Má studijní léta | od základky až po inženýra

Napsala - 21.2.19

Ahoj! Zdravím vás u dnešního článku, který bude zase spíš z osobního a více rozepisovacího soudku. Ptala jsem se vás, jestli by vás zajímal nějaký souhrn mých studijních let, kde bych rozebrala i to, jak se měnil můj přístup k učení a co všechno jsem si za ty roky prožila. Překvapilo mě, že spousta z vás o takový článek projevila zájem a těšíte se na něj, tak pojďme na to. Uvařte si k tomu kafe, bude to na dýl :)

Začnu pěkně od základní školy, kam jsem nastoupila jako velice chytrá a bystrá holčička v roce 2000. Tou dobou už jsem uměla bez problémů číst, chodila jsem s babičkou do knihovny už od svých 4,5 let. Čtení mě od malička fakt hodně bavilo, a tak jsem v tomto byla dost napřed oproti ostatním dětem. Chodila jsem na základku do Kroměříže (Komenského škola), kde zároveň i učila moje mamka na druhém stupni. Ze základky si toho moc nepamatuju, jen vím, že když se ve čtvrté třídě tehdy vybíral cizí jazyk, mamka jakožto němčinářka chtěla, abych se začala učit německy. Já samozřejmě chtěla angličtinu jako většina dětí a tak tomu i bylo, protože němčina se kvůli malému zájmu vůbec neotevřela. A už tehdy mě anglina hodně bavila. Ze základky jsem potom odešla už po páté třídě a šla jsem na osmiletý gympl. Bylo to hlavně rozhodnutí mamky, tím, že jsem byla šikovná a učení mi bez větší námahy šlo samo, proč gympl nezkusit, přece se nebudu zadrbávat 9 let na základce.

Přijímačky mi vyšly, chodila jsem tehdy i na doučování češtiny a matiky, abych si typově ty úlohy procvičila a lehce se dostala. Tehdy byl ještě o kroměřížský gympl velký zájem a nastupovaly nás dvě třídy na osmileté studium. Chodila jsem na Gymnázium Kroměříž, obecný gympl, který nebyl nijak zaměřený. Tím, že jsem po mamce měla hodně dobrou paměť, mi učení nedělalo problém a snadno jsem si zapamatovala i látku, která mě nějak extra nebavila. Takže i z fyziky, chemie, biologie a podobných srand jsem měla vždycky jedničky. Takhle, nalijme si čistého vína, já měla na vysvědčení samé jedničky až do maturity. Někdy jsem se o to nesnažila vůbec, jindy to trochu úsilí zabralo, ale už jsem si nastavila nějakou laťku a chtěla jsem to dotáhnout, abych se pak třeba i dostala na výšku bez přijímaček na prospěch.
Na konci tercie (8. třídy) jsme si pak vybírali druhý cizí jazyk. Opět v nabídce němčina, opět si mamka přála, abych se ji začala učit (nějaké domácí základy už jsem ostatně měla). Jenže mně se ten jazyk nikdy nelíbil a asi se to nikdy nezmění, navíc jsem tvrdohlavý býk a jdu si za svým. Takže zbývala ruština nebo fránina. Volba nakonec padla na fráninu, od které mě všichni odrazovali, že je to těžký jazyk se spoustou výjimek, ale mně se líbilo, jak ten jazyk zní. Přišlo mi to děsně libozvučné a romantické. Měla jsem to štěstí, že nás takhle bylo ze třídy víc, tak se pro nás otevřela seminární skupina a dostali jsme skvělou učitelku, kterou jsme měli až do maturity. I díky ní se moje láska k francouzštině rozvinula naplno a nakonec jsem se v tomto směru rozhodla pokračovat i na VŠ.

Samozřejmě mě pořád bavila i angličtina, na kterou jsem prvních pár let na gymplu měla smůlu v tom, že jsme sice měli docela fajn učitelku, ale naprosto šílený "materiál" co se týče spolužáků. Rozdělili nás zkrátka v půlce abecedy a já spadla do té "horší" skupiny, která nebyla nijak ambiciózní a o nic navíc se nesnažila. Začala jsem tehdy chodit mimo školu i do jazykovky, abych se anglicky pořádně naučila, ale dlouhodobě to nebylo udržitelné. Požádala jsem si tedy o přestup do té druhé skupiny a tím se najednou všechno změnilo. Nová učitelka byla super, bylo nás tam víc šikovných a toužících po něčem navíc, tak jsem se i dostala k tomu, že jsem začala sledovat filmy a seriály v angličtině a zkoušela jsem číst prvních pár knížek v angličtině. Ve třeťáku jsem sebrala odvahu a přihlásila se na zkoušky FCE, které jsem s dalšími pár spolužáky úspěšně složila. A mít certifikát z angličtiny na úrovni C1 se vždycky hodí :)

Nás ročník byl jeden z prvních, kterému se měnily učební osnovy, takže nám už ve třeťáku odpadly předměty jako fyzika, chemie, biologie, zeměpis nebo dějepis. Myslím, že ne všechny zaráz, ale nějak postupně, něco od třeťáku a něco od čtvrťáku. Každopádně ten poslední rok před maturitou už jsme se každý mohl soustředit jen na ty předměty, ze kterých budeme skutečně maturovat, díky seminářům. Já se rozhodla pro státní češtinu a matiku a k tomu školní angličtinu a francouzštinu, takže jsem v podstatě měla rozvrh složený jen z těchto předmětů plus tělocvik. Myslím si, že to byl krok správným směrem, a doufám, že to takto na obecných gymplech funguje teď už normálně, snad i ty předměty "odpadají" dřív!
Co se týče maturity, tak na češtinu jsem povinnou četbu četla v průběhu posledních dvou ročníků (a fakt poctivě, ke spoustě těm knížkám jsem viděla i zfilmovanou verzi), matika byla jenom písemná, tak tam mi stačila příprava z hodin a semináře plus jsem procházela staré příklady ze sešitů a starších maturit. No a na anglinu a fráninu jsme měli seznam asi 20 témat, která jsem měla zpracovaná, taky jsme je procházeli v hodinách a před maturitou už jsem je jenom pročítala. Z maturity samotné jsem byla fakt hodně vystresovaná, přeci jen to pro mě byla první veliká zkouška, na kterou jsem se učila pár týdnů v kuse, a na to jsem doposud nebyla zvyklá. Zkouška dospělosti, jak se říká, no kdo by z toho nebyl ve stresu! Teď zpětně to fakt nechápu a naliskala bych si, že jsem kvůli tomu tak vyváděla, ještě když jsem měla maturitu o dost lehčí než ti, co maturovali třeba z chemie nebo biologie... Samozřejmě jsem to zvládla levou zadní :)

Ještě před maturitou mě čekaly přijímačky na vysokou. V podstatě jsem až do čtvrťáku nevěděla, kam chci jít a co chci studovat. Bavily mě jazyky a matika, tak mi z toho nakonec vzešla nějaká ekonomka, kde bude dobré zázemí pro hlubší studium jazyků. Napřed jsem hrozně chtěla do Prahy na VŠE, ale jenom kvůli jakési prestiži té školy, do Prahy samotné se mi fakt nechtělo a mrzelo mě, že Masaryčka nemá nějaký fajn obor, na klasickou ekonomii jsem jít nechtěla. No a pak jsem se od staršího spolužáka (se kterým jsem nakonec chodila na magisterské studium) dozvěděla o kombinaci hospodářské politiky na ESF MU a francouzštiny na pajdáku. Bingo, to zní dobře! A je to Brno, kde už studoval Tom, pecka. Pro jistotu jsem si podala přihlášky ještě na VUT na Podnikatelskou fakultu (tam mě vzali na průměr ze střední) a na Mendelku na PEFku. Na Masaryčku jsem musela dělat TSPčka a oborový test z frániny, bylo to náročné, ale vyšlo to. Po maturitě jsem si užila nejdelší letní prázdniny v mém životě a těšila se do Brna na studentský život na výšce.
První rok byl hodně náročný, rozvrh jsem měla od pondělí do pátku a nechápala jsem, jak někdo může mít hodiny jenom od pondělí do středy, když já ve škole trčím pořád. Bohužel ty hodiny na pajdáku nebyly vůbec flexibilní, takže jsem jim musela přizpůsobit i hodiny na ekonomce a domů jezdila jen na víkendy, abych si ještě přivydělávala na brigádě. Na začátku druháku jsem hned vyjela na Erasmus na studijní pobyt do francouzského Rennes, o tom si můžete počíst a mrknout na videa TADY. Nemusela jsem kvůli tomu prodlužovat studium, něco jsem dělala na dálku, zbytek jsem dohnala v dalším semestru nebo na začátku třeťáku. Pak už se začalo blížit vymýšlení a psaní bakalářky, to provázelo docela dost problémů hlavně skrz mého vedoucího, ale nakonec to zase dobře dopadlo, bakalářku jsem úspěšně obhájila a složila i obě státnice. Ono totiž tím, že jsem studovala dvojobor, tak jsem si na sebe ušila bič v podobě dvou státních zkoušek, přičemž ta z frániny ještě byla složená z písemné a ústní části. Napřed jsem si říkala, že když jsem kvůli Erasmu neprodloužila, tak si státnice rozdělím na půl a prodloužím o půl roku, abych se z toho nezbláznila. Ale nakonec jsem se rozhodla, že to zkusím, zatnu zuby a nějak to zvládnu. Challenge accepted a hele, šlo to, titul Bc. byl doma :)

Už v průběhu bakalářského studia jsem k tomu učení přistupovala jinak než na gymplu. Musela jsem se smířit s tím, že na výšce je potřeba se na každou zkoušku učit ne v rozmezí několika hodin, ale dnů. A taky že v žádném případě nemá smysl se naučit všechno, ani to není možné. A tady jde krásně vidět, že moje samé jedničky po celý gympl vůbec nic neznamenají :D Ne že bych se na hezké známky na výšce úplně vykašlala, ale přistupovala jsem k tomu víc realisticky. A taky jsem už od prváku ke škole brigádničila, abych si na ty náklady života v Brně vydělala, takže jsem v hlavě neměla jenom školu. Takhle zpětně si myslím, že tento přístup je super a jsem ráda, že jsem si to v hlavě tak nastavila od začátku a taky že mám rodiče, kteří samozřejmě za dobré známky byli rádi, ale nikdy nebyli naštvaní, když se mi něco nepovedlo.

Díky tomuto přístupu se mi postupně dařilo redukovat stres z testů a zkoušek. Však ono to vždycky nějak dopadne, v naprosté většině případů jsem zkoušky zvládala na první pokus, takže jsem si ani moc nezažila ten stres z opakování zkoušky, natož tak z opakování celého předmětu v dalším semestru. Magisterské státnice jsem si už rozložila napůl, napřed jsem dělala francouzskou část a za půl roku českou část a diplomku. A stres na mě skoro nedopadal, jen chvílemi, nejvíc pak v den D po cestě do školy a před tím, než jsem měla jít před komisi. Ale i tak jsem to zvládala lépe než spolužáci, v pohodě jsem spala, jedla, klídeček.
Co se týče mého magisterského studia, o tom jsem tady psala hodně, hlavně v rámci našich francouzských stáží. Všechny články z toho období najdete TADY. Časově to bylo hodně náročné studium, škola od pondělí do pátku mi s výjimkami zůstala a tím, že všechny předměty jsme měli dvakrát, jednou česky a podruhé francouzsky, tak toho bylo fakt nad hlavu. Ale i tak jsem stíhala brigádu, přes léto ještě českou stáž a potom od podzimu 3 měsíce ve Francii. Po příjezdu se od nás očekávalo, že už budeme mít něco k diplomce, to ale už fakt nešlo zvládat, tak jsem se rozhodla prodloužit o semestr. Už ten poslední klasický semestr byl dost volný, potom ten prodloužený semestr úplně, to už jsem "jenom" psala diplomku. Byla to fajn změna, ještě jsem byla studentem, ale už jsem víc než jednou nohou pracovala a zvykala si na dospělácký pracovní život. I díky tomu ten můj přechod teď v únoru na plný úvazek nebyl nijak drastický. Jak víte, státnice jsem zvládla, diplomku obhájila, takže už jsem inženýr a březnovými promocemi pro mě celá studijní éra definitivně končí.

Co dodat na závěr? Některé věci bych zpětně udělala jinak. Asi bych nešla na osmiletý gympl, respektive bych se v devítce víc zamyslela a dost bych uvažovala o tom, že přejdu na jazykový gympl do Zlína, abych tu fráninu měla intenzivnější a abych třeba vyjela na nějaký výměnný pobyt do zahraničí už na SŠ. Ale to bych pak třeba ani nešla na MUNI na ten bakalářský obor, na který jsem šla, nepokračovala bych dál na MFTAP a nezískala zase tyhle zkušenosti. A zrovna to moje vysokoškolské studium je něco, co bych ani teď zpětně rozhodně neměnila. Vlastně to celé vzniklo díky fránině na gymplu, o které jsem psala. Takže i když byl pro mě osmiletý gympl šíleně dlouhý, neměli jsme dobrý kolektiv a až na výjimky ani moc dobré učitele, stejně jsem za to teď ráda.

Ještě bych dodala, že jsem vždycky byla spíš ten student, který si učitele poslechl a na nic dalšího se téměř nikdy neptal. Na bakaláři jsem nechodila na žádné přednášky navíc, nezapojovala se do nějakých aktivit mimo výuku. Možná to bylo dané i tím, že jsem moc nevěděla, co chci vlastně v budoucnu dělat za práci. Až na magisterském jsem začala víc vnímat přednášky pořádané jak u nás na fakultě, tak různě po Brně, a na pár z nich, co mě zajímaly, jsem zkusila jít. Začalo mě to bavit a chci v tom pokračovat i v pracovním životě, když mě někde něco zaujme a bude to k večeru, ráda si to poslechnu a budu se dál vzdělávat. Obecně mě těší, že už se teď nemusím nic učit do školy, nikdo mě z toho nebude zkoušet. Ale vzdělávat se rozhodně chci dál, ať už v práci (učit se pořád novým věcem) nebo si projít nějakými online kurzy atd.

Věřím, že jsem na spoustu věcí, které bych chtěla zmínit, zapomněla. Ale už tak to je otřesně dlouhý článek a všem, co ho dočetli až do konce, upřímně děkuju. Pokud by vás něco k tomuto tématu ještě zajímalo, neváhejte se zeptat v komentářích. A určitě mi dejte vědět, jak jste to měli nebo ještě máte se studijním životem vy :) Budu se na vaše komentáře moc těšit! Děkuji za přízeň a mějte se krásně.

P.S.: První fotka je z tabla, druhá z vyřazování maturantů, třetí ze studijního pobytu skrz Erasmus a poslední ze stáže v Nantes. Starší fotky dřív z gymplu sice mám, ale nejsou moc publikovatelné, a fotky ze základky v elektronické podobě bohužel nejsou.

Mohlo by vás zajímat:

6 komentářů

  1. Obrovská gratulace, moc Ti to přeji a článeček se mi moc líbil :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Článek mě zaujal, ještě jsem se nesetkala s takovým rozepsání od základky, vlastně od samého počátku až po úspěšné ukončení vysoké školy. Co se týká zapojení do různých přednášek a aktivit ve škole mimo předměty, měla jsem to dost podobně... spíš jsem šla mimo to za svým, co mě bavilo :)

    Somethingbykate

    OdpovědětVymazat
  3. Hodně jsem toho měly společného, a to nejenom na bakaláři. :) Také jsem měla celou základku samé jedničky, na gymplu vždy aspoň vyznamenání a poslední dva roky na gymplu strávené formou seminářů a příprav na vysokou. I já jsem si dávala přihlášku k nám na MUNI a na PEFku jako zálohu. Dvojité bakalářské státnice mě doteď straší ve snech, děs běs to byl. Oproti tomu na magisterském šly státnice takříkajíc levou zadní, docela jsem si to na NMgr. užívala a dokonce i do těch mimoškolních aktivit jsem se nakonec dost aktivně zapojovala.

    Technický dotaz: FCE je B2, nepletu-li se? ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je super Baru, že tě pak magisterské bavilo a státnice šly skoro samy :) Ty jsi byla i pak v Topsecu že, to muselo být super, kdybych na to měla prostor a věděla o tom dřív, taky do toho jdu!
      A ano, FCE jsou standardně úroveň B2, ale když je udeláš na Ačko, tak ti dají do certifikátu úroveň C1. Předem jsme to nevěděli, příjemný překvápko. Nevím, jestli to furt platí :)

      Vymazat
    2. Vida, to jsem ani nevěděla. Já měla za to, že FCE je certifikát garantující určitou úroveň, a když chceš o úroveň výš, tak musíš na CAE. To máš fajn. Mně tehdy Ačko uteklo o 1 %, tak jsem skoro měla C1 taky. :D

      Topsec byl skvělý, ráda jsem tam chodila. Většina těch přednášek byla velmi užitečných, ale nejlepší byly stejně exkurze. Škoda, že o projektu panuje tak malé povědomí. Bavili jsme se, že by bylo fajn, kdyby mohli lidé nastoupit i v páťáku, nejen na začátku magisterského, tak třeba tato změna pomůže projekt kapacitně naplnit.

      Vymazat
  4. Hezky jsi článek pojala :-) všude ti to moc sluší :-) a gratuluji!!

    Nela z blogu Růžová rtěnka

    OdpovědětVymazat

Děkuju moc za každičký komentář :)
Thank you for every single comment :)

Instagram