Švýcarsko #2 | Čokoládový vlak

Na druhý den jsme museli vstávat v 5 hodin, abychom se stihli odhlásit z hotelu, vzít si snídani to-go a stihnout vlak o půl 7 do Montreux. Tam jsme měli domluvenou úschovu zavazadel v MOB, což je železniční společnost, která provozuje speciální vlaky a její tradice sahá hodně do minulosti. I díky tomu jsou v soupravě Čokoládového vlaku zahrnuty dva historické vagony s polstrovanými křesly, kobercem a starými světly.
Nám všechno ukázal pan Niklaus, který teda musím říct sršel vtipem a my jsme si ho s Tomem hned oblíbili. Dokonce jsme od něj dostali oba propisku, ve které je zabudovaná flashka s promo fotkami a videi MOBu, a taky dva vláčky plné malých čokoládek. Pan Niklaus nám taky prozradil, že mají vánoční vlak, který vozí děti do hor za Santou Clausem, a že toho Santu občas dělá on sám. Jo a taky nám říkal, že cestující na palubě Čokoládového vlaku vypadají jako krávy s těmi sňůrkami na krku, jen ten zvonec tam chybí :D
No ale abych se dostala k tomu, co to ten Čokoládový vlak vlastně je. Vlak jezdí z Montreux do Gruyères, tam cestující navštíví továrnu na sýry a pokračují dále do Broc, kde je továrna na čokoládu Cailler. Z Brocu je pak vlak zase odveze zpátky do Montreux. V ceně je tohle všechno plus malé občerstvení na palubě, to jste mohli vidět v předchozím článku s random fotkami :) Jen tak informačně - pro dospělého vlak stojí 100 CHF, když máte Swiss travel pass, tak to je za 59 nebo 69 CHF, podle toho, jestli chcete 1. nebo 2. třídu. Za program na celý den si myslím super cena.

 No a ta panoramata, co se po cestě nabízela... Wow, bralo nám to dech!

V La Maison du Gruyère jsme dostali audio průvodce a poslechli jsme si příběh krávy Cherry, která nás provedla celou výrobou tohoto slavného sýru. Hodně se mi líbila možnost očichat si jednotlivé traviny a byliny, kterými se alpské krávy živí.
 Nesmělo chybět selfíčko s obřím kolem sýra Gruyère, bohužel jen ze dřeva.
Na ty pravá sýrová kola, z nichž každé váží 35 kilo, byla možnost se podívat přes sklo do skladu, kde sýry zrají. Zrovna je tam nakládali na paletu a my jsme museli obdivovat, jak to chlapi poměrně snadno utáhli na normálním paleťáku.
Samozřejmě nechyběla ochutnávka, každý dostal vzorek 6, 8 a 10 měsíčního sýra. Nám chutnal ten nejmladší, asi ještě nemáme tak vytříbené gurmet chuťové buňky :)
Potom nás autobus zavezl nahoru do vesničky Gruyères, kde jsme měli přes 2 hodiny času, tak nám nezbylo než se kochat. Jak výhledy, tak vesničkou samotnou, která na to, jak je malinká, má rozhodně co nabídnout.


Třeba krásný zámek s vinicemi okolo, do něhož máte díky Swiss travel passům taky vstup zdarma. Nebo taky muzeum HR Gigera, což je švýcarský umělec, který navrhl postavu Vetřelce ve stejnojmenném filmu. Ale muzeum vám nabídne mnohem víc než jen nákresy a modely Vetřelce, opět tam máte se STP vstup zdarma. A pak se můžete občerstvit v restauraci naproti, která je vyzdobená v Gigerově stylu. Škoda, že se tam nesmělo fotit!


 Za zámkem jsou i geometrické obrazce z keřů a květin, skoro jako v Květné zahradě v Kroměříži.
Před jedním obchodem se suvenýry mají tohle dřevěné srdíčko, ve kterém jsme zkrátka museli mít fotku. A fakt se vyvedla, co myslíte?
No a z malebného Gruyères jsme zase autobusem pokračovali do blízkého Brocu, kde stojí Maison Cailler aneb továrna na čokoládu. A ano, je to tam jako v Karlíkovi. Do uší nám mluvil audioguide, užasle jsme koukali okolo, mohli jsme si cokoliv osahat, ovonět a hlavně ochutnat. Zkrátka zapojení všech smyslů pro dokonalý zážitek! Tom i točil pár záběrů z prohlídky, tak to potom uvidíte ve videu :)
Ochutnávací místnost se nám samozřejmě líbila nejvíc. A jako to, jak jsou ty mini čokoládky vyskládané na těch plátech? To je prostě švýcarská dokonalost na svém vrcholu!
Ochutnali jsme všechno, co se dalo (ovšem ne českým způsobem, pěkně jsme si každý kousek čokolády vychutnali, a ono stejně nebylo možné si cokoliv odnést s sebou) a pak si nakoupili čokolády pro sebe, pro rodinu a kamarády v obchůdku.
Protože byl pořádný pařák, měli ve slevě termo tašku jen za 0.50 CHF, tak jsme ji vzali, i když jsme ji nenaplnili ani zdaleka ze čtvrtiny :D Pak se hodila jako druhé příruční zavazadlo po cestě zpátky.
V Montreux jsme pak měli ještě chvilku čas, tak jsme zdálky obkoukli právě probíhají jazz festival, který se tam koná každoročně. Letos tam hrál třeba Tom Jones.
No a pak už jsme nasedli na vlak a přes Spiez a Interlaken jsme pokračovali do Grindelwaldu. Vlak byl bohužel zpožděný a navíc měl nějakou poruchu, takže místo už tak pozdního příjezdu o půl 10 jsme nakonec přijeli až po půl 11. A to jsem se ještě bála, aby nějaké vlaky vůbec jely a navazovalo to, naštěstí to klaplo.
Ubytovali jsme se tedy v hotelu a za té tmy jsme vlastně vůbec netušili, jak krásná vesnička Grindelwald je a jaký pohled z okna pokoje se nám ráno naskytne.
Čekala nás ale ještě jedna mise - najít restauraci, kde nám po 11. večer ještě něco uvaří. Naštěstí jsme dostali dobrou radu, já jsem si vybrala tradiční raclette a Tom zvolil klasiku - pizzu. No, co vám budu říkat, o půl 12 jsme hodně dlouho nevečeřeli, ale jinak to s naším nabitým programem prostě nešlo udělat.
Unavení jsme zalehli a těšili jsme se, co nám přinese další den. Ale o tom zase v dalším článku, jste už navnadění? My jsme si říkali, jak tenhle den strávený v Čokoládovém vlaku byl úplně nejlepší, ale pak na konci naší cesty jsme se shodli, že nejde říct, co se nám líbilo nejvíc. Celá tahle cesta byl jeden velký zážitek na celý život, který dloooouho nic nepřekoná :)

Tak jo, doufám, že se vám i tento článek líbil, budu se těšit na vaše milé komentáře a mějte se krásně!

8 komentářů

  1. Teda, tak to byl parádní výlet. Taky by se mi tam líbilo, sýry naprosto zbožňuji a ty čokoládky vypadají dokonale. :-)
    welcometomyworld

    OdpovědětVymazat
  2. To muselo být úžasné, už jen z fotek to na člověka dýchne. :-))

    OdpovědětVymazat
  3. Wow, už jen z fotek to tam vypadá naprosto dokonale! Ty čokoládky jak jsou urovnané, no super :)

    OdpovědětVymazat
  4. Úžasné fotografie, do takové sýrárny bych také chtěla zavítat. Miluji tu vůni, když přijdu do nějaké prodejny s kvalitními sýry :-) ale pracovat bych tam asi nemohla, nic by na zákazníky nezbylo :-D
    All my cosmetics

    OdpovědětVymazat
  5. Opět skvělý článek, těším se na další.:) Ten čokoládový vlak by se mi také líbil, miluji čokoládu.:)

    Somethingbykate

    OdpovědětVymazat
  6. To jsem ano nevedela, ze v te kavarne v Gruyers se nesmi fotit.. :-( driv to asi slo, ze tam nebylo nic napsane:-) muzeum vetrelce byl strasny mazec.tam se ale nesmi fotit urcite:-)) v muzeu cokolady jsem byla petkrat a vzdycky se mi to moc libilo, jak je to prezentovane. Ja tuhle cokoladu moc nemusim, ale vylet do cokoladovny a syrarny kazdou navstevu spolehlive zabavil:-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My jsme nebyli vevnitř, přítel si chtěl jenom vyfotit ten interiér zvenku a servírky ho upozornili, že to nesmí. A bylo to i na dveřích právě, jen hosté tam můžou fotit :) V muzeu se nesmí fotit no, mě tam zatáhl Tom, že tam musíme jít a teda i když jsem to pořádně neznala, tak mě to taky nadchlo. A ty žiješ ve Švýcarsku? To je paráda teda :) Jakou čokoládu bys mi teda doporučila, když ne Cailler? :)

      Vymazat
    2. Tak ja na cokoladu moc nejsem.ale manzel ma rad takovou marcipanovou finessa od suchard a jeste ovomalatine, ale jen tu mlecnou, ta je pry lepsi jak horka. Jeste ragusa je dobra, to je v podstate nugat s oriskama. Urcite ne toblerone a nikdy jako cokoladu nekupovat ty reklamni cokolady s potiskem svycarska... Ta cokolada neni extra kvalitni. Tyhle bych ti doporucila jako vyzkousene, ale jinal zalezi od chuti:-))

      Vymazat

Děkuju moc za každý komentář :)