohled nemotorné zvíře dokáže rychle běžet a někoho napadnout.
No a pak už přišly pandy. Uviděli jsme velký chumel lidí, tak nám bylo jasné, že jsme u hlavní atrakce. Napřed jsme viděli jednu z nich, jak leží ve stínu a okusuje bambus, o kus dál byl další dav lidí a tam se bambusem živily další dvě pandičky.

Pak se všechny tři přesunuly na jinou stranu výběhu, ty menší dvě se mezi sebou různě kousaly a rvaly a ta větší to jen zpovzdálí pozorovala, občas se i zapojila. No musím říct, že mám radost, že se nám je podařilo vidět všechny tak hezky. Samozřejmě se našli lidi, co nám bránili ve výhledu a natáčeli si pandy na mobil snad 10 minut v kuse. Ale i tak jsme z toho byli s Tomem nadšení, to je tak roztomilý a nemotorný zvíře, co buď jí nebo spí, že to ani není možné.
No ale zvíře, které jenom jí a hlavně spí, je koala. Tu jsme našli v této poloze spát zaklíněnou na stromě a když jsem se o vídeňské zoo bavila s kamarády, všichni mi říkali, že už si začínají myslet, že ta koala je vycpaná. Nikdo ji nikdy neviděl jinak, než právě jak jsem ji vyfotila :D Schválně mi napište, jestli je mezi vámi někdo, kdo ji viděl vzhůru.
Prošli jsme si i vnitřní pavilony s různým hmyzem, hady, obojživelníky apod. a u motýlů jsme viděli, že si je všichni berou na prst, že jsou hodně krotcí. Tak jsme to taky zkusili a bylo to super! Sice se motýl hezky nerozevřel, aby byla vidět ta barevnější křídla, ale i tak to bylo hezký :)

No a když už jsme chtěli odcházet, tak nám to nedalo a ještě jsme se vrátili k ledním medvědům, které jsme předtím nezahlédli nikde. A světe div se, měli jsme štěstí a oba dva zrovna plavali a hráli si v bazénku. Napřed jsme je pozorovali skrz sklo pod vodou a žasli jsme nad tím, jak obrovské zvíře to je a že má tlapu velkou jak my hlavu. Pak jsme vyšli ven a ještě na ně nějakou dobu koukali shora, jak se potápěli a vynořovali.
Pak už jsme zoo opustili, ještě se prošli ke Gloriettě nad Schönbrunnem (napřed jsme mysleli, že ještě vyjdeme nahoru pro lepší výhled, ale vstupné okolo 3-4 € nás odradilo), pokochali jsme se výhledem na celou Vídeň a klikatými cestičkami postupně sešli dolů k zámku a pak už zpátky na metro.
Byli jste někdy ve vídeňské zoo? Jak se vám tam líbilo, viděli jste pandy dobře nebo ani ne? Napište mi do komentářů vaše dojmy, budu se na ně jako vždy těšit. Mějte se krásně a u příštího článku zase ahoj ;)

Ahoj! Dnes vám přináším pokračování našeho rakouského výletu, tentokrát z malebné vesničky Hallstatt. Myslím, že dost z vás toto místo bude znát z dechberoucích fotek na Instagramu, což je ostatně i důvod, proč jsme tam s Tomem jeli. Taky nás ty fotky na síti okouzlily a chtěli jsme tu krásu vidět na vlastní oči. No a co, že z Vídně je to ještě pořádný kus cesty, naplánovala jsem to tak, abychom měli na prohlídku Hallstattu dost času. Lístky na vlak z Vídně a zpět jsem kupovala dopředu online na stránkách OBB, vyšlo to na 19 € za jeden směr na jednoho. Jo, někomu to může připadat drahé, ale já si říkám, že na to, že jsme jeli téměř 4 hodiny moderním rakouským vlakem, který se nekodrcal a místy jel až 250 km/h, tak je to super cena :)
Z Vídně jsme vyjížděli před sedmou, abychom v 11 byli v Hallstattu. Prý existuje ještě jeden způsob, jak z Vídně jet, ale my zvolili kratší cestu přes Attnang-Puchheim, kde jsme přestupovali. Všechno naprosto bez problému, cesta dost utekla, i když se 4hod zdají dlouhé, tak jsme chvilku spali, chvilku strávili připojení na wifi, dali si na palubě kafe a kochali se okolní přírodou. I když v omezené míře, protože už od půlky cesty hustě pršelo, s čímž jsme teda počítali, počasí nám na tento výlet bohužel nevyšlo. Tím, že jsme měli lístky koupené dopředu, se se dnem odjezdu už nedalo nic moc dělat a ono by nám stejně propršelo i ve Vídni, co už.
Když jsme dojeli vlakem do Hallstattu, bylo třeba si koupit ještě lístky na loď, která převáží turisty po Hallstattském jezeře. Jiná cesta z nádraží do samotné vesničky nevede, dá se samozřejmě přijet autem z jiného směru, ale pokud jedete vlakem, tak se lodi nevyhnete. Zaplatili jsme tedy každý 5€ za zpáteční jízdenku a i přes déšť jsme zůstali na zádi lodi venku. Po příjezdu na druhý břeh jezera už se nám otevřel pohled na celý Hallstatt a hory okolo zahalené do husté mlhy. Počasí na prd, ale musím říct, že to mělo své kouzlo, a když jsem uviděla mnichy s deštníky, kteří seděli na lavičce a rozjímali, musela z toho vzniknout fotka. A řekla bych, že dost povedená, fakt jsem na ni pyšná :)
Už tady jsme si všimli, že ty labutě na fotkách z Instagramu asi nebudou připhotoshopované, i přes nepřízeň počasí jich po jezeře plulo dost. A byly docela krotké, nebály se připlout úplně ke břehu a zvědavě pozorovat turisty. Těch mimochodem během dne bylo v Hallstattu požehnaně, potkávali jsme buď samé Čechy (to ty státní svátky) nebo Asiaty, jiných národností by tam člověk pohledal. Nedokážu si představit, jak to tam musí být zalidněné, když je hezky, už tohle nám stačilo.
Kolem kostelíka jsme se vypravili na průzkum vesničky a hned za rohem na nás čekalo tohle krásné náměstíčko s barevnými domky. Co naplat, že pršelo, tudíž se mi zkroutily vlasy, a nebyla jsem vůbec namalovaná. I tak jsem si hrozně užívala, že tam můžu být!


