Ahojte! S neuvěřitelným zpožděním, kdy jsem nafocení produktů odkládala asi 3 týdny, tu mám pro vás konečně spotřebováno za uplynulé dva měsíce (a vlastně částečně i za začátek listopadu...). Produktů tentokrát není zas tolik, celkem 11. Tak se pojďme podívat, jak si u mě vedly a jestli bych si je koupila znovu!

Manufaktura sprchový gel z pivní řady

Velice příjemný sprchový gel a netypickou vůní, která většině lidem bude připadat jako pánská. Mně teda voní moc a Tomovi také :) Ještě momentálně používám šampon, balzám na vlasy a krém na ruce, se vším jsem moc spokojená. Rebranding této pivní řady se Manufaktuře moc povedl a věřím, že nadále zůstane jejich nejprodávanější. Určitě si ráda pořídím cokoliv z této řady znovu.

Tutti Frutti sprchový peeling

Ve sprše ještě chvíli zůstaneme. Vedle sprchového gelu používám vždy i nějaký peeling, scrub apod., minimálně jednou týdně na obroušení staré pokožky. Hodně mi vyhovují scruby od Dermacolu nebo od Ziajy, ale z Notina se ke mně dostal tento melounový Tutti Frutti. Voněl božsky, skoro tak jako ten můj oblíbený melounový právě od Dermacolu. Struktura mi taky vyhovovala a myslím, že tahle značka ani není vůbec drahá. Klidně bych si pořídila znovu.

Balea lak na vlasy na objem

Tohle už je moje stálice, netřeba komentovat a samozřejmě už používám další balení :)

Manufaktura Rebarbora & divoká třešeň krém na ruce

Víceméně od září / října nastalo období, kdy z téměř nulové spotřeby krémů na ruce množstevní křivka vylítává exponenciálně nahoru a mažu se v podstatě po každém umytí rukou. Takže teď přes zimu očekávejte nálož spotřebovaných krémů. Prvním z nich je rebarborovo-třešňový od Manufaktury, což byla myslím jarní limitka. Moc příjemná vůně, lehounká, ale výrazná, a sladká. Už tu několikrát zaznělo, že krémy na ruce od Manufaktury mám fakt ráda, ani tento nebyl výjimkou.

V. Gřešík bylinná koupel Na dobrou noc

Tento produkt se ke mně dostal v PR balíčku od Astridu, byl to bonus k jejich produktům. Nechala jsem si ho na podzim a byla jsem fakt zvědavá, jak to bude fungovat. Jde o to, že to byl takový velký pytlík naplněný bylinkami - dobromysl, meduňka, chmel -, který bylo potřeba nechat vylouhovat ve vaně. Představte si to jako pytlík s čajem :) Voda se potom zabarvila do takové nahnědlé barvy (nic extra lákavého, Lush to není, ale tak je to přírodní) a uvolněné bylinky vás měly zrelaxovat a navodit klidnou mysl na dobrou noc. No, musím říct, že byla docela otrava pak ten pytel vyndat, vymačkat z něj vodu (samozřejmě se při tom natrhl...) a pak ho vyhodit do koše. Nechala jsem ho ve vodě o dost déle než bylo doporučené a stejně se voda zbarvila jen lehce, nějakou vůni bylinek jsem vůbec necítila a účinky na spánek jsem taky vůbec pocítila (i když já usínám a spím dobře úplně normálně). Tak nevím, tohle bych fakt nepotřebovala znovu, stejně mám nejradši pěny do koupele.

Gabriella Salvete gel a tužka na obočí

Když to porovnám s mým nejoblíbenějším gelem (Essence - Make me brow) a tužkou (NYX - Micro brow pencil), ani jeden z GS produktů je rozhodně nepředčil. Gel jsem měla teda o něco raději než tužku, barevně mi hodně dobře seděl. Ale bohužel měl dost velký kartáček, kvůli kterému to nanášení nebylo tak easy peasy jako u Make me brow. A to je stěžejní věc, kterou od gelu na obočí po ránu chci. No a tužka? Ta bohužel byla odstínově o něco světlejší, a tak jsem ji používala jen občas na dokreslení těch předních chloupků u kořene nosu. Ale docela se lámala a byla taková suchá. Takže za mě ne, zůstanu nadále věrná svým stálicím.

