Ahojte! Pokračuju v dohánění restů před příchodem miminka a v dnešním článku vás zavedu na naši poslední zahraniční dovolenou na nějakou dobu. Tak trochu symbolicky vedla někam, kde to částečně velmi dobře známe, ale zároveň jsme při ní objevili nové město a jeho zákoutí. Můj Tom byl totiž v Portu před 9 lety na svém Erasmus+ studijním pobytu a já za ním tehdy přiletěla na pár dní na návštěvu, protože z mého stážistického města Nantes létal (a doposud létá) přímý let. No a zatímco ve Francii jsme od té doby byli, v Portugalsku nikoliv, tak nastal čas se tam zase podívat. A k Portu si přidat i hlavní město Lisabon, ve kterém jsme ani jeden ještě nebyli.

Letenky jsme sehnali za ne zcela nízkou cenu, protože jsme přeci jen byli omezení termínem (nechtěla jsem letět po 26. týdnu těhotenství a mít už velké bříško, přeci jen jak Porto, tak Lisabon jsou dost kopcovitá města), kombinací letů Vídeň-Lisabon a Porto-Vídeň nebo naopak, a podobně jako s mamkou na Maltu jsme si připlatili za jedno 10kg odbavené zavazadlo. Nicméně cca 11 tisíc za oba zpáteční pořád není žádná hrůza, ještě v současné situaci skrz válku na Blízkém východě...

Na ubytování v Lisabonu jsme zas takové štěstí neměli - volili jsme oblast úplně mimo centrum, kousek od Mostu 25. dubna, odkud jsme to měli tak na půl cesty mezi historickým centrem a Belémem. Bohužel to byla lehce pochybná ulička a do bytu se vcházelo napřímo z ulice, takže jsme se tam necítili nejbezpečněji ani přes automatický zámek na dveřích. Ale na přespání to stačilo a odměnou nám pak bylo ubytování v Portu, které bylo perfektní. Přímo v centru, ale v klidné uličce, moderní, plně vybavené a atypické svým trámovým stropem. Kdo byste chtěl poslat odkaz, klidně mi napište.

V Lisabonu jsme náš první den po příletu započali v kavárně (Lova coffee and flowers) kousek od ubytování, kde jsme si dali to nejlepší kafe za celou dovolenou. Pokračovali jsme do LX Factory, což je takový historický průmyslový komplex, předělaný na centrum umění, designu a gastra - najdete tam nádherné knihkupectví, spoustu lokálních designérských obchůdků, stylové gastro podniky a dokonce vyšperkované toalety. Součástí byl i venkovní jarmark a samozřejmostí jsou muraly a jiné umělecké instalace v celém areálu. Za nás asi největší highlight Lisabonu.

Z oblasti Alcantara jsme se svezli tramvají až k Belémské věži, která je součástí obranného systému v ústí řeky Tejo do moře. Pěšky se pak dá dojít k Pomníku objevitelů a také ke Klášteru jeronymitů - jak klášter, tak věž jsou součástí seznamu UNESCO. Klášter je prý zevnitř nádherný a připomíná chodby Bradavické školy čar a kouzel, my jsme nicméně neměli lístky koupené dopředu a vypadalo to na dost velkou frontu na vstup, tak jsme dovnitř nešli. Dali jsme si oběd v restauraci O Prado (moc doporučujeme), pak se šli projít do Botanické zahrady a završili to pastelem de nata v prapůvodní výrobně Pasteís de Belém. Pak jsme se opět tramvají přesunuli do centra, trochu to tam pochodili, nakoupili si jídlo na večeři a snídani a jeli na ubytko.

Druhý den v Lisabonu jsme započali setkáním s mojí bývalou kolegyní, nejprve na dopoledním kafíčku v kavárně The Coffee (japonská síť kaváren, nemohli jsme odolat) a pak dlouhou procházkou po centru, kolem výtahu Santa Justa, přes uličky, kterými jezdí historická tramvajová linka 28 s typicky žlutými vozy (svezli jsme se jí později ten den a poprvé se mi stalo, že mě někdo díky bříšku pustil sednout!) až k Time Out Marketu, obrovské food hall, kde si dáte jakékoliv jídlo vás napadne. My jsme neměli až takový hlad, tak jsme si jen namixovali různé menší tapasky, včetně pastel de bacalhau (smažený koláček s treskou), a pak si vzali ještě každý dezertík v podobě queijadas (takový mini cheesecake).

