Tlumočnicí na česko-francouzské svatbě

Napsala - 13.8.17

Salut! Dnes bych vám chtěla prostřednictvím tohoto článku předat moji zkušenost s tlumočením na česko-francouzské svatbě. Když jsem sdílela pár fotek ze svatby, tak vás to docela dost zaujalo, a tak jsem si řekla, že nebude úplně od věci sepsat o tom článek. Věřím, že pro spoustu z vás bude zajímavý a nějakým způsobem přínosný.

Jak jsem se k tomu dostala

Jak asi víte, už od gymplu se učím francouzsky a vždycky jsem ráda za jakoukoliv zkušenost, díky které se s francouzštinou dostanu do styku mimo školní prostředí. Ještě když jsem pracovala v pizzerii v Kroměříži, seznámila jsem se tam s jednou moc milou Francouzkou, se kterou jsme pak dost chodily na party apod. Poznala jsem díky tomu i pár jejích kolegyň, z nichž jedna mě někdy v lednu kontaktovala na Facebooku s tím, že má pro mě super nabídku. Slovo dalo slovo a já jsem se takto přes kamarádku kamarádky dostala k tomu, že v půlce července budu tlumočit na česko-francouzské svatbě na ranči v Kostelanech. Tak jo, proč ne, poprvé půjdu někomu na svatbu, zažiju mezinárodní svatbu, budu si moct vzít nějaké krásné šaty a ještě si tím vydělám. Neměla jsem moc představu, do čeho jdu, ale vrhla jsem se do toho s nadšením.

Pár týdnů před svatbou

Byla jsem v kontaktu hlavně s nevěstou (Češkou), která mi všechno vysvětlila, a pak taky s koordinátorem svatby, který mi poslal přípitky a jednu hru k překladu. Uf, tak aspoň něco jsem si mohla nachystat dopředu! Taky mě poprosili, abych s nimi šla už den před svatbou do Květné zahrady v Kroměříži a provedla je, protože v Květné nemají žádného francouzského průvodce a sice existuje mobilní aplikace, ale ta bohužel, jak se ukázalo, nefunguje na francouzské telefony. Tak jsem si připravila nějaké povídání a začínala jsem se děsit toho, že budu provádět bezmála 50 Francouzů ve svém rodném městě, nicméně bez jakýchkoliv zkušeností...

Seznámení s Francouzi

V den před svatbou jsem nervózně postávala před zahradou, za nějakou dobu přišla větší skupinka lidí, tak mi bylo jasné, za kým jít. Poznala jsem rodiče ženicha, jeho vzdálenější rodinu a spoustu kamarádů. Nevěsta se zbytkem kamarádů měla zpoždění, protože každý přijel do Kostelan jinak a někomu se nevyhly ani dopravní komplikace. Nicméně jsem postupně se zvětšující skupinku Francouzů asi hodinu prováděla po Květné zahradě a nervozita za mě začala brzy opadat. Potom jsme měli domluvenou jízdu vláčkem po Kroměříži, tam jsem si mohla odpočinout, protože všechno bylo namluvené ve francouzštině a pouštělo se jim to z repráků. Vláčky nás zavezly na Velké náměstí, kde jsme měli U Černého orla zarezervovaný salonek. K večeři se podával guláš s bramborovým i karlovarským knedlíkem, to byla docela sranda jim vysvětlovat, co že to vlastně je :) Dozvěděla jsem se, že ženichova rodina žije u Avignonu a hodně z nich jsou zemědělci, přičemž někteří produkují i víno, které ochutnám na zítřejší svatbě. Bon, pourquoi pas?

