Ahojte! Pamatujete si ještě na můj článek se zážitky z autoškoly? Už je to víc než rok, co jsem si začala dělat řidičák, a skoro rok od té doby, kdy jsem ho měla hotový v rukou. Tato tématika vás hodně bavila na stories i v již zmíněném článku, tak mě napadlo, že by nebylo od věci sepsat nějaký update. A dlouho tu nebyl žádný pořádný článek ze života, tak jsem dostala chuť podělit se s vámi o to, jaká jsem řidička.
Už v tom minulém článku jsem psala, že mi přes vánoční svátky taťka párkrát svěřil naše auto a že ty začátky byly fakt hrozné. Nicméně nechtěla jsem to vzdát a vždy, když jsem byla na víkend u rodičů, škemrala jsem, abych mohla někam jet. Postupem času se taťka přestal držet ruční brzdy a začínal mi víc věřit, i když radit mi stále musel hodně. Nicméně už někdy na jaře jsem si mohla vyzkoušet úplně kratinký kousek cesty, kdy jsem jela sama. Zvládla jsem to!
Začala jsem se poohlížet po vlastním autě, přeci jen jsem to měla v plánu, no jo, jenže jak to provést a kde ho koupit? Autobazarům moc nevěřím, v Brně si přece auto sama nevyberu, ani mě nenapadal nikdo, koho bych mohla vzít s sebou, aby auto zkontroloval, zda je v pořádku. A v Kroměříži přes víkendy samozřejmě žádný autobazar nefunguje. Až když jsem šla po dlouhé době s kamarádkou na pivo, došlo mi, že její taťka je automechanik. Slovo dalo slovo a najednou se vylouplo úplně krásné autíčko, které bylo čerstvě po technické a na prodej. Využila jsem svého taťku, aby na auto jel mrknout. Mu se líbilo, mně z fotek a informací od něj taky, tak jo, tak ho koupím :) Ještě se vezlo na kontrolu k automechanikovi, ale bylo úplně v pořádku, za skvělou cenu, v super stavu. Je to vínově červený Citroen C3 1.1 a dostal pojmenování Bordík. Protože vínově červená = Bordeaux = Bordík. Jo, jsem ženská, musím mít pojmenované auto :D Ale strašně se to k němu hodí!
Takže od června mám svoje auto. Prvních pár jízd v něm bylo zase jako kdybych neuměla řídit, přeci jen jsem si opět musela zvyknout na jiné řazení a jiné reakce auta. Ale zvykla jsem si rychle, taťka mi pak dokonce od známého z autoškoly půjčil dvakrát kužely a vysílačky, jeli jsme spolu na prázdné parkoviště a učil mě parkovat na všechny způsoby, abych si to pořádně natrénovala. Takže pozor na mě, umím parkovat i podélně! Okej, ještě se to ne vždy povede a ne vždy napoprvé, ale vím, jak na to. A potom, že ženské neumí parkovat podélně! Postupně jsme s rodiči začali zase jezdit na výlety i docela daleko za Kroměříž, několikrát už jsem jela jen s mamkou (tzn. jako kdybych jela sama, protože mamka ví o řízení prd :D), úplně sama a nedávno s Tomem na svatbu kamarádů na Zlínsku.
Rozhodně nejsem neomylná, chyb dělám pořád ještě spoustu (proto mám a ještě nějakou dobu budu mít vzadu nálepku Z jako začátečník), pořádně nevím, jak se všechno v autě ovládá a nejsem připravená na to, že by se mi přihodil nějaký defekt a musela bych to řešit. Ale jak už to tak bývá, chybami se člověk učí a až různé krizové situace nastanou, tak nastanou, zakusím si to a nějak se to vyřeší. Já jsem každopádně ráda, že jsem ty první nejkritičtější měsíce po autoškole zvládla, nebála jsem se toho a jsem na tom s řízením dobře. Opadl ze mě stres, řízení mě fakt baví a vždycky se těším, kam budu moct autem o víkendu jet.
A co dál? Plánuju si koupit dálniční známku na další rok, Bordíka si konečně převézt do Brna a rozjezdit se tam. Do úplného centra určitě nemám v plánu se pouštět, pokud to nebude fakt potřeba, spíše budu auto využívat na větší nákupy a na víkendové výlety. Na to už se fakt těším, už mám v mobilu sepsaný seznam míst, kam si musíme zajet, až bude Bordík v Brně. No a taky doufám, že už to konečně namotivuje Toma, aby si zařídil kondičky a začal jezdit taky.
