Konnichiwa! Na konci září jsme si s Tomem splnili náš velký sen a odcestovali na téměř tři týdny poprvé do Asie, do země vycházejícího slunce, do Japonska. Pokud mě sledujete na Instagramu, tak už jste nejspíš cestovali s námi v reálném čase, a pokud jste něco nestihli, najdete to uložené ve výběrech na mém profilu. Tady je ale ten textový prostor přeci jen větší, tak bych to v celkem čtyřech článcích chtěla popsat ještě podrobněji - včetně organizačních věcí, logistiky, rozpočtu, suvenýrů, apod. Bude to dlouhé, tak si udělejte kávu/čaj/matchu a pojďme na to!
Letenky
Zvolili jsme si odlet z Budapešti, protože to odtamtud upřímně vychází cenově nejlépe (versus Vídeň a Praha), je to víc na východ, takže vlastně blíž (= o trochu kratší let) a dostat se tam z Brna není žádný problém. Letěli jsme se společností China Eastern s přestupem v Šanghaji, čistého času lety vycházely na 11 hodin Budapešť-Šanghaj (jelikož je to čínská aerolinka, letěli jsme přes Rusko...) a necelé 3 hodiny Šanghaj-Osaka. Opět, zvolili jsme Osaku, vycházelo to tam levněji než do Tokia. Letenky jsme hledali primárně přes Skyscanner a nakonec jsme si je rezervovali skrz Booking.com. Upřímně, vyznat se na webu China Eastern se nedalo, ani nám to v anglické verzi jejich stránky nenacházelo ty lety, co jsme měli vyhlídnuté, a zkrátka jsme to nechtěli riskovat a chtěli být případně krytí něčím, co dobře známe. Vzali jsme si raději trochu dražší verzi s pojištěním storna, případným přebookováním, apod. a zpáteční letenky nás takto vyšly na cca 18 000 Kč na osobu. Ano, dá se jít i níž, ale to už buď máte 2 přestupy nebo čekáte hodně dlouho na letišti (případně rovnou obojí). A my jsme fakt té cestě nechtěli věnovat víc času než bylo nutně potřeba - přestup na cestě tam jsme měli 2,5hod a po cestě zpět 4,5hod. A co tak víme od kamarádů, co taky v Japonsku byli, běžně letenky bývají spíš dražší, okolo 20-25 tisíc za osobu, takže jsme je sehnali fakt dobře :)
Na takhle dlouhém letu máte i v Economy třídě jídlo v ceně, respektive dvě jídla v ceně. Plus dokonce třetí i pak na tom kratším letu z Číny do Japonska. My jsme měli dost obavu, jestli nám to bude chutnat, ale byli jsme příjemně překvapení, z těch celkem šesti jídel nám čtyři chutnaly dost (snědli jsme všechno) a ta dvě tak půl na půl (nějakou věc, co vypadala jako fermentované kroupy v nejspíš sladkokyselém nálevu, plus nechutně bledou ohřátou salátovou okurku a v oleji utopená vajíčka jsme jim tam nechali :D). Všichni dostanou polštářek a deku a máte před sebou obrazovku na sledování filmů, hraní her, apod. Jen pozor na to, že většina filmů je v angličtině s čínskými titulky, takže se na to koukat nedá - my byli na tuto variantu připravení a měli jsme postahovaných několik filmů v tabletu.
.png)
Ubytování
Jakmile jsme měli koupené letenky, začali jsme řešit ubytování a vlastně celý itinerář naší cesty, abychom věděli, kolik nocí chceme na jednotlivých místech strávit. Většina lidí při první cestě do Japonska volí klasickou osu Osaka-Kjóto-Tokio a my jsme nebyli výjimkou. Dali jsme si první 2 noci v Osace, pak přesun na 5 nocí do Tokia, odkud jsme potřebovali z ambasády odvolit, 2 noci v národním parku Nikko severně od Tokia, 2 noci v Matsumoto, dobrém výchozím místě na dva výlety do horských vesniček v regionu Nagano (což nakonec úplně nevyšlo a byli jsme místo toho ještě na 2 noci v Tokiu, ale o tom vám napíšu v jiném článku), přesun na 4 noci do Kjóta a pak opět poslední 2 noci v Osace = celkem 17 nocí.
Kromě prvního ubytování v Osace, které jsme sehnali fakt za pakatel na Booking.com (jakoby 800 Kč za noc za oba nezaplatíte ani tady v nějaké vesničce), jsme rezervovali všechno ostatní přes Agoda.com - měli jsme na tuhle platformu tip, že v Asii frčí o dost víc než Booking.com a jsou tam lepší ceny. A opravdu jsme tam neměli problém sehnat levné, ale pěkné ubytování, a skoro všude jsme nakonec byli v hotelích. Ubytování na 17 nocí nás vyšlo na cca 26 000 Kč (13 000 Kč na osobu) a všude jsme měli svůj pokoj (nebo celý byt) a svoji koupelnu - s výjimkou jedné noci v kapslovém hostelu v Tokiu, což byla zkušenost, kterou jsme prostě chtěli mít. Ve dvou hotelech jsme měli přístup i do onsenu, což jsou takové jejich veřejné "lázně". Kromě kapslového hostelu jsme ale nikde neměli v ceně snídani.
.png)
Doprava
Pokud si doteď říkáte, že Japonsko se zdá levné, tak tady ty částky trochu naskočí. Japonsko je známé svou vysoce organizovanou a spolehlivě fungující dopravou, hlavně shinkanzeny a systém metra v Tokiu jsou tím známé. Z prvních 25 nejvytíženějších vlakových stanic na světě je jich prvních 23 v Japonsku - top 1, Shinjuku, přepraví denně 3,6 milionů lidí! Veřejnou dopravu tam využívají všichni a v těch velkých městech se moc aut nepohybuje, i když infrastrukturu tam na to samozřejmě mají, prostě ty vlaky vychází lépe.
My jsme potřebovali přejet z Osaky do Tokia, což byla jasná shinkanzen trasa. Cestu, která má přes 550 km, tenhle vlak zvládne za 2,5 hod. A na této trase jezdí cca každých 10 minut. U nás naprosto nepředstavitelné, že? Slyšeli jsme, že Japonsko má každý den v provozu okolo 1000 shinkanzenů, aby takovou kontinuitu zajistili. Lístky dopředu se vůbec nevyplatí kupovat (pokud nemáte fakt obří kufr a nepotřebujete rezervované místo - na naše krosny ale stačil lístek bez místenky), brali jsme je až na nádraží a vyšly nás na cca 2000 Kč na osobu za jednu cestu. Podobně pak vycházela cesta z Tokia do Kjóta, to bylo lehce pod dvojku. Je to hodně? Ano. Ale je to extra rychlé, pohodlné a je to zážitek? Taky ano.
Kromě těchto dvou cest jsme podnikli ještě nespočet dalších, ať už meziměstských nebo v rámci města metrem/autobusy. Na všechny tyto cesty jsme využili kartu Suica - máte ji digitálně v peněžence (pozor, funguje jenom na iOS, ale Android má taky nějaké možnosti, jen to nebude Suica, ale jiná podobná kartička, Pasmo nebo Icoca) a jenom si dobíjíte penízky a pípáte při nástupu/přestupu/výstupu. Dokonce se s ní kromě dopravy dá platit i ve večerkách nebo v automatech na pití. Z výpisu transakcí vidím, že celkově jsem projezdila necelých 4500 Kč.
.png)
Suvenýry
I když jsme v ceně letenky měli každý dvě odbavená zavazadla, tam jsme letěli jen s jedním a náš plán byl koupit si v Japonsku rovnou velký kufr (tím, že nelétáme s odbaveným zavazadlem, tak jsme doposud ani žádný neměli) a nakoupené suvenýry si převézt v něm. No a co že jsme si nakoupili? Několik kousků oblečení v Uniqlo a v Muji, včetně triček s japonskými motivy - Uniqlo v těch velkých městech má vždy speciální kolekci, kterou neseženete jinde. Já jsem třeba úplně nadšená z trička s Tomem a Jerrym ve formě takoyaki - smažených kuliček s chobotnicí uvnitř. Sushi ponožky jsou taky boží, no a já samozřejmě neodolala ani v Harry Potter Harajuku obchodě a odvezla si konečně nebelvírskou šálu, kterou mají v Evropě věčně vyprodanou na HP akcích, a limitované ponožky z Harajuku store. Tomovi se poštěstilo odvézt si nové tenisky New Balance, já bohužel měla smůlu, protože se svou velikostí nohy 40/41 v Japonsku jsem fakt nepochodila. Když už měli, tak mi boty byly úzké na šířku - a to mám úzkou nohu a úzký nárt. Prostě chodidla Japonek jsou úplně něco jiného :D
Do kuchyně jsme si kromě pořádného japonského nože (miluju, jak krájí všechno jako po másle, doslova!) přivezli také nerezovou Hario konvičku na zalévání našeho V60 kávového filtru. Dá se samozřejmě sehnat i u nás, ale tam vycházela na cca 450 Kč a tady je tak za 650-700 Kč. Rovnou jsme si vzali roztomilé (asi původně čajové) šálky a ten první filtr zalitý konvičkou z těchto šálků nám chutnal úplně náramně. Dále dva balíčky kávy, čtyři stejné mini mističky na sójovku, zázvor, apod. k sushi. No a já jsem neodolala ještě jedné mini mističce a odkládací plošce na hůlky (jak sakra přeložit chopsticks rest?!) s králičími motivy.
Ze sekce jídla jsme si nabrali mix různých sladkostí, chipsů, pitíček hlavně na ochutnávku pro rodinu a kamarády. Matchu pro kamarády, pro sebe ještě nějaké speciální posypky na japonská jídla (bonito flakes, furikake) a taky kjótský gin a takové speciální "bitters" - alkoholové kapky s příchutí yuzu na ozvláštnění drinků. A na co se těšíme je taková titěrná zábava na dlouhé zimní večery aneb papírový/dřevěný model sushi stánku, co si postavíme a slepíme sami - ten pak půjde někam na poličku na výstavku.
No a pak tu máme kosmetiku. Tam jsem se trochu utrhla ze řetězu a na základě různých doporučení od kamarádek a z reels na Instagramu jsem nabrala fakt hodně věcí jak pro sebe, tak pro ženy z rodiny a pro kamarádky. Já už se tady kosmetice nevěnuju, ale chápu, že tohle by vás mohlo zajímat - chtěly byste holky časem nějakou souhrnnou recenzi všech produktů? Jedná se převážně o skincare, z dekorativky jsem si vzala akorát dvě řasenky a jeden pudr, jinak různé masky, SPFka, odličovací balzám, balzámy na rty, apod.
.png)
Ostatní rady a tipy
Aneb co se nevešlo do předchozích částí, ale přesto bych o tom chtěla napsat. Zaprvé, eSIM a data. To už jsem do Ameriky řešila přes mobilní aplikaci Airalo, kde si velmi jednoduše na pár kliknutí koupíte a aktivujete eSIM do dané země - většinou nabízí od 1GB do 20GB dat a platnost v rozmezí týdne až 30 dní. Super je, že můžete doporučovat kamarády a za každé doporučení kamarádovi i vám přibyde kredit 3€ - tím pádem mě eSIM do Japonska na 10GB dat místo 16€ stála jen 10€. A co považuju za největší výhodu je, že máte vyřešeno dopředu, jen přistanete, zapnete data a jedete, neřešíte žádnou fyzickou SIMku na letišti nebo někde jinde. Kdybyste se chtěli přidat a získat taky 3€ kredit, použijte kód ANNA0890.
V Japonsku ne všude berou karty, a to i ve velkých městech, takže buďte připravení a mějte u sebe dostatek hotovosti. My jsme si řekli, že si u nás vyměníme jen něco málo do začátku a pak si vybereme z bankomatu, protože přeci máme výběr přes Raiffku zdarma kdekoliv na světě. No ale to jsme se přepočítali, protože místní bankomaty si velmi často účtují svoje poplatky. My jsme oběhli asi čtyři, kdy ze dvou nešlo vybrat jelikož to byla cizí karta, a dva měly poplatky, takže jsme se tomu nevyhli. Vyměňte si teda radši doma víc než míň - nám nakonec krásně vyšlo celkem 33 000 jenů (necelých 5000 Kč).
.png)
Na pohyb ve městě, včetně MHD, doporučuju používat Google Maps - krásně vám napíšou, kudy do stanice vejít, do kterého vagónu nastoupit pro nejrychlější přestup/výstup, kudy zase vyjít ven a kolik vás to bude stát. Přesuny mezi městy už tak dobře nezvládají a na to teda spíš doporučuju aplikaci Japan Travel - pokud se chcete vyhnout shinkanzenům nebo limited express vlakům, odškrtnete si je a vyhledá vám to jen vámi žádané spoje a vždy aspoň 3-4 možnosti, také včetně přestupů a ceny.
Další appka, kterou jsme hojně využili, se jmenuje Payke a je velmi užitečná na skenování čárových kódů různých produktů, u kterých netušíte, na co jsou. Naskenujete kód a zobrazí se vám více či méně podrobné info v angličtině, kolikrát i včetně ceny a uživatelských recenzí. V appce jsou i různé slevové kupony do obchodů, takže můžete ještě ušetřit. Nezná to úplně každý produkt, občas to napíše, že ho nemá v databázi, ale na většinu věcí nám to fungovalo.
.png)
Jako cizinec máte v Japonsku nárok na neplacení daně, pokud nakoupíte nad 5500 jenů (okolo 1100 Kč). Neplatí to v restauracích, obchodech s potravinami apod, ale na skoro všechno ostatní ano. My jsme to využili několikrát, na oblečení, tenisky, alkohol, kosmetiku i ten kufr. Zatím to funguje většinou tak, že vám daň u speciálně označených tax free pokladen rovnou odečtou a vůbec ji neplatíte (po předložení pasu) nebo ji zaplatíte a pak si jdete na nějaké dedikované místo nechat daň vrátit buď v hotovosti nebo na kartu. Do budoucna se tento systém ale bude měnit a daň se turistům bude vracet hromadně až při odletu na letišti - nejspíš si tak budete muset nechávat od všeho účtenky, což je otravné... Ale stojí to za těch ušetřených 10% :)
Na závěr ještě trocha japonských paradoxů. Na spoustě míst musíte být fakt brzy ráno, abyste se vyhli velkým davům. A tím myslím, že v 7 je kolikrát pozdě. Naproti tomu, většina obchodů i restaurací otevírá až v 11! Sehnat brzkou snídani je téměř nemožné, pokud nechcete pořád jíst sendviče z večerek, máte celkem smůlu. No a spousta míst ožívá až večer po setmění, kdy už jste po celém dni uchození a unavení, takže často končíte na hotelu v 18 nebo i dřív a na nějaký noční život po těch průměrných denních 20 000 krocích fakt nemáte už energii. Je dobré s tím počítat a nebýt překvapení, že někam do večerních ulic zvládnete vyjít maximálně třeba dvakrát jako my. Ale nám to nijak nevadilo.
Tento článek už je extra dlouhý, takže pokud jsem na něco zapomněla a ještě mě to dodatečně napadne při psaní těch následujících článků, doplním to tam. Případně se ptejte v komentářích, ráda odpovím :) Zatím se mějte krásně a budu se těšit příště - snad brzy! Sayonara!
Příspěvky
0 komentářů
Děkuju moc za každý komentář :)