Ziaja Manuka čisticí peelingová pasta

Tento produkt od Ziaji jsem měla hodně ráda! Dokonce tak, že jsem si ho šetřila a pak už mu prošla expirační lhůta... No ale vlastnosti měl pořád stejné, tak jsem ho dopoužívala. Byla to taková bílá pasta s tmavě zelenými zrníčky. Používala jsem ji buď jako čisticí gel na obličej, kdy jsem krouživými pohyby malé množství pasty nanesla na obličej a hned opláchla. A nebo jsem občas pastu nanesla prsty na obličej jako masku, nechala ji zaschnout a potom teprv opláchla. Řada Manuka je určená na problematickou pleť a tuhle pastu za sebe můžu doporučit, tu péči o pleť jsem si s ní užívala.

Avon Anew Perfect skin Wake up cream

Tento denní krém na obličej jsem si dost oblíbila! Měl v sobě i ochranný faktor SPF 25 a byl takový ideálně lehký na léto. Více si případně přečtěte v recenzi, nicméně já jsem docela ráda, že mám ještě malý vzoreček na cesty a tento krém bych si klidně znovu pořídila :)

Vichy Idéalia Life sérum

Mini vzoreček séra na obličej, který se mnou cestoval do Barcelony. Používala jsem ho jako denní krém na obličej a taky večer před spaním (vydržel teda tak na 3 aplikace) a všechno v pořádku. Plnou velikost si ale určitě nepotřebuju kupovat, nějaké obličejová séra doma mám a stejně je zatím moc nevyužívám, jsem na to holt líná :D

Ecocera banánový pudr

No a konečně jsem spotřebovala i třetí z přírodních pudrů od polské značky Ecocera! Tento byl banánový, tím pádem měl i žluté zbarvení. Na pleti to naštěstí vidět vůbec nebylo, i když nějaký lehký žlutý podtón jí to možná propůjčilo. No a vyhovoval mi ze všech nejméně, hlavně tou svou konzistencí. Byl hodně jemně namletý, takže se ho na štětec vždycky nalepilo hodně, tím pádem jsem štětec vždy musela hojně oklepávat a stejně při aplikaci na obličej se pudr ještě dost prášil všude okolo. Měla jsem teda raději ten rýžový nebo ten třetí, co si teď nepamatuju, jak se jmenoval. Mrkněte každopádně na recenzi všech těchto pudrů, ať si uděláte představu.

A to už bude z dnešního článku úplně všechno. Dejte mi vědět, jestli máte s některým z produktů zkušenost nebo jestli vás něco zaujalo. Budu se moc těšit na vaše komentáře! Mějte se krásně <3

Letos jsme se s Tomem rozcestovali, a to hlavně díky levným letenkám. I ty do Barcelony se nám povedly sehnat za skvělou cenu - 1300 Kč zpáteční na osobu. Letěli jsme z Vídně s Lauda motion, odlet ve čtvrtek odpoledne a návrat v pondělí ráno. Jinak doporučuju dávat si pozor na letiště, nízkonákladovky ještě pořád občas létají na letiště do Girony, které je od Barcelony hodně vzdálené. Takže leťte na El Prat, kód letiště BCN :)

Na našich dovolených si většinou neplatíme vstupy do památek, úplně nás muzea, hrady, zámky a podobně nezajímají. Ale v Barceloně to bylo něco jiného, rozhodně jsem se chtěla jít podívat dovnitř do Sagrady a pak jsme taky zvažovali vstup do placené části parku Guell. Oboje vstupenky jsme nakonec kupovali dopředu online. Do Sagrady stojí vstupné 17 €, pokud vám je pod 30 let, tak to je za 15 €. No a když si to budete hlídat dostatečně dopředu, podaří se vám vychytat zlevněné dny a časy, kdy vás lístek vyjde na 8 €. Nám se to povedlo :) Hlídejte si to cca měsíc dopředu a určitě se vám to podaří také. Do Parc Guell pak vychází lístek na 10 € na osobu.