Po rozloučení se s Carinou jsme zamířili zpátky do centra, prošli si uličky okolo Castelo de Sao Jorge a omrkli vyhlídky Santa Luzia a Portas do Sol. Doplnili kalorie v podobě Bifanas do Afonso (na tenko naklepaný marinovaný vepřový plátek v bulce s hořčicí) - za €3,50 za jednu to fakt stálo, i když jsme čekali ve frontě asi 45 minut. No a nemůžu nezmínit ty nejlepší pasteís de nata z Manteigarie, za nás ještě lepší než ty původní z Pasteís de Belém, máslovější, prostě mega mňam. Prošli jsme ještě okolo Pink Street a pak už zamířili zpět na ubytko.

Ráno nás čekal přejezd Flixbusem do Porta, cesta trvá necelé 4 hodiny a autobusy mezi městy jezdí co hodinu za cca 200 Kč na osobu, takže ani nemusíte bookovat moc dopředu. Přijeli jsme tak akorát na pozdní oběd a co jiného si dát v Portu než francesinhu, nabombený sendvič několika druhy masa a uzenin (vegetariáni a vegani přestanou číst), zapečený se sýrem, přelitý omáčkou z portského vína a podávaný s hranolky. Kalorická bomba? Ano. Je to pro každého? Ne. Ale my to milujeme a zasytí to na dlouho. Naše další kroky vedly kam jinam než do kavárny - At Street Coffee - a po check-inu na tom krásném ubytku a krátkém odpočinku jsme se vydali do centra. Prošli jsme se nakonec až na Ribeiru, místní náplavku podél řeky Douro, lemovanou typickými domečky s azulejos, barevnými vzorovanými kachličkami.

Další ráno naše kroky mířily do tržnice Mercado do Bolhao, která je krásně zrekonstruovaná a v horním patře najdete stánky s lokálními hand-made výrobky (něco jako Mint Market), zatímco ve spodní zastřešené části se prodává jídlo, od ovoce a zeleniny, až po čerstvé ryby. Já jsem tam objevila zmrzlinárnu, kde měli v nabídce příchuť pastel de nata, tak jsem neodolala a byla výborná! Přes kavárnu C'alma a cestu autobusem jsme se dostali ke Casa da Música a nedalekému Mercado Bom Sucesso, kde jsme si na oběd dali opět bifanu, akorát na portský styl, tzn. s grilovanými kousky selátka ve vlastní šťávě a podávanou s chipsy. Nemohli jsme vynechat ani Jardins do Palácio de Cristal.

Po refreshi na ubytování jsme se metrem vydali do Vila Nova de Gaia, kde jsem na nějakém blogu našla lokální podnik, kde dělají caipirinhu i v nealko verzi. A pak jsme se přesunuli na podívanou na západ slunce do Jardim do Morro - to nepotřebuje komentář <3

Třetí celý den v Portu jsme odstartovali přejezdem k Matosinhos, místní pláži, kde se dá surfovat. Plán byl projít se podél pláže až k majáku Foz, ale neskutečně foukalo, tak jsme si v okolí pláže dali oběd a k majáku se přesunuli autobusem. Večer jsme ještě prochodili "náplavku" na druhé straně mostu, kde se nachází spousta vinných sklípků s portským vínem (ty jsme ale tentokrát vynechali, Tomovi se nechtělo pít samotnému :)). Následující den už kromě dopolední kávarny a nákupu suvenýrů domů nebyl čas na nic jiného před odjezdem na letiště.

To už bude z našeho portugalského dobrodružství všechno! Jsem ráda, že jsem to i na konci druhého trimestru zvládla (přeci jen ty kopečky a schody dají zabrat i netěhotnému člověku) a společně jsme si užili čas ještě ve dvou <3 Byli jste někdy v Portugalsku? Od spoustu kamarádů a známých vím, že je to opomíjená země - neprávem! Má toho hrozně moc co nabídnout. My bychom kromě pár výletů v okolí Lisabonu chtěli někdy rozhodně zavítat i na jih Portugalska, do oblasti Algarve. Tak uvidíme, kdy se to povede. Díky moc za přečtení a mějte fajn léto :)

Ahoj, všechny vás moc zdravím u posledního článku před Štědrým dnem, a to u pokračování mého výletu do Porta. Mrzí mě, že se tady neobjevily žádné vánočně laděné články, ale já to prostě už několikátým rokem skrz školu nezvládám, letos to bylo ještě o to hektičtější, když jsem se v prosinci vrátila ze stáže :) Snad vám to nevadí, ono i tak je těch vánočních článků a videí všude plno, že toho v průběhu prosince pak už má člověk i dost.
My jsme sobotu v Portu začali v knihovně Lello, kam si buď můžete koupit lístek online a vyhnout se tak částečně frontě nebo rovnou na místě za 4€. Super je, že ty 4€ se vám pak odečtou z částky za knihu, kterou si tam případně koupíte, ale asi je vám jasné, že to tam je dost předražené, takže zas taková výhra to není.

