Za polárním kruhem | Harstad a okolí

Ahojte! Doufám, že si užíváte volných červencových svátků a až se vrátíte z nějaké dovolené nebo výletů, tak si přečtete tento článek. Opět usedám za klávesnici a dnes se s vámi podělím o naši cestu na sever Norska, za polární kruh, do městečka Harstad, kam se před časem odstěhovali naši kamarádi. Jestliže letenka z Katovic do Osla byla za pár šušnů, pokračování z Osla na letiště Evenes už tak levné nebylo. I když jsme letenky kupovali cca 2 měsíce dopředu, nejlevnější vyšla na 65€ na osobu za jeden směr, samozřejmě s malinkým batůžkem na palubě. Letěli jsme s Norwegian, a i když to není nízkonákladovka, nečekejte vůbec žádné občerstvení na palubě, nedají vám ani vodu. Druhou možností je aerolinka SAS, ty ceny se pohybují na stejno, takže záleží, jak vám sedí čas odletu.

Letiště Evenes jinak slouží pro spádovou oblast Harstad, Narvik a pár dalších okolních městeček, spousta lidí mířící sem bere autobus z letiště i rovnou na Lofoty, kam jsme zamířili také, ale autem, o pár dní později. Na letišti najdete dokonce nápis v sámštině, což je jazyk původních Sámů, kteří na odlehlém severu žili. Doporučuju mini sérii Půlnoční slunce, kde já sámská mytologie zajímavě zachycená. Jelikož jsme přiletěli ve všední den, kdy naši kamarádi pracovali, z letiště jsme se museli do Harstadu dostat sami autobusem. Za ten jsme zaplatili 520 NOK za oba za jeden směr, což je nějakých 1250 Kč, pěkná darda, ale tady ty norské horentní sumy rozhodně nekončily, spíš jen začínaly :D






Samotný Harstad (správná norská výslovnost je Haštá) je malinký, má okolo 24 tisíc obyvatel, takže je ještě menší než naše rodná Kroměříž, ale zase hodně "roztahaný". Moc pamětihodností v něm nenajdete, za zmínku stojí možná tak kostel v Trondenes a přilehlý hřbitov, kde je pohřbených několik tisíc sovětských vojáků, dřív tam totiž býval něco jako koncentrační tábor. Od kostela vede podél pobřeží hezká stezka v podstatě až do centra Harstadu, ideálka na procházky.

My jsme si prošli hlavně přístav a byli jsme překvapení tím, jak moc se ve městě staví, pěkně to tam roste a vzkvétá. Prochodili jsme i centrum města, dostali jsme se uličkami nahoru ke zvláštně tvarovanému kostelu, odkud byl hezký výhled na moře a panoramata protilehlých hor se zasněženými vrcholky. To nás prostě bavilo nejvíc a tento pohled se nám neomrzel ani v následujících dnech.

Na druhý den nás kamarádi vzali na výlet na vrcholek hory Keipen (čtěte Šajpen) - už na parkovišti byl sníh, takže nám bylo jasné, že cesta nahoru nebude nijak snadná. Pohorky jsme sice měli, ale přeci jen nejsme zvyklí chodit na túry ve sněhu, navíc v Norsku moc neexistují značené turistické stezky, takže jsme se nahoru škrábali tak nějak "na punk". Ale zvládli jsme to! A odměnou nám byl nádherný výhled, posuďte sami z fotek :)

Dále naše cesta vedla na pláž Elgsnes, ta se nachází jen kousek od Keipenu, a my z tohoto místa byli unešení. Napřed jsme si rozdělali oheň a opékali párky, které jsme pak zamotali do placky s kečupem a strašně dobrou hořčicí, kterou v ČR bohužel nejde sehnat. Je to typické norské campingové jídlo s názvem "pølse i lompe" a i když jsme tomu prvně moc nevěřili, bylo to moc dobré a hlavně super jednoduché a rychlé. K našemu překvapení se během opékání začali z vody na pobřeží vynořovat nějací kytovci, co vypadali jako delfíni. Byli jsme poučeni, že to jsou sviňuchy, které jsou typické tím, že vyhledávají pobřežní vody, takže je takhle lze spatřit poměrně často.

Po táboráku jsme si ještě prošli pláž samotnou a kochali se typickými červenými domky, rybářskými loděmi a opět zasněženými vrcholky okolních hor. Po cestě zpátky se nám ještě podařilo vidět stádo sobů podél cesty <3

Co se týče jídla, kromě těch speciálních hot dogů jsme vyzkoušeli i steak z velryby, což je hodně kontroverzní jídlo hlavně kvůli lovu velryb. Aby bylo jasno, já s lovením nesouhlasím, ale mám ten přístup, že když už to zvíře zemřelo a ten steak je v supermarketu, tak si ho koupím a zkusím to. Je to jednou za život. Víckrát si ho asi stejně nedám, protože ta chuť mě ani Toma nijak neoslovila, chutnalo nám to dost jako vepřová játra, která nemáme moc rádi. To krevety servírované na chlebíku (něco jako naše veka) s římským salátem, koprem, citronovou majonézou a zakápnuté citronovou šťávou nám chutnaly ohromně! Tento jednoduchý "recept" a hlavně způsob servírování, kdy se všechno dá doprostřed stolu a všichni si nabírají, loupají krevety, aranžují na chlebík a u toho konverzují, si s Tomem rádi doma osvojíme.

No a samozřejmě nesmím vynechat zmínku o půlnočním slunci - za polárním kruhem se v podstatě střídá polární noc a den, nic mezi tím moc neexistuje. V realitě to teda znamená, že půl roku je téměř 24hod denně tma (a máte šanci spatřit polární záři) a druhého půl roku téměř celý den světlo - opět je to hezky zachyceno v seriálu Půlnoční slunce (očividně, podle toho názvu :)). Měli jsme obavy, že budeme mít problém usnout, ale já jsem naštěstí zvyklá nosit masku na spaní občas u nás, takže v Norsku jsem bez ní nedala ránu. A Tomovi to usínání s maskou taky docela šlo. Jen jsme měli problém s tím, jít spát v nějakou rozumnou dobu, přeci jen když ještě o půlnoci je venku světlo, takový ten přirozený reflex jít spát se nedostavuje, takže jsme často usínali v 1 nebo i později. Ale věřím, že se na to dá zvyknout, jako asi na všechno, navíc většinou Noři mají v ložnicích zatěmňovací žaluzie nebo závěsy.

To už bude pro tento článek úplně všechno, přístě se konečně přesuneme na Lofoty a naservíruju vám ty úplně nejhezčí fotky z celého tripu. Máte se na co těšit :) Uvažovali jste někdy o tom, že byste za polární kruh jeli? Dejte mi v komentářích vědět, budu se na ně jako vždy moc těšit.

2 komentářů

  1. Ahoj, já jsem zmrzlina i v našich končinách takže Norsko mě vůbec neláká, spíš bych přemýšlela o Dánsku a dál už ani krok :-D Každopádně děkuji za náhled do téhle zimní krajiny.

    OdpovědětVymazat
  2. Úžasné fotky, tiše závidím! Muselo to tam být nádherné, ve skutečnosti je ta krajina určitě dechberoucí. :))

    OdpovědětVymazat

Děkuju moc za každý komentář :)