Ahojte! Myslím, že většina z vás už dávno postřehla, že nám domů na jaře přibyl nový člen rodiny, zakrslý králíček. Říkala jsem si, že by pro vás mohlo být zajímavé sepsat článek o tom, jak se nám s ním žije a jak nám to změnilo takový ten běžný životní styl. Já jsem králíčky vždycky obdivovala, přišlo mi to jako hrozně roztomilé a docela nenáročné zvířátko. Jako malá jsem měla křečky a asi jako každé dítě jsem toužila po pejskovi, ale ten nepřipadal v úvahu, protože jsme vždycky bydleli v bytě. Do studentského bytu v Brně jsem zvíře taky nechtěla, a tak nápad pořídit si králíčka šel k ledu do té doby, než jsme se s Tomem přestěhovali do "svého". Dalším impulzem byl také dárek k narozeninám od kamarádek - dostala jsem poukaz do zverimexu.
Tak už nebylo cesty zpět, i když Tom s tím pořád nebyl smířený a králíka domů nechtěl. Já jsem ale tvrdohlavý býk, tak jsem si šla za svým. Dopředu jsem si pozjišťovala veškeré dostupné informace o chovu zakrslých králíčků a začala jsem se poohlížet po nějakém chovateli z Brna, od kterého bych si nějakého ušáka mohla koupit. Nechtěla jsem králíčka s ušima dolů ani dlouhosrstého, chtěla jsem samečka, ale jinak jsem konkrétní představu neměla. Nakonec jsem se na první pohled zamilovala do králíčka na fotkách z inzerátu na bazoši, sameček, plemeno kastorex a chovatel byl přímo z Brna. Domluvila jsem si první oťukávací návštěvu a zamilovala se ještě víc.
Mezitím jsem stále zpracovávala Toma, aby pochopil, že to myslím fakt smrtelně vážně a že králíčka budeme mít, ale že se přece nemusí ničeho bát a že to bude hrozně super. Pořád se netvářil nijak nadšeně, ale začali jsme spolu vymýšlet jména. Došli jsme ke jménu Oliver, které se nám líbilo oběma, a tak bylo jasno. Objednala jsem mu prostornou klec, přepravku, ohrádku, ve zverimexu nakoupila základní výbavu a v půlce března si Oliverka jela vyzvednout. Měl už skoro tři měsíce (je narozený na Štědrý den), byl dost dlouho s maminkou, tak jsem byla zvědavá, jak rychle si zvykne na nové prostředí, na to, že bude sám, a na nás s Tomem.
První týden byl krušný, moc jsme se nevyspali, protože jsem věřila tomu, že Olivera budeme moct mít ve stejné místnosti, kde spíme. Máme garsonku, takže jinak by to ani moc nešlo. No ale nevyspali jsme se. Ne že by kousal mříže klece nebo dělal nějaký extra binec, ale i když přes noc jen hryzal seno, tak nás to budilo. Takže od té doby ho vždycky na noc přemístíme na chodbu a ráno ho zase přeneseme zpátky do pokoje. Je to docela opruz, ale zvykli jsme si a jsme příkladem toho, že i v garsonce se dá mít zvířátko. Jinak byl Oliver dost bojácný, pohladit se nenechal, ale hrozně rád byl venku z klece a všechno okolo zkoumal, očichával a občas značkoval (většinou bradičkou, ale párkrát se i stalo, že se vyčůral tam, kam neměl...). Brzo jsme pochopili, že na to, jak je malinký, tak umí skákat, a to hodně vysoko. Ohrádku, kterou jsem původně plánovala používat na ven, od začátku používáme jako zábranu na postel, aby do ní Oliver neskočil a neudělal tam neplechu. Takže opět každé ráno nastává procedura: ustlat postel, nahodit ohrádku okolo matrace, přenést klec a vypustit dravou zvěř. Večer pak jde ohrádka zase dolů a tak dále, a tak dále.
V bytě jsme museli zavést i další opatření, aby nelezl tam, kam nemá, a taky aby si neublížil. Museli jsme se omezit, ale opět jsme si zvykli a funguje to. No a Tom? Hned od začátku viděl, že jeho předsudek "králíci smrdí" absolutně neplatí a že Oliver je fakt hodný králíček, nic nekouše a neničí. Takže ho vzal na milost a postupně se do něj taky zamiloval. Teď je to i jeho mazel a kdykoliv je jen na pár dní pryč, tak když se vrátí, je vidět, že mu Oliver chyběl. Z Olivera se stal fakt neskutečný mazlík, vydrží se nechat hladit fakt dlouho, kolikrát si pro pomazlení sám přijde. Momentálně má 10 měsíců, už dávno jsme čekali, že na něj přijde puberta a začne pěkně vyvádět, ale zatím nic. Jen mi občas obíhá okolo nohou a vydává vábivé zvuky, ale nic neojíždí a nijak výrazně nezlobí. Tak uvidíme, jestli to na něj ještě přijde nebo jestli máme takové štěstí na nejhodnějšího králíčka <3
Museli jsme začít řešit i hlídání, kdykoliv jedeme na dovolenou nebo na výlet déle než na dva dny. Přeci jen Oliver toho sní docela dost a musí se mu měnit čerstvá voda, takže aspoň jednou denně za ním někdo musí přijít. Ale naštěstí máme ochotné kamarády, kteří rádi pomůžou. Oříškem budou ty tři týdny ve Vietnamu příští rok, to už jsem varovala rodiče, že jim ho přivezu s veškerou výbavou do Kroměříže, tak snad to zvládnou všichni ve zdraví!
Na veterině byl Oliver zatím jen jednou, ale bohužel si tam zrovna pobyl pár dní kvůli nějaké hnusné nemoci, co ho skolila. Byla jsem tehdy strachy bez sebe, ale od té doby, co se uzdravil, je naštěstí zdravý jak řípa, ťuk ťuk! Kromě vyšší částky za tuhle nemoc (skoro 3000 Kč) a prvotní výdaje je to finančně velmi nenáročné zvíře. Jednou za cca 2 měsíce mu kupuju velký pytel sena, jednou za půl roku velký pytel granulek a sem tam dostává nějakou zeleninu nebo čerstvé bylinky, traviny atd. Pak tu je ještě podestýlka do záchodu, tam dáváme dřevěné pelety, které stojí necelou stovku za 15 kg balení, už je mám půl roku a ještě nedošly. Co se týče hraček, králíček jich moc nepotřebuje, pár jsem mu jich koupila, některé jsem vyrobila, takže za to taky moc neutratíte.
Zatím jsem s ním byla všehovšudy třikrát venku na trávě, má takový cute postrojek a vyráběla jsem mu domácí repelent proti klíšťatům. Vždycky z toho byl hrozně vyplesklý, že je venku, většinou stál na jednom místě a jenom spásal travičku okolo, ani se nechtěl proběhnout. Příští jaro a léto s ním chci chodit častěji. Nejradši bych s ním cvičila králičí hop, protože si myslím, že by v tom byl dobrý, ale nemám na to tolik prostoru a času. Takže si zatím hopsá jen doma a na balkóně :)
Napsala bych vám toho daleko víc, ale to už by nikoho nebavilo číst. Nechám vám tedy prostor v komentářích se na cokoliv zeptat. Mám tu někoho, kdo má taky doma zakrslého králíčka? Nebo o jeho pořízení uvažujete? Určitě dejte vědět, já moc ráda sleduju jiné králíčky, na Facebooku mě baví skupina Zakrslí králíčci. Jdu si tam vždy pro radu, když něco potřebuju. Doufám, že vás tento článek bavil a minimálně jste mrkli na Oliverovy fotky. Je to náš krasavec <3 Budu se moc těšit na vaše komentáře, tak zase příště, mějte se krásně!
Tak už nebylo cesty zpět, i když Tom s tím pořád nebyl smířený a králíka domů nechtěl. Já jsem ale tvrdohlavý býk, tak jsem si šla za svým. Dopředu jsem si pozjišťovala veškeré dostupné informace o chovu zakrslých králíčků a začala jsem se poohlížet po nějakém chovateli z Brna, od kterého bych si nějakého ušáka mohla koupit. Nechtěla jsem králíčka s ušima dolů ani dlouhosrstého, chtěla jsem samečka, ale jinak jsem konkrétní představu neměla. Nakonec jsem se na první pohled zamilovala do králíčka na fotkách z inzerátu na bazoši, sameček, plemeno kastorex a chovatel byl přímo z Brna. Domluvila jsem si první oťukávací návštěvu a zamilovala se ještě víc.
Mezitím jsem stále zpracovávala Toma, aby pochopil, že to myslím fakt smrtelně vážně a že králíčka budeme mít, ale že se přece nemusí ničeho bát a že to bude hrozně super. Pořád se netvářil nijak nadšeně, ale začali jsme spolu vymýšlet jména. Došli jsme ke jménu Oliver, které se nám líbilo oběma, a tak bylo jasno. Objednala jsem mu prostornou klec, přepravku, ohrádku, ve zverimexu nakoupila základní výbavu a v půlce března si Oliverka jela vyzvednout. Měl už skoro tři měsíce (je narozený na Štědrý den), byl dost dlouho s maminkou, tak jsem byla zvědavá, jak rychle si zvykne na nové prostředí, na to, že bude sám, a na nás s Tomem.
První týden byl krušný, moc jsme se nevyspali, protože jsem věřila tomu, že Olivera budeme moct mít ve stejné místnosti, kde spíme. Máme garsonku, takže jinak by to ani moc nešlo. No ale nevyspali jsme se. Ne že by kousal mříže klece nebo dělal nějaký extra binec, ale i když přes noc jen hryzal seno, tak nás to budilo. Takže od té doby ho vždycky na noc přemístíme na chodbu a ráno ho zase přeneseme zpátky do pokoje. Je to docela opruz, ale zvykli jsme si a jsme příkladem toho, že i v garsonce se dá mít zvířátko. Jinak byl Oliver dost bojácný, pohladit se nenechal, ale hrozně rád byl venku z klece a všechno okolo zkoumal, očichával a občas značkoval (většinou bradičkou, ale párkrát se i stalo, že se vyčůral tam, kam neměl...). Brzo jsme pochopili, že na to, jak je malinký, tak umí skákat, a to hodně vysoko. Ohrádku, kterou jsem původně plánovala používat na ven, od začátku používáme jako zábranu na postel, aby do ní Oliver neskočil a neudělal tam neplechu. Takže opět každé ráno nastává procedura: ustlat postel, nahodit ohrádku okolo matrace, přenést klec a vypustit dravou zvěř. Večer pak jde ohrádka zase dolů a tak dále, a tak dále.
V bytě jsme museli zavést i další opatření, aby nelezl tam, kam nemá, a taky aby si neublížil. Museli jsme se omezit, ale opět jsme si zvykli a funguje to. No a Tom? Hned od začátku viděl, že jeho předsudek "králíci smrdí" absolutně neplatí a že Oliver je fakt hodný králíček, nic nekouše a neničí. Takže ho vzal na milost a postupně se do něj taky zamiloval. Teď je to i jeho mazel a kdykoliv je jen na pár dní pryč, tak když se vrátí, je vidět, že mu Oliver chyběl. Z Olivera se stal fakt neskutečný mazlík, vydrží se nechat hladit fakt dlouho, kolikrát si pro pomazlení sám přijde. Momentálně má 10 měsíců, už dávno jsme čekali, že na něj přijde puberta a začne pěkně vyvádět, ale zatím nic. Jen mi občas obíhá okolo nohou a vydává vábivé zvuky, ale nic neojíždí a nijak výrazně nezlobí. Tak uvidíme, jestli to na něj ještě přijde nebo jestli máme takové štěstí na nejhodnějšího králíčka <3
Museli jsme začít řešit i hlídání, kdykoliv jedeme na dovolenou nebo na výlet déle než na dva dny. Přeci jen Oliver toho sní docela dost a musí se mu měnit čerstvá voda, takže aspoň jednou denně za ním někdo musí přijít. Ale naštěstí máme ochotné kamarády, kteří rádi pomůžou. Oříškem budou ty tři týdny ve Vietnamu příští rok, to už jsem varovala rodiče, že jim ho přivezu s veškerou výbavou do Kroměříže, tak snad to zvládnou všichni ve zdraví!
Na veterině byl Oliver zatím jen jednou, ale bohužel si tam zrovna pobyl pár dní kvůli nějaké hnusné nemoci, co ho skolila. Byla jsem tehdy strachy bez sebe, ale od té doby, co se uzdravil, je naštěstí zdravý jak řípa, ťuk ťuk! Kromě vyšší částky za tuhle nemoc (skoro 3000 Kč) a prvotní výdaje je to finančně velmi nenáročné zvíře. Jednou za cca 2 měsíce mu kupuju velký pytel sena, jednou za půl roku velký pytel granulek a sem tam dostává nějakou zeleninu nebo čerstvé bylinky, traviny atd. Pak tu je ještě podestýlka do záchodu, tam dáváme dřevěné pelety, které stojí necelou stovku za 15 kg balení, už je mám půl roku a ještě nedošly. Co se týče hraček, králíček jich moc nepotřebuje, pár jsem mu jich koupila, některé jsem vyrobila, takže za to taky moc neutratíte.
Zatím jsem s ním byla všehovšudy třikrát venku na trávě, má takový cute postrojek a vyráběla jsem mu domácí repelent proti klíšťatům. Vždycky z toho byl hrozně vyplesklý, že je venku, většinou stál na jednom místě a jenom spásal travičku okolo, ani se nechtěl proběhnout. Příští jaro a léto s ním chci chodit častěji. Nejradši bych s ním cvičila králičí hop, protože si myslím, že by v tom byl dobrý, ale nemám na to tolik prostoru a času. Takže si zatím hopsá jen doma a na balkóně :)
Napsala bych vám toho daleko víc, ale to už by nikoho nebavilo číst. Nechám vám tedy prostor v komentářích se na cokoliv zeptat. Mám tu někoho, kdo má taky doma zakrslého králíčka? Nebo o jeho pořízení uvažujete? Určitě dejte vědět, já moc ráda sleduju jiné králíčky, na Facebooku mě baví skupina Zakrslí králíčci. Jdu si tam vždy pro radu, když něco potřebuju. Doufám, že vás tento článek bavil a minimálně jste mrkli na Oliverovy fotky. Je to náš krasavec <3 Budu se moc těšit na vaše komentáře, tak zase příště, mějte se krásně!
4 komentářů
Jů ten je nádherný, já vždycky chtěla králíčka, ale zůstali jsme u křečků :)
OdpovědětVymazatSomethingbykate
Oliverek je roztomilouš a jsem moc ráda, že vám dělá radost! Hlavně aby už byl jenom zdravý. Já si delší dobu pohrávám s myšlenkou na afrického ježka, protože další potkany teď z různých důvodů chovat nemůžu (i když mě to mrzí a hodně mi myšky chybí). Narážím však na úplně stejný odpor u partnera, jako jsi měla ty u Toma. Tak uvidíme, jak to dopadne. :)
OdpovědětVymazatDobrý den,moc pekny článek:)mohla bych poprosit o kontakt na chovatele?🙏dekuji,Silvie
OdpovědětVymazatUž jsme v kontaktu na Messengeru :)
VymazatDěkuju moc za každý komentář :)