Co jsme ještě kupovali předem, byla neomezená jízdenka na MHD. Tyto jízdenky se jmenují Hola Barcelona a můžete si je koupit na 2, 3, 4 nebo 5 dní, respektive 24 až 120 hodin. Pokud je kupujete online, ušetříte 10 % z ceny, pak jen stačí v jakémkoliv automatu v metru zadat kód voucheru a lístky se vám vytisknou. Platí i na cestu z / na letiště, na "zubačku" nahoru na Montjuic, na metro, autobusy i městské vlaky. Nás vyšla jízdenka na 72 hod na 20 € na osobu a využili jsme ji fakt hojně. A i tak jsme toho každý den nachodili fakt hodně, nedokážu si představit, že bychom MHD v Barceloně vůbec nevyužívali! Orientace v mapě metra a stanicích byla dost v pohodě, i v podchodech to měli dobře značené. Jedna věc, co mě fakt překvapila, bylo to, že v metru bylo hrozně horko! Z Prahy jsem zvyklá, že tam vždycky děsně fouká a je tam zima, ale v Barceloně to bylo právě naopak. Je to docela nepříjemné, pokud je venku jen o něco málo chladněji než v metru, musela jsem se několikrát vysvlékat a venku zase oblékat. Ale zase, pokud je venku fakt zima a nemáte na cestách kam se jít ohřát, prostě běžte do metra :D

Ubytování jsme měli zařízené už klasicky přes Airbnb. Tenhle způsob v Barceloně dost frčí, takže nabídka bytů je hodně pestrá. My jsme nakonec zvolili malinký pokojík v bytě ve čtvrti Sants, kousek od Montjuicu a Placa d'Espanya. Noc nás vyšla na cca 450 Kč na osobu. Jen si dejte pozor na to, že ve Španělsku obecně jsou dost časté staré, historické domy, kde okno z pokoje vede do výtahové šachty. My s tím na základě zkušeností kamarádů počítali, spali jsme se špunty v uších a bylo to v pohodě.
První večer, kdy jsme přiletěli, jsme zvládli jen pivo a tapas v baru přes ulici. Užili jsme si olivy a nějaké smažené nugetky se španělskou šunkou (jamón iberico).
Náš první celý den jsme začali u Vítězného oblouku (Arc de Triompf). Prošli jsme se pod ním a promenádou lemovanou palmami jsme se dostali k Parc de la Ciutadela. To je městský parčík, kde spoustu lidí běhalo, venčilo pejsky a procházelo se okolo jezírka uprostřed parku. Park je docela rozlehlý a jeho součástí je kromě školy dokonce katalánský parlament.

