Hola! Vítám vás u pokračování vyprávění z Barcelony. Minule jsem skončila druhý den dopoledne, kdy jsme byli omrknout nemocniční komplex Sant Pau. Potom naše cesta pokračovala do Parku Guell, kam jsme měli koupené lístky dopředu na určitou hodinu. V ceně lístku (10 €) je i autobus ze zastávky metra Alfons X, takže jsme se jím svezli nahoru k parku a začali si procházet nejprve neplacenou, volně přístupnou část.
Park Guell je známý zejména těmito "jeskyněmi", které jsou poslepované postupně podobně jako vnějšek Sagrady. Cestičky sahají z kopce do kopce a odměnou za to, že vystoupáte až nahoru, je vám nádherný výhled na celou Barcelonu.
Pak už jsme si šli stoupnout do řady a počkali jsme si, až nás pustí do placené části. Stála před námi slečna, která si chtěla koupit lístek až na místě, ale bohužel jí bylo oznámeno, že všechny lístky jsou vyprodané a ať přijde až na druhý den. No, v tomto se opravdu vyplatí si to koupit dopředu online :) Mozaiky v parku byly tou dobou stále v rekonstrukci, ale naštěstí ty hlavní lavičky, na kterých se lidi fotí, nechali zpřístupněné, takže nám to zas až tak nevadilo. Potom jsme sešli dolů k těm dvěma domečkům (dá se jít i dovnitř) a slavnému schodišti s fontánou ve tvaru ještěrky.
Když už jsme vycházeli z parku, ptali jsme se paní u východu na vyhlídku Bunkers del Carmel a jestli je možnost si po cestě tam někde dát něco na jídlo. Poradila nám restauraci Las Delicias, která prý vypadá nenápadně, ale je to tam moc dobré a levné. Jakožto vyhladovělí turisté (přeci jen bylo skoro půl 3) jsme touto radou vzali zavděk, sedli si k volnému stolečku venku a objednali si pivečko, mušle v nějaké salse a patatas bravas (typické španělské pečené brambory se zakysanou smetanou a pikantní salsou brava, která nám tak zachutnala, že jsme si ji pak koupili na letišti domů). Bylo to fakt výborné a levné, tak jsme to ještě završili dezertem - crema catalana, což bylo něco jako creme brulée.
Posílení jsme se vydali nahoru na vyhlídku Bunkers del Carmel. Tom viděl kousek před námi nějaké kluky, kteří taky šli nahoru a vzali to zkratkou. No, bylo to sice blíž, ale ta cesta... Škrábali jsme se nahoru do kopce pomalu po kamenech, okolo nás napůl uhynulé kaktusy :D Zážitek! Nicméně jsme byli nahoře cobydup a odměnou nám byl o dost lepší výhled než z parku. Prostě úplně Barcelona na dlani, jakože wow. Taková Bílá hora v Brně, akorát v o dost větším městě, kdy vás ten výhled fakt dostane.
Bunkers se to jmenuje proto, že tam nahoře jsou nějaké bývalé letecké bunkry. Teď je z toho místa hodně hip záležitost, mladí tam chodí s plechovkama piva popíjet při západu slunce, dokonce jsme tam potkali i několik prodejců piva a jiných věcí - asi dobrej business! Jakmile jsme se pokochali výhledem, začali jsme klesat po schodech a cestičkách dolů, až úplně zpátky k zastávce metra Alfons X. Musím říct, že jít dolů z kopce je pro nohy fakt horší než stoupat nahoru! Nohy nás bolely solidně... A to jsme si říkali, že ten druhý den bude pohodový, ehm ehm.
Metrem jsme se přesunuli do čtvrti Raval, kde jsme chtěli stihnout západ slunce ze střechy hotelu Barceló Raval. Tento tip jsme měli od Evči, moc jí za něj děkujeme a rádi ho předáváme dále. Na střechu se totiž dá vyjet zdarma a naskytne se vám 360° výhled na město. S tím západem slunce to byl fakt top zážitek. Jinak je nahoře i bazén (to ale asi jen pro hotelové hosty) a bar, kde si můžete k pozorování západu dát i nějaký ten (předražený) drink.