Pro ty, kdo by o tomto místě neslyšeli a nepoznali to z první fotky hlavně, tahle knihovna měla údajně inspirovat J. K. Rowlingovou k napsání Harryho Pottera. Rowlingová v Portu nějakou dobu žila a jo, musím říct, že jsem se uvnitř cítila úplně jako v Bradavicích :)
Hned u Livraria Lello se nachází takové super vyvýšené místo, kde je i bar / kavárna, tak jsme si tam dali kafe s výhledem na Torre dos Clérigos, zvonici, která je pro Porto typická a jde vidět z mnoha vyhlídek díky své výšce. Ze zvonice samotné je prý pěkná vyhlídka, ale na tu jsme se vykašlali, nebylo tolik času a nechtělo se nám platit :)

Pokračovali jsme tedy před most zase pěkně do Vila Nova de Gaia, na druhou stranu řeky Douro. Náš cíl: užít si ochutnávku portského vína přímo v jednom z četných sklípků, kde se portské vyrábí.
Nutno podotknout, že počasí nám opět nesmírně přálo, přes poledne bylo na sluníčku teplo na tričko s krátkým rukávem!

Pro ty, co se chtějí vyhnout neustálému stoupání a klesání z kopce do kopce, je tu možnost svézt se lanovkou zvrchu mostu dolů k vinným sklípkům nebo samozřejmě naopak. Součástí jízdenky na lanovku je i poukaz na jeden vzorek portského v jednom konkrétním sklípku, jehož jméno bylo dlouhé a nepamatuju si ho. No a jelikož za Tomem byli rodiče a lanovkou všichni jeli, přišli jsme si díky tomu na čtyři tyhle poukazy a nejvíc za to děkovali :))
Na oběd jsme si zašli do místní tržnice na bifanu, v podstatě kousky vepřového masa v takové šťávě, to celé v housce a k tomu buď hranolky nebo chipsy jako jsme měli my. Musím říct, že portugalská kuchyně je fakt hodně tučná a nezdravá, ještě horší než ta česká, což je teda co říct! Potom to portské víno bylo super tečkou, ochutnali jsme jak Ruby, tak Tawny, obě nejznámější odrůdy. Mně tedy chutná víc Ruby, které vám?

Mrkli jsme i na známý street art od portugalského umělce, který tvoří z odpadků zvířecí motivy a chce tím upozornit na ekologické problémy a udržitelný rozvoj. Psala o něm Weef na svém Instagramu, tak můžete mrknout, pokud vás to zajímá ;) Potom jsme došli pěšky na místo, odkud odjíždí historická tramvaj směrem na pláž, do čtvrti Foz, zaplatili si 3€ za jízdu a těšili jsme se na oceán.
Dlouhou procházkou jsme došli až na Matosinhos, k majáku, okolo kterého byla spousta rybářů, viděli jsme i pár chycených ryb a náhodou jsme potkali jednu Tomovu spolužačku, co je v Portu taky na Erasmu a je ze Slovenska. Zrovna měla taky návštěvu, tak jsme pokecali a bylo to fajn.

Postupně zapadalo sluníčko a já jsem byla ve svém živlu, hrála jsem si se světlem, kompozicí a fotila a točila jsem, co to šlo. Třeba jako tahle fotka s tou plachetnicí? Velká pecka, miluju <3
Nebo tato se starou opuštěnou pevností, to už bylo sluníčko skoro za horizontem. Bylo to nádherný a romantický :) Viděli jsme i několik surfařů (Tom to byl zkusit na začátku svého pobytu a prý super, tak snad se k tomu taky jednou dostanu), šli jsme si koupit ještě éclairs do jedné z poboček éclair shopu, byly naprosto výborný! Pak už jsme šli na metro a jeli domů povečeřet a připravit se na večerní akci, kdy jsme šli s Tomovými kamarády do jednoho ze dvou nejznámějších barů - Adega - abych taky poznala noční život :)
V neděli jsme tím pádem vstávali hodně pozdě, a jelikož jsem chtěla ještě jet do Primarku a do Parfois, kde jsem si pořídila novou zimní parku a novou černou kabelku za super ceny (30€ a 20€), z památek už jsme toho moc nestihli. Ale mrkli jsme se ke Casa da Musica, jehož architektura je hodně zajímavá a celá ta budova nejde normálním foťákem vyfotit. Uvnitř je i fajn kavárna, kde jsme dali kávu a pak se vydali ještě do zahrad u Křišťálového paláce.
Tam vás kromě volně se pohybujících pávů (kterých ale rozhodně není tolik jako u nás v Podzámce v Kroměříži) a samotné budovy "Křišťálového paláce", která měla sloužit jako hokejová hala (haha Portugalsko a hokej, vtipné), čeká i místo s fajn výhledem na Douro a extra vysokými palmami.
Je to zkrátka pěkný park na nedělní procházku. Nám už nezbývalo moc času, takže jsme jeli domů pro moje věci a pak už na letiště. Porto ve mě zanechalo super dojem, naprosto rozumím Francouzům, že tam moc rádi jezdí na dovolenou - je tam teplo, levno a Porto je město se specifickým šarmem. Moc ráda se tam jednou vrátím, spojila bych to i s návštěvou Lisabonu, i když jsem ze všech možných stran slyšela, že Porto je krásnější než Lisabon, chci se o tom sama přesvědčit :)

Jak se vám další cestovatelský (a na dlouhou dobu zatím poslední cestovatelský) článek líbil? Byli jste někdy v Portu nebo jinde v Portugalsku? Budu se moc těšit na vaše komentáře a hlavně vám všem přeju nádherné prožití vánočních svátků, hodně nožky nahoru a užívejte hlavně tu pohodu, žádné stresy nejsou povoleny ;)

Ahoj, vítám vás u dnešního asi docela očekávaného článku s vyprávěním a fotkami z Porta. Na začátek jen připomenu, že v Portu je momentálně na Erasmu můj přítel Tom, a když jsme zjistili, že z Nantes do Porta létá přímý let od Transavie, bylo jasné, že se navzájem navštívíme. Tom za mnou byl na začátku října a já sehnala letenky na půlku listopadu. Zpáteční letenka mě vyšla jen tak pro orientaci na 70€, což mi přijde skvělé. Z Nantes jsem letěla ve čtvrtek večer a vracela se v neděli pozdě večer, takže to vyšlo na tři dny čistého času, což na Porto jakž takž stačí :) Pro mě to bylo poprvé, co jsem byla v Portugalsku, a jelikož jsem ze všech stran na Porto slyšela jen samou chválu, nemohla jsem se téhle mini dovolené dočkat!
Objevování města jsme s Tomem jako průvodcem započali v pátek ráno u radnice na Aliados, což je takový široký boulevard s krásnými domy okolo.
A taky tam najdete údajně nejhezčí McDonald na světě, díky těm lustrům a oknům to je asi fakt pravda, co říkáte?
Pak jsme pokračovali na Sao Bento, míjeli jsme krásné domy s azulejos, tedy typickými modrými kachličkami, kterými je vyzdobená i nádražní hala.

Uličkami centra města, které jsou lemovány starými, často polorozpadlými a opuštěnými domy, které ale mají svůj určitý šarm, jsme se dostali dál do centra města.
A jak vidíte, počasí nám přálo, na sluníčku bylo během poledne přes 20 stupňů a my jsme tak v půlce listopadu byli jen v tričku!
Pokračovali jsme dál až k Ribeiře, pobřeží řeky Douro, která Portem protéká. A touhle starou tramvajkou jsme pak druhý den jeli skoro až k pláži, ale o tom zase příště :)

Vidět konečně tento výhled na Douro, most Saint Luiz a druhý břeh - Vila Nova de Gaia mi vzalo slova z úst. A to mě čekaly ještě další neméně úžasné výhledy!


Z Ribeiry jsme se vyvezli výtahem nahoru (což je mimochodem super life hack do Porta, které je jinak pořád nahoru, dolů) a pokračovali jsme ke katedrále Sé do Porto, odkud byl nádherný výhled na kaskádovitě seskupené budovy města.

Pak už jsme jen prošli zpátky do centra, mrkli na kostel a pospíchali koupit pivka, abychom stihli sraz s Tomovými kamarády, které během Erasmu potkal.
Usadili jsme se v Jardim do Morro a pozorovali zapadající slunce nad Dourem. Neskutečná romantika, co myslíte? :)

Tak, to by bylo z prvního dne v Portu všechno, zbytek si nechám na druhý článek. Byli jste někdy v Portu nebo celkově v Portugalsku? Pokud ne, nalákala jsem vás svým povídáním a fotkami? Budu se moc těšit na vaše komentáře a zase u příštího článku ahoj! Napíšu vám už z Česka, zrovna jsem na cestě do Brna, uteklo to hrozně, že :)