"Vtipná" story z metra: ráno jsme v jednom z košů viděli malou myšku nebo možná hraboše a později odpoledne nám zase pod nohama proběhl šváb! Dost mě to vyvedlo z míry a Tom si samozřejmě neodpustil poznámku o tom, že fakt neví, jak přežiju ten Vietnam... No, bude to dost challenge skrz tuhle havěť!
Z parku jsme pokračovali směrem k pláži Barceloneta, počasí nám přálo, sice nebylo o tolik teplo jako v ČR, ale to sluníčko nás nabíjelo energií. Kousek jsme se prošli po promenádě nad pláží a potom jsme se odvážili vyzout si tenisky a projít se bosky pískem. Byl od sluníčka pěkně vyhřátý!
Já jsem se odvážně pustila i na kraj oceánu, voda teda byla pěkně studená, ale pár otužilců se v oceánu normálně koupalo. Jinak na nás všude pokřikovali různí přistěhovalci, jestli nechceme trávu nebo si koupit deky, sluneční brýle či magnetky, které měli vyskládané na písku na dekách a jistě je legálně mohli prodávat...
Fotka s pohledem na hotel W v pozadí nesměla chybět! No a když už jsme skoro chtěli odcházet, přišla za námi paní a lámanou španělštinou a pak i hroznou angličtinou se nás ptala, jestli ji vyfotíme. Do toho jí uniklo pár slov francouzsky, tak mi to hned bylo jasné a začala jsem se s ní bavit. Nakonec pak vyfotila i nás s Tomem na oplátku :) K Barcelonetě nejezdí žádné metro, ale autobusy ano, tak jsme toho využili a svezli se blízko k místu, které jsme měli zaznačené v mapě jako restauraci na jídlo.
Ta restaurace se jmenuje La Paradeta a funguje úplně úžasným způsobem. Otevírají ve 13hod a už o 3/4 na jednu, kdy jsme tam dorazili my, před námi stáli ve frontě asi čtyři lidi. Čekalo se na to, než obsluha otevře garážová vrata, za kterými se ukrýval pult s čerstvými rybami a mořskými plody. Vy si vyberete cokoliv chcete, platíte buď za gramáž nebo za kus (což jsme u těch chapadel chobotnice nevěděli a potom jsme se divili, kolik že to platíme...). Oni to pak všechno odnesou do kuchyně, kde vám to ugrilují nebo v případě kalamárů i usmaží. Vy si doobjednáte pečivo a pití, dostanete číslo, pípací a svítící token, účtenku a jdete si sednout.
Průběžně vám bliká token, vy jdete k okýnku s účtenkou a oni si škrtají to, co vám zrovna vydávají. My dostali první chobotnici nakrájenou na plátky, byla ugrilovaná, osolená, okořeněná paprikou a pokapaná olivovým olejem. Potom přišla smažená část kalamárů a nakonec grilované kalamáry a gambety (velké krevety) s česnekovo-bylinkovou omáčkou. No, platili jsme 41 € bez pití, ale náramně jsme si pochutnali a věděli jsme, co jsme si vybrali a že to bylo čerstvé. La Paradetu vám můžu stoprocentně doporučit, pokud milujete mořské plody jako my, zajděte si tam!
Z La Paradety jsme zamířili víc do centra města, mrknout do gotické čtvrti a jen tak se chvilku poflakovat uličkami a vzít si kafe s sebou. Postupně nastal čas přemístit se k Sagradě, kam jsme měli objednané lístky na 17hod. Přímo u Sagrady zastavuje metro a stavba vás ohromí hned, jak vystoupáte schody nahoru. Obešli jsme si celou katedrálu, abychom ji viděli ze všech stran. Ukázalo se, že vyfotit ji celou a nedejbože vyfotit nás s ní, je skoro nadlidský úkol. Tom viděl nějakého kluka, že to fotí na mobil jako panorama, ale na výšku, a zjistil, že to tak jde i na jeho mobilu. Zkusil vyfotit mě, ale ani na několikátý pokus to nešlo, vždycky tam chyběly buď moje nohy nebo věže nebo jsem se jak naschvál tvářila hrozně :D Já jsem ho potom dvakrát vyfotila úplně v pohodě. A na svoji fotku vyfocenou tímto způsobem jsem si nakonec počkala na zhruba 25. pokus. A stejně to není ono, takže vám ji sem ani nedám :D Nejlépe se to fotí od jezírka, kde už to i Tomovi docela vyšlo...

Počasí se takhle odpoledne dost pokazilo, začalo nepříjemně foukat, a tak jsme ještě před tím, než jsme měli jít dovnitř, zašli aspoň do Costa coffee na čaj. Pokud jsem byla ohromená ze Sagrady zvenku, tak to jsem ještě netušila, co mě čeká uvnitř! Všechny ty vitráže s mozaikami, ty impozantní sloupy a strop, wow. Nedá se to popsat, musíte to zažít. Jo a zjistili jsme, že ten zvýhodněný zlevněný vstup má samozřejmě nějakou nevýhodu - tím, že jdete dovnitř až v 17hod, tak už se nedostanete nahoru na věže, ty zavírají právě v pět. No ale nevadí, i tak to stálo za to! Tom z toho teda byl takový rozpačitý, říkal, že si pořád není jistý, jestli se mu to líbí. Ale mě si teda Sagrada získala stoprocentně. Potom už jsme jeli na byt, nakoupit si dobroty do supermarketu, najíst se, osprchovat a jít spát.
Druhý den ráno jsme si naplánovali tak, že začneme obhlídkou nemocnice Sant Pau. Jedná se o rozsáhlý nemocniční komplex vybudovaný v secesním stylu a zapsaný na seznam UNESCO. Je možné si zaplatit vstup dovnitř a celý komplex si projít. A popravdě, kdybychom věděli, že ty budovy jsou tak nádherné, tak bychom asi koupili lístky předem a šli dovnitř. Věřím, že to stojí za to.

Ahojte! Minulý víkend jsem nestihla připravit a publikovat žádný článek. Kdo mě sledujete hlavně na Instagramu, tak víte, že jsme byli na naší letošní poslední dovolené v Barceloně. Určitě se v listopadu těšte aspoň na jeden článek o naší cestě, mám pro vás spoustu tipů a už se nemůžu dočkat, až vám to všechno sepíšu. Ale ještě předtím vám dlužím článek s random nastřádanými fotkami z mobilu. Mimochodem, v říjnu jsem si konečně pořídila nový mobil, protože na tom mém starém Huawei mi začaly vypadávat pixely z displeje - nic, co bych někdy zažila nebo slyšela od někoho jiného, ale už se na to nedalo dívat. Navíc mě děsně malou interní paměť, hrozný foťák, no zkrátka už to chtělo nový, tak teď mám Samsung Galaxy A40 a jsem zatím moc spokojená!

V půlce října jsme s holkama z mého týmu byly ve Vracově, odkud jedna z nás pochází. Každý rok tam probíhají krojované tradiční hody, na kterých se schází největší množství lidí v krojích. Letos to bylo dokonce přes 900 lidí. A pro mě to byl velký zážitek, nikdy jsem na hodech nebyla, tak jsem na všechno čuměla jak tele na nový vrata. Nesmělo chybět vínko, dokonce domácí z vlastního sklípku, kde jsme trávily i večer. Moc příjemný víkend :)
Jídlo tady nesmí chybět! A zrovna se mi sešla dvě jídla na dost podobný způsob - spousta různých věcí naaranžovaných v jedné míse. Nalevo je poke bowl z 3F by Mori, na kterou už jsme s Tomem byli podruhé. Dávala jsem si tu s tuňákem a byla to zase velká dobrota. Napravo pak je bibimbap z Botanic bistra. taky už jsem měla podruhé. Je to trhané hovězí maso s rýží, pošírovaným vejcem a spoustou zeleniny. Dochucuje se sójovkou a nějakou chilli omáčkou. Taky moc doporučuju.
Poslední říjnový víkend byl jeden z posledních, kdy bylo ještě fakt krásně, takový ten nádherný podzim. Byla jsem zrovna v Kroměříži u rodičů, a tak jsme jeli na výlet do Tovačova, hlavně na zámek. Okolo je příkop, jehož zdi byly porostlé břečťanem, který už byl krásně zbarvený do červena <3
S mamkou jsme se rozhodly jít i nahoru na věž a teda řeknu vám, že to byl docela zážitek. Nahoru vede fakt hodně točitých schodů a potom v té horní části nás čekalo ještě několik dřevěných schodišť s docela příkrými stupínky, z nichž některé nebyly zrovna dobře osvětlené. Ale zvládly jsme to a odměnou nám byl krásný pohled do okolí. Ne moc daleko, protože mlha z rána se pořád držela, ale i tak to stálo za to!
Pak jsme ještě zajeli ke mlýnu a šli se lesní cestou podívat kousek k jednomu z rybníků / nádrží. Těch je v Tovačově a okolí fakt hodně. Miluju ty žluté a oranžové listy. Kéž by takový krásný podzim vydržel, to počasí, co panuje venku teď, fakt nesnáším...
Halloween jsem nikdy moc neprožívala, takže letošní jediná aktivita, které jsem se zúčastnila, bylo vyřezávání dýní v práci. Dělala jsem to asi poprvé, nějak si nevzpomínám, že bychom to s mamkou někdy dělaly, když jsem byla malá. A teda na to, jaká jsem si myslela, že to bude hrůza, to dopadlo dost dobře! Dýně, kterou jsem vyřezávala já s kolegou, je ta vpravo, má to být jakože Frankenstein. A ta nalevo je od třech mých kolegyň, pustily se do domu hrůzy s netopýrem nahoře a povedlo se jim to fakt parádně! Vyřezáváte dýně na Halloweena? Klidně se pochlubte fotkou v komentářích :)
Zero waste okénko: Konečně jsme doma dopotřebovali houbičky na nádobí a začali používat kartáč od značky Tierra verde. Štětiny má z agáve a hlavici má výměnnou, takže až se nám bude zdát, že ty štětiny jsou roztřepené nebo smrdí, tak to vyměníme. A super je, že tu použitou hlavici můžeme hodit do směsného odpadu s vědomím, že se na skládce v klidu rozloží. Trochu jsme se báli, jak s tím budeme umývat příbory a menší kusy nádobí, ale je to úplně v pohodě. A pokud do nějaké misky nebo skleničky nezajedu, pořád se to dá jen vypláchnout vodou a trochou saponátu.

Na začátku listopadu jsem konečně byla na jednodenním workshopu od Czechitas. Plánovala jsem to dlouho, zářijový termín mi tehdy nevyšel, tak jsem si počkala až na listopad. Šla jsem na workshop Úvod do HTML a CSS, abych se naučila základy těchto jazyků. Tím, že funguju na platformě Blogger, jsem nastavení webu a designu nikdy moc nemusela řešit. Když už jsem použila nějakou volně dostupnou šablonu, HTML a CSS jsem si tak nějak přizpůsobila metodou pokus-omyl, ale pořádně jsem tomu, co dělám, nerozuměla. No a tak jsem se to šla naučit a bylo to skvělý! Na konci listopadu si beru v pátek den dovolené a plánuju sednout nad svůj blog a pořádně se v tom povrtat. Teď už budu vědět, jak na to. Časem možná zvážím i delší kurz na tohle téma, ať nezůstanu jen u základů.
Mimochodem, vidíte ten můj lehce naprasklý notebook? Na Vánoce mu bude 10 let a pořád úplně v pohodě funguje :D Tím, že ho už tolik nepoužívám, tak ani nemám potřebu ho měnit, dokud jede. A jak dlouho máte notebook vy? Přijde mi, že v dnešní době už to nic nevydrží a je potřeba notebook vyměnit po 3, 4 letech.

To by bylo z dnešního článku všechno. Určitě mi do komentářů napište odpovědi na otázky, co jsem vám položila v článku, nebo jen dejte vědět, jak se máte. Díky moc za přečtení a bude se těšit zase brzy u dalšího článku!

Ahojte! Zase je načase vám doporučit několik mých oblíbených kaváren, které se mi za poslední dobu osvědčily. Tentokrát budou dokonce čtyři, protože se mi nechce jednu opomenout a zmínit ji až v dalším článku, který vyjde kdovíkdy. A taky trochu měním formát tohoto článku, už to nebude dělené na nabídku / obsluhu / ceny. Zkrátka vám o kavárně napíšu všechno to, co jsem vyzkoušela a co se mi tam líbí, v žádném konkrétním pořadí :) Tak pojďme na to!

Komár kafe

Komár kafe začínalo jako "okýnkový espresso bar" na Lesné a už tehdy měl podnik velký úspěch. Ten se ale ještě znásobil poté, co otevřeli kavárnu u zastávky Klusáčkova, na ulici Kounicova v Žabovřeskách. Kdybychom tam ještě stále bydleli, věřím, že tam zavítám daleko častěji. Takto tam bohužel málokdy mám cestu, takže jsem tam byla jen dvakrát. Jednou s kamarádkou na kafe a na dezert (musím doporučit všema deseti výborný francouzský větrníček "choux" od Lenka peče, ten fakt stojí za to!), podruhé v létě na zmrzlinu Ještě jednu. Ano, i tím je Komár výjimečný, součástí espresso baru je i koutek s tou nejlepší krémovou zmrzlinou v Brně - Ještě jednu. Nejsem si jistá, jestli tam jsou jen přes léto nebo celoročně, každopádně tam v létě zavítejte a dejte si. Já si dala hodně neobvyklou příchuť avokádo - okurek - jalovec a bylo to WOW. Cenově tam mají všechno úplně v pohodě a obsluha extra milá :)
Facebook, Instagram

Ca phe co

Podle názvu asi tušíte, že to bude vietnamská kavárna. Ano, ale nejen kavárna, normálně tam i vaří vietnamská jídla - měla jsem tam už bun bo nam bo, závitky, vietnamské knedlíčky i ty barevné dezerty. Co se týče kávy, v Ca phe co ochutnáte tu pořádnou vietnamskou. A to buď s kondenzovaným mlékem - mňam - nebo rovnou s našlehaným syrovým žloutkem - na tu pořád sbírám odvahu. Pak mají přes léto i ledovou variantu s kokosovým mlékem, to už kávu moc nepřipomíná, ale je to výborné. Ca phe co vyniká i svým interiérem, je to totálně Insta-friendly místo. I já jsem si tam nechala vyfotit pár fotek v tom proutěném zavěšeném vajíčku O:-) Obsluha je moc milá, Vietnamci, co mluví normálně česky. Jo a částečně to funguje i jako obchod, normálně si tam můžete koupit rýžový papír, mražené krevety, vietnamské čaje atd. Ach bože, jak já už se těším do Vietnamu v únoru! Ca Phe Co najdete na rohu Jakubáku a Jezuitské, předtím tam byl Forkys. Takže kdybyste pak dostali chuť na pivo, Na Stojáka je hned vedle ;)
Facebook, Instagram

Kafe v rozkladu

Tohle je hodně nová kavárna v Brně, přišla jsem na ni díky Karolíně a už jsme tam s Tomem zabloudili dvakrát, tak si zaslouží tu být. Pokud si říkáte, proč ten název, je to hodně prozíravé. Interiér na první pohled působí jako nový, ale když se začnete pořádně rozhlížet, všimnete si, že několik věcí je v rozkladu. Třeba noha od stolu najednou pokračuje jako stoh na sebe vyrovnaných knih, ale dřevo nikde. Nebo na zdi visí rámy, ale není v nich žádný obraz. Vlastně se to dá použít jako univerzální výmluva, když host přijde za obsluhou s tím, že něco nefunguje :D Nesplachuje záchod? No jo, je v rozkladu! Ne sranda, to jsme si s Tomem jenom tak domýšleli, ale dost nás ten název baví. Kávu dostanete do starých porcelánových šálků s podtácky jako od babičky a vedle toho vám na stole přistane trhanec v rozkladu na ultra moderním kameninovém tácku. Kontrasty, to je oč tu běží! Na jídelním lístku mají pestrý výběr snídaní a brunchů, plánujeme tam někdy zajít na vejce benedikt. Kavárnu najdete na ulici Veselá, tvoří ji dvě patra. Jo a majitelé jsou původně svářeč a právnička, to je taky super backstage info :)
Facebook, Instagram

Bavard cafe

No a když už jsem zmínila ty vejce benedikt... Konečně jsem i já zavítala do vyhlášeného Bavard cafe, které se profláklo svými snídaněmi a brunchy, nejvíc právě vejci benedikt. Jednou jsme tam byli s holkama z práce na snídani, jedly jsme okolo půl 8 a já jsem ještě snad ani v jednu neměla hlad, abych si dala oběd! A podruhé jsem tam byla s Tomem na brunch, to už bylo víc v klidu, byla jsem od rána vyhladověná a s obědem jsme pak ani nepočítali. Při obou návštěvách jsem si dala vejce benedikt, poprvé se slaninou a podruhé se šunkou od kosti. Asi nemusím zmiňovat, že oboje bylo naprosto výborné a z fleku bych si to dala zas? Od holek jsem pak zkoušela i lívance s nutellou, to je vám taková porce, že není šance to sníst, hlavně teda ne pro někoho, kdo není zvyklý na sladké snídaně (=já). Ke snídani si můžete za zvýhodněnou cenu dát sklenici džusu a kávu. Káva v Bavardu popravdě ničím nevyniká, ale není to jejich specializace, takže to beru, že neurazí ani nenadchne. Podnik se nachází na Poštovské, zvenku vypadá malinký, vevnitř ale zjistíte, že se dá jít i do spodního patra. Přesto doporučuju rezervaci, minimálně o víkendu kolem té desáté tam je natřískáno. Obsluha občas nestíhá, ale rozhodně to vynahrazují svými úsměvy a ochotou :)
Facebook, Instagram

Znáte některou z kaváren? Pokud jste tam byli, jak vám tam chutnalo? A jako vždy se ptám, jestli pro mě máte doporučení na nějakou další, mnou zatím neobjevenou kavárnu v Brně? Budu se moc těšit na vaše komentáře, mějte sr krásně <3