Doufám, že vás moje povídání bavilo. Dejte mi do komentářů vědět, jak jste na tom s řízením vy, to mě fakt zajímá :) Mějte se krásně a u dalšího článku brzy naviděnou.
Už v tom minulém článku jsem psala, že mi přes vánoční svátky taťka párkrát svěřil naše auto a že ty začátky byly fakt hrozné. Nicméně nechtěla jsem to vzdát a vždy, když jsem byla na víkend u rodičů, škemrala jsem, abych mohla někam jet. Postupem času se taťka přestal držet ruční brzdy a začínal mi víc věřit, i když radit mi stále musel hodně. Nicméně už někdy na jaře jsem si mohla vyzkoušet úplně kratinký kousek cesty, kdy jsem jela sama. Zvládla jsem to!
Začala jsem se poohlížet po vlastním autě, přeci jen jsem to měla v plánu, no jo, jenže jak to provést a kde ho koupit? Autobazarům moc nevěřím, v Brně si přece auto sama nevyberu, ani mě nenapadal nikdo, koho bych mohla vzít s sebou, aby auto zkontroloval, zda je v pořádku. A v Kroměříži přes víkendy samozřejmě žádný autobazar nefunguje. Až když jsem šla po dlouhé době s kamarádkou na pivo, došlo mi, že její taťka je automechanik. Slovo dalo slovo a najednou se vylouplo úplně krásné autíčko, které bylo čerstvě po technické a na prodej. Využila jsem svého taťku, aby na auto jel mrknout. Mu se líbilo, mně z fotek a informací od něj taky, tak jo, tak ho koupím :) Ještě se vezlo na kontrolu k automechanikovi, ale bylo úplně v pořádku, za skvělou cenu, v super stavu. Je to vínově červený Citroen C3 1.1 a dostal pojmenování Bordík. Protože vínově červená = Bordeaux = Bordík. Jo, jsem ženská, musím mít pojmenované auto :D Ale strašně se to k němu hodí!
Takže od června mám svoje auto. Prvních pár jízd v něm bylo zase jako kdybych neuměla řídit, přeci jen jsem si opět musela zvyknout na jiné řazení a jiné reakce auta. Ale zvykla jsem si rychle, taťka mi pak dokonce od známého z autoškoly půjčil dvakrát kužely a vysílačky, jeli jsme spolu na prázdné parkoviště a učil mě parkovat na všechny způsoby, abych si to pořádně natrénovala. Takže pozor na mě, umím parkovat i podélně! Okej, ještě se to ne vždy povede a ne vždy napoprvé, ale vím, jak na to. A potom, že ženské neumí parkovat podélně! Postupně jsme s rodiči začali zase jezdit na výlety i docela daleko za Kroměříž, několikrát už jsem jela jen s mamkou (tzn. jako kdybych jela sama, protože mamka ví o řízení prd :D), úplně sama a nedávno s Tomem na svatbu kamarádů na Zlínsku.
Rozhodně nejsem neomylná, chyb dělám pořád ještě spoustu (proto mám a ještě nějakou dobu budu mít vzadu nálepku Z jako začátečník), pořádně nevím, jak se všechno v autě ovládá a nejsem připravená na to, že by se mi přihodil nějaký defekt a musela bych to řešit. Ale jak už to tak bývá, chybami se člověk učí a až různé krizové situace nastanou, tak nastanou, zakusím si to a nějak se to vyřeší. Já jsem každopádně ráda, že jsem ty první nejkritičtější měsíce po autoškole zvládla, nebála jsem se toho a jsem na tom s řízením dobře. Opadl ze mě stres, řízení mě fakt baví a vždycky se těším, kam budu moct autem o víkendu jet.
A co dál? Plánuju si koupit dálniční známku na další rok, Bordíka si konečně převézt do Brna a rozjezdit se tam. Do úplného centra určitě nemám v plánu se pouštět, pokud to nebude fakt potřeba, spíše budu auto využívat na větší nákupy a na víkendové výlety. Na to už se fakt těším, už mám v mobilu sepsaný seznam míst, kam si musíme zajet, až bude Bordík v Brně. No a taky doufám, že už to konečně namotivuje Toma, aby si zařídil kondičky a začal jezdit taky.