Prošli jsme kolem krámku, kde prodávali čerstvé kremrole, preclíky atd. a celkově to tam vypadalo děsně roztomile. Ale protože jsme už měli hlad, byla doba oběda, tak jsme začali hledat restauraci, kde bychom si mohli dát germknödel, takový ten obří sladký knedlík plněný povidly a sypaný mákem. Nakonec jsme našli jedno místo, kde ho měli, tak jsme si ho dali a aby toho nebylo málo, obsluhovala nás servírka zo Slovenska.
Po jídle jsme došli až na konec Hallstattu, kde jsme v supermarketu nakoupili místní pivečko jako suvenýr domů a pokračovali jsme dál směrem k lanovce, která vede nahoru na vyhlídku. Omrkli jsme ceny, zjistili jsme, že se nám nechce dávat ani 9€ za cestu nahoru a už vůbec ne 16€ za obě cesty, tak jsme se rozhodli vyšlápnout si ten krpál pěšky, to přece zvládneme, nejsme žádný máčky. Po cestě jsme potkávali snad jenom Čechy, kteří měli stejně prozíravý nápad, jak ušetřit :D Výstup nám trval víc než hodinu, ale dostali jsme se i na mostek před vodopád, který padá shora a ústí do jezera.

No a ten pocit, když jsme se dostali až nahoru na tuhle visutou plošinu, byl fakt k nezaplacení! Hned po tom, co jsme vyšli nahoru, sice stále pršelo, ale sedli jsme si na chvíli do restaurace na kafe a polévku, mezitím se trochu vyčasilo, ten opar všude okolo trochu zmizel a daly se tak vyfotit krásné fotky. Jako ano, za jasného počasí to musí být ještě větší bomba, ale i takto s tou mlhou si myslím, že to má neskutečné kouzlo <3

Pofotila jsem, co se dalo, ještě chvíli jsme se pokochali a pak zase začalo pršet, tak jsme zahájili sestup dolů. Ten už byl o dost rychlejší než cesta nahoru a tentokrát jsme to vzali zkratkou do "centra", což jsme udělali nejlíp, jak jsme mohli. Dostali jsme se až ke dřevěným schodkům dolů mezi baráčky, odkud byl nádherný výhled na kostelík a hory v pozadí.
Tady jsme měli zase štěstí v neštěstí, kdy na moment přestalo pršet a taky jsme našli vhodnou polohu pro umístění zrcadlovky na samospoušť. Protože to vám řeknu, že jezdit na dovolenou ve dvou a shánět vždycky někoho, kdo nám vyfotí hezkou fotku na zrcadlovku, je fakt kumšt. Bohužel ani lidi, co mají zrcadlovku, s tím neumí hezky fotit... Takže vždycky jásám, když se dá foťák někam dát a cvaknout to na samospoušť. Jasně, mohla bych s sebou tahat ještě stativ, ale zas tak zapálený fotograf nejsem, abych se s tou zátěží vláčela pro dokonalý fotky :) No a tahle fotka už zdobí pozadí plochy na notebooku, konečně jsem to zase obměnila.
Jinak nahoře se kromě vyhlídky dá jít i do solného dolu, uvnitř je údajně i pěkně dlouhá skluzavka. Opět jsme raději ušetřili a do dolu nešli, ale na to, jak malinký Hallstatt je, je tam toho vyžití dost, takže není problém tam strávit celý den a mít pořád co dělat. V centru je i historické muzeum, takže si na své přijde každý.
No a my jsme samozřejmě nemohli vynechat ten nejznámější view point, odkud se fotí ty perfektní fotky na Instagram. Zase jsme využili chviličky bez deště a nacvakali pár použitelných fotek. Čas už se nám krátil, potřebovali jsme stihnout poslední loď o čtvrt na 7, na kterou pak navazoval poslední vlak do Vídně. Takže už jsme si jen koupili kebab na cestu a odjeli z Hallstattu pryč.


Cestou zpátky jsme opět přestupovali na stejném místě, akorát to byl nějaký rychlejší vlak, jeli jsme "jen" 3 a půl hodiny a zase to uteklo jako voda. Já jsem únavou zase na nějakou dobu usnula, prohlížení fotek z celého dne zabralo nějaký ten čas a zbytek jistily ty internety a přidávání fotek na Instáč. Zhodnotili jsme to s Tomem jako moc vydařený výlet, počasí nás moc nerozhodilo, byli jsme spokojení a plní zážitků, možná jsme měli lehce mokro v botech, ale čert to vem. Vídeň nás v 10 večer přivítala pro změnu hustým deštěm, ale to už jsme věděli, že se to vyprší a na druhý den bude zase krásně :)

Tak jak se vám můj report z Hallstattu líbil? Byl tam někdo z vás, znáte to místo z Instagramu? Jak se vám zdají ty fotky s mlhou, je to svým způsobem hodně kouzelné, žejo? Budu se moc těšit na vaše komentáře a ještě čekejte poslední článek z vídeňské zoo a Schönbrunnu! Mějte se krásně <3