Den svatby

Ráno jsem se oblékla do krásných šatů z POSHme, kterým opět děkuji za půjčení, vzala jsem si i silonky a sáčko, protože v ten den nebylo dvakrát teplo a navíc předpověď hlásila i možný déšť. Na nohy jsem nazula balerínky, na podpatky nejsem zvyklá a bylo mi jasné, že celý den budu stát na nohou. S koordinátorem jsem dojeli do Kostelan na ranč a začali jsme chystat mašličky s buxusem pro svatebčany. V tuhle chvíli bylo fakt super, že už jsem půlku svatebčanů znala, nemusela jsem se představovat všem a nebyla jsem tak nervózní. Ještě než začal obřad, stihla jsem tlumočit babičkám a dědečkovi, kteří si chtěli povídat hlavně o tom, co pěstují doma na zahrádce. Babičce a dědovi z ženichovy strany už bylo přes 90 let, měla jsem trochu problém jim všechno rozumět, ale zvládla jsem to docela pěkně.
Jak jsem psala o tom dešti, kdy myslíte, že se spustil? Jasně, těsně před obřadem, jak jinak! Tím, že to bylo venku, tak jsme všichni parádně zmokli, tolik deštníků nebylo k dispozici a schovávání pod stromem taky úplně nevyšlo. Při obřadu jsem nemusela nic dělat, na to tam byla oficiální tlumočnice. Házení okvětních lístků na novomanžely pak muselo proběhnout vevnitř, stejně tak jako rozbíjení talíře. Ještě před hostinou se pronášely přípitky, které jsem měla připravené na papíře před sebou, tak to bylo v pohodě.
Pak už nás čekala hostina, podával se slepičí vývar, jako předkrm filet ze pstruha, hlavní chod telecí plátek s gratinovanými brambory a potom variace sýrů a na konec svatební dort, který byl čtyřpatrový a krásně nazdobený. Mezitím proběhlo i focení, které jsem s fotografkou koordinovala, a taky si mě stihly oblíbit děti. Ne vážně, já nevím, jak to dělám, ale mě si vždycky oblíbí děti, i když já děti nemám ráda! Ale tyhle dvě malé Francouzky byly rozkošné a naštěstí jsem neměla zrovna moc času na to, abych si s nimi hrála :D Nutno podotknout, že francouzské víno z domácí produkce bylo výborné a ke svatebnímu menu ladilo dokonale. Padlo samozřejmě i pár panáků slivovice a pak se mi hodně zamlouval ještě sladký bar, kde byly trubičky, medovník, cukroví a jiné sladké dobroty, které si mohl vzít každý.
Tlumočila jsem i uvedení videoprezentace, kterou měli pro novomanžele přichystanou kamarádi, později večer svatební kvíz a všechny organizační řeči, potom jsem se samozřejmě snažila být při ruce, když se chtěl Čech bavit s Francouzem a naopak. Bohužel takhle nešlo vyhovět všem, ale to je pochopitelné, to by tam na těch 75 hostů musely být aspoň tři tlumočnice. Stihla jsem si i chvilku zatančit, zahrát bowling a o půlnoci se pak novomanželům předávalo překvapení - fotoalbum z polaroidových fotek, které jsme stihli vyfotit, když se ženich s nevěstou jeli fotit s fotografkou o kus dál do lesa. Po půlnoci už mě úplně nebylo potřeba (i když se mě spousta Francouzů ptala, jestli tam s nimi budu i spát a zůstávat ještě v neděli), já sama jsem byla dost unavená, tak jsem dostala láhev vína na doma a taxíkem jsem jela domů.
Byla to úplně skvělá zkušenost, za kterou jsem neuvěřitelně ráda. Poznala jsem nové lidi, kteří jsou moc milí a dokonce mě po necelých dvou dnech, co jsme se poznali, pozvali do Francie. Tak třeba se někdy v Avignonu nebo Grenoblu opravdu octnu a uvidíme se znovu :) Moje služby překladatelky / tlumočnice byly přivítány velmi vřele, i když jsem samozřejmě občas nevěděla, jak danou věc přeložit nebo jsem dvouminutové řečnění shrnula do půl minutového tlumočení... Nicméně zkušenost to byla ohromná a doporučuju vám všem projít si něčím takovým! I když se vám do toho ze začátku nechce nebo máte spoustu výmluv, proč to nezkusit, kousněte se a jděte do toho. Stojí to za to, fakt.

Jak se vám tento povídací článek líbil? Po dlouhé době jsem sepsala něco "ze života" a dost mě to bavilo. A během mé francouzské stáže se na pár takových článků určitě také můžete těšit. Já se zase těším na vaše komentáře, dejte mi vědět, jestli máte podobnou zkušenost a jak se vám líbí šaty z POSHme, co jsem měla na sobě? :)

Mimochodem, svatbu fotila fotografka Simona Bláhová, které děkuji za fotky v tomto článku. Jak můžete vidět, první fotka se povedla pěkně, nikdo si mě nevšímal, ovšem na druhé fotce už to začalo. Ženichovi kamarádi se rozhodli pro photobombing a nakonec jsme došli až k té třetí fotce, ale neuvěřitelně mě ty fotky baví :)

Mohlo by vás zajímat:

1 komentářů

  1. Aničko, naprosto boží článek :-). Takovéto "ze života" piš rozhodně častěji! Jinak šatičky ti padnou jako ulité. A zkušenost to musela být opravdu parádní, stejně jako menu a všechny ty sladkosti, mňam :-D. Slintám i tady u počítače :-D.

    OdpovědětVymazat

Děkuju moc za každičký komentář :)
Thank you for every single comment :)

Instagram