Doufám, že vás moje povídání bavilo. Dejte mi do komentářů vědět, jak jste na tom s řízením vy, to mě fakt zajímá :) Mějte se krásně a u dalšího článku brzy naviděnou.
10 komentářů
To jsi dobrá a máš pěkné autíčko. Mě přibyl v květnu citroen c1, chtěla jsem nějakou ojetinu, za kterou nedám zrovna příliš velkou pálku, vzhledem k tomu, že do práce nechodím ještě ani rok. Zatím jsem s ním moc nenajezdila, bohužel prodejce zklamal a vzhledem k tomu, že to byl přítelův známý, slíbil hory doly a věřili jsme mu, no nakonec auto během několika měsíců na x oprav a ještě není ok až se s ním bojím jezdit i s taťkou :( Chudák, přitom ti citroeni jsou takový roztomilý autíčka :D
OdpovědětVymazatSomethingbykate
Jé, C1 se mi taky moc líbí, takový menší a snad ještě roztomilejší bráška C3! Akorát asi nemá skoro žádnej kufr, co? Ten můj je hodně velkej, jsem fakt spoko :) Taky jsem chtěla do začátku ojetinu a za pár desítek tisíc. To mě mrzí, že i když jsi kupovala auto od známého, tak není v pořádku a už se muselo xkrát opravovat, ach jo. Bordík zatím jezdí úplně krásně a kromě výměny oleje a filtrů ještě na žádné opravě nebyl (ťuk, ťuk). Tak držím pěsti, aby se to nějak dalo dokopy nebo jsi příště měla větší štěstí na prodejce a taky mohla často jezdit :)
VymazatV 18 jsem si udělala řidičák a o tři měsíce později při první jízdě autíčko od našich rovnou i ťukla :D pak přišlo několik let strachu a až teď, když máme s přítelem své auto (mimochodem je taky červené, říkáme mu paprika), se snažím zrovu řídit. Teda přítel mě do toho tlačí, chce si dát vždycky na výletě nebo oslavě pivo :D. Zrovna nedávno jsem měla rok výročí od své první jízdy, od té doby jsem se teda docela rozjezdila, zažila už od kolony až po kontrolu policií kde co. Ale řízení mě nebaví, přijde mi to nebezpečné, až moc si uvědomuju, jak je spousta situací o štěstí (třeba když vyjíždím z nějakého místa, kde jsou vysoké keře a prostě nemám dobrý výhled).
OdpovědětVymazatPaprika :D Boží! Naprosto chápu, že když se mladému člověku hned čerstvě po autoškole stane byť jen mini nehoda, tak přijde strašný strach a nechuť řídit... Je fajn, že tě do toho přítel tlačí, ale snad ne moc, když tě to přeci jen nebaví. Já z toho taky mám a myslím, že vždy budu mít, velký respekt. Taky si uvědomuju, kolik situací je o štěstí a rychlých reakcích, které si snad časem vycvičím. A kontrolu policií jsem zatím nezažila tyjo, na to jsem zvědavá :D
VymazatMoc gratuluji k Bordíkovi (super jméno!) a držím palce, abyste s Tomem brzy brázdili i Brno. Doprava v Brně o víkendech není nijak strašná, s parkováním je to v Lískovci taky dobré, tak věřím, že to zvládnete levou zadní. :)
OdpovědětVymazatDíky Baru! Jo, parkování je tady okolo domu úplně v klidu a doprava o víkendech mi přijde v pohodě, přes týden se stejně nikam moc pouštět nebudu, tak to určo zvládnu / zvládneme :)
Vymazattiež mám citroen c3 a volám ho citroenka :P a tiež mám nalepené Z-tko :D:D
OdpovědětVymazatWHEN PIGS FLY
No tak to je náhodička! Paráda, tak ať se ti s řízením taky daří :)
VymazatTyjo jsi šikulka Aničko :-), já jsem skrze ježdění taková spíše nesmělá, kor v rámci Brna. Tak sama doufám, že se do budoucna více osmělím :-D. Super článek :-).
OdpovědětVymazatEnnepenne.cz
Moc gratuluju k tomu, že jsi se rozjezdila a máš takový vztah k novému autu a možná i řízení. Já mám z řízení opravdu strach, autoškola přede mnou stojí jako strašák. Měj se hezky a díky za prima články!
OdpovědětVymazatDěkuju moc za každý komentář :)