Turist(i)ka v Zakopane





Ahojte! Venku už je ta pravá zima, na spoustě místech republiky leží aspoň trochu sněhu, takže pravý čas na to, vrátit se na chvíli do slunečného prodlouženého víkendu v polských Tatrách okolo Zakopane. Tato aktivní dovolená byla v plánu už pár měsíců s naší bandou kamarádů, nicméně kvůli naší vytíženosti během víkendů jsme to nakonec zrealizovali až během toho říjnového prodlouženého. Bohužel nakonec bez Toma, který zůstal doma ležet s nachlazením a bolestí v krku, takže jsem se netradičně ocitla v roli "pátého kola u vozu", doslova. Nicméně nám vyšlo nádherné počasí a ten pobyt v přírodě, na čerstvém vzduchu, za to stál.



Ubytování si vzali na starosti kamarádi a vybrali teda znamenitě. Měli jsme dva samostatné apartmány, pro dva a pro čtyři (nakonec pro tři), patro nad sebou v krásném dřevěném domečku. Patro nad námi byl ještě jeden apartmán, každý s vlastním vchodem, kuchyňkou, my v tom větším měli dokonce i pračku. A cena? Za ten větší apartmán neuvěřitelných 4800 Kč na tři noci pro čtyři osoby, což vychází na 400 Kč za osobu a noc. Tomu už se v dnešní době ani nechce věřit, že? A všechno v novotě, krásně, stylově zařízené. Domečků je tam více a celý ten komplex se jmenuje Ugory Domki "Na Ugorach" Apartamenty.

Co se týče dopravy, jeli jsme auty. Cesta z Brna do Zakopane trvá i se zastávkami dobrých pět hodin (bez dálnice přes Slovensko i Polsko, ale s dálnicí si stejně moc nepomůžete), ale pořád to vychází nejlíp, nějaké dobré vlakové nebo autobusové spojení tam moc není. Navíc jsme si mohli přivézt své jídlo a nějaké ty levné potraviny z Polska zase dovézt zpátky :) Fakt se to tam dost vyplatilo, cenově je tam pro nás Čechy levno a já už se teď vůbec nedivím těm, co bydlí kousek od hranic, že tam tak často a rádi jezdí nakupovat.





Na programu byla téměř čistě jen turistika, taky co jiného tam dělat, když Zakopane je v podstatě brána do polských Tater a všude okolo se rozkládá území Tatranského národního parku. Do parku se platí vstupné, buď jednorázové za 8 PLN na den a nebo se dá koupit týdenní na 7 dní za 40 PLN. Často se platí i parkoviště, nás vyšlo oba dva dny 30 PLN za auto na den. Těch turistických tras okolo je nespočet, takže je jen na vás, co preferujete a kterou si vyberete.





My šli první den asi tu nejprofláklejší k jezeru Morskie Oko. Ale abychom nešli tam i zpátky po asfaltce (cesta je totiž sjízdná i např. koňským povozem a rozhodně vhodná i pro kočárky), vzali jsme to po cestě tam oklikou a odměnou za náročnější výstup nám byl pohled na vodopády a soustavu horských jezer (Przedni Staw, Wielki Staw a Czarny Staw Polski), což byl možná ještě krásnější zážitek než samotné Morskie Oko. Po cestě jsme se zastavili na lehký oběd v horské chatě, kde pořádně velká polévka vyšla na 12 PLN.

K Oku jsme došli už v momentě, kdy na něj nesvítilo sluníčko a začala být dost zima, tam už jsme se jen vyfotili, uvařili kávu v moka konvičce a rychle mazali po asfaltce dolů, abychom nedošli za tmy. Nakonec jsme to nestihli a poslední cca 3km jsme šli už ve tmě, takže došlo i na čelovku. Sečteno podtrženo, v nohách 21 km s převýšením 900 m. Což není trasa, kterou bych chodila úplně běžně, takže jsem byla pěkně zmožená! Ale to počasí a ty výhledy po celý den za to stály <3



Na druhý den nám kamarádi naplánovali podle nich jednodušší trasu. Hned ten úvodní úsek tomu rozhodně nenapovídal, dost strmě jsme stoupali až na úpatí skály Nosal, odkud byl pěkný pohled na celé Zakopane i na protější kopečky včetně Gubalowky, kam jsme zamířili následující den. Ale pak od Nosalu dál už se to celkem dalo, sice nás ještě nějaké úseky se stoupáním čekaly, ale opět tu námahu vyvažovalo počasí (opravdu se dalo občas jít i v tričku) a výhledy všude okolo. Na oběd jsme opět zvolili horskou chatu po cestě, tentokrát už jsme si všichni dali plnohodnotné jídlo. Za zapékané těstoviny s mletým masem, klobáskou, cuketou, rajčaty apod. jsem zaplatila 25 PLN a porce byla obrovská a jídlo vynikající.




Pak naše kroky pokračovaly k dalšímu známému a velkému jezeru, Czarny Staw Gąsienicowy, kde jsme si opět uvařili kafíčko, pokochali se, vyfotili a vydali se na cestu zpátky. Sečteno podtrženo, v nohách tentokrát sice "jen" 17 km, ale převýšení nakonec vesměs stejné, 900 m. Navíc se mi udělal na noze puchýř, takže ty poslední kilometry už jsem docházela fakt z posledních sil :D



Jelikož měl jeden z kamarádů zrovna ten den narozeniny, šli jsme tentokrát na večeři do centra Zakopane na pierogi a připili jsme si Soplicou, tradiční polskou vodkou v několika různých příchutích. Já rozhodně za sebe nejvíc doporučuju lískooříškovou, není tak sladká jako ty ovocné příchutě a je to prostě mňam, kokinko! Chceme ji vyzkoušet i do kafe, podobně jako Baileys by to mohlo dost dobře fungovat a chutnat.



Před námi byl poslední den, kdy jsme potřebovali nejpozději ve 2 odjet zpátky domů, takže na žádnou túru už to nebylo a vlastně nám ty dva celé dny bohatě stačily. Takže jsme se vyvezli lanovkou nahoru (i pak dolů :D) na Gubalowku, odkud je nádherný pohled na celé polské (a vlastně z velké části i slovenské) Tatry. Bylo tak teplo, že i v tričku s krátkým rukávem jsme se potili, tak jsme si dali dokonce i zmrzlinu. Lidi okolo na trávě piknikovali a my bychom tu chvíli nejradši zastavili a nikam neodjížděli. Nicméně šli jsme se projít ještě k místnímu vysílači a pak dlouhatánskou promenádou, lemovanou rozličnými stánky - upřímně jsem si připadala jak někde na trzích v Chorvatsku, tourist trap jedna vedle druhé, samé blbůstky, co člověk rozhodně nepotřebuje. Takže nejvyšší čas sjet lanovkou dolů, rozloučit se a jet domů.

Byla to moc fajn, aktivní dovolená, jen ten Tom nám tam všem chyběl. Takže doufáme, že jsme tím třeba započli novou tradici a příští rok se opět někam na túry vydáme, ale tentokrát už opravdu v šesti. Klidně i do Zakopane znovu, jak už jsem psala, tras je mnoho, takže bychom pořád měli co nového vidět a navštívit. A co vy? Byli jste někdy v Zakopane nebo obecně v polských Tatrách? Pokud ano, jak se vám tam líbilo? A pokud ne, jak se vám líbil tento článek a fotky? Dejte mi vědět do komentářů, jako vždy se na ně budu moc těšit. Mějte se krásně :)

7 komentářů

  1. Ahoj, teda výhledy jste měli opravdu nádherné. Já byla pouze v Slovenských Tatrách a to jenom "na skok" dá se říct. Popravdě mě do přírody tahají spíš kamarádi, já k horám a kopcům jinak moc netíhnu, přijde mi to všude dost podobné :-D a jsem ráda, když už tam vylezu a můžu jít zase dolů. Ač občas se dám obměkčit dobrým občerstvením nebo atrakcí typu koloběžky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, já s tebou vesměs souhlasím, že je to všude dost podobné, jen záleží na tom, jestli je cesta víc skalnatá nebo jsou tam třeba hezké dřevěné chodníčky, jestli jdeš v létě nebo zimě, apod. Taky do hor nechodím sama od sebe a spíš se nechám obměkčit tím okolo než samotným výšlapem :D Díky moc za komentář!

      Vymazat
  2. Je to tam krásné ještě jsem tam nebyla, ale rádi bychom se tam podívali :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak snad vám to vyjde! Pokud budete mít krásné počasí, bude to hooodně stát za to :)

      Vymazat
  3. Bože, to je nádhera! Miluju hory a veškerou přírodu kolem nás a takový výhled je přímo pastva pro oči. :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc, Pavli. Výhledy byly opravdu dechberoucí, kor v tom nádherném počasí, na které jsme měli štěstí :)

      Vymazat
  4. Polské Tatry jsou skvělý tip, děkuji. Přidávám na seznam, kam bych se chtěla podívat, i když od nás už je to docela z ruky na víkendový výlet. Každopádně, žila jsem v domnění, že Polsko je placka, a ono ne. :D Počasí jste chytli perfektní, jen škoda, že Tom dovolenou promarodil.

    OdpovědětVymazat

Děkuju moc za každý komentář :)