Bonjour! Kdo mě sleduje již několik let, moc dobře ví, že Francie je pro mě druhým domovem a ráda se tam vracím. Z dob mého studijního pobytu a stáže mám již velice dobře procestované regiony Bretaň a Pays de la Loire, byl tedy čas objevit jiný kout země galského kohouta - Normandii. Od pár kamarádů se nám dostalo poznámky, že to není úplně typická dovolenková destinace, což mají asi pravdu, většina lidí jezdí do Paříže nebo do Provence. Nicméně my si za tím stáli a prožili jsme společně s kamarády krásnou dovču, během které jsme poznali skvělá místa :)
Náš plán zněl letět s Ryanairem z Vídně do Paris Beauvais, tam si půjčit auto a frčet do Normandie. Jak jsme řekli, tak se i stalo. Naplánovat termín vhodný pro 6 lidí, aby se to hodilo všem a letenky nebyly nijak drahé, byl docela kumšt, ale nakonec se na nás štěstí usmálo a vyšlo to. Zpáteční letenka na osobu nás vyšla na cca 2700 Kč, měli jsme jen malé batůžky a jeden 10kg odbavený kufr do šestice (primárně na francouzské dobrůtky, co jsme si nakoupili jako suvenýry). Auto jsme měli půjčené přes Sixt, pro 6 lidí přicházel v úvahu typ Peugeot 5008 nebo větší, nakonec jsme dostali malou dodávku Renault Traffic, kam by se nás vlezlo i 9 :D Aspoň jsme měli hodně prostoru na nákupy jídla a pití, i když se s tím hůř parkovalo, ale kamarád, co řídil, to zvládl na jedničku. Na 4 celé dny (24hod krát čtyři) nás půjčení auta vyšlo na cca 700€ s nejvyšším pojištěním a tankovali jsme naftu za cca 90€.
Náš první nocleh proběhl ve městečku Vernon (jako strýček Vernon z Harryho Pottera, najs!), které se nachází jen kousíček od vesničky Giverny, kam mířily naše kroky první den. Konkrétně do Jardins et maison de Monet, zahrad a domu Clauda Moneta, známého impresionistického malíře. Lístky dovnitř jsme bohužel nestihli zarezervovat dopředu, tak jsme si museli vystát cca 45 minutovou frontu. Byla totiž neděle, konec prodlouženého víkendu po svátku 8. května, kdy se do této oblasti sjíždělo hodně lidí při příležitosti 80. výročí konce války. Takže lidí v zahradách bylo fakt hodně, to nám ten zážitek trochu pokazilo. Nicméně i tak bylo skvělé tohle místo vidět, zahrady jsou nádherné! Nejvíc mě dostal mostek přes jezírko (ve kterém se mimochodem vykoupala Emily s Camille během poslední série Emily in Paris) s obrovskou vistárií a taky se mi moc líbily růžové "něco jako pomněnky" - v kombinaci s těmi klasickými modrými, plus ještě bílými, to vypadalo skvostně.
Prohlédli jsme si i samotný Vernon, kterým protéká řeka Seina a kde stojí pozůstatek starého mostu přes řeku s původní boudičkou. Odpoledne jsme se odebrali zpátky do auta a pokračovali směr Étretat, kde jsme spali dvě noci. To bylo asi nejlepší ubytování, co jsme měli, přímo v centru města, kousek od pláže, odkud se dalo jít na obě strany na vyhlídky na útesy. Jmenovalo se Le Chant des Sirènes, zpěv sirén. V našem pokoji byl i útulný pracovní/čtecí koutek s několika knížkami o dobrodružstvích Arsèna Lupina. Spisovatel Maurice Leblanc totiž z Étretatu pocházel, najdete tam i muzeum věnované postavě zloděje/dobráka Lupina (kdo jste neviděl stejnojmenný seriál na Netflixu, moc doporučuju).
Rovnou vám říkám, že Étretat musíte navštívit, když budete v Normandii. Shodli jsme se celá banda, že to bylo nejkrásnější místo. Ty alabastrové skály a útesy s oblouky zasahujícími do moře jsou prostě kouzelné, nám ještě náramně vyšlo počasí a vydatně jsme se prošli na jednu i na druhou stranu. Na oběd jsme si skoro všichni dali moules frites, slávky s hranolkami, a teda takový obrovský hrnec slávek jsem ještě nikde nedostala. Trvalo nám skoro hodinu se tím projíst :D Úplně nejlepší byla odpolední procházka, vůči které jsme napřed byli poněkud skeptičtí, když ji kamarád vymyslel. Záležela totiž na odlivu, abychom mohli projít suchou nohou po plážích a kamenitých útvarech zpátky do města. Ale zkusili jsme to, rozhodli jsme se věřit internetům a aplikacím, a ve výsledku to bylo dobrodružství jak víno. V jeden moment, kdy to už skoro vypadalo, že neprojdeme dál a budeme se muset otočit, jsme byli všichni naštvaní a odhodlaní i skočit skoro dva metry dolů na kamenitou pláž, což naštěstí nebylo potřeba a jinou cestu jsme našli! Na pláži přímo v Étretatu mimochodem byla i ústřicová farma speciálně pro Marii Antoinettu, ústřice se jí odtamtud vozily na královský dvůr.
Kdo jste čekal na válečná místa, teď přichází jejich čas. Primárně mužské osazenstvo samozřejmě chtělo pár těchto míst stihnout, a tak jsme postupně navštívili: památník Bruneval, Overlord muzeum, Omaha beach (ve vesničce u Omaha beach jsme měli naše poslední ubytování s výhledem přímo na pláž a večer nám vyšel nádherný západ slunce <3), Pointe du Hoc, hřbitov padlých amerických vojáků a Sword beach. Já jsem si těch válečných míst za poslední rok "užila" až až (muzeum v Gdaňsku za mě bylo nejlepší), tak doufám, že od této tématiky budu mít nějakou dobu pokoj. Nicméně bylo rozhodně zajímavé to vidět, nechat na sebe působit sílu těch míst a myšlenky na to, že kdyby se operace Overlord a Den D nepovedl, tak tu dnes nejsme... Mimochodem ty pláže jsou obrovské, jak Omaha, tak i Sword. A nejvíc na mě působil asi ten hřbitov, kde leží přes 9300 padlých Američanů - ty zástupy na milimetr přesně vyrovnaných křížků (a hvězd, protože tam jsou občas i Židé) jsou dechberoucí.
Ještě zmíním dvě městečka, která jsme zvládli po cestě navštívit - Honfleur a Bayeux. Honfleur je malebné přístavní městečko, které mi hodně připomínalo kodaňský Nyhavn nebo i trochu amsterdamské kanály. V přístavu je i tradiční carrousel (kolotoč) pro děti a města, co tenhle kolotoč mají, se mi vždycky líbí. V Honfleur jsme si dali výborný oběd, galettes, slané palačinky, které jsou bretaňskou specialitou, ale nešlo je vynechat ani v Normandii.
V Bayeux je krásná katedrála a taky známá tapisérie, na kterou jsme už ale neměli čas. Nicméně byla to naše poslední příležitost dát si ústřice, tak jsme do toho s Tomem a jedním kamarádem šli. My jsme s Tomem chutnali ústřice jednou tady v Brně na food eventu, a jako nebylo to vyložené hnusné, ale nebylo to ono. Tak jsme si řekli, že to znovu vyzkoušíme až někde u moře, pěkně za čerstva. No a chutnaly nám daleko, daleko víc! Ne že bych je teď potřebovala jíst furt, ale když bude takhle na dovolené příležitost, ráda si je dám.
No a to už bude všechno, dojeli jsme zpátky na letiště, vrátili auto a čekala nás poslední noc ve skromném ubytování 15 minut pěšky od letiště, ráno jsme pak už letěli zpátky domů. Nás kufr vážil přesně 10 kilo a byl narvaný sýry, klobáskami, sušenkami, rilettes (taková lepší paštika s kousky masa) a pár dalšími francouzskými dobrotami. Jak se vám Normandie z mého vyprávění a fotek líbila? Pokud jste tam náhodou někdo byli, dejte mi vědět. Kdybyste chtěli tipy na konkrétní ubytka nebo restaurace, napište, ráda se podělím. Díky moc za přečtení článku a zase někdy příště u dalších cestovních zážitků :)
Příspěvky
0 komentářů
Děkuju moc za každý komentář :)