Coucher et lever du soleil à Quiberon

Ahoj! I když vydáním tohoto článku riskuju, že už vás ta Francie a celkově cestovatelské příspěvky omrzí, není zbytí. K ostatním článkům zatím nemám zpracované fotky, tak budou muset počkat O:-) Dnes vás teda naposledy přenesu do slunné Bretaně, konkrétně na peninsulu Quiberon na jihu regionu. Z našeho výchozího bodu, tedy z Rennes, se na Quiberon nedostává úplně nejlépe, ale nejlepší je jet vlakem z Rennes do Auray a z Auray pak jede několikrát denně autobus na Quiberon. Jen ty spoje moc dobře nenavazují, takže buď na prohlídku Auray není čas nebo tak zkysnete naopak na moc dlouho.
Naše cesta nezačala vůbec dobře, na rozdíl od letenek, ubytování a lístků na různé autobusy jsme si lístky na vlak do Auray nekoupily předem na internetu. Jaké pak bylo naše nemilé překvapení, když jsme si chtěly lístky koupit v automatu na nádraží a vyplivlo nám to cenu 56 € místo předpokládaných 24 €... A jelikož už nám zbývalo jen pár minut do odjezdu vlaku, nestihly jsme si jízdenky nijak koupit a vlak nám ujel. No a co teď, když už bylo skoro poledne a další vlak jel až za 4 hodiny? Ještě, že ve Francii docela dobře funguje spolujízda a že jsou lidi většinou ochotní, takže nás borec vzal dozadu tři, i když měl mít místo jen pro dvě. Tak jsme nakonec dorazily autem přímo na Quiberon a borec nás ještě povozil po tom nejkrásnějším úseku pobřeží - cote sauvage :)
My jsme neztrácely čas a hned po ubytování se jsme vzaly kola a vyrazily objevovat pobřeží Quiberonu. Pěšky se tam totiž moc dobře pohybovat nedá, protože i když na mapě to vypadá na malý poloostrůvek, zdání klame. Díky kolům jsme si projely skoro celé cote sauvage (tzn. divoké pobřeží), hodně jsme zastavovaly, chodily jsme s kolama v písku, kochaly se oceánem a popíjely cidre.

Pomalu nám zapadalo sluníčko, tak jsme (se) fotily o sto šest a i když všechny fotky vypadají dost podobně, stejně žádnou nechcete smazat, protože to je nebetyčná nádhera. No a protože jsme se mermomocí chtěly vykoupat, i když byl konec září a teplota pod 20 °C (teplotu oceánu radši nechci vědět), našly jsme si soukromou plážičku, odkud byl hezky vidět západ slunce. Vletěly jsme do vody společně, chtělo to několik pokusů a četné posilnění cidrem, ale nakonec jsme se smočily celé.
Pak rychle osušit, zpátky do suchého a teplého, nafotit dalších X fotek se západem slunce a se setměním na kolech na ubytování. Na večeři jsme si oprančily krevety na pánvi (protože panebože, skoro půl kila krevet za 3 € je sen) a spokojeně jsme šly spát. A i když jsme ráno měly v plánu jít na východ slunce, ani nás netlačilo brzké vstávání, protože nám Google ukazoval čas východu slunce 8:04. Yesss, ať žije západní Evropa a Bretaň hlavně!

Na východ jsme samozřejmě zvolily jinou pláž a teda řeknu vám, i když byla zima a dost foukalo, stálo to naprosto za to! Přemýšlím, kdy jsem naposledy viděla východ slunce takhle nad mořem / oceánem a asi to bylo před X lety v Chorvatsku. Už jsem si ani nepamatovala, jaká krása to je :)
Pak jsme si prošly ještě nejjižnější cíp Quiberonu, Point du Conguel, kde jsme potkávaly rybáře, běžce a pejskaře. Sluníčko mezitím stoupalo výš na oblohu a zase nás začalo trochu zahřívat. Vrátily jsme se na ubytko a na snídani si daly palačinky se slaným karamelem...
Pak už jsme se sbalily, došly jsme k hlavní pláži, kde měli školáci nejspíš nějakou soutěž nebo jen hodinu tělocviku (to jsme si hned říkaly, jak bychom chtěly chodit do školy na Quiberonu). Prošly jsme ještě "centrum", odpoledne jsme se chvíli slunily na pláži (ale koupat už jsme se nešly) a pak už byl pomalu čas zvednout kotvy a dopravit se zpátky do Rennes.
Chtěly jsme navštívit i konzervárnu La belle-iloise, kde vyrábí různé konzervy se sardinkami, tuňákem, rilletes atd., navíc vstup dovnitř do fabriky je zadarmo a v obchůdku mívají i ochutnávky. Ale měly jsme smůlu, natrefily jsme na francouzskou polední pauzu od 12 do 14, takže to už jsme bohužel nestíhaly. Určitě by to chtělo mít na Quiberon víc času, je tam co dělat klidně na týden, hlavně v létě, když se dá i koupat. Dá se tam prý i dobře jezdit na surfu, což jsme ještě nikdy nezkusila a fakt bych chtěla. Tak zase někdy příště... Každopádně Quiberon nás okouzlil a z celého našeho výletu to byl určitě největší highlight <3

Jak se vám z fotek a mého povídání líbí tento kout Bretaně? Dokázali byste si představit tam na pár dní být nebo si z toho udělat rovnou letní sídlo? Kdyby se vám líbil ten zámeček na první fotce, tak ten prý patří nějakému pařížskému advokátovi, který tam skoro vůbec nejezdí. Tak třeba ho někdy prodá :D

Díky za přečtení článku a budu se těšit na vaše milé komentáře. Mějte se krásně a zase brzy ahoj!

2 komentářů

  1. Opět super počteníčko a nádherné fotky :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Ta první fotka je dokonalá!! Ta se ti moc povedla :-)

    Nela z blogu Růžová rtěnka

    OdpovědětVymazat

Děkuju moc za každý komentář :)