Ahojte! Pokračuju v dohánění restů před příchodem miminka a v dnešním článku vás zavedu na naši poslední zahraniční dovolenou na nějakou dobu. Tak trochu symbolicky vedla někam, kde to částečně velmi dobře známe, ale zároveň jsme při ní objevili nové město a jeho zákoutí. Můj Tom byl totiž v Portu před 9 lety na svém Erasmus+ studijním pobytu a já za ním tehdy přiletěla na pár dní na návštěvu, protože z mého stážistického města Nantes létal (a doposud létá) přímý let. No a zatímco ve Francii jsme od té doby byli, v Portugalsku nikoliv, tak nastal čas se tam zase podívat. A k Portu si přidat i hlavní město Lisabon, ve kterém jsme ani jeden ještě nebyli.
Letenky jsme sehnali za ne zcela nízkou cenu, protože jsme přeci jen byli omezení termínem (nechtěla jsem letět po 26. týdnu těhotenství a mít už velké bříško, přeci jen jak Porto, tak Lisabon jsou dost kopcovitá města), kombinací letů Vídeň-Lisabon a Porto-Vídeň nebo naopak, a podobně jako s mamkou na Maltu jsme si připlatili za jedno 10kg odbavené zavazadlo. Nicméně cca 11 tisíc za oba zpáteční pořád není žádná hrůza, ještě v současné situaci skrz válku na Blízkém východě...
Na ubytování v Lisabonu jsme zas takové štěstí neměli - volili jsme oblast úplně mimo centrum, kousek od Mostu 25. dubna, odkud jsme to měli tak na půl cesty mezi historickým centrem a Belémem. Bohužel to byla lehce pochybná ulička a do bytu se vcházelo napřímo z ulice, takže jsme se tam necítili nejbezpečněji ani přes automatický zámek na dveřích. Ale na přespání to stačilo a odměnou nám pak bylo ubytování v Portu, které bylo perfektní. Přímo v centru, ale v klidné uličce, moderní, plně vybavené a atypické svým trámovým stropem. Kdo byste chtěl poslat odkaz, klidně mi napište.
V Lisabonu jsme náš první den po příletu započali v kavárně (Lova coffee and flowers) kousek od ubytování, kde jsme si dali to nejlepší kafe za celou dovolenou. Pokračovali jsme do LX Factory, což je takový historický průmyslový komplex, předělaný na centrum umění, designu a gastra - najdete tam nádherné knihkupectví, spoustu lokálních designérských obchůdků, stylové gastro podniky a dokonce vyšperkované toalety. Součástí byl i venkovní jarmark a samozřejmostí jsou muraly a jiné umělecké instalace v celém areálu. Za nás asi největší highlight Lisabonu.
Z oblasti Alcantara jsme se svezli tramvají až k Belémské věži, která je součástí obranného systému v ústí řeky Tejo do moře. Pěšky se pak dá dojít k Pomníku objevitelů a také ke Klášteru jeronymitů - jak klášter, tak věž jsou součástí seznamu UNESCO. Klášter je prý zevnitř nádherný a připomíná chodby Bradavické školy čar a kouzel, my jsme nicméně neměli lístky koupené dopředu a vypadalo to na dost velkou frontu na vstup, tak jsme dovnitř nešli. Dali jsme si oběd v restauraci O Prado (moc doporučujeme), pak se šli projít do Botanické zahrady a završili to pastelem de nata v prapůvodní výrobně Pasteís de Belém. Pak jsme se opět tramvají přesunuli do centra, trochu to tam pochodili, nakoupili si jídlo na večeři a snídani a jeli na ubytko.
Druhý den v Lisabonu jsme započali setkáním s mojí bývalou kolegyní, nejprve na dopoledním kafíčku v kavárně The Coffee (japonská síť kaváren, nemohli jsme odolat) a pak dlouhou procházkou po centru, kolem výtahu Santa Justa, přes uličky, kterými jezdí historická tramvajová linka 28 s typicky žlutými vozy (svezli jsme se jí později ten den a poprvé se mi stalo, že mě někdo díky bříšku pustil sednout!) až k Time Out Marketu, obrovské food hall, kde si dáte jakékoliv jídlo vás napadne. My jsme neměli až takový hlad, tak jsme si jen namixovali různé menší tapasky, včetně pastel de bacalhau (smažený koláček s treskou), a pak si vzali ještě každý dezertík v podobě queijadas (takový mini cheesecake).
Po rozloučení se s Carinou jsme zamířili zpátky do centra, prošli si uličky okolo Castelo de Sao Jorge a omrkli vyhlídky Santa Luzia a Portas do Sol. Doplnili kalorie v podobě Bifanas do Afonso (na tenko naklepaný marinovaný vepřový plátek v bulce s hořčicí) - za €3,50 za jednu to fakt stálo, i když jsme čekali ve frontě asi 45 minut. No a nemůžu nezmínit ty nejlepší pasteís de nata z Manteigarie, za nás ještě lepší než ty původní z Pasteís de Belém, máslovější, prostě mega mňam. Prošli jsme ještě okolo Pink Street a pak už zamířili zpět na ubytko.
Ráno nás čekal přejezd Flixbusem do Porta, cesta trvá necelé 4 hodiny a autobusy mezi městy jezdí co hodinu za cca 200 Kč na osobu, takže ani nemusíte bookovat moc dopředu. Přijeli jsme tak akorát na pozdní oběd a co jiného si dát v Portu než francesinhu, nabombený sendvič několika druhy masa a uzenin (vegetariáni a vegani přestanou číst), zapečený se sýrem, přelitý omáčkou z portského vína a podávaný s hranolky. Kalorická bomba? Ano. Je to pro každého? Ne. Ale my to milujeme a zasytí to na dlouho. Naše další kroky vedly kam jinam než do kavárny - At Street Coffee - a po check-inu na tom krásném ubytku a krátkém odpočinku jsme se vydali do centra. Prošli jsme se nakonec až na Ribeiru, místní náplavku podél řeky Douro, lemovanou typickými domečky s azulejos, barevnými vzorovanými kachličkami.
Další ráno naše kroky mířily do tržnice Mercado do Bolhao, která je krásně zrekonstruovaná a v horním patře najdete stánky s lokálními hand-made výrobky (něco jako Mint Market), zatímco ve spodní zastřešené části se prodává jídlo, od ovoce a zeleniny, až po čerstvé ryby. Já jsem tam objevila zmrzlinárnu, kde měli v nabídce příchuť pastel de nata, tak jsem neodolala a byla výborná! Přes kavárnu C'alma a cestu autobusem jsme se dostali ke Casa da Música a nedalekému Mercado Bom Sucesso, kde jsme si na oběd dali opět bifanu, akorát na portský styl, tzn. s grilovanými kousky selátka ve vlastní šťávě a podávanou s chipsy. Nemohli jsme vynechat ani Jardins do Palácio de Cristal.
Po refreshi na ubytování jsme se metrem vydali do Vila Nova de Gaia, kde jsem na nějakém blogu našla lokální podnik, kde dělají caipirinhu i v nealko verzi. A pak jsme se přesunuli na podívanou na západ slunce do Jardim do Morro - to nepotřebuje komentář <3
Třetí celý den v Portu jsme odstartovali přejezdem k Matosinhos, místní pláži, kde se dá surfovat. Plán byl projít se podél pláže až k majáku Foz, ale neskutečně foukalo, tak jsme si v okolí pláže dali oběd a k majáku se přesunuli autobusem. Večer jsme ještě prochodili "náplavku" na druhé straně mostu, kde se nachází spousta vinných sklípků s portským vínem (ty jsme ale tentokrát vynechali, Tomovi se nechtělo pít samotnému :)). Následující den už kromě dopolední kávarny a nákupu suvenýrů domů nebyl čas na nic jiného před odjezdem na letiště.
To už bude z našeho portugalského dobrodružství všechno! Jsem ráda, že jsem to i na konci druhého trimestru zvládla (přeci jen ty kopečky a schody dají zabrat i netěhotnému člověku) a společně jsme si užili čas ještě ve dvou <3 Byli jste někdy v Portugalsku? Od spoustu kamarádů a známých vím, že je to opomíjená země - neprávem! Má toho hrozně moc co nabídnout. My bychom kromě pár výletů v okolí Lisabonu chtěli někdy rozhodně zavítat i na jih Portugalska, do oblasti Algarve. Tak uvidíme, kdy se to povede. Díky moc za přečtení a mějte fajn léto :)
Příspěvky
0 komentářů
Děkuju moc za každý komentář :)