Dalším tipem od Evči byla nedaleká restaurace Pinketts, kde jsme si plánovali dát paellu. Aby těch mořských plodů nebylo málo, tak jsme si samozřejmě dali tu s mušlemi, krevetami, chobotnicí a kalamáry. Čekali jsme, že za 16 € to bude pořádnej kotlík, protože jsme si dávali jednu napůl. No ale nebylo to moc velké... Naštěstí jsme neměli skoro vůbec hlad po tom pozdním obědě, tak nám to v pohodě stačilo. A bylo úplně skvělé, že se nás přišel zeptat samotný kuchař, jak nám chutnalo, chvilku si s námi povídal, že Česko zná, že byl v Praze, že je Ital a předtím pracoval v Amsterdamu... No bylo to moc příjemné :)
Po večeři jsme si zajeli na chvilku na byt a v plánu byla ještě večerní magická fontána pod Montjuicem. Takhle mimo sezónu fontána funguje jenom ve čtvrtky, pátky a soboty od 8 do 9 hodin, takže to byla naše poslední příležitost. I když jsme byli fest unavení, chtěli jsme tu vodní, světelnou a hudební show vidět. Asi netřeba psát, jaké masy lidí tam byly... Ale na to, že jsme přišli chvilku před začátkem, jsme chytli dobré místo, kde byl fajn výhled a byla slyšet i hudba. Zároveň jsme nebyli tak blízko, aby nás ohodila vodní sprška - značka ideál. Stojí to za to, jen se obrňte trpělivostí a pozor na věci, věřím, že je snadné tam o něco přijít.
Třetí den ráno jsme si to namířili nahoru na Montjuic, nejvyšší vrchol Barcelony. Pokud máte koupený lístek na MHD Hola Barcelona, o kterém jsem psala v předchozím článku, můžete využít i "zubačku" na Montjuic ze zastávky metra Paral-lel. Potom se dá ještě jet výš lanovkou, ta už bohužel v ceně lístku není a stojí dost peněz (myslím, že 8 € jedna cesta a nějakých 12 € zpáteční). Tak jsme se rozhodli pro výšlap pěšky, pěkně zkratkama po schodech. No a nahoře u hradu jsme byli cobydup! Dovnitř jsme nechtěli jít, tak jsme si to začali obcházet kolem dokola. Viděli jsme pěkně shora přístav, což pro mě byl docela zážitek, vlastně jsem doposud žádný nákladní přístav neviděla. A to teprve ten v Rotterdamu nebo Hamburku, to musí být podívaná!
Když jsme si hrad obešli, chtěli jsme sejít zase dolů, ale vtom jsme si všimli, že kousek pod hradem staví nějaký autobus a jede na Placa d'Espanya, kam jsme to měli namířeno. Paráda, to nám přišlo hodně vhod :) Jeli jsme i okolo olympijského stadionu, kde se konala olympiáda v roce 2005 a pořád je to turisty oblíbené místo. Takže pokud se zajímáte o sporty, určitě mrkněte i na stadion. My jsme sjeli až na náměstí Espanya, respektive autobus stavěl kousek od fontány, na kterou jsme se byli mrknout předchozí den večer.
Tak jsme si ji prohlédli i za denního světla, vyvezli se eskalátory i nahoru k národnímu muzeu a potom se pěšky prošli na náměstí. Nasedli jsme na metro a popojeli kousek k místu, kde jsme věděli, že je jedna z poboček 100 Montaditos.
Tohle byl super tip od naší kamarádky, je to takový fastfood s tapas, kde každou středu a neděli mají 1 kus tapas za 1 €. Proto jsme si to nechali na neděli a šli se levně nadlábnout. Každý jsme si navybírali 5 kusů tapas, společně jsme si objednali kornout chipsů, Tom si dal pivo a já něco, co připomínalo Sangriu (doporučuju, je to výborný!). Společně s pitím jsme platili 14 € a odcházeli spokojení, přejezení a dobře napojení :) Doporučujeme zkusit tapas s chorizo klobáskou a nebo to s vaječnou omeletou, které Španělé obecně říkají "tortilla". Tak jen abyste si nemysleli, že to je tortilla, kterou známe my.
No a potom už nám z našich zaznačených míst zbývaly akorát Gaudího domy - Casa Mila neboli La Pedrera a Casa Batló.
Casa Batló je takový zdobenější, barevnější, líbil se nám o dost víc. Samozřejmě se dá jít dovnitř do obou domů, v Casa Batló dostanete kromě audioprůvodce i tablet, kde pomocí virtuální reality vidíte, jak to tam vypadalo dřív. Může to být super zážitek, jen se připravte na to, že vstup stojí 25 €. A to se nám dávat fakt nechtělo... Chvilku jsme se ještě potloukali centrem a prošli jsme i okolo barcelonské katedrály.
Z památek jsme už viděli všechno, co jsme chtěli, ale z gastronomie nám zbývala ještě jedna specialita - churros! Smažené těstíčko s cukrem, které se namáčí do horké čokolády. Vybranou jsme sice měli jinou kavárnu na ulici Carrer de Petritxol, ale ta byla zavřená, proto jsme nakonec skončili v Cafe Petritxol, kde se svými churros chlubili. Porce churros tam stojí 1 € a dostanete 4 kusy, horká čokoláda k tomu je za 3 €. Dali jsme si to napůl a úplně to stačilo jako dezert ke kafíčku, hlavně po tom obědě ve 100 Montaditos jsme byli fakt přecpaní... Takže moc doporučujeme, i obsluha byla hrozně milá. Ale celkově na té ulici najdete spoustu míst s churros, je to tam vyhlášené a ulici se přezdívá čokoládová ulice :)
Pokud si říkáte, proč jsme nebyli v La Boqueria, venkovní tržnici, tak bohužel jsme to nechali na neděli, kdy je tržnice (nečekaně) zavřená, stejně jako naprostá většina supermarketů. Ale vůbec nám to nevadilo, stačil nám zážitek z La Paradeta z prvního dne. No a nám už zbývalo jen nakoupit suvenýry domů, osprchovat se a jít brzo spát, protože ráno jsme vstávali o půl 6, abychom se dostali na letiště a stihli letadlo v 9.
To už bude z našeho prozkoumávání Barcelony úplně všechno. Za tři dny jsme toho stihli kopec, co myslíte? Já doufám, že jste si v mých článcích našli spoustu skvělých tipů a že je využijete, až do Barcelony taky pojedete. Budu se moc těšit na všechny vaše komentáře! Mějte se krásně a zase za týden ahoj :)
Park Guell je známý zejména těmito "jeskyněmi", které jsou poslepované postupně podobně jako vnějšek Sagrady. Cestičky sahají z kopce do kopce a odměnou za to, že vystoupáte až nahoru, je vám nádherný výhled na celou Barcelonu.
Pak už jsme si šli stoupnout do řady a počkali jsme si, až nás pustí do placené části. Stála před námi slečna, která si chtěla koupit lístek až na místě, ale bohužel jí bylo oznámeno, že všechny lístky jsou vyprodané a ať přijde až na druhý den. No, v tomto se opravdu vyplatí si to koupit dopředu online :) Mozaiky v parku byly tou dobou stále v rekonstrukci, ale naštěstí ty hlavní lavičky, na kterých se lidi fotí, nechali zpřístupněné, takže nám to zas až tak nevadilo. Potom jsme sešli dolů k těm dvěma domečkům (dá se jít i dovnitř) a slavnému schodišti s fontánou ve tvaru ještěrky.
Když už jsme vycházeli z parku, ptali jsme se paní u východu na vyhlídku Bunkers del Carmel a jestli je možnost si po cestě tam někde dát něco na jídlo. Poradila nám restauraci Las Delicias, která prý vypadá nenápadně, ale je to tam moc dobré a levné. Jakožto vyhladovělí turisté (přeci jen bylo skoro půl 3) jsme touto radou vzali zavděk, sedli si k volnému stolečku venku a objednali si pivečko, mušle v nějaké salse a patatas bravas (typické španělské pečené brambory se zakysanou smetanou a pikantní salsou brava, která nám tak zachutnala, že jsme si ji pak koupili na letišti domů). Bylo to fakt výborné a levné, tak jsme to ještě završili dezertem - crema catalana, což bylo něco jako creme brulée.
Posílení jsme se vydali nahoru na vyhlídku Bunkers del Carmel. Tom viděl kousek před námi nějaké kluky, kteří taky šli nahoru a vzali to zkratkou. No, bylo to sice blíž, ale ta cesta... Škrábali jsme se nahoru do kopce pomalu po kamenech, okolo nás napůl uhynulé kaktusy :D Zážitek! Nicméně jsme byli nahoře cobydup a odměnou nám byl o dost lepší výhled než z parku. Prostě úplně Barcelona na dlani, jakože wow. Taková Bílá hora v Brně, akorát v o dost větším městě, kdy vás ten výhled fakt dostane.
Bunkers se to jmenuje proto, že tam nahoře jsou nějaké bývalé letecké bunkry. Teď je z toho místa hodně hip záležitost, mladí tam chodí s plechovkama piva popíjet při západu slunce, dokonce jsme tam potkali i několik prodejců piva a jiných věcí - asi dobrej business! Jakmile jsme se pokochali výhledem, začali jsme klesat po schodech a cestičkách dolů, až úplně zpátky k zastávce metra Alfons X. Musím říct, že jít dolů z kopce je pro nohy fakt horší než stoupat nahoru! Nohy nás bolely solidně... A to jsme si říkali, že ten druhý den bude pohodový, ehm ehm.
Metrem jsme se přesunuli do čtvrti Raval, kde jsme chtěli stihnout západ slunce ze střechy hotelu Barceló Raval. Tento tip jsme měli od Evči, moc jí za něj děkujeme a rádi ho předáváme dále. Na střechu se totiž dá vyjet zdarma a naskytne se vám 360° výhled na město. S tím západem slunce to byl fakt top zážitek. Jinak je nahoře i bazén (to ale asi jen pro hotelové hosty) a bar, kde si můžete k pozorování západu dát i nějaký ten (předražený) drink.
Dalším tipem od Evči byla nedaleká restaurace Pinketts, kde jsme si plánovali dát paellu. Aby těch mořských plodů nebylo málo, tak jsme si samozřejmě dali tu s mušlemi, krevetami, chobotnicí a kalamáry. Čekali jsme, že za 16 € to bude pořádnej kotlík, protože jsme si dávali jednu napůl. No ale nebylo to moc velké... Naštěstí jsme neměli skoro vůbec hlad po tom pozdním obědě, tak nám to v pohodě stačilo. A bylo úplně skvělé, že se nás přišel zeptat samotný kuchař, jak nám chutnalo, chvilku si s námi povídal, že Česko zná, že byl v Praze, že je Ital a předtím pracoval v Amsterdamu... No bylo to moc příjemné :)
Po večeři jsme si zajeli na chvilku na byt a v plánu byla ještě večerní magická fontána pod Montjuicem. Takhle mimo sezónu fontána funguje jenom ve čtvrtky, pátky a soboty od 8 do 9 hodin, takže to byla naše poslední příležitost. I když jsme byli fest unavení, chtěli jsme tu vodní, světelnou a hudební show vidět. Asi netřeba psát, jaké masy lidí tam byly... Ale na to, že jsme přišli chvilku před začátkem, jsme chytli dobré místo, kde byl fajn výhled a byla slyšet i hudba. Zároveň jsme nebyli tak blízko, aby nás ohodila vodní sprška - značka ideál. Stojí to za to, jen se obrňte trpělivostí a pozor na věci, věřím, že je snadné tam o něco přijít.
Třetí den ráno jsme si to namířili nahoru na Montjuic, nejvyšší vrchol Barcelony. Pokud máte koupený lístek na MHD Hola Barcelona, o kterém jsem psala v předchozím článku, můžete využít i "zubačku" na Montjuic ze zastávky metra Paral-lel. Potom se dá ještě jet výš lanovkou, ta už bohužel v ceně lístku není a stojí dost peněz (myslím, že 8 € jedna cesta a nějakých 12 € zpáteční). Tak jsme se rozhodli pro výšlap pěšky, pěkně zkratkama po schodech. No a nahoře u hradu jsme byli cobydup! Dovnitř jsme nechtěli jít, tak jsme si to začali obcházet kolem dokola. Viděli jsme pěkně shora přístav, což pro mě byl docela zážitek, vlastně jsem doposud žádný nákladní přístav neviděla. A to teprve ten v Rotterdamu nebo Hamburku, to musí být podívaná!
Když jsme si hrad obešli, chtěli jsme sejít zase dolů, ale vtom jsme si všimli, že kousek pod hradem staví nějaký autobus a jede na Placa d'Espanya, kam jsme to měli namířeno. Paráda, to nám přišlo hodně vhod :) Jeli jsme i okolo olympijského stadionu, kde se konala olympiáda v roce 2005 a pořád je to turisty oblíbené místo. Takže pokud se zajímáte o sporty, určitě mrkněte i na stadion. My jsme sjeli až na náměstí Espanya, respektive autobus stavěl kousek od fontány, na kterou jsme se byli mrknout předchozí den večer.
Tak jsme si ji prohlédli i za denního světla, vyvezli se eskalátory i nahoru k národnímu muzeu a potom se pěšky prošli na náměstí. Nasedli jsme na metro a popojeli kousek k místu, kde jsme věděli, že je jedna z poboček 100 Montaditos.
Tohle byl super tip od naší kamarádky, je to takový fastfood s tapas, kde každou středu a neděli mají 1 kus tapas za 1 €. Proto jsme si to nechali na neděli a šli se levně nadlábnout. Každý jsme si navybírali 5 kusů tapas, společně jsme si objednali kornout chipsů, Tom si dal pivo a já něco, co připomínalo Sangriu (doporučuju, je to výborný!). Společně s pitím jsme platili 14 € a odcházeli spokojení, přejezení a dobře napojení :) Doporučujeme zkusit tapas s chorizo klobáskou a nebo to s vaječnou omeletou, které Španělé obecně říkají "tortilla". Tak jen abyste si nemysleli, že to je tortilla, kterou známe my.
No a potom už nám z našich zaznačených míst zbývaly akorát Gaudího domy - Casa Mila neboli La Pedrera a Casa Batló.
Casa Batló je takový zdobenější, barevnější, líbil se nám o dost víc. Samozřejmě se dá jít dovnitř do obou domů, v Casa Batló dostanete kromě audioprůvodce i tablet, kde pomocí virtuální reality vidíte, jak to tam vypadalo dřív. Může to být super zážitek, jen se připravte na to, že vstup stojí 25 €. A to se nám dávat fakt nechtělo... Chvilku jsme se ještě potloukali centrem a prošli jsme i okolo barcelonské katedrály.
Z památek jsme už viděli všechno, co jsme chtěli, ale z gastronomie nám zbývala ještě jedna specialita - churros! Smažené těstíčko s cukrem, které se namáčí do horké čokolády. Vybranou jsme sice měli jinou kavárnu na ulici Carrer de Petritxol, ale ta byla zavřená, proto jsme nakonec skončili v Cafe Petritxol, kde se svými churros chlubili. Porce churros tam stojí 1 € a dostanete 4 kusy, horká čokoláda k tomu je za 3 €. Dali jsme si to napůl a úplně to stačilo jako dezert ke kafíčku, hlavně po tom obědě ve 100 Montaditos jsme byli fakt přecpaní... Takže moc doporučujeme, i obsluha byla hrozně milá. Ale celkově na té ulici najdete spoustu míst s churros, je to tam vyhlášené a ulici se přezdívá čokoládová ulice :)
Pokud si říkáte, proč jsme nebyli v La Boqueria, venkovní tržnici, tak bohužel jsme to nechali na neděli, kdy je tržnice (nečekaně) zavřená, stejně jako naprostá většina supermarketů. Ale vůbec nám to nevadilo, stačil nám zážitek z La Paradeta z prvního dne. No a nám už zbývalo jen nakoupit suvenýry domů, osprchovat se a jít brzo spát, protože ráno jsme vstávali o půl 6, abychom se dostali na letiště a stihli letadlo v 9.
To už bude z našeho prozkoumávání Barcelony úplně všechno. Za tři dny jsme toho stihli kopec, co myslíte? Já doufám, že jste si v mých článcích našli spoustu skvělých tipů a že je využijete, až do Barcelony taky pojedete. Budu se moc těšit na všechny vaše komentáře! Mějte se krásně a zase za týden ahoj :)
2 komentářů
Opět si tvůj článek ukládám, protože se mi bude hodit v létě, moc pěkně sepsané. :)
OdpovědětVymazatSomethingbykate
👍👍👍👍super, super, už hledám, kam v Praze zajít na churros ☺
OdpovědětVymazatBlog MonalisaBeautyEriAnna
Děkuju moc za každý komentář :)