Konnichiwa! V minulém článku jsem vás provedla Kansai regionem a městy Osaka a Kjóto. Tentokrát se podíváme podrobněji na hlavní město Japonska Tokio, které je nejlidnatějším městem na světě. Ve městě samotném žije 14 miliónů obyvatel a s aglomerací se to vyšplhá až na 38 miliónů. Nepředstavitelné, co? Ani několik týdnů pouze v Tokiu by vám nestačilo na to, abyste ho prozkoumali celé. My si na něj vyhradili původně 5 nocí, nakonec jsme jich tam strávili 7, a i tak jsme byli schopní navštívit jen pár čtvrtí. Přidám sem ještě jednodenní výlet do Kamakury, města, kterému se přezdívá Tokijské moře, protože je to co by kamenem dohodil (na japonské poměry) a obyvatelé hlavního města tam rádi jezdí surfovat a válet se na pláži. Na závěr nebudou chybět tipy na kavárny s výběrovou kávou a restaurace/bistra.
Tokio - Shibuya a Harajuku
Čtvrť Shibuya je nejznámější svou ikonickou křižovatkou Shibuya crossing. Ta nás ráno v 9hod překvapila tím, jak byla prázdná, tak jsme se vrátili ještě později odpoledne a to už byla vytíženější. Nicméně ve špičce na jednu zelenou přejde až 3000 lidí. Pro vyhlídku shora zadarmo si vyjeďte na Shibuya Scramble Square nebo Shibuya Hikarie. Určitě se nevyplatí si za vyhlídku platit, z těchto dvou budov křižovatku uvidíte pěkně.
V Harajuku jsme si prošli obrovský Yoyogi park a samozřejmě Meiji Jingu chrám, kde jsme našli i český psané přáníčko. Vyšli jsme příhodně u nákupní třídy, kde jsme narazili na Harry Potter obchod, takže ten se vynechat nemohl a padly tam první suvenýry. Když už jsme nestíhali jít v Osace do Warner Bros studií, musela jsem si to vynahradit aspoň tady. Kromě HP store tu má obrovský obchod i síť prodejen kosmetiky Cosme, ale kosmetiku jsem nakupovala ve velkém až na konci našeho pobytu, takže tady jsem to jen omrkla, ale daly by se tam strávit hodiny.
Z jídla a pití jsme ochutnali poprvé hovězí wagyu, ve formě roastbeefu se syrovým žloutkem, rýží, zeleninou a omáčkami. Moc doporučujeme Iyoshi colu, kterou vám udělají jako koncentrovaný sirup se sodou, citronem a japonským kořením do sáčku s ledem.
Tokio - Shinjuku
Až se vymotáte ze stanice metra a vlaku Shinjuku, která je ta nejvytíženější na světě a denně odbaví 3,6 milionů cestujících, tak se vydejte vyklidnit se do Shinjuku Gyoen National Garden. Shinjuku pak své největší kouzlo získává až po setmění, koneckonců je to známá zábavní čtvrť s automaty, casiny, bary, kluby, love hotely, bordely, apod., takže tam to začíná žít až za tmy. Projděte se uličkami Golden Gai a Omoide Yokocho a pokud na rozdíl od nás budete mít síly, zůstaňte na nějaký street food a drink. A omrkněte kočičí reklamu na velké obrazovce hned u stanice, plus sochu psa Hachiko.
Do čtvrti Shinjuku jsme se mrkli ještě na závěr našeho objevování Tokia, abychom na něj mrkli z výšky a zdarma. Konkrétně z Tokio Metropolitan Government building, ze severní věže, kam chodí méně lidí. Pokud máte čas, klidně si dejte tu jižní. Ta je otevřená déle a je oblíbená na západ slunce nebo pohledy na noční město. Pokud tam budete chtít jít hned ráno jako my, dejte si pozor, abyste neudělali stejnou chybu. Google Maps vám sice budou ukazovat, že budova je otevřená od 8hod ráno, ale vyhlídka na obou věžích se otevírá až v 9:30.
Tokio - Asakusa, Ginza, Roppongi/Azabudai
Dalších několik dní v Tokiu jsme strávili v těchto čtvrtích, z nichž celkově se nám nejvíce líbila Asakusa a tamější chrám Senso-ji. Kousek tradičního v ultramoderním velkoměstě, včetně spousty Japonek i cizinek oblečených do tradičních kimon. Tím, jak je ze zahrad chrámu vidět Tokyo Skytree, tak se tyhle dva světy hezky mísí. Nákupní ulice na potřeby do domácnosti (Kappabashi) se nám taky moc zamlouvala a pořídili jsme tam první pořádné suvenýry - japonský nůž a keramické šálky a mističky. Večer už jsme se šli mrknout akorát na osvětlený Tokyo Skytree a Asahi Flame nebo-li "zlaté hovínko".
Ginza nás celkem zklamala. Je to nákupní čtvrť, kde má spousta japonských značek své flagship stores, včetně např. Uniqlo. Nicméně jsou to vesměs dražší, víc fancy obchody, takže nic pro nás. Nicméně spot na ochutnání jedné japonské speciality a tip na výběrovou kávu mám, tak kdybyste tam nějaký čas trávili, mrkněte pak na konec článku.
Teamlab Borderless byl pak zážitek sám o sobě pro všechny naše smysly. Je to galerie umění / digitální muzeum, těžko se to popisuje. Přecházel nám zrak, sluch a čich a hmat jsme taky hojně zapojili. Z některých optických iluzí se nám až zatočila hlava! Strávit tam 2,5hod nebyl vůbec žádný problém. Moc doporučujeme tohle místo navštívit. V Tokiu je ještě druhá podobná galerie s názvem Teamlab Planets a v říjnu 2025 se nově otevřel Teamlab Biovortex v Kjótu. Tak si jen dopředu zjistěte, co z těchto tří by vás mohlo bavit nejvíc, a bookněte si dopředu lístky - na místě je neseženete. Cenově to mají rozfázované podle dne a času, nás lístky vyšly na cca 700 Kč na osobu (dají se sehnat krapet levnější, ale i o kus dražší).
Zužitkovali jsme tip z Instagramu, který rádi předáváme dál: Ze stanice Shimbashi (kousek odtamtud jsou mimochodem moc pěkné zahrady Hamarikyu) se projeďte nadzemkou, která nemá řidiče, takže místo toho máte panoramatický výhled z předního vagonu. Jedná se o Yurikamome line. Přejeďte přes Rainbow bridge a vystupte na zastávce Odaiba. Najednou si budete díky menší kopii Sochy svobody připadat jako v NYC.
Co určitě nesmím vynechat, je zážitek v podobě jedné noci v kapslovém hostelu. Nejsme ani jeden klaustrofobik a nevadilo nám dát si jednu noc odděleně (ženy a muži zvlášť), takže jsme si rezervovali každý jeden sleeping pod v 9h nine hours Akasaka sleep lab, včetně spánkového reportu s vyhodnocením kvality spánku. A musím říct, že to bylo super! Při check inu dostanete kartičku ke své skříňce, do ní si odložíte své věci (větší zavazadlo se tam nevleze, ale nemají problém vám ho nechat v úschovně), vezmete si plátěnou tašku s ručníky, papučky a pyžamem a pak už jdete jen do společných sprch (v klidu se sami zamknete do kabinky, o soukromí se nebojte) a do spací místnosti s jednotlivými kapslemi. Je tam poměrně dost prostoru i na sednutí, čekali jsme to stísněnější. Spánkový report, co nám pak přišel do mailu, byl extra podrobný a zajímavý, tak si doporučujeme pro srandu těch pár korun připlatit. V ceně noclehu máte i snídani v nedalekém Komeda Coffee (= ledová káva a malá houstička s máslem, takže si stejně něco přikoupíte, ale jako dát za noc cca 700 Kč na osobu a mít všechno tohle nám přišlo skvělý). Pokud cestujete sólo, je to značka ideál.
Kavárny: Coffee Supreme (čtvrť Shibuya), Verve Coffee Roasters (celkem 4 pobočky v Tokiu), Roar Coffee (čtvrť Ginza), Sol's Coffee Roastery (mezi zastávkami Asakusabashi a Kuramae); snídaně: Original Pancake House (čtvrť Shinjuku); jídlo: Soba Shinsu-ya (soba nudle, čtvrť Shinjuku); Sukiya (řetězec s gjúdonem - miska rýže s masem a cibulí v omáčce, někdy i s vajíčkem nahoře); Marugame Seimen (řetězec s udon nudlemi); Hitsumabushi Bincho (buď Marunouchi nebo Mitsukoshi obchodní centrum - tady ochutnáte grilovaného úhoře a je to sice dražší špás, ale stojí to za to, bylo to vynikající)
Kamakura
Pobřežní město Kamakura kdysi bývalo de facto hlavním městem Japonska, protože tam sídlil šogún. Dnes, jak už jsem předestřela v úvodu článku, je oblíbenou turistickou destinací nejen obyvatel Tokia. Podle toho, odkud v Tokiu vyrážíte, se tam dostanete za hodinu až hodinu a 3/4. Mezi největší lákadla patří velká socha Buddhy (Kōtoku-in) a chrámový komplex Kenchō-ji / Hansōbō.
Socha Buddhy nás celkem zklamala, okolo není nic dalšího a ani to není zas až tak vysoké. Tak jsme se pěšky začali přesunovat do kavárny na doporučení našich kamarádů, Café Gula, kterou vede kouzelná japonská babička, která miluje Bedřicha Smetanu, českou filharmonii a Prahu. Tak pokud se v Kamakuře někdy ocitnete, běžte ji tam podpořit a říct jí, že jste z Česka. Ty koláčky a matcha/kafe/čaj dohromady za v přepočtu asi 43 Kč za to fakt stojí.
Posilnění z kavárny jsme se vydali, opět pěšky (hromadná doprava tam moc nefunguje) směrem k chrámovému komplexu, akorát jsme k němu přišli shora, ne tak úplně oficiální cestou :D Odměnou nám byl výhled na moře a postupné klesání, takže nakonec jsme byli rádi, že jsme zvolili tento nekonvenční směr. Vstupné stálo myslím 500 jenů a ten komplex je obrovský, líbilo se nám tam moc. Ta japonská zenová zahrada s jezírkem a tak neskutečně jasně zelenou travičkou byla nádherná! Podařilo se nám tam potkat i novomanželský pár, který se zrovna fotil, tak to bylo také super pozorovat, jak to probíhá v tradičních úborech, včetně takového toho červeného paraplíčka.
Zpátky jsme pak jeli ze stanice Kita-Kamakura a hodně pozdní oběd jsme si dali až v Tokiu, v Kamakuře toho na výběr moc nebylo. Celkově to ale hodnotíme jako podařený jednodenní výlet pryč z Tokia.
A to by pro tentokrát zase stačilo. V posledním článku z Japonska už mi zbývá pokrýt "jen" národní park Nikkó a výlety v Kansai regionu okolo Kjóta a Osaky, tak se těšte na zážitky z Nary, Himeji, Kobe a Uji. Kdyby vás cokoliv zajímalo a já to ve článcích neměla, neváhejte se mě tady v komentářích nebo klidně na Instagramu zeptat. Arigato gozaimashita!
Příspěvky
0 komentářů
Děkuju moc za každý komentář :)