Ahojte! Poslední článek z našich japonských cest jsem si nechala do nového roku, tak vám všem, kdo to tady ještě čtete, přeju to nejkrásnější do roku 2026 (a hlavně pevné zdraví). Zbývá mi tady pokrýt výlet na sever od Tokia, do národního parku Nikkó, a dva výlety z Kjóta na celkem čtyři místa v Kansai regionu - Himeji, Kobe, Nara a Uji.
Nikkó
Z Tokia naše cesta mířila na sever, z rušného města do klidu přírody. Cesta to je, pravda, poměrně dlouhá, když se vám nechce platit jednou tolik za Limited Express vlak, takže se couráte lokálkou a 3x přestupujete. Ale stojí to hodně za to a strávili bychom tu klidně ještě o noc, možná i dvě víc. My jsme si dopředu koupili Nikkó World Heritage Area pass za 3,000 jenů na osobu, což nám pokrylo cestu tam a tři cesty v rámci té oblasti, nicméně už nám to nevyšlo na cestu zpátky (pass platí 48 hod) a zpětně bychom si pass znovu nepořídili. Dokonce nás kvůli němu ani nechtěli pustit ven z budovy nádraží, kde jsme měli delší přestup a potřebovali jsme si koupit něco na jídlo (děkujeme cizinci seslanému z nebe, který uměl japonsky a zařídil nám to!). Kdybychom si klasicky pípali Suicou, tahle lapálie by se nám nestala.
Samotný park je hodně rozlehlý, takže jsme za ten den a půl čistého času stihli jen zlomek. Bydleli jsme kousek od zastávky vlaku Tobu World Square, kde mimochodem dělají skvělý ramen, ten bodl. Tobu World Square je jinak zábavní park s miniaturami různých světových budov (my jsme z našeho ubytování měli výhled na Dvojčata...), který ale asi není moc navštěvovaný, aspoň ne mimo sezónu - neviděli jsme tam ani nohu. Odtud jsme vyšli pěšky na procházku směrem k další zastávce Kinugawa Onsen, naším cílem byly vodopády Furukama Falls a kousek od nich vyhlídka s visutým mostem na druhou stranu řeky.
Na druhý den jsme vlakem dojeli do Tobu Nikkó stanice a odtud ještě autobusem na zastávku Chuzenji Onsen. Posilnili jsme se kávou a čajem v kavárně Ebisuya, která je spojená s prodejnou keramiky a moc nám tam chutnalo (cash only, doporučujeme). Kegon Falls jsme měli bohužel v mlze, ale čekaly nás další 2 vodopády, tak nás to tak nemrzelo. Procházka podél jezera Chuzenji byla krásná (dokonce jsme viděli opici přeskočit ze stromu na strom!) a Ryuzu Falls ještě krásnější! Navíc na nás vyšlo to nejlepší místo v tamním bistru (Ryuzu no Chaya), takže butadon a powerdon misky s rýží a masem nám chutnaly o to víc.
Cesta dál směrem k Yudaki Falls vedla přes močály a dřevěné stezky, ten začínající podzim tomu dal neskutečné kouzlo, tak jsme se hodně kochali. Ale taky jsme se chvilkami celkem báli - všude jsou cedule "pozor na medvědy", po cestě jsme potkali několik míst se zvonem, který by měl mědvedy vyplašit, a spousta turistů chodila s malými zvonečky připevněnými na batozích. Medvědi v Japonsku nejsou nic extra výjimečného a v poslední době jejich útoky na lidi začaly být častější. Možná si ten zvoneček raději vemte, jestli vám to přidá na klidu.
Odtud jsme se odvezli busem zase zpátky do Tobu Nikkó a pak vlakem na ubytko. Nestihli jsme vůbec prozkoumat World Heritage oblast, kde se nachází krásný Shinkiyo most, Tóšógú a další chrámy, ale na to bychom potřebovali další den… Tak třeba příště :) A vy si na Nikkó vyhraďte aspoň 3 noci! Za nás to byla jedna z nejkrásnějších částí Japonska, co jsme viděli. A celkově při naší příští cestě plánujeme zařadit daleko více přírody než poprvé.
Himeji
Do Himeji nás nalákal kamarád, který tam byl při prezidentově návštěvě Japonska a z jehož fotek se nám tamější hrad moc líbil. Od Toma jsem navíc zjistila, že se tam natáčel nějaký starý Bond movie se Seanem Connerym, tak kdo jste Bond fanoušek, asi se nad Tomovou pózou před hradem nebudete pozastavovat :D Nicméně dovnitř do hradu jsme nechtěli jít, my na to moc nejsme, nevěděli jsme moc dopředu, který den v Himeji budeme, a když jsme pak na místě viděli ty šílené fronty, tak jsme byli rádi, že jsme to omrkli jen z exteriéru. Tím pádem jsme si daleko víc užili zahrady Koko-en, které můžeme moc doporučit.
Velice příjemně nás překvapila kavárna Nakazaki Coffee Roaster, kde nám pan majitel udělal fakt výborný filtr ze zrn, která jsme si vybrali z asi desítky možností. Dali jsme se s ním do řeči, anglicky sice moc neuměl, ale zvládli jsme to. Na to, že pán nikdy v životě nebyl mimo Japonsko, tak umí udělat kafe jako z nějaké berlínské kavárny tzv. třetí vlny. Prodávali tam i takové ty filtry to-go, co jen nasadíte na hrnek, zalijete a máte lahodnou kávu i na cestách, a taky zrnka na váhu. My jsme si řekli, že kávových suvenýrů už máme dost, ale zpětně možná trochu litujeme, že jsme si aspoň něco nevzali. Každopádně si tam zajděte, je to hned na rohu parku, přes který už se jde do areálu hradu Himeji.
Kobe
Po cestě vlakem z Himeji do Kobe jsme měli o zábavu postaráno, protože se s námi dal do řeči jeden Ind, který v Himeji žije už 12 let. Japonci se s vámi jen tak do řeči nedají, tak jsme využili aspoň této příležitosti a poptali se na pár věcí, co nás zajímaly, a zároveň předali nějaké české zajímavosti. Cesta nám příjemně utekla a bylo to tak milé, že si ještě občas napíšeme na Instagramu :)
Naše první kroky mířily do předem vybraného podniku, který nabízí levnější obědové ceny na wagyu steaky. Protože wagyu je něco, co jsme rozhodně chtěli ochutnat, ale zase se nám za něj nechtělo vypláznout několik tisíc. Tady to vyšlo na cca 500 Kč na osobu za asi 100g steak, porci rýže, zeleniny, omáčky a po jídle džus nebo ledovou kávu. A byl to parádní zážitek - všechno se připravuje přímo před vámi a steak se jenom rozlývá na jazyku, mňam, hned bych si dala zase. Jenže Kobe wagyu se mimo Japonsko vůbec nevyváží...
Po obědě jsme se šli napřed projít do čtvrti Kitano, která je známá svými evropskými domky, z nichž některé slouží i jako muzea. Je to hodně do kopce, tak pozor na to. Pak jsme došli přes Meriken Park (což vůbec není park, jen betonová promenáda u vody, i když na mapách to je vedeno jako zelená plocha) až do přístavu Kobe Harborland. Dost to tam žilo a věřím, že v sezóně a ještě navečer, až je všechno osvětlené, to může být hodně super.
Nara
Cesta z Kjóta do Nary netrvá nijak dlouho a je jednoduché se tam dostat přímo - jezdí tam buď Nara Line nebo Kintetsu-Kyoto Line, obě časově i cenově podobné. My jsme na cestu tam zvolili Kintetsu-Kyoto (o chlup rychlejší) a zpátky Nara Line, protože jsme se ještě po cestě zastavovali v Uji, a přes něj jezdí jenom Nara Line.
Park Nara s jelínky sika byl jedním z našich “must see” cílů a jedna ze skladeb od alt-J na toto téma mi v mém Instagramovém příspěvku nesměla chybět! Jaké bylo naše překvapení, když jsme jeleny začali potkávat ještě před vstupem do parku, někteří leželi v příkopě u cesty, jiní přecházeli přes přechod, další už se zdravili s turisty na chodníku. V samotném parku jich bylo fakt mraky! Dají se pro ně za 200 jenů koupit sušenky, jsou na ně zvyklí a budou žebrat, ale většina se vám ukloní. Někteří jsou ovšem pěkní drzouni a budou vás tahat za sukni nebo popruhy od batohu (aneb pro jídlo cokoliv :D).
Stojí za to si zajít dovnitř do chrámu Tódaidži, kde je obrovská socha Buddhy, a chrám Kófukudži musí být taky krásný, jen se momentálně opravuje (tzn. do roku 2030 smůla). Z kaváren můžeme doporučit CHAMI Specialty Coffee Roaster, mají i luxusní dezerty. Ještě jsme dost náhodně narazili na velmi známý podnik (Nakatanidou), kde dělají výborné mochi, včetně názorné ukázky "mlácení" rýžového těsta v přímém přenosu několikrát denně - je to fakt sranda vidět a slyšet :) A mochi mají fakt výborné, za 200 jenů jsme si koupili jeden ještě teplý kousek a byl mňam (Tom to moc nemusí, tak jsem měla většinu já).
Uji
Do Uji jsme se chtěli zastavit jen na krátko. Jsou tam matcha plantáže, ze kterých se prý vyrábí jedna z těch nejlepších matchí v Japonsku. Tak kde jinde dát třetí šanci tomu "zelenýmu brčálu" než přímo v podniku u těch plantáží? No, rozhodně to nedoporučujeme, byla to paradoxně nejhorší matcha z těch tří, co jsme v Japonsku ochutnali... Ale pokud jste fakt matcha lovers, dají se tam rezervovat workshopy, kde si matchu připravíte sami od namletí usušených lístečků až po rozmíchání metličkou v hrnečku. No a v nákupní uličce v centru městečka najdete all-matcha-everything.
Kromě matcha tématiky je Uji vyhledávaným cílem díky chrámu Bjódo-in. Ten je významný tím, že je vyobrazen na minci v hodnotě 10 jenů. Takže až uvidíte lidi, co se fotí s mincí v ruce a chrámem v pozadí, nedivte se. V ceně vstupu do parku je i muzeum, ovšem do chrámu samotného se nedostanete, to už je taková japonská klasika - museli byste si připlatit.
No a tímto jsem se už opravdu plně vyčerpala! Pokusím se vám připravit ještě nějaké krátké recenze kosmetiky, kterou jsem si z Japonska přivezla a už ji mám téměř všechnu otestovanou. A pak už dám s Japonskem pokoj, do té doby, než se rozhodneme tam jet znovu :) Kdybyste měli jakékoliv otázky, tak se ptejte. Arigato gozaimashita!
Příspěvky
0 komentářů
Děkuju moc za